Kapitola třináct - Nabíječ

17. března 2017 v 14:47 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola trinact
Z nebe na nás začal dopadat studený déšť a mísil se s horkem kolem
nás a mezi námi. Pohlédla jsem na Simona pod sebou, rozpáleného
a mokrého, a na celém světě jsem netoužila po ničem jiném než po
jeho rtech. Ačkoli se všechny kravské zvony v mé hlavě rozezvonily na
poplach, zasoustředila jsem se, objala Simona nohama pevněji kolem
pasu a podívala se mu hluboko do očí.
"Mmm, Caroline, co máš za lubem?" usmál se. Rukama mě přitom
držel v pase a prsty se mi zabořil do kůže. Jeho tělo se na mém sklouzlo
tak, až se mi zamotala hlava, a na svém břiše jsem ucítila - doslova
ucítila - jeho pekáč buchet. Byl tak silný, tak nádherně mocný, že se mi
z mozku začalo kouřit a funkci rozhodovat převzaly úplně jiné orgány.
Měla jsem pocit, že na chvíli vystrčilo hlavu dokonce i Óčko. Asi
jako svišť. Rychle se rozhlédlo a ohlásilo se mnohem výrazněji než kdy
v posledních měsících.
Olízla jsem si rty a Simon mě napodobil. Přes horký opar ve vířivce
a chtíč, co se v tom kotli chlorované chemie vařil, jsem na něj sotva
viděla.
"Nic slušnýho, to je jistý," vydechla jsem a mírně se nadzvedla. Ten
pocit, když moje prsa přejela po jeho kůži, je nepopsatelný. Jakmile
jsem se mu znovu usadila do klína, jeho reakce byla velice konkrétní
a při kontaktu jsme oba zasténali.
"Takže chystáš něco neslušnýho, jo?" prohodil se zastřeným, chraplavým
hlasem, který jako by mě polil javorovým sirupem.
"Strašně neslušnýho," zašeptala jsem mu do ucha, zatímco mi přitiskl
rty na krk. "Chceš být neslušnej se mnou?"
"Seš si jistá?" vzdychl a rukama mi slastně tiskl záda.
"Tak pojď, Simone, zabušíme si trochu do zdi," řekla jsem místo
odpovědi. Potom jsem vystrčila jazyk a špičkou ho poškádlila pod bradou.
Strniště mi poškrábalo chuťové pohárky a naznačilo mi, co bych
cítila, kdyby se dotklo jiných hladkých partií mého těla.
V tom okamžiku vykouklo Óčko ještě o něco víc a zamířilo rovnou
k Mozku, který obratem promluvil k mým rukám.
˘ ´
Chňapla jsem Simona pevně za krk a nastavila si ho přímo proti sobě.
Z jeho široce otevřených očí se stali malí hypnotizéři.
Jeho úsměv byl tvrdý jako jeho rozkrok.
Nahnula jsem se a přisála se mu k spodnímu rtu. Nejdřív jsem ho
jemně okousávala, pak sevřela pevněji mezi zuby a přitáhla si Simona
blíž. Ochotně se podvolil mým prstům, které mu zajely do vlasů,
a mému jazyku, co mu vklouzl do úst. Veškerá moje pozornost se zaměřila
na pocity tohohle úžasného chlapa zapleteného v mé náruči a mezi
mýma nohama. Líbala jsem ho, jako by se blížil konec světa.
Nešlo o nic sladkého či zdrženlivého, ale o ryzí sexuální frustraci
smíchanou s neuvěřitelnou touhou. Hlavou mi běželo jediné: prosím
tě, bože, nech mě v dohledné době žít v těchto ústech. Naše rty spolu
předváděly tanec starý jako hory, které na nás s požehnáním shlížely
dolů, naše jazyky a zuby do sebe mlaskavě narážely a oddávaly se slastnému
napětí, co mezi námi houstlo od chvíle, kdy jsem se před Simonovými
dveřmi zjevila oděná do inspirace k mé pozdější přezdívce.
Když se Simonovy ruce přesunuly z mých zad níž, aby mě popadly
za zadek a přitiskly si mě ještě blíž, roztřásla jsem se, nohy mi vyletěly
a já zasténala jako děvka v kostele. V kostele svatého Simona… kde jsem
umírala touhou pokleknout před patrona.
Se zavřenýma očima a roztaženýma nohama jsem Simonovi sténala
do úst jako nějaký zdivočelý pes. Do takového stavu mě přivedl JEN
polibek a bylo nad slunce jasné, že TO potřebuju, takže jsem tušila, že
jestli mě bude rajcovat dál, pozvu ho rovnou do svého vlastního Tahoe.
Skvělej nápad.
"Pojď do mýho Tahoe, Simone," zamumlala jsem mu nesouvisle do
pusy.
Simon se zarazil. "Do tvýho čeho, Caroline? A sakra," vyhrkl, když
jsem se i s ním odrazila od stěny vířivky a přehoupla se přes vodu, přičemž
se jí polovina vylila na verandu a druhá nás zavalila jako přílivová
vlna. Zarazili jsme se o protější stěnu, Simon mě vysadil na sedátko
a hodil si mé nohy kolem pasu. Já jsem se mezitím opět energicky přisála
k jeho rtům a nemínila se ho pustit. V jednom okamžiku jsem ho
líbala tak náruživě, že mě musel odstrčit, aby se mohl nadechnout.
"Dejchej, Simone, dejchej," hihňala jsem se, a jak se snažil popadnout
dech, hladila jsem ho po tváři.
"Ty… seš… šílená ženská," vzdychal. Držel mě pevně u stěny vířivky,
ruce měl protažené pod mými pažemi a dlaněmi mi svíral ramena.
Já jsem mu přitom do zad zarývala paty a strkala ho přesně tam, kam
jsem potřebovala. Když jsem spustila druhou vlnu útoku pod vedením
Spodní Caroline, Simon zavřel oči, skousl si spodní ret a vydal ze sebe
skoro zvířecí zaúpění.
"Ty seš tak příjemnej na dotek," zasténala jsem a začala znovu zasypávat
polibky jeho ústa, tváře, bradu, až jsem sklouzla níž, abych sála
jeho krk a jemně do něj kousala. Simon naklonil hlavu, a mému přepadení
se tak podvolil. Jeho ruce mi neurvale sjely níž po zádech, zachytily
se provázků bikin a uvolnily je. Když jsem si představila, že se má
nahá prsa nalepí na jeho kůži, skoro jsem zešílela touhou. Vytáhla jsem
ruce z jeho ubohých vlasů a sáhla si za krk, abych zatáhla za uzel. Jak
jsem se natáhla dozadu, šťouchla jsem do jedné z prázdných lahví Cavy,
a spustila tak dominový efekt. Všechny flašky se postupně roztříštily
o zem. Simon se při tom zvuku polekaně zarazil a já se rozesmála.
Oči měl kouřově modré a sálal z nich chtíč, ale když na mě zaostřily,
začaly se vyjasňovat. Konečně se mi podařilo rozvázat uzel. Voda
příjemně vířila přes mou obnaženou pokožku. Chystala jsem se vršek
plavek odhodit, jenže Simon ho chytil pevně do rukou. Potřásl hlavou,
jako by si ji chtěl pročistit, pak zavřel oči a spojení mezi námi úplně
přerušil.
"Hej," pobídla jsem ho a donutila, aby oči zase otevřel a podíval se na
mě. "Kam ses to ztratil?" zašeptala jsem.
Přehodil mi své ruce přes hlavu a pomalu mi začal vrchní díl plavek
uvazovat zpátky. Všechna krev v těle mě v tom okamžiku zradila a já
jsem ucítila, jak rudnu.
"Caroline," zasípal a pozorně se na mě přitom díval.
"Co se děje?" vyhrkla jsem.
Položil mi ruce na ramena a vypadalo to, jako by mezi námi udržoval
určitou vzdálenost.
"Caroline, ty jsi skvělá, ale já… já nemůžu…"
Tentokrát jsem oči zavřela já. Za očními víčky se mi proháněla směsice
emocí a vévodil jim stud. Bodlo mě u srdce. Cítila jsem na sobě jeho
pohled, který mě vyzýval, abych se na něj podívala.
"Ty nemůžeš," pronesla jsem, otevřela oči a dívala se všude možně,
jen ne na něj.
"Teda, jako že, já…," koktal a očividně nervózní se ode mě odtáhl.
Roztřásla jsem se. "Ty… nemůžeš?" zeptala jsem se. Přestože jsem
seděla v teplé vodě, byla mi najednou příšerná zima. Uvolnila jsem
nohy kolem jeho pasu a nechala mu prostor, aby se mohl vzdálit.
"Ne, Caroline, s tebou ne. Ne že…"
"Tak teď se ale vůbec necejtím jako naprostej idiot!" zvládla jsem se
zasmát. Zvedla jsem se a chystala se po straně vylézt z vířivky ven.
"Cože? Ne, ty to nechápeš. Já jen nemůžu…" Vydal se za mnou, ale
já jsem vykopla nohu a chodidlem se mu opřela do středu hrudníku,
abych ho zadržela.
"Hele, Simone, já to chápu. Ty nemůžeš. Super. Týjo, to byla ale
šílená noc, co?" zasmála jsem se znovu, přehoupla se na druhou stranu
a zamířila k domu. Chtěla jsem se dostat pryč co nejrychleji, aby
neviděl slzy, které se mi hrnuly do očí. Jak jsem se snažila kormidlovat
své kroky, uklouzla jsem samozřejmě v kaluži a s velkým zaduněním
spadla. Honem jsem se vyškrábala zase na nohy, ale to už mě oči úplně
pálily. Dostala jsem strach, že se rozbrečím ještě předtím, než se stihnu
dostat do domu. Teprve při pohybu se pořádně projevil vliv všeho toho
alkoholu, co jsem vypila, a pěkně mě rozbolela hlava.
"Caroline! Jsi v pohodě?" zavolal na mě Simon a začal se hrabat ven
z vířivky.
"V pohodě. V pohodě. Jenom…," dostala jsem ze sebe, než se mi hrdlo
sevřelo a vypustilo jen přiškrcený vzlyk. Zvedla jsem za sebe ruku na
znamení, že jeho pomoc nepotřebuju. "Jsem v pohodě, Simone."
Nedokázala jsem se otočit a podívat se na něj. Prostě jsem šla dál.
Z gramofonu pořád vyhrával ten zatracený big band, přesto jsem
zaslechla, jak na mě Simon ještě jednou zavolal. Nevšímala jsem si toho
a došla až ke vchodu. V drobných bikinách, které nebyly očividně tak
svůdné, jak jsem si původně myslela, mi bylo najednou strašně trapně.
Nevzala jsem si ani ručník, jen jsem otevřela skleněné dveře a pak
je za sebou slyšela zabouchnout. Jak jsem pospíchala do svého pokoje
a nechávala za sebou na břidlicové podlaze loužičky, snažila jsem
se ignorovat chichotání z místnosti, kde spala Sophia. Když se mi slzy
konečně rozkutálely po tvářích, zamkla jsem za sebou dveře a strhla ze
sebe plavky. Doklopýtala jsem do koupelny, rozsvítila a ocitla se naproti
svému vlastnímu odrazu. Stála jsem tam nahá, z mokrých vlasů mi na
záda crčela voda, na stehně se mi už začínala tvořit modřina po tom
opileckém pádu… a rty jsem měla napuchlé od líbání.
Zabalila jsem si vlasy do ručníku a natáhla se přes umyvadlo, abych
se dostala těsně k zrcadlu.
"Caroline, drahoušku, právě vás odmítl chlap, co jinou ženskou jednou
rozmňoukal na rovných třicet minut. Jak se cítíte?" otázala se mě
nahá žena v odrazu, přitom ohnula palec, jako by držela mikrofon,
a pak ho přiblížila ke mně.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"No, vypila jsem tolik vína, že bych uživila celou jednu španělskou
vesničku, už tisíc let jsem neměla orgasmus a pravděpodobně umřu
sama v nádherně zařízeným bytě a kolem mě se budou hemžit jen
Cliveovi levobočci… Jak myslíte, že se cítím?" odpověděla jsem otázkou
a vrátila zrcadlové Caroline její mikrofon.
"Caroline, hlupáčku, Clive je přece vykastrovaný," podotkla Caroline
v zrcadle a zakroutila nade mnou hlavou.
"Běž do prdele, krávo. Já už v ní jsem," ukončila jsem náš rozhovor
a odvedla svůj nahý zadek zpátky do ložnice. Hodila jsem na sebe tričko
a padla do postele i se svým já naprosto vyčerpaným z túry, večeře,
vína, hudby a z nejlepší muchlovačky, do které jsem se kdy zapojila.
Při myšlence na to poslední mi zase vhrkly slzy do očí, tak jsem se převalila,
abych se natáhla pro kapesníčky, jenže jsem našla jen prázdnou
krabičku, což mě rozbrečelo ještě víc.
Stupidní Nabíječovo vúdú.
Mohlo to být horší?
Vtom mi zazvonil telefon.
* * *
"Dáš si lívanečky, srdíčko?"
"Moc rád. Díky, pusinko."
Ježiši.
"Zbyla ještě smetana do kávy?"
"Tady máš smetánku, čumáčku."
Ježíšku na křížku.
Z poslouchání ne jednoho, ale rovnou dvou nových párečků se mi
dělalo šoufl. K tomu připočtěte pěknou kocovinu! Bylo to pořádně dlouhé
ráno.
Předchozí noc jsem po telefonickém rozhovoru s Jamesem upadla do
hlubokého spánku, ke kterému jistě přispělo i množství zkonzumovaného
vína. Probudila jsem se se zkoprnělým jazykem, prudkou bolestí
hlavy a žaludkem na vodě. Ten se rozhoupal ještě víc, když jsem si uvědomila,
že mě čeká setkání se Simonem a konverzace o tom, jak šílenou
noc jsme zažili.
Ačkoli James mi trochu spravil náladu. Dokázal mě rozesmát a tím se
mi připomnělo, jak pěkně se o mě v minulosti staral. Vzpomínky na něj
byly příjemné a pocit z nich ještě příjemnější. Zavolal mi pod záminkou,
že potřebuje probrat barvu na stěny, jenže já to hned odhalila jako
habaďúru. Přiznal, že se mnou chce jenom mluvit, a já byla po čerstvém
odpálkování ve vířivce šťastná, že můžu pokecat s někým, kdo o mou
pozornost stojí. K čertu s tebou, Simone. Když se mě James zeptal, jestli
bych s ním příští týden zašla na večeři, okamžitě jsem souhlasila. Bylo
nám spolu fajn… a jelikož si mé Óčko opět zalezlo do své skrýše, měla
jsem chuť vyrazit si na flám.
Seděla jsem právě u snídaňového stolu, obklopená dvěma novými
dvojičkami,
z nichž sálalo tolik sexuální spokojenosti, až bych řvala.
Přesto jsem byla zticha. Držela jsem se i ve chvíli, kdy se Mimi vesele
vyhoupla Ryanovi do klína a Neil začal Sophii krmit melounovými
kuličkami, jako by byl na světě jen a jen z toho důvodu.
"Jak dopadl včerejší večer, Caroline?" zašvitořila Mimi se zvednutým
obočím. Mírně jsem ji bodla vidličkou do ruky a řekla, ať sklapne.
"Tady je někdo ale nabručenej. Nejspíš strávil noc sám," zašeptala
Sophia Neilovi.
Zvedla jsem k ní překvapeně hlavu. Nenucený způsob, jakým to řešili,
mě začal pěkně štvát.
"Jasně že jsem noc strávila sama. S kým jsem ji podle tebe měla strávit?
Co?" vyjela jsem na ni, přitom jsem bouchla do stolu a převrhla
sklenici
s pomerančovým džusem. "Běžte všichni do háje," zavrčela
jsem, když jsem se hrnula na dvorek. Už podruhé za méně než dvanáct
hodin se mě začaly zmocňovat slzy.
Usadila jsem se v dřevěném zahradním křesle a dívala se na jezero.
Studený ranní vánek mi hladil rozpálenou tvář. Vtom jsem zaslechla
dívčí kroky a neobratně jsem si utřela slzy.
"Nechci o tom mluvit, oukej?" upozornila jsem holky, zatímco si
sedaly naproti mně.
"Oukej… ale něco nám říct musíš. Když jsme včera večer odcházeli,
byla jsem si jistá, že… že ty a Simon…," začala Mimi a já jsem ji zarazila.
"Já a Simon nic. Žádný já a Simon není. To jste si myslely, že se dáme
dohromady jenom proto, že vy ostatní jste konečně vyřešili tu svou
motanici? Mimochodem, rádo se stalo," vyštěkla jsem a stáhla si kšiltovku
víc do obličeje, abych před svými kamarádkami schovala zvlhlé
oči.
"Caroline, jen nám přišlo, že…," zkusila to Sophia, ale přerušila jsem
i ji.
"Myslely jste si, že když jsme na sebe se Simonem zbyli, tak se z nás
měl zázrakem stát pár? Jako v pohádce - tři dokonale spárovaný dvojičky,
že jo? Jako by to bylo reálný! Tady nejsme v žádným románu."
"Ale no tak, jste jako stvoření jeden pro druhýho. A to jsi včera večer
tvrdila, že slepí jsme my! Ty máš co kritizovat," ohradila se Sophia.
"Hele, dávej bacha, ať ti nenakopu zadek. K ničemu mezi náma nedošlo
a nedojde. Pokud jste zapomněly, dámy, Simon má harém. Harém!
A já nebudu jeho třetí coura. Takže to vymažeme, jo?" zakřičela jsem,
vyskočila z křesla, otočila se zpět k domu a vrazila přímo do tichého
Simona.
"Skvělý, ty seš tady taky! A vás dva za roletama vidím taky, blbečkové!"
vykřikla jsem a Neil s Ryanem se odlepili od okna.
"Caroline, můžu s tebou mluvit?" zeptal se Simon, přitom mě chytil
za obě předloktí a obrátil k sobě.
"Jasně, proč bys nemohl? Ať je ten trapas úplnej. Určitě všichni umíráte
touhou dozvědět se, že jsem se včera večer na tohohle kluka vrhla
a on mě odpálkoval. Super, je to venku. Můžeme to teď konečně uzavřít?"
Vytrhla jsem se ze Simonova sevření a vydala se cestičkou k jezeru.
Za mnou nastalo hrobové ticho, a když jsem se otočila, spatřila jsem
všech pět kamarádů s vytřeštěnýma očima, očividně nejistých co dál.
"Tak co je, Simone? Jdeme?" Luskla jsem prsty a Simon za mnou vystartoval
s trochu vyděšeným výrazem ve tváři.
Jak jsem nasupeně kráčela po stezce, snažila jsem se zpomalit dech.
Srdce mi bilo jako splašené. Takhle rozčilená jsem mluvit nechtěla, to
by nedopadlo dobře. Zhluboka jsem se nadechovala a zase vydechovala
a přitom se rozhlížela po krásné ranní krajině všude kolem, a pokoušela
se tak obveselit si trochu mysl. Stála jsem o to, aby byla situace ještě
trapnější, než už byla? Ne. Tohle jsem měla pod kontrolou, nehledě
na předchozí noc. Mohla jsem předstírat, že ta noc vůbec neproběhla,
nebo se o to přinejmenším pokusit.
Znovu jsem se nadechla a zdálo se, že tlak ve mně trochu povoluje.
Přes to všechno, co se stalo, jsem byla v Simonově společnosti ráda,
musela jsem ho prostě brát jen jako kamaráda. Ještě pořád jsem se
k jezeru spíš nakvašeně hrnula, ale sem tam jsem zpomalila do přiměřeně
naštvaného kroku.
Minula jsem stromy a zastavila se až na samém konci mola. Slunce,
které vykouklo po včerejší bouři, vrhalo na vodu stříbrné světlo.
Slyšela jsem Simona, jak se přiblížil a zastavil se za mnou. Znovu
jsem se zhluboka nadechla. Simon byl dlouho zticha.
"Nehodíš mě do jezera, že ne? To by byl hodně špatnej tah, Simone."
Vydechl a mírně se zasmál, jako by ani nechtěl, ale nemohl se ubránit.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Caroline, můžu ti vysvětlit ten včerejšek? Chci, abys věděla, že…"
"To nemusíš, dobře? Nemůžeme to svést prostě na víno?" navrhla
jsem, abych ho předběhla, a obrátila se k němu.
Jak na mě ze své výšky shlížel, strašně divně se přitom tvářil. Taky
vypadal, jako by se oblékl velmi narychlo: bílé podvlékací triko s dlouhým
rukávem, dobře padnoucí džíny a pohorky, které nebyly ani zavázané.
Tkaničky měl úplně mokré a zablácené. Pořád byl překrásný, brzké ranní
slunce ozařovalo ostré rysy v jeho tváři a strniště, které bylo k sežrání.
"To bych moc rád, Caroline, ale…," namítal.
Zavrtěla jsem hlavou. "Vážně, Simone, jenom…," zkusila jsem to zase,
ale pak mi Simon přiložil prsty na ústa.
"Aspoň chvíli mlč, jo? Pořád mě přerušuješ, a jestli s tím nepřestaneš,
brzo tě do toho jezera fakt hodím," varoval mě s mrknutím oka, na
které jsem si už pomalu zvykala.
Přikývla jsem a on svou ruku stáhl. Snažila jsem se nevšímat si plamenů,
které mi i po tak malém doteku olizovaly rty.
"Včera večer jsme málem udělali ohromně velkou chybu," řekl, a když
viděl, že se užuž chystám ozvat, zašermoval přede mnou prstem.
Zamkla jsem pusu na neviditelný zámek a hodila ho do vody. Simon
se smutně pousmál a pokračoval.
"Je jasný, že mě přitahuješ. Jak bys mě mohla nepřitahovat? Jsi úžasná.
Jenže včera jsi byla opilá, já jsem byl opilej, a ačkoli by to bylo nádherný…
no, změnilo by to věci mezi náma, chápeš? A já nemůžu, Caroline.
Nemůžu si to dovolit… já prostě…," koktal a přitom si rukou projížděl
vlasy, což bylo gesto, podle kterého jsem začínala poznávat, kdy je
Simon v úzkých. Zůstal na mě upřeně hledět a čekal, až mu to schválím,
až mu povím, že je to mezi námi v pohodě.
Chtěla jsem kvůli tomuhle přijít o kamaráda? Ani náhodou.
"Hele, jak už jsem řekla, je to vpoho. Prostě jsme to přepískli s vínem.
Kromě toho vím, jak seš zařízenej, a já bych nemohla… Včera večer jsem
se jen nechala strhnout," vysvětlila jsem a snažila se to podat co nejpřesvědčivěji.
Simon otevřel pusu, aby něco řekl, ale po chvíli jen přikývl a nahlas
si povzdychl.
"Jsme pořád kámoši? Nechtěl bych, aby se to mezi náma pokazilo. Mám
tě fakt rád, Caroline." Tvářil se, jako by se mu měl zhroutit celý svět.
"Jasně že jsme kámoši. Co jinýho?" Ztěžka jsem polkla a donutila se
k úsměvu. Simon se taky usmál, a tak jsme se vydali po stezce zpátky.
Fajn, není to tak hrozné. Takhle to možná bude fungovat. Vtom se
Simon zastavil a z pláže si nabral plnou hrst písku, kterou pak vsypal
do igeliťáku.
"Další lahvička?"
"Další lahvička," přikývl a dál jsme pokračovali k domu.
"Tak co? Vypadá to, že náš plán vyšel," začala jsem, abych něco
řekla.
"Myslíš ten s ostatníma? No jo, myslím, že se to povedlo. Zdá se, že
konečně našli, co hledali."
"O to jde přece každýmu, ne?" zasmála jsem se, zatímco jsme přecházeli
z dvorku do kuchyně. Čtyři hlavy za oknem se v okamžiku vytratily
a zaujaly nenucené postoje kolem stolu. Vyprskla jsem smíchy.
"Není nic lepšího, než když to, co potřebuješ, a to, co chceš, je jedno
a to samý," prohodil Simon a podržel mi otevřené dveře.
"Svatá pravda, chlapče." Znovu na mě padl smutek, ale když jsem
viděla, jak šťastné jsou moje kamarádky, nemusela jsem se do úsměvu
nutit.
"Dáš si něco k snídani? Myslím, že zbylo pár skořicových šneků,"
nabídl mi Simon a přešel k lince.
"Ani ne. Půjdu si spíš sbalit věci," prohlásila jsem. Neuniklo mi, že
ještě před statečným úsměvem se v Simonově obličeji mihl náznak
zklamání.
Fajn, skvělé to zrovna není. To se holt stává, když se dva kamarádi
políbí. Nikdy to už nemůže být jako dřív. Kývla jsem na holky a zamířila
do svého pokoje.
* * *
Nakonec jsem s návratem do města všechny tak popoháněla, že jsme
byli do dvou hodin sbalení. Zbývalo jen rozhodnout, kdo s kým pojede.
Protože jsem nechtěla být v autě se Simonem sama, vzala jsem si Mimi
stranou a navedla ji, aby se k nám i s Ryanem přidali. Právě jsme byli
všichni venku a nakládali tašky do aut. Zatímco Simon skládal všechny
naše věci do Range Roveru, zachvěla jsem se zimou a příliš pozdě
si uvědomila, že flísovou bundu jsem i se svou taškou nechala doslova
pohřbít. Když se Simon otočil, všiml si mě.
"Tobě je zima?"
"Trochu, ale to je dobrý. Moje taška je až na dně a nechci, abys to
musel celý zase zpřeházet," odpověděla jsem, přitom jsem poskakovala,
abych se zahřála.
"Jé! To mi připomíná, že pro tebe něco mám," zvolal a začal se hrabat
ve své tašce, která byla v kufru nahoře. Pak mi podal pomačkaný balík
v hnědém papíru.
"Co je to?" zeptala jsem se a Simon zrudl jako rajče. Simon se umí
červenat? To jsem ještě neviděla…
"Přece sis nemyslela, že jsem na to zapomněl?" nadhodil s klučičím
úsměvem a do očí mu přitom spadly vlasy. "Chtěl jsem ti to dát včera
večer, ale…"
"Hej, Parkere! Mohl bys mi helfnout?" zavolal Neil, který se horko
těžko pokoušel naložit všechna Sophiina zavazadla. Ještě včera by to
měl na starost Ryan. A dnes už to byl úkol Neila. Svět se za jednu noc
změnil k nepoznání.
Simon odešel za ním a Mimi s Ryanem se usadili na zadních sedadlech.
Otevřela jsem balík a objevila tlustý, hebký irský svetr. Jak jsem ho
vytáhla z papíru, ucítila jsem v rukou jeho tíhu a copánkový vzor. Přičichla
jsem si k němu a vedle vůně vlny jsem ucítila i tu Simonovu, která
na něm ulpěla. Zazubila jsem se a rychle si svetr přetáhla přes tričko.
Líbilo se mi, že byl volný a tak trochu na mně visel a zároveň mě příjemně
obaloval. Obrátila jsem se a uviděla, jak mně Simon přes Neilův
pick-up sleduje. Předvedla jsem se mu ze všech stran a on se usmál.
"Děkuju," zaartikulovala jsem.
"Není zač," odpověděl stejným způsobem.
Ještě jednou jsem si ke svetru pořádně přivoněla a přitom doufala, že
mě nikdo nevidí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama