Kapitola sedmnáct - Nabíječ

17. března 2017 v 14:51 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola sedmnact
Ráno mě probudilo hlasité burácení. Na zlomek vteřiny jsem zapomněla,
kde jsem, a lekla se, že mým bytem otřásá zemětřesení.
Napůl dole z postele, s jednou nohou na zemi jsem si všimla, že výhled
z okna ložnice je mnohem modřejší než doma, mnohem středozemnější.
A to burácení? Žádné zemětřesení. To vedle mě chrápal Simon.
Chrápal. Chrápal jako dřevorubec, a když říkám dřevorubec, myslím
tím hlavně dřevorubcův nos, který vydával zvuky jako z jiné planety.
Zacpala jsem si rukama pusu, abych se nesmála, a vplížila se zpátky do
postele. Odtamtud jsem mohla situaci zhodnotit lépe.
Jako obvykle jsem se během noci roztáhla po celé posteli a Simona
jsem vyhostila do vzdáleného rohu, kde byl právě s polštářem mezi
nohama schoulený do klubíčka. Nedostatek centimetrů čtverečních si
ovšem dokázal vynahradit zvukem. To, co vycházelo z jeho nosních dírek,
připomínalo něco mezi medvědem grizzlym a orajícím traktorem.
Doplazila jsem se přes otřásající se mílovou postel až k němu, obtočila
se kolem jeho hlavy a podívala se mu vzhůru nohama do tváře. I přes
ty příšerné zvuky byl pořád rozkošný. Opatrně jsem ho chytla dvěma
prsty za nos a stiskla. A čekala.
Po asi deseti vteřinách zalapal po dechu, potřásl hlavou a zmateně
se rozhlédl kolem. Když mě uviděl na polštářích vedle sebe, uklidnil se.
Ospale se na mě usmál.
"Ahoj, jak je?" zamumlal, otočil se ke mně a objal mě pevně kolem pasu.
Hlavou se mi přitom zavrtal do břicha, já jsem mu zase rukama zajela do
vlasů. Konečně jsme se mohli jeden druhého svobodně dotýkat.
"Právě jsem se probudila. Někdo na týhle straně postele pěkně chrápal."
Simon zavřel jedno oko a podíval se na mě nahoru. "Roztahovač jako
ty si nemá co stěžovat."
"Roztahovač? Tohle slovo ani neexistuje," obořila jsem se. Jeho objetí
jsem si ale užívala víc, než jsem chtěla připustit.
"Tak abys věděla, roztahovač je ten, kdo se roztahuje. Ten, kdo
dokonce i na posteli obrovský jako Alcatraz potřebuje celou matraci jen
´
pro sebe, aby se na ní mohl válet a kopat kolem sebe," vysvětloval mi
a mezitím mi jakoby náhodou vyhrnul tričko tak, aby si mohl položit
hlavu na moje nahé břicho.
"Roztahování je pořád lepší než chrápání, pane Chrápači," popichovala
jsem ho dál a snažila se nevnímat, jak mě jeho strniště příjemně
škrábe na kůži.
"Ty se roztahuješ a já chrápu. Co s tím uděláme?" usmál se šťastně,
probuzený stále jen napůl.
"Špunty do uší a chrániče na holeně?"
"Jo, moc sexy. A vždycky než půjdeme do postele, pěkně se ohákneme,"
povzdychl si a docela jemňounce mě políbil nad pupík.
Dřív než jsem ho mohla zarazit, mi ze rtů uniklo tiché zasténání,
a když jsem zpracovala to, co Simon právě řekl o "vždycky", jako že spolu
budeme spát vždycky, zrudla jsem až po uši. No páni...
Po rychlé snídani jsme vyrazili do městečka, kde jsem si to okamžitě
zamilovala: staré dlážděné ulice, zdi natřené vápnem na bílo, zářící
v pražícím sluníčku, krásná podloubí. Byla jsem unesená z každého
azurového flíčku, co vykukoval od pobřeží a odrážel se na přátelských
úsměvech milých lidí, pro které bylo tohle kouzelné místo domovem.
Ve městě se zrovna konal trh, tak jsme se potulovali mezi stánky
a vybírali čerstvé ovoce ke svačině. Na téhle planetě jsem viděla spoustu
nádherných míst, ale tohle byl pro mě ráj. Nic podobného jsem ještě
opravdu nezažila.
Roky jsem cestovala sama a moje vlastní společnost mi byla celkem
příjemná. Ale cestování se Simonem? To bylo... super. Prostě super. Většinu
času mlčel. Přesně jako já, když vidím něco nového. Nikdy necítil
potřebu vyplnit ticho nějakým zbytečným klábosením. Jen jsme spokojeně
vstřebávali scenerii. Promluvili jsme, jen když jsme chtěli poukázat
na něco, co podle nás ten druhý neměl přehlédnout, jako třeba
štěňata skotačící na zápraží nebo starého pána a starou paní, co spolu
mluvili přes balkony. Simon byl skvělý společník na cesty.
Odpoledne, když mě slunce přes tenkou bavlnu pálilo do ramenou,
jsem cestou zpět k autu vzala Simona za ruku, jako by to bylo naprosto
přirozené. A když mi otevřel dveře a naklonil se, aby mě pod horkým
španělským sluncem políbil, jeho rty a vůně olivovníků byly to jediné,
co jsem na celém světě potřebovala.
Za dobu, co jsem Simona znala, se mi do paměti vrylo několik obrázků:
Jak jsem ho viděla úplně poprvé, zahaleného jen v prostěradle
a s úšklebkem na tváři. Jak jsem s ním v jeho autě přejížděla most po
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
Jillianině párty, kde jsme se dohodli na příměří. Pokroucený a rozmazaný
Simon, jak jsem ho viděla zpod háčkovaného přehozu. Zezadu
osvícený bambusovou pochodní, vlhký a ďábelsky přitažlivý ve vířivce.
A poslední přídavek do mé "best of " sbírky Simonů? Pohled na něj pode
mnou, jak mě tiskne k sobě, jeho hřejivá kůže a příjemný dech na celém
mém těle, zatímco se objímáme v obrovské posteli hříchu.
Nic z toho, a tím myslím skutečně nic, nebylo ovšem tak vzrušující
jako sledovat Simona při práci. Fakticky. Při tom pohledu jsem se
musela dokonce trochu ovívat, čehož si naštěstí nevšiml, protože se
roztomile soustředil.
Vyjeli jsme autem kus nahoru po pobřeží, abychom zkusili nafotit
místo, které mu poradil jeden zdejší průvodce. Nebezpečně atraktivní
Simon se právě maximálně soustředil, aby, jak mi dopředu vysvětlil,
otestoval světlo a barvy. Zatímco přeskakoval z jedné skály na druhou,
já jsem si hověla na dece, kterou jsme vylovili z kufru auta, a sledovala
ho. Z útesů vysoko nad mořem jsme viděli na míle daleko. Scenérie byla
nádherná - skalnaté pobřeží, které omývaly miliony vln přicházejících
z hloubky, se střídavě odhalovalo a ztrácelo -, ovšem mou pozornost
lákalo to, jak Simon při zkoumání okolí vystrkoval špičku jazyka. Nebo
to, jak se kousal do spodního rtu, když nad něčím dumal. Nebo jak se
mu nadšením rozzářil obličej, když skrz objektiv spatřil něco nového.
Byla jsem ráda, že mám co dělat, na co se zaměřit, protože uvnitř
mého těla se začínal svádět krutý boj. Od chvíle, co jsme si nahlas připustili
tlak, který by na nás obří postel mohla mít, jsem nemyslela na
nic jiného než právě na onen tlak. Také na tlak dlouho potlačovaného
Óčka, které trpělivě - někdy i netrpělivě - vyčkávalo na své propuštění.
Byl to tak silný a intenzivní tlak, že ho pociťovala každá část v mém
těle.
Do tohoto vnitřního rozhovoru mezi mým Mozkem, Spodní Caroline
(zastupující nepřítomné Óčko) a Páteří se pomalu začínalo zapojovat
i Srdce, které poslední dobou spíš mlčelo a nechávalo rozhodovat
Mozek a Nervy.
Nutno dodat, že SC (zkratka pro Spodní Caroline) zatáhla do šarvátky
i Simonův penis. Přestože ten k ní dosud neměl přímý přístup, SC
měla za to, že musí mluvit i jeho jménem. Slovo penis se mi sice vždycky
protivilo, ale přišlo mi divné říkat mu péro nebo klacek, takže prostě
penis... prozatím.
Páteř a Mozek dorazily bezpečně do tábora "počkej-s-tím" a právě
sex považovaly za základ rozvoje tohoto rodícího se vztahu. SC,
a potažmo i Simonův penis, byli členy společnosti "vyspi-se-s-ním-conejdřív",
jak jinak. Óčko, i když zatím oficiálně nepřítomné, se mohlo
řadit mezi stoupence SC, ačkoli jsem ho tak nějak cítila poletovat nad
oběma tábory, a to společně se Srdcem, které momentálně pělo písně
o nikdy nehynoucí lásce a o hřejivých, nadýchaných věcech.
Když tohle všechno sečtete, co vám vyjde? Jedna totálně zmatená
Caroline. Rozpolcená Caroline. Není divu, že jsem zavrhla randění.
Tahle kaše totiž byla pěkně hustá. Byla jsem teda ráda, že mám na přemýšlení
něco jiného než tlakový hrnec plný nejistého sexu? Byla. Mohla
jsem věnovat víc času vymýšlení lepší přezdívky pro Simonův penis?
Pravděpodobně ano. Zasluhoval si ji. Mamutí samec? Ne. Pulsující pilíř
vášně? Ne. Jednooký bandita? Zatraceně, ne. Bum Bum? Podobně jako
to jeho zatracený bouchání...
Párkrát jsem si to pro pobavení zopakovala nahlas. "Bum Bum. Bum
Bum. Bum Buuum," mumlala jsem si.
"Hej! Košilko! Pojď sem za mnou!" zavolal Simon, a tím mě z mé studie
o Bum Bum vyrušil. Nechala jsem mentální bitvu plavat a opatrně
přešla po hrbolatých skaliskách až k místu, kde byl Simon nachystaný
s hledáčkem u oka.
"Potřebuju tě."
"Tady? Teď?" zašklebila jsem se.
Simon za foťákem nadzvedl jedno obočí. "Potřebuju tě kvůli měřítku.
Postav se tamhle." Ukázal na okraj útesu.
"Cože? Ne, ne, mě fotit nebudeš." Zamířila jsem zpátky k dece.
"Ano, ano, ale budu. No tak, potřebuju něco v popředí. Postav se
tam."
"Vypadám příšerně! Jsem celá rozcuchaná a červená, vidíš?" Malinko
jsem si stáhla výstřih do V, abych mu ukázala, jak jsem od sluníčka
spálená.
"Miluju, když na mě vystrkuješ dekolt, ale tentokrát si to nech, drahá.
Tyhle fotky nikdo neuvidí, jsou jen pro mě kvůli perspektivě. A nejsi
rozcuchaná. Nebo jenom trochu." Netrpělivě podupával nohou.
"Mám ti zapózovat s růží v zubech?" vzdychla jsem a přesunula se
ke kraji.
"A máš nějakou?" zeptal se, a kdyby nebylo jeho samolibého úsměvu,
znělo by to vážně.
"Hele, radši mlč a foť si tu svou perspektivu."
"Dobře, postav se úplně přirozeně. Žádný pózy, jen stůj... čelem
k vodě, pokud možno," nařídil mi.
Poslechla jsem ho a on se kolem mě začal točit a fotit mě z různých
úhlů, přičemž si dokola brblal pod vousy. Musím přiznat, že jsem z toho
byla dost nesvá. Skrz čočku jsem na sobě cítila jeho oči. Trvalo to jen
chvíli, ale mně to připadalo jako věčnost. V hlavě se mi opět rozpoutala
bitva.
"Už to bude?"
"Dokonalost nemůžeš uspěchat, Caroline. Musím to udělat co nejlíp,"
poučil mě. "Ale jo, už to bude. Máš hlad?"
"Dala bych si ty klementýnky, co máme v košíku. Dojdeš mi pro jednu?
Nebo pokazí tvoje veledílo?"
"Nepokazí nic. Pojmenuju to Rozcuchaná dívka s klementýnkou na
útesu," zasmál se a vydal se zpět k autu.
"Moc vtipný," prohodila jsem suše, chytila mandarinku, co mi hodil,
a začala ji loupat.
"Dáš mi kousek?"
"No tak jo. To nejmenší, co můžu udělat pro chlapa, co mě sem vzal." Se
smíchem jsem se zakousla do dužiny a po bradě mi začala stékat šťáva.
"Máš děravej ret?" zeptal se a vyfotil mě zrovna ve chvíli, kdy jsem
na něj zakoulela očima.
"Ty seš vážně přesvědčenej, že seš vtipnej, nebo v to jen doufáš?"
zpražila jsem ho a přitom na něj mávla kouskem klementýnky. Se smíchem
potřásl hlavou a vzal si ode mě měsíček. Jasně že si kousl, aniž by
se potřísnil. V předstírané slasti vytřeštil oči a já mu rychle rozmázla
další měsíček po obličeji. Zatímco mu šťáva kapala ze špičky nosu na
bradu, dál kulil oči.
"Čuňátko," zašeptala jsem. Vtom zničehonic přitiskl svoje rty na
moje, a od šťávy jsme tak byli umazaní oba. Zatímco jsem tlumeně vřískala,
nalepená na jeho pusu, s úšklebkem ucedil: "Hmm, slaďoučká."
Oba nás otočil zády k moři, zvedl foťák do výšky a stiskl spoušť: my dva,
ulepení oranžovou kaší.
"Mimochodem, proč jsi před chvílí pořád opakovala 'Bum Bum'?"
zajímal se.
Tím mě jen víc rozesmál.
* * *
"Tak a je to oficiální. Tohle je ta nejlepší věc, co jsem kdy měla v puse,"
oznámila jsem a zasténala se zavřenýma očima.
"To dneska večer říkáš o všem, co jíš."
"Já vím, ale fakticky nemůžu rozdejchat, jak je to dobrý. Propleskni
mě, štípni mě, hoď mě přes palubu, tohle je prostě výborný," sténala
jsem dál. Seděli jsme právě u rohového stolku v malé restauraci ve
městě a já jsem byla rozhodnutá ochutnat úplně všechno. Simon předvedl
své jazykové znalosti a objednal za nás oba. Řekla jsem mu, že to
nechám na něm a že mi určitě vybere správně. A to, chlapec, taky udělal.
Byla to úplná hostina.
Měli jsme tradiční tapas, samozřejmě, a zapíjeli jsme je domácím
vínem. Každou chvíli nám na stole přistávaly další misky a talířky
s drobnými vepřovými kuličkami, plátky šunky, marinovanými houbičkami,
šťavnatými klobáskami a grilovanými olihněmi v místním voňavém
olivovém oleji. Při každém soustu jsem byla přesvědčená, že je nejchutnější
na světě, ale hned nato přicházely další vlny výtečného jídla,
na které jsem měla naprosto stejný názor. Potom se ke mně dostaly
krevety. To bylo něco neskutečného. Do křupava usmažené v olivovém
oleji a lehce prohřáté s tunami česneku a petrželky a s uzenou sladkou
paprikou. Byla jsem v extázi. V extázi.
Simon? Ten byl nadšený. Úplně to hltal. Moje reakce stejně jako jídlo.
Hltal obojí.
"Upřímně, víc už nezvládnu," zaúpěla jsem a namočila kousek křupavého
chleba do olivového oleje. S úsměvem sledoval, jak se bezostyšně
rozplývám a nakonec se s povzdechem odtahuju od stolu.
"Takže nic lepšího jsi nikdy předtím nejedla?" zeptal se.
"Asi ne. Tohle bylo až šílený," vydechla jsem a poplácala si břicho.
Dáma nedáma, nacpala jsem to do sebe, jako by mi to chtěli sebrat.
Vtom se objevil číšník s dalšími dvěma sklenkami domácího vína. Sladké
a řízné, po jídle dokonalý nápoj. Popíjeli jsme pomalu, zatímco k nám
okny pronikal svěží větřík s jemnou vůní moře.
"Skvělý rande, Simone. Vážně. Líp se už povést nemohlo," prohlásila
jsem a znovu si usrkla vína.
"Rande?" podivil se.
Tvář mi ztuhla. "No, ne, vlastně asi spíš ne. Jen jsem..."
"Klídek, Caroline. Já vím, jak to myslíš. Jen mi přijde vtipný, že
dva lidi spolu cestujou a teprve teď mají rande," usmál se a já se uvolnila.
"Hmm, zatím jsme nejeli přesně podle tradičních pravidel, co?
Z technickýho hlediska bysme tohle mohli považovat za naše první
rande."
"A jak se z technickýho hlediska takový rande určuje?" zajímal se.
"Asi jako večeře. I když tahle není naše první," začala jsem uvažovat.
"A kino. Na film už jsme spolu taky koukali," připomněl mi.
Otřásla jsem se. "To byl normální trik, jak mě donutit, abych se k tobě
tulila. Horor - pěkně průhledný," zašklebila jsem se.
"Ale fungovalo to, ne? Vlastně se dá říct, že tu noc jsem s tebou spal,
Košilko."
"Jasně, jsem laciná a svolná, přiznávám. My už to všechno asi vážně
máme za sebou. Obráceně," zazubila jsem se. Natáhla jsem nohu pod
stolem a jemně do něj kopla.
"Mně se to obráceně líbí," zašklebil se.
Přísně jsem přimhouřila oči. "Hele, moc nevtipkuj."
"Tak vážně. Jak už jsem ti řekl, s tímhle nemám žádný zkušenosti,"
pronesl. "Jak to vůbec funguje? Kdybysme to nedělali... obráceně, co by
se dělo teď?"
"No, nejspíš bysme šli na druhý rande a po něm zase na další," poučila
jsem ho nesměle.
"A co mety? Asi bych se měl snažit oběhnout nějaký mety, ne?" zeptal
se úplně vážně.
Vyprskla jsem víno. "Mety? Děláš si srandu? Jako sáhnout si na prsa
přes triko, pak pod trikem... takovýhle mety?" zasmála jsem se nevěřícně.
"Přesně. Co si vlastně můžu dovolit? Myslím jako džentlmen. Kdyby
tohle bylo opravdu první rande, asi bysme nešli domů společně, nebo
jo? Rande ano, muchlovačka ne. A jestli si vzpomínáš, namlouvání mi
prej docela jde," nadhodil a v očích se mu zablýsklo.
"To jo, to jo. Společně bysme domů nešli, to je pravda. Jenže já nechci,
abys spal v ložnici na druhý straně chodby. Je to divný?" Zrudla jsem
tak, až mě pálily uši.
"Není to divný," odpověděl tiše. Skopla jsem sandál a začala se mu
chodidlem jemně otírat o nohu.
"Mazlení je fajn, ne?"
"Mazlení je rozhodně fajn," souhlasil a šťouchl mě nohou na oplátku.
"A co se týče těch tvých met, myslím, že by ses mohl pokusit dostat
se k tý pod tričkem," navrhla jsem. Uvnitř mě se Mozek a Páteř malinko
zaradovaly, zatímco SC a Bum Bum nakvašeně kopli do židle. Jablíčka
byla ráda, že je vzal konečně někdo na vědomí, a nebyla jen krátkou
zastávkou na cestě směr jih. A Srdce? To pořád jen poletovalo kolem
a pělo píseň lásky.
"Takže jedeme trochu podle tradic, ale ne úplně. Jdeme na to pomalu,"
uzavřel s rozžhaveným pohledem v očích. Safíry se daly opět do
hypnotického tanečku.
"Pomalu, ale zase ne moc. Jsme dospělí, ježišikriste."
"Tak na metu pod tričkem," prohlásil a pozvedl sklenku.
"Na to si připiju," zasmála jsem se a ťukli jsme si.
* * *
O padesát sedm minut později jsme byli v posteli a Simon mi hřejivýma
a jistýma rukama rozepínal knoflík po knoflíku, a odhaloval tak
mou kůži. Záměrně postupoval pomalu, až mi košili nakonec nechal
spadnout po stranách. Ležela jsem pod ním a on na mě shlížel dolů,
potom mi prsty lehce přejel od klíčních kostí přímo středem k pupíku.
Zasténali jsme oba zároveň.
Nedokážu to vysvětlit, ale skutečnost, že jsme si na tu noc stanovili
určité hranice, ať se zdály jakkoli hloupé, dělala tu chvíli mnohem smyslnější
a my jsme si ji víc vychutnávali. Simonovy rty se mi potulovaly
po krku, tiskly mi drobné polibky pod ucho, pod bradu, do důlku mezi
klíčními kostmi a prolíbávaly se až k mým prsům. Jeho prsty mě jakoby
s respektem a téměř nehmatatelně pohladily po citlivé kůži. Zadržela
jsem dech.
Zatímco si něžně hrál s mojí bradavkou, každé moje nervové zakončení
se zaktivovalo a začalo pulsovat tím směrem. Vydechla jsem. Napětí
nahromaděné za poslední měsíce se ve mně začínalo uvolňovat a zároveň
i dál narůstat. Sladkými polibky a jemnými doteky Simon zahájil
seznamovací fázi s mým tělem a přesně to jsem potřebovala. Rty, ústa,
jazyk - to všechno na sobě, ochutnávající, laskající a milující.
Když se mi Simon přisál k prsu a na bradě mě roztomile polechtaly
jeho vlasy, objala jsem ho rukama a pevně ho k sobě přitiskla. Bylo
nádherné cítit jeho kůži na své a najednou jsem si připadala jako nikdy
předtím. Jako... uctívaná.
Tu noc se naše obvyklé vtipkování a popichování přeměnilo v něco
mnohem hlubšího. "Meta pod tričkem", jak jsme to trochu vulgárně
nazvali, se stala součástí našeho vztahu a z toho, co mohlo být pouze
fyzické, vzniklo něco emocionálního a čistého. A když mě Simon schoval
v náruči, nakonec jsme mezi dalšími něžnými polibky a úsměvy
usnuli spokojeným spánkem.
Roztahovačka a pan Chrápač.
* * *
Následující dva dny jsem si hověla. Vážně nevím, jakým slovem bych
to, co jsem prožívala, popsala lépe. Někdo si přepychovou dovolenou
představuje třeba tak, že chodí na nekonečné nákupy, rozmazluje se
v lázních, utrácí za dobré jídlo a baví se na kulturních akcích. Pro mě
přepych znamenal dát si dvě hodinky šlofíka na terase u kuchyně. Přepychem
bylo pojídání fíků v medu s kousky sýra, zatímco mi Simon
naléval další sklenku Cavy, a to prosím před desátou dopoledne. Přepychový
byl čas, kdy jsem se sama procházela mezi krámky v Nerje a probírala
se kupami nádherných krajek. Přepychem bylo i prozkoumávání
okolních jeskyní se Simonem, kde fotil a kde jsme se ztráceli v barvách
podzemí. Přepych byl sledovat Simona, jak visí na skalní stěně a hledá
další opěrný bod pro nohu. Bez trika. Zmínila jsem vůbec předtím, že
byl do půl těla nahý?
A tím rozhodně největším přepychem bylo, že jsem každou noc trávila
se Simonem v té obrovské posteli. Takový přepych byl k nezaplacení
a nesetkáte se s ním ani při cestě kolem světa. Společně jsme oběhli další
metu nebo dvě, přitom jsme se navzájem škádlili drobnými srážkami
přes spodní prádlo. Byli jsme trapní, když jsme čekali na poslední noc
ve Španělsku, abychom "to" dovedli do úplného konce? Nejspíš ano, ale
koho to zajímalo? Jednou v noci Simon strávil skoro hodinu tím, že líbal
každičký centimetr mých nohou, a já jsem podobně dlouhou dobu konverzovala
s jeho pupíkem. Prostě... užívali jsme si to.
Při tom všem užívání si vyplavalo ovšem na povrch i velké množství,
jak jen to nazvat, nervózní energie?
Doma v San Francisku jsme několik měsíců prožívali určitou slovní
předehru. Ale ve Španělsku? Jaká byla ta skutečná předehra? K neuvěření.
Moje tělo bylo v takovém souladu s jeho tělem, že jsem dopředu
cítila, kdy vejde do místnosti nebo kdy se mě dotkne. Vzduch mezi námi
byl nabitý hormony, erotické napětí mezi námi vibrovalo tak, že svou
energií mohlo rozsvítit celé město. Sexuální chemie? Byla tam. Sexuální
frustrace? Kritickému bodu stále blíž.
Sakra, tak já to teda řeknu. Byla jsem N-A-D-R- Ž-E-N-Á.
A právě proto jsme se po odpoledni stráveném v jeskyních pustili do
šílené líbačky v kuchyni. Oba jsme byli po celém dni trochu unavení a já
jsem se právě chystala vyzkoušet ten úžasný sporák. Připravovala jsem
zeleninu ke grilování a míchala šafránovou rýži, když Simon přišel ze
sprchy. Nedokážu ani popsat, co se mnou udělal jediný pohled na něj:
byl bosý, na sobě měl bílé tričko a seprané džíny a vlhké vlasy si vysoušel
ručníkem. Zazubil se tak, že se mi až protočily panenky. Naráz mě
zahalila hustá mlha touhy a chtíče, přes kterou doslova nebylo vidět.
Potřebovala jsem svoje ruce na jeho těle, a to okamžitě.
"Mmm, tady to voní. Mám zapnout gril?" zeptal se a přešel k lince,
kde jsem krájela zeleninu. Postavil se jen pár centimetrů za mě a něco
prasklo. A nebyl to jen hráškový lusk, co jsem měla v ruce...
Otočila jsem se a při pohledu na něj se mi rozbušilo srdce. Rozbušilo
se jako splašené. Položila jsem mu dlaň na hruď a přes bavlněnou látku
ucítila napnutý sval a teplou kůži. Rozum mi zamával na rozloučenou
a tentokrát to bylo čistě fyzické. Jako když vás někde svědí a potřebujete
poškrábat, zas a znovu. Přejela jsem mu rukou za zátylek a přitáhla
si ho níž k sobě. Rty jsem narazila na jeho a moje náhlá touha mu vnikla
do úst. V sobě jsem ji cítila až na palcích u nohou, které odkoply žabky
a nestydatě se mu začaly třít o nárty. Moje tělo potřebovalo cítit jeho
kůži, a to hned.
Simon mi na drsné polibky odpovídal úplně stejně, a když jsem ucítila
jeho ruce na svých zádech, zasténala jsem mu do úst, kterými se lepil
k mým. V rychlosti jsem s ním otočila k lince a namáčkla ho na ni.
"Tohle si svlíkni, honem!" mumlala jsem mezi polibky a přitom ho
tahala za triko. Se zašustěním odletělo na druhou stranu místnosti. Přitiskla
jsem se na něj a při kontaktu s jeho nahou kůží vzdychla. Snažila
jsem se ho zároveň objímat a šplhat po něm, uvolněná touha se skrz mě
hnala jako nákladní vlak. Sáhla jsem mezi nás a nahmatala rozkrok jeho
džínsů. Jeho oči se setkaly s mými a lehce mu ujely. Byla jsem na dobré
cestě. Jakmile jsem ho pod svými prsty ucítila tvrdnout, zatoužila jsem
po jediném. Najednou všechno, co jsem chtěla, co jsem musela mít, abych
mohla normálně fungovat, byl on. V mojí puse.
"Hele, Košilko, co to dě... ó bože..."
Naprosto instinktivně jsem Simonovi rozepnula zip, klesla před ním
na kolena a vytáhla mu ho ven. Když jsem ho uviděla, tep se mi zrychlil
a krev jako by mi uvnitř začala vřít. Seprané džíny, stažené tak akorát,
rámovaly úžasný pohled, při kterém jsem s tichým zajíknutím zalapala
po dechu.
Takže Simon chodí naostro. Bůh žehnej Americe.
Chtěla jsem být něžná, jemná a sladká, jenže jsem ho potřebovala
příliš nutně. Vzhlédla jsem k němu nahoru. S očima zamlženýma vzrušením
mi rukama z tváře odsunul vlasy. Vzala jsem jeho ruce do svých
a položila je zpátky na linku.
"Teď se pořádně drž," navnadila jsem ho. Slastně zasténal a poslechl
mě, přitom se zády mírně opřel a vystrčil boky. Dál se mi ale díval do
očí.
Když jsem si ho nechala vklouznout do úst, zavrněla jsem blahem.
Zatímco jsem ho laskala jazykem a pouštěla si ho stále hlouběji, Simon
zaklonil hlavu. Jeho reakce pro mě byla takovým potěšením, že se mi
z ní zatočila hlava. Vytáhla jsem ho zase ven a lehce mu jezdila zuby po
citlivé pokožce. Simon se chytil okraje linky ještě pevněji. Prsty jsem
mu zajela nahoru po vnitřní straně nohou a stáhla mu džíny níž, abych
se dostala lépe k jeho rozpálené pokožce. Vzala jsem ho oběma rukama,
hladila a masírovala, mezitím jsem jeho špičku zasypávala polibky.
Byl dokonalý. Hladký a napjatý, vklouzával mi do úst zas a znova. Cítila
jsem se jako posedlá a opilá jeho vůní a jeho dotykem.
Simon několikrát zamumlal mé jméno. Slova z něj vycházela jako
roztavená čokoláda, rozlévala se mi v mozku a všechny moje smysly
upínala jen k němu. Lízáním, sáním, okousáváním, škádlením, vychutnáváním
a celou tou svůdnou hrou jsem vzrušovala nejen jeho, ale i sebe.
To, že jsem ho měla tímhle způsobem, byl největší přepych ze všech.
Vtom mu ztvrdl ještě víc. Simon ke mně vztáhl ruce a pokusil se mě
přimět, abych vstala.
"Caroline, ó, Caroline, já... ty... první... ty... ó bože... ty," koktal. Já jsem
ale věděla, co se mi snaží říct. Chtěl taky něco pro mě. Jenže si neuvědomoval,
že jeho totální odevzdání je všechno, co potřebuju. Propustila
jsem ho jenom na okamžik, abych mu položila ruce opět na linku.
"Ne, Simone. Ty," pronesla jsem a zasunula si ho opět hluboko do
úst. Cítila jsem, jak narazil na konec mého hrdla. Prsty jsem objala to,
co se mi do pusy už nevešlo. Pohnul boky, pak ještě jednou a se zachvěním
a s nejfantastičtějším zasténáním, co jsem kdy slyšela, vyvrcholil.
Zaklonil hlavu, zavřel oči a oddal se tomu.
Něco úžasného.
O chvíli později, zhroucený na podlaze v mém náručí, spokojeně
vydechl:
"Kristepane, Caroline. To bylo... nečekaný."
Zahihňala jsem se a sklonila hlavu, abych ho políbila na čelo.
"Neudržela jsem se. Strašně ti to slušelo a já... no... nechala jsem se
unést."
"To teda jo. I když podle mě není úplně fér, že já se tady tak trochu
odhaluju, a ty seš pořád oblečená. To bysme ale mohli celkem rychle
napravit." Zatáhl mi za šňůrku u kalhot.
Zarazila jsem ho. "Za prvý, ty se tady neodhaluješ jen tak trochu, ale
nehorázně se tady obnažuješ, a mně se to líbí. Za druhý, tohle nebylo
o mně, i když musím uznat, že jsem si to ohromně užila."
"Teď si zase já chci ohromně užít tebe, holčičko," trval na svém a prsty
mi přitom jezdil podél okraje kalhot.
Moje Nervy začaly tančit flamenco a dožadovaly se více času - více
času! Nejsme připravené! Načež SC do něčeho nakvašeně kopla.
"Ne, dneska ne. Chci ti udělat dobrou večeři a trochu se o tebe starat.
Dovolíš mi to?" Vzala jsem ty jeho ďábelské ruce do svých a políbila
je.
Zespoda se na mě usmál. Jeho tvář zdobily stále rozcuchané vlasy
a potrhlý úšklebek. Rezignovaně si povzdychl a přikývl. Užuž jsem
vstávala, když vtom mě chytil kolem pasu a stáhl zpět dolů.
"Na slovíčko, ještě než mě opustíš. Jak žes to říkala? Nehorázně se
tady obnažuju?"
"Ano, drahý?" vybídla jsem ho s nadzvednutým obočím.
"Takže když se vrátím k obíhání met, co jsme tenhle týden používali
jako přirovnání, řekl bych, že jsme se posunuli o pár schůzek dál, je to
tak?"
"Je to tak," zasmála jsem se a lehce ho poplácala po hlavě.
"Tak to bych tě měl asi radši varovat... Zítra v noci, což je tvoje poslední
noc ve Španělsku...," nadhodil a oči se mu v soumraku zatřpytily.
"Ano?" zašeptala jsem.
"...se pokusím ukrást i domácí metu."
Usmála jsem se. "Hlupáčku, když tě sama pozvu, nic krást nemusíš,"
zavrněla jsem a přisála se k jeho rtům.
* * *
Později tu noc, zatímco jsem ležela v Simonově pevném objetí, se
Spodní Caroline začala připravovat. Mozek a Páteř do toho skandovaly:
Óčko, Óčko, Óčko. A Bum Bum? No, jelikož byl celkem těsně přitisknutý
k Páteři, dával nám o sobě jasně vědět.
Nad námi všemi dál poletovalo Srdce, ovšem stále blíž domovu. Nicméně
o slovo se začal opět hlásit další prvek, který se snažil ovlivnit
ostatní. Svým tichým šepotem mi vstupoval do snů.
Nazdárek, Nervy.
Během spánku jsem se tak ještě víc roztahovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama