Kapitola sedm - Nabíječ

17. března 2017 v 14:38 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola sedm
Šťouch.
"Grrr."
Šťouch. Škráb, škráb. Šťouch.
"Přestaň."
Škráb, škráb, škráb. Drk.
"Clive, já chápu, že neumíš číst v kalendáři, ale mohl bys snad vědět,
kdy je neděle, ne?"
Větší drk.
Překulila jsem se pryč od Cliveových drkanců a urputného rýpání
a přetáhla si deku přes hlavu. Hlavou se mi neustále honily vzpomínky
na předchozí noc. Simon u Jillian v kuchyni a ta naše předehra, co
slyšeli úplně všichni. Jeho kámoši, pro které jsem byla Růžová košilka.
Benjamin, jak si dal dvě a dvě dohromady a došlo mu, že to já jsem
Růžová košilka. Líbačka se Simonem. Mmm, líbačka se Simonem.
Ne, žádná líbačka se Simonem! Zajela jsem pod přikrývku ještě níž.
Sladký sny a tenký zdi… Polilo mě horko, když se mi vybavilo, jak ta
slova oddělil. Ponořila jsem se hlouběji do lůžkovin. Srdce se mi při
myšlence na to, jak trapně mi bylo, rozbušilo rychleji. Srdce, té holky
pod peřinou si vůbec nevšímej.
Minulou noc se mi rozhodně nic nezdálo, ale pro jistotu, aby mě
nikdo (Simon) neslyšel křičet vzrušením, jsem spala se zapnutou televizí.
Zjištění, že mě Simon přistihl, když jsem o něm snila, mě tak rozhodilo,
že jsem donekonečna překlikávala mezi kanály a snažila se najít
něco, co by neznělo jako můj vlastní vlhký sen o sousedovi. Nakonec
jsem zůstala u teleshoppingu, který mě, jak jinak, zdržel vzhůru déle,
než jsem si plánovala. Všechno zboží bylo lákavé. O půl čtvrté ráno,
když už jsem si málem objednávala univerzální kráječ, jsem si z vlastní
ruky musela vytrhnout mobil. A o půl hodině ztracené u želví obludy
Bowsera, která se mi pokoušela prodat zlatou kolekci písní z padesátých
let, radši ani nemluvím.
K tomu všemu jsem si poslechla Tommyho Dorseyho, který vyhrával
za stěnou. Musela jsem se usmívat. To nemůžu popřít.
Líně jsem se pod přikrývkou protáhla a potlačila smích při pohledu na
Cliveův stín, který mě obcházel a hledal kudy dovnitř. Zkoušel každou
skulinu, ale já jsem mu bránila v postupu. Nakonec se vrátil ke svému
systému šťouchání a drkání, tak jsem vystrčila hlavu a zasmála se na něj.
Se Simonem jsem to mohla zmáknout. Zas tak velký trapas to nebyl.
Jistě, moje Óčko bylo fuč, nejspíš navěky. Jistě, měla jsem lechtivé sny
o svém přehnaně atraktivním a přehnaně sebejistém sousedovi. A jistě,
dotyčný soused ty moje sny slyšel a okomentoval, čímž měl navíc, po už
tak šíleném večeru, poslední slovo.
Ale dalo se to zmáknout. Jasně že dalo. To jsem si uvědomila dřív než
on, tím pádem jsem mu vzala vítr z plachet, jak se říká. Simon nemusí
mít poslední slovo pokaždé. Z tohohle se můžu otřepat a dál udržovat
ten náš směšný smír.
Jsem totálně nahraná!
Najednou ve vedlejším bytě začal pípat budík a já jsem ztuhla. Pak
jsem se vzpamatovala a znovu vklouzla pod pokrývku. Vykukovaly mi
z ní jen oči.
Počkat, proč jsem se schovávala? Nemohl mě přece vidět.
Simon budík prudce zamáčkl. Jak to, že vstává tak brzy? V naprostém
tichu bylo skrz ty zdi slyšet vážně dobře. Jak je možné, že mi vůbec
nedošlo, že pokud já slyším jeho, může samozřejmě zase on slyšet mě?
Znovu jsem si vzpomněla na své sny a ucítila, jak rudnu v obličeji. Pak
jsem se opět ovládla. K tomu mi pomohla hlavně Cliveova hlava, co mi
zezadu drkala do zad ve snaze vytlačit mě fyzicky z postele, abych mu
připravila snídani.
"Dobře, dobře, vstáváme. Panebože, ty umíš být někdy tak protivnej,
Clive."
Cestou do kuchyně se ještě otočil a namísto odpovědi mě sežehl
pohledem.
Po tom, co jsem pana Clivea nakrmila a skočila si pod sprchu, jsem se
vydala na brunch s holkama. Právě jsem vycházela z budovy a s hlavou
skloněnou nad mobilem jsem Mimi odpovídala na sms, když vtom jsem
narazila na vlhkou a rozpálenou horu.
"Au!" vyjekla jsem a zavrávorala. Simonova ruka ke mně vystřelila
a zadržela mě dřív, než jsem se stihla znemožnit úplně a dopadnout na
vlastní zadnici.
"Kam se ženeš takhle ráno?" zeptal se, když jsem si ho prohlížela.
Zpocené bílé tričko, černé běžecké boty, vlhké vlnité vlasy, iPod
a úšklebek.
"Ty se potíš," vylítlo ze mě.
"Já se potím. To se stává," dodal a hřbetem ruky si přitom otřel čelo.
Tím se mu naježily vlasy. Musela jsem doslova zablokovat neurony
v mozku, který se snažil vyslat mým prstům instrukce, aby se zdvihly
a uhnízdily se mu v nich. Hmm, hnízdění!
Simon na mě seshora zíral a v očích mu jiskřilo. Kdybych s tím sama
nepřišla, pěkně by si mě vychutnal.
"Tak poslyš, k tomu včerejšku," začala jsem.
"Co k tomu včerejšku? Myslíš to, jak ses do mě navážela kvůli mýmu
sexuálnímu životu? Nebo to, jak jsi probírala můj sexuální život se svýma
kámoškama?" navrhoval s nadzdviženým obočím. A nadzvedl si
i tričko, aby si s ním otřel obličej. Při pohledu na jeho břišní svaly, co
by klidně mohly posloužit jako retardéry na silnici, jsem zalapala po
dechu, což zaznělo asi jako vzduchový tunel. Proč jsem nemohla mít za
souseda nějakého tlusťocha s povislým tělem?
"Ne, myslím tu narážku na sladký sny. A na ty... no... tenký zdi,"
vykoktala jsem a vyhnula se jeho pohledu. Zničehonic mě naprosto
fascinoval odstín mého nového laku na nehty u nohou. Byl překrásný...
"Aha, jo, ty tenký zdi. No, to platí z obou stran, víš? A kdyby měl
třeba někdo někdy nějakej zajímavej sen, řekněme, že by to bylo celkem
zábavný," zašeptal. Podlomila se mi kolena. Do háje s ním i s jeho
vúdú...
Potřebovala jsem se nutně sebrat. O krok jsem ustoupila.
"Sice jsi možná slyšel něco, co jsi neměl, ale to nic neznamená. Tak
jsi mě načapal, no. Ale ve skutečnosti mě nikdy mít nebudeš, takže na to
zapomeň. Je ti to jasný? A na brunch mimochodem," dodala jsem a uzavřela
svou slovní tirádu.
Simon se zatvářil zmateně a pobaveně zároveň. "Na brunch mimochodem?"
"Na brunch. Ptal ses, kam se ženu, a já odpovídám na brunch."
"Aha, chápu. Uvidíš se s holkama, co byly včera večer s mýma klukama?"
"Ano a ráda se s tebou podělím o tu senzaci, pokud bude stát za to,"
zasmála jsem se a na prst si natočila pramínek vlasů. Skvělé. Flirt č. 101.
Co to sakra děláš?
"O tom nepochybuju. Ty dvě vypadají, že chlapy žerou zaživa," řekl
Simon, přitom kousek odstoupil a začal s protahováním.
"Myslíš jako Hannibal Lecter?"
"Ne, spíš jako z tý písničky od Nelly Furtado," zasmál se a vzhlédl ke
mně, zatímco si protahoval podkolenní šlachy.
Kristepane, podkolenní šlachy.
"Je fakt, že si dokážou získat kohokoli, když chtějí," zauvažovala jsem
nahlas a vydala se opět na cestu.
"A co ty?" zeptal se Simon a postavil se zpříma.
"Co jako?"
"Vsadím se, že Růžová košilka dokáže dostat každýho, kdo se jí zlíbí,"
zakřenil se a zamrkal na mě.
"O tom si nech zdát." Šlehla jsem po něm pohledem a při odchodu mu
to mrknutí oplatila.
"Pěkný," ohodnotil mi pozadí, když jsem se ohlédla.
"Nedělej, že nemáš zájem," houkla jsem na něj ze vzdálenosti asi tří
metrů.
"Ale já mám zájem," zavolal, když jsem pokračovala v chůzi pozpátku
a kroutila boky, zatímco mi tleskal.
"Smůla, já pracuju sama! Nejsem žádná harémová holka!" zakřičela
jsem už téměř na rohu.
"Pořád příměří?" zahulákal.
"Nevím. Co na to říká Simon?"
"Simon říká: rozhodně jo. Na to vem jed!" zařval, když jsem zacházela
za roh.
Otočila jsem se zpátky po směru, přičemž jsem vystřihla dokonalou
piruetku. Cestou za holkama jsem si poskakovala, smála se jako sluníčko
a přemýšlela o tom, že příměří je vážně dobrá věc.
* * *
"Vaječnou omeletu s rajčaty, houbami, špenátem a cibulí."
"Palačinky - čtyři vrstvy, prosím - a k tomu vedle slaninu. A ta slanina
ať je hodně křupavá, ale ne zčernalá."
"Dvě volská oka, celozrnný toast potřený máslem a ovocný salát."
Když jsme si objednaly, pustily jsme se do ranní kávy a drbání.
"Fajn, tak nám pověz, co se dělo včera po tom, co jsme odešly," vybídla
mě Mimi, podložila si bradu dlaněmi a koketně na mě zamrkala.
"Po tom, co jste odešly? Myslíš po tom, co jste mě nechaly jet domů
s mým idiotským sousedem? Co vás to napadlo? A proč jste všem vyprávěly
o tom, že mu ještě pořád stál? No vážně?! Obě vás vyškrtnu ze svý
závěti," vyštěkla jsem na ně. Na to jsem polkla kávu, co byla moc horká,
a spálila si tak okamžitě třetinu chuťových pohárků. Chvíli jsem musela
nechat jazyk vyplazený, aby se ochladil.
"Za prvý, vyprávěly jsme to proto, že to byla sranda a sranda je potřeba,"
začala Sophia, přitom ze své sklenice vody vylovila kostku ledu
a podala mi ji.
"Uíky," poděkovala jsem a kostku přijala.
Sophia přikývla. "A za druhý, stejně mi nemáš co odkázat, protože
Bosonohou komtesu mám komplet, všechny její kuchařky jsi mi koupila
ty sama. Takže mě ze závěti klidně vynech. A za třetí, oba jste měli tak
špatnou náladu, že jsme vás s sebou prostě vzít nemohli. Zkazili byste
nám to s našima novýma klukama," dopověděla a uličnicky se usmála.
"Naši noví kluci. Já miluju nový kluky," zatleskala Mimi a vypadala
jako postavička od Disneyho.
"A jaká byla teda cesta domů?" zajímala se Sophia.
"Cesta domů. No, byla zajímavá," povzdychla jsem si a ledabyle cucala
led.
"Jako příjemně zajímavá?" vykvikla Mimi.
"Jestli je podle tebe muchlovačka na Golden Gate Bridge příjemná,
tak ano," odpověděla jsem a poklidně bubnovala prsty do stolu. Mimi
začala padat čelist, ale Sophia položila ruku na její levačku, která právě
mačkala vidličku do jakéhosi nerozpoznatelného tvaru.
"Zlato, Caroline si dělá legraci. Kdyby ji včera někdo pomuchloval,
poznaly bysme to. Měla by zdravější barvu," utěšovala ji Sophia.
Mimi rychle pokývala hlavou a vidličku uvolnila. V duchu jsem politovala
každého chlapa, který by ji během pettingu něčím naštval.
"Takže žádný drby?" zeptala se Sophia.
"Znáš snad pravidla. Něco za něco," odvětila jsem a s vykulenýma
očima jsem sledovala, jak nám servírují snídani. Když jsme se na ni
vrhly, Mimi vystřelila jako první.
"Představte si, že Neil hrál americkej fotbal za Stanford. A sportovním
komentátorem chtěl být už odjakživa," nadhodila, zatímco pečlivě
oddělovala meloun od ostatních plodů.
"To je dobrý. A představte si, že když bylo Ryanovi teprve dvacet tři,
prodal nějakej úžasnej počítačovej program Hewlett-Packardu. Peníze
si pak uložil do banky, odešel z práce a dva roky učil děti v Thajsku angličtinu,"
vybalila Sophia.
"To je taky dobrý. Představte si, že Simon nepovažuje svý přítelkyně
za 'harém' a že Jillian mu o mně kdysi dokonce řekla a navrhla, jestli se
mnou nechce chodit."
Všechny tři jsme společně pronesly "hmm" a dál žvýkaly. Pak začalo
druhé kolo.
"Představte si, že Neil miluje windsurfing. A má lístky na benefiční
koncert příští týden. Když zjistil, že už na něj jdu s tebou, Sophie, navrhl
dvojitý rande."
"Mmm, to zní lákavě. Chtěla jsem se na to Ryana zeptat. Ten mimochodem
taky miluje windsurfing. Surfují všichni v zálivu a kdykoli si
najdou čas. A musím vám taky sdělit, že vede dobročinnou akci, při
který vybavuje veřejný školy v celý Kalifornii počítači a učebním materiálem.
Nazval to...," nadechla se Sophia.
"Žádné dítě mimo síť?" dokončila rychle Mimi.
Sophia přikývla.
"Tuhle akci miluju! Přispívám jim každej rok. A Ryan ji vede? No páni...
ten svět je malej," pronesla zádumčivě Mimi a začala krájet vejce.
Chvíli jsme tiše jedly a já se snažila vytáhnout něco dalšího o Simonovi,
co by se ale netýkalo jeho polibku, mého polibku nebo skutečnosti,
že mě v noci slýchá kvílet.
"Ehm, Simon má v iPodu Too Shorta," zamumlala jsem, na což holky
udělaly jen "hmm", ale to jsem čekala, protože můj drb stál za prd.
"Hudba je důležitá. Jeden tvůj ex přece vydal album, ne?" zeptala se
Mimi.
"Ne, ne, nevydal ho. Zkoušel prodat na ulici vlastní cédéčka z kufru
auta. To není totéž," zasmála jsem se.
"Chodila jsi ještě s jedním zpěvákem - Joe Kavárnička, pamatuješ?"
zachrochtala Sophia do snídaně.
"Jo, zpozdil se s flanelem asi o patnáct let a měl hrozný depky. Ale
v posteli byl docela slušnej," povzdychla jsem si při vzpomínání.
"Kdy si konečně zase dovolíš s někým randit?" zajímala se Mimi.
"Nevím. Mně se celkem líbí, že s nikým nechodím."
"Děláš si srandu?" zachrochtala znovu Sophia.
"Potřebujete ubrousek, slečno Čuňátková? Ne fakticky, Joe Kavárnička
a Cory Kulomet mi úplně stačili. Mě už prostě jenom chození nezajímá.
Je to hroznej kolotoč. Nebudu investovat další čas a síly, dokud
si nebudu jistá, že to někam vede. A kromě toho, moje Óčko je daleko
v zemi nikoho. Asi se k němu připojím," dodala jsem, pak jsem zkusila
ochutnat kávu, abych se vyhnula jejich pohledům.
Holky svoje Óčka měly a k tomu měly i nové kluky. Nečekala jsem, že
by se k mému půstu v randění někdo přidal. Jenže najednou se tvářily
hrozně smutně. Musela jsem to stočit zase k nim.
"A vy jste si včerejší noc užily? Nějaký polibky u dveří? Nějaká výměna
slin?" vyzvídala jsem s veselým úsměvem na tváři.
"Ano! Neil mě políbil," vzdychla Mimi.
"Óóó, vsadím se, že líbá skvěle. Objal tě pevně a jezdil ti rukama
nahoru a dolů po zádech? Má úžasný ruce, všimla sis? Zatraceně
pěkný," blouznila Sophia s obličejem v palačinkách. Mimi a já jsme si
vyměnily pohled a počkaly, až se Sophia dostane zase na vzduch. Když
nás uviděla, trošičku zrudla.
"Co je? Že jsem si všimla jeho rukou? Jsou obrovský. Jak jste si mohly
nevšimnout?" koktala a pusu si nacpala tak, že jsme ji nechaly být.
Zahihňala jsem se a vrátila se k Mimi. "Takže, použil pan Úžasný ruce
svoje ruce?"
Tentokrát se začervenala Mimi. "Byl hrozně něžnej. Jen malá pusa
na rty a objetí u dveří," odpověděla s úsměvem od ucha k uchu.
"A co ty, slečno Dokonalá? Dal ti počítačovej génius a dobrodinec
pusu na dobrou noc?" zasmála jsem se.
"Ehm… ano, dal. Úžasnou pusu na dobrou noc," odvětila a ze hřbetu
ruky si slízla sirup. Nezdálo se, že by si všimla, jak Mimi u zmínky
o puse na dobrou noc zaplálo v očích, ale já jsem to postřehla.
"A ty jsi teda včerejší noc unikla bez úhony, rozumím tomu dobře?"
ujišťovala se Mimi a usrkla si kávy. Já jsem ještě pořád ošetřovala svůj
bolavý jazyk, tak jsem přešla radši na džus.
"Rozumíš. Dohodli jsme se na příměří a na tom, že se budeme snažit
chovat víc jako sousedi."
"Co to přesně znamená?" zajímala se.
"To znamená, že Simon se pokusí omezit svý aktivity na večer a ne na
noc, a já se zase pokusím mít větší pochopení pro jeho sexuální život, ať
je jakkoli čilý," vysvětlila jsem a začala v kabelce štrachat peníze.
"Týden," zamručela Sophia.
"Cože?"
"Týden. Dýl tomu vašemu příměří nedávám. Ty si nemůžeš nechat
svý názory jen pro sebe a on nemůže umlčet Hihňu. Jeden týden," zopakovala
a Mimi se rozesmála.
No, tak uvidíme…
* * *
V pondělí brzy ráno ke mně do kanceláře vesele přitančila Jillian.
"Ťuk ťuk," ohlásila se. Vypadala jako ztělesnění nedbalé elegance: vlasy
vyčesané do volného drdolu, malé černé šaty na malé snědé postavě,
nohy, co po kilometrech končily v červených lodičkách. V lodičkách, na
které by pravděpodobně padl skoro celý můj týdenní plat. Jillian pro
mě byla idol ve všem a připomněla jsem si, že se musím postarat, abych
jednoho dne získala stejný klid a sebejistotu, které vyzařovaly z ní.
Při pohledu na čerstvé květiny ve váze se usmála. Tento týden jsem
si vybrala oranžové tulipány. Tři tucty.
"Dobrý ráno! Viděla jsi, že si Nicholsonovi přidali domácí kino? Bylo
mi jasný, že neodolají," usmála jsem se a posadila se. Jillian si sedla
naproti mně do křesílka a úsměv mi oplatila.
"Jo, a dneska ke mně přijde na večeři Mimi, rády bychom dodělaly
ty plány na novou šatnu, co navrhla. Chce přidat koberec," potřásla
jsem hlavou a usrkla si kávy z hrnku na stole. Jazyk už jsem měla téměř
zahojený.
Jillian se jen dál usmívala a mě napadlo, jestli nemám na obličeji přilepený
lupínek cereálií.
"Už jsem ti říkala, že jsem se sklárnou na Muranu domluvila výhodně
ty kousky na lustr do koupelny?" pokračovala jsem. "Bude to nádhera.
Myslím, že je v budoucnu ještě využijeme," dodala jsem a nadějně
se usmála.
Jillian si konečně povzdychla a nahnula se přes stůl. Tvářila se přitom
jako kočka, co snědla kanára a vrátila se pro peříčka na hraní.
"Jillian, ty jsi byla dneska ráno u zubaře? To se mi snažíš ukázat novej
chrup?" zeptala jsem se a Jillian nakonec ustoupila.
"Jako bych snad potřebovala umělý zuby, pche. Ne, čekám, až mi
povíš o svým sousedovi, panu Parkerovi. Nebo mám spíš říct o Nabíječi?"
zasmála se a zase se pohodlně opřela. Pak mi věnovala pohled,
který jasně říkal, že dokud jí nepovím všechno, co bude chtít, nemám
dovoleno opustit svou kancelář.
"Hmm, Nabíječ. Kde začít? Tak pěkně od začátku: neříkej mi, žes
nevěděla, že bydlí vedle mě. Jak jsi v tom bytě mohla žít tak dlouho
a přitom nevědět, že tam večer co večer buší právě on?" dotázala jsem
se jako nějaký detektiv.
"Hele, víš přece, že jsem tam moc nebývala. Hlavně posledních pár let.
Věděla jsem, že bydlí ve stejný čtvrti, ale že přímo vedle mýho pronajatýho
bytu, to jsem vážně netušila! Vídám ho jen s Benjaminem a obvykle
jdeme někam na skleničku, nebo ho pozveme k nám. Tak jako tak je to
počátek něčeho skvělýho, nemyslíš?" nadhodila s potutelným úsměvem.
"Ty a to tvoje dohazování. Simon říkal, že ses mu o mně už kdysi zmínila.
Jsi pěkně proradná."
Jillian na svou obranu zvedla ruce. "Počkej, počkej, počkej. Nevěděla
jsem, že je tak, no, aktivní. Nikdy bych mu o tobě neříkala, kdybych
tušila, kolik má partnerek. Benjamin to vědět musel, ale… to je nejspíš
jen mezi chlapama," zauvažovala.
Pak jsem se k ní nahnula zase já. "Tak mi pověz, odkud ho zná Benjamin?"
"No, Simon není původem z Kalifornie. Vyrostl ve Philadelphii a sem
se přestěhoval, až když se dostal na Stanford. Benjamin ho zná skoro
odmalička - kamarádil s jeho tátou. Nad Simonem drží tak trochu
ochrannou ruku jako oblíbenej strýček, starší bratr, náhradní otec
nebo tak něco," vyprávěla Jillian a výraz v tváři jí zjemněl.
"Kamarádil s jeho tátou? Oni se pak rozhádali?" podivila jsem se.
"Ne, ne, byli to velcí přátelé. Simonův otec pomohl Benjaminovi na
začátku jeho kariéry a znal se s celou jeho rodinou," líčila Jillian a oči jí
náhle posmutněly.
"A dneska?" zatlačila jsem na ni.
"Simonovi rodiče zemřeli, když byl v posledním ročníku střední
školy," prozradila tiše.
Ruka mi doslova vylétla k ústům. "Ale ne," zašeptala jsem a srdce se
mi zalilo soucitem pro někoho, koho jsem sotva znala.
"Autonehoda. Benjamin říkal, že zemřeli rychle, skoro okamžitě,"
doplnila
Jillian.
Na chvíli jsme se odmlčely, obě ztracené v myšlenkách. Nedokázala
jsem vůbec zpracovat, jaké to pro Simona muselo být.
"Po pohřbu s ním Benjamin zůstal nějakej čas ve Philadelphii, pak
začali mluvit o tom, že by šel Simon na Stanford," pokračovala o něco
později.
Při představě, jak Benjamin dělá, co může, aby pomohl, jsem se
musela usmát.
"Určitě pro něj bylo lepší, že se dostal pryč od všeho," řekla jsem
a napadlo mě, jak bych se s něčím podobným asi potýkala já sama.
"Mm-hmm. Simon v tom asi uviděl šanci a chytl se jí. Navíc věděl,
že kdyby bylo potřeba, Benjamin je pořád po ruce. To mu rozhodování
určitě ulehčilo," přemítala nahlas Jillian.
"A kdys potkala Simona ty?" zeptala jsem se.
"Když byl v posledním ročníku na vysoký. Léto předtím strávil chvíli
ve Španělsku, a když se v srpnu vrátil, sešli jsme se ve městě na večeři.
Byla jsem s Benjaminem už nějakou dobu, takže o mně Simon věděl, ale
ještě mě neznal," odpověděla.
No páni, Simon byl takový maličký Španěl. Trapní tanečníci flamenca
u mě neměli jedinou šanci.
"Při večeři okouzlil číšnici tím, že si objednal ve španělštině. Pak
řekl Benjaminovi, že pokud by byl takovej hlupák, aby mě jednou pustil
k vodě, on mi celkem rád - jak že to povídal? - aha jo, on mi celkem rád
zahřeje lože," zahihňala se Jillian a tvář jí zrůžověla.
Obrátila jsem oči v sloup. To přesně vypovídalo o Simonovi, jak jsem
ho znala. Ačkoli vzhledem k tomu, jak oprskle jsme s holkama flirtovaly
s Benjaminem, jsem si se Simonem mohla podat ruku.
"A takhle jsem se seznámila se Simonem," dopověděla Jillian s pohledem
upřeným do dálky. "Když si odmyslíš všechno to bušení, Caroline,
je to vážně skvělej kluk."
"Jo, všechno to bušení," zopakovala jsem zahloubaně a prsty přejížděla
sem a tam po květech tulipánů.
"Doufám, že ho poznáš trochu líp," zakřenila se Jillian ve své roli
kuplířky.
"Klídek. Máme příměří a to je celý," zasmála jsem se a zašermovala jí
prstem před obličejem.
Jillian vstala a vydala se ke dveřím. "Na někoho, kdo pro mě má pracovat,
jsi trochu moc drzá," poznamenala s jakoby přísným výrazem.
"Kdybys mě neotravovala s takovým nesmyslem a nechala mě radši
makat, odvedla bych práce mnohem víc," zpražila jsem ji podobně hraným
tónem.
Rozesmálo ji to a vyhlédla ven k recepci.
"Prosím tě, Maggie! Kdy jsem ztratila kontrolu nad tímhle kanclem?"
zavolala.
"Vlastně jsi ji nikdy neměla, Jillian!" zakřičela Maggie.
"Hele, běž radši udělat kafe nebo něco! A ty," řekla znovu ke mně
s výhružně nataženým prstem. "Navrhni něco úžasnýho pro Nicholsonovic
suterén."
"Zase jsme u toho, to všechno jsem mohla udělat, zatímco jsi mi tady
tlachala o ničem...," zamumlala jsem a tužkou přitom zaťukala do svých
náramkových hodinek.
Jillian si povzdychla. "Vážně, Caroline, Simon je miláček. Myslím, že
by z vás mohli být skvělí kamarádi," trvala na svém, opřená o zárubeň.
Proč se poslední dobou každý opírá o dveřní rám?
"No, kamarádů není nikdy dost, nemám pravdu?" Zamávala jsem jí
na rozloučenou.
Kamarádi. Kamarádi, co se dohodli na příměří.
* * *
"Fajn, takže podlahy v ložnici se musí předělat a použije se na ně dřevo
v barvě medu, ale chceš určitě koberec do šatny?" ujišťovala jsem se,
když jsem si s druhou Bloody Mary sedala vedle Mimi na gauč. Už asi
hodinu jsme procházely její plány, přičemž jsem se snažila, aby pochopila,
že nejsem jediná, kdo bude muset dělat ústupky. To musela i ona.
Za celou dobu našeho přátelství Mimi věřila, že vyhraje každý spor.
Sama sebe viděla jako drsňačku, která může donutit kohokoli k čemukoli.
Aniž by to tušila, Sophii a mně došlo, že ji prostě musíme nechat
myslet si, že je po jejím, aby byla trochu snesitelnější.
Pravda byla ovšem taková, že i já jsem odjakživa chtěla v šatně koberec,
akorát z jiného důvodu než ona.
"Ano, ano, ano! Koberec tam být musí - hodně tlustej a luxusní
koberec! Ráno bude pod studenýma nohama strašně příjemnej," tvrdila
a vzrušením se přitom div netřásla. Fakticky jsem doufala, že jí
to s Neilem bude klapat dost dlouho, aby ji z toho romantika dostala.
Potřebovala vypustit trochu té přebytečné energie.
"Fajn, Mimi, nejspíš máš pravdu. V šatně bude koberec. Ale v koupelně
mi musíš vrátit těch šedesát centimetrů na rotační botník, co
jsem ti nepovolila," promluvila jsem s velkou opatrností a čekala, jestli
na to Mimi přistoupí.
Na okamžik se zamyslela, s očima stále v plánech, pak se dlouze
napila koktejlu a nakonec přikývla. "Jo, vem si zpátky svých šedesát
cenťáků. Mám koberec a to mi stačí," povzdychla si a podala mi ruku.
Obřadně jsem si s ní potřásla a nabídla jí řapík celeru. Do místnosti
se líně připloužil Clive a začal přecházet kolem hlavních dveří. Občas
hrábl packou do škvíry u podlahy.
"Vsadím se, že se blíží naše thajská večeře. Dojdu si jen pro peníze," řekla
jsem cestou pro kabelku, kterou jsem měla na kuchyňské lince, a ukázala
přitom na dveře. Jakmile jsem domluvila, na chodbě se ozvaly kroky.
"Mimi, běž ke dveřím, to bude poslíček," zavolala jsem, když jsem
štrachala v kabelce.
"Jasně," zakřičela a pak jsem uslyšela, jak otevřela.
"Jé, ahoj Simone!" vyjekla Mimi a vtom zazněl ten nejpodivnější
zvuk.
U soudu bych přísahala na stoh biblí, že jsem slyšela svou kočku promluvit.
"Porrrrriiiinnnnnja," zařval Clive a zatočil se.
V pěti vteřinách se odehrálo tisíc věcí: v chodbě jsem spatřila Simona
s Purinou, tašky z ekologického supermarketu v rukou, klíč ve vstupních
dveřích. Pak taky Mimi, bosou a opřenou o zárubeň (jak jinak). Pak
Clivea, který se, přikrčený na zadních, chystal vyskočit tak, jak jsem ho
předtím viděla pouze jednou, a to když jsem schovala šantu kočičí na
lednici. Narodily se děti, zemřeli starci, prodalo se zboží a někdo předstíral
orgasmus. To všechno v pěti vteřinách.
Vrhla jsem se ke dveřím ve zpomaleném běhu, který se objevuje snad
ve všech akčních filmech, které kdy kdo natočil.
"Neeeeeeeee!" zařvala jsem při pohledu na paniku v Purinině obličeji
a na rozkoš, s jakou byl Clive připravený k námluvám. Kdybych se byla
rozběhla ke dveřím o něco dřív, možná jen o vteřinu, byla bych mohla
zabránit blázinci, který následoval.
Simon zatlačil do svých dveří, aby je otevřel, a když jsme se střetli
očima, zmateně se usmál. Nepochybně se divil, proč s výkřikem
"neeeeee" beru chodbu útokem. Zrovna v tu chvíli Clive vyskočil. Vzlétl.
Atakoval. Purina uviděla, jak na ni Clive míří, a udělala to nejhorší,
co mohla. Dala se na útěk. Utekla do Simonova bytu. Jasně že se holka,
co při orgasmu mňouká, bojí kocourů.
Clive se vydal na lov, a zatímco jsme se Simonem a Mimi zůstali
v chodbě, zevnitř k nám doléhalo vřeštění a mňoukání. Znělo mi to
zvláštně povědomě a vybavila jsem si Simona, jak jede do finále. Pohodila
jsem hlavou, abych tu představu setřásla.
"Caroline, co to sakra bylo? Tvůj kocour právě...," začal se ptát Simon,
ale já jsem mu rukou zakryla ústa a proběhla kolem něj do jeho bytu.
"Není čas, Simone! Musíme chytit Clivea!"
Mimi mě následovala jako Ned Nickerson svou Nancy Drewovou.
Běžela jsem do zadní části za vřískotem a mňoukáním, přičemž jsem
si stihla všimnout, že Simonův byt je přesným zrcadlovým obrazem
mého. Televize s plochou obrazovkou a úžasná zvuková sestava výborně
odrážely kluka, co byl single. Na pořádnou šťáru jsem sice neměla
čas, nicméně v obýváku jsem postřehla horské kolo a všude na stěnách
krásně zarámované fotografie, osvícené lampami v retro stylu. Víc jsem
obdivovat nestihla, protože Clive v ložnici už docela šílel.
Před dveřmi jsem se na chvíli zarazila, když Purina zaječela. Otočila
jsem se zpátky na Simona a Mimi, kteří sdíleli stejně vyděšený a zmatený
výraz. Ačkoli na Mimi bylo poznat i určité veselí.
"Jdu dovnitř," pronesla jsem tichým a odvážným hlasem. S hlubokým
nádechem jsem zatlačila do dveří a poprvé na vlastní oči spatřila
Ložnici hříchu. V rohu psací stůl. U jedné zdi prádelník zaházený svršky.
Na zdi další fotografie, černobílé. A tam přede mnou stála: jeho postel.
Fanfáry hrajte.
Přisunutá ke zdi, k mé zdi, stála obrovská postel, které se říkává kalifornská
královská, s čalouněnou koženou pelestí. Čalouněná. To přece
musela být, nebo ne? Byla obří. A Simon měl sílu hýbat s ní jen za pomoci
svých vlastních boků? Spodní Caroline opět procitla a zpozorněla.
Zasoustředila jsem se, zaostřila a odtáhla své oči od Ústředny orgasmu.
Projela jsem místnost a zaměřila cíl: byl tam, na koženém klubovém
křesle u okna. Purina seděla na opěradle jako na bidýlku a s rukama
ve vlasech sténala, naříkala a plakala. Měla potrhanou sukni a na punčochách
drobné kousance. Zoufale se pokoušela scvrknout se a zmizet
před kocourem, kterého měla na podlaze před sebou.
A Clive?
Clive si před ní pyšně vykračoval sem a tam, aby se jí co nejlépe
předvedl. Otáčel se jako na nějaké dráze, pochodoval v dokonalé linii
a s nonšalantním pohledem ji sledoval.
Kdyby mohl Clive nosit sáčko, svlékl by ho, nenuceně přehodil přes
své kočičí ramínko a drápkem by ukázal na Purinu. Měla jsem co dělat,
abych nevyprskla smíchy. Přistoupila jsem k němu o krok blíž a Purina
na mě zakřičela cosi rusky. Nevšímala jsem si jí, soustředila jsem se jen
na kocoura.
"Ahoj Clive. Ahoj. Kdepak je můj chlapeček?" zabroukala jsem a kocour
se na mě otočil. Koukl na mě a pak hodil hlavou k Purině, jako by mi ji
představoval. "Ty máš novou kamarádku?" broukla jsem znovu a zavrtěla
hlavou k Purině, která se chystala něco říct. Položila jsem si jeden prst
na ústa. V téhle situaci se muselo postupovat nanejvýš jemně.
"Clive, pojď okamžitě sem!" zaječela Mimi a přihnala se do pokoje.
Nikdy neuměla potlačit své rozrušení.
Když Mimi vyrazila po Cliveovi, Clive vyrazil ke dveřím. Purina
vyrazila k posteli a já jsem vyběhla za Clivem, který se hned za dveřmi
ložnice střetl se Simonem, co ještě stále držel v rukou ty zatracené
nákupní tašky. Pečlivě vybrané bio produkty se rozsypaly na zem právě
ve chvíli, kdy jsem se hnala kolem, tak jsem musela jako přes překážku
přeskočit kotouč sýru Brie, abych se dostala zpět ke vstupním dveřím.
Clivea jsem dostihla, když se snažil uniknout po schodech, a pevně jsem
ho přitáhla k sobě.
"Clive, přece nebudeš utíkat od maminky," kárala jsem ho, zatímco
konečně dorazili i Simon s Mimi.
"Co to ksakru vyvádíš, kazimrdko!? Snažíš se mě zabít?" zařval
Simon.
Mimi se na něj otočila. "Takhle jí neříkej, ty… ty… ty Nabíječi!" zpražila
ho a plácla mu dlaní do hrudníku.
"Nechte toho oba dva!" zakřičela jsem. To už k nám do chodby přicházela
Purina jen s jednou botou a s nasupeným výrazem ve tváři.
Rozkřičela se rusky.
Mimi a Simon na sebe řvali dál, Purina ječela, Clive se snažil uvolnit
z mého sevření, aby se mohl opět připojit ke své milované, a já jsem se
uprostřed toho chaosu pokoušela pochopit, co se kruci během posledních
dvou minut vlastně stalo.
"Drž si tu zatracenou kočku pod kontrolou!" hulákal Simon, když se
Clive snažil probojovat na svobodu.
"Neřvi na Caroline!" ječela Mimi a znovu ho praštila.
"Podívej se na mou sukni!" naříkala Purina.
"Objednal si někdo thajský jídlo?" ozvalo se nad tím vším zmatkem.
Zvedla jsem hlavu a spatřila vyděšeného poslíčka, který zůstal stát na
schodech a zdráhal se k nám přistoupit blíž.
Všichni se zarazili.
"Neuvěřitelný," zamručela Mimi a vešla ke mně do bytu, přičemž
mávla na poslíčka, aby ji následoval. Položila jsem Clivea za dveře
a přitáhla je k sobě, takže se jeho nářek utlumil. Simon postrčil Purinu
ke svému vchodu a jemně jí navrhl, aby si v jeho pokoji našla něco na
sebe.
"Za minutku jsem u tebe," řekl a kývnutím jí naznačil, aby šla dovnitř.
Purina po mně naposledy střelila očima, pak se naštvaně otočila
a práskla dveřmi.
Simon se obrátil ke mně a chvíli jsme jeden na druhého němě zírali,
než jsme se oba zároveň rozesmáli.
"Doopravdy se to stalo?" zeptal se a lapal po dechu.
"Obávám se, že ano. Řekni, prosím tě, Purině, že se strááášně omlouvám,"
odpověděla jsem a utírala si přitom slzy z tváří.
"Řeknu, ale než to udělám, musím ji nechat trochu vychladnout -
počkat, jak že jí to říkáš?" podivil se.
"Ehmm, Purina," přiznala jsem stále rozchechtaná.
"A proč?" ptal se Simon dál, už s vážným obličejem.
"To jako fakt? Ale no tak, vždyť přece víš proč," ponoukla jsem ho.
"Nevím, řekni mi to," namítl a rukama si prohrábl vlasy.
"Ježiši, vážně chceš, abych to řekla nahlas? Purina… protože, panebože,
protože mňouká!" vyhrkla jsem a znovu se rozesmála.
Simon zrudl a přitakal. "Jasně, jasně. Jistě že to víš." Pak se
zasmál. "Purina," zamumlal s úsměvem. Vtom jsem uslyšela, jak se
u mě doma Mimi hádá s poslíčkem kvůli tomu, že chybí pár jarních
závitků.
"Jde z ní trochu strach," zašeptal Simon a ukázal k mým dveřím.
"Kdybys jen tušil," přikývla jsem. Do toho se ještě pořád ozývalo
Cliveovo skučení. Pootevřela jsem dveře a nakoukla do skuliny.
"Buď zticha, Clive," zasyčela jsem. Vystrčil na mě tlapku a přísahám,
že mě poslal do háje.
"Já toho o kočkách moc nevím, ale je tohle u šelem normální chování?"
zajímal se Simon.
"On se tak trochu upnul na tvou holku. Asi tak od druhý noci, co tu
bydlíme. Mám dojem, že se zamiloval."
"To vidím. Tak já jeho city Nadě vyřídím," slíbil. "Samozřejmě až na
to bude vhodná chvíle," zachechtal se a vydal se zpět dovnitř.
"Radím ti, abyste byli dneska potichu, jinak vám tam Clivea zase
pošlu," varovala jsem ho.
"Ježiši, jen to ne," lekl se Simon.
"No tak pusť nějakou hudbu. Musíš to nějak vymyslet," požádala
jsem ho, "jinak u mě bude zase šplhat po zdi."
"Hudbu pustit můžu. Co bys ráda?" zeptal se, když se na mě otočil od
prahu. Já jsem došla zase ke svému a ruku položila na kliku.
"Cokoli, ale nejlíp nějakej orchestr, ne?" odpověděla jsem měkce se
srdcem až v krku a s roztřesenými koleny.
Zatvářil se zklamaně. "Ty nemáš bigbandy ráda?" vyzvídal tiše.
Prsty jsem si sáhla na klíční kost, kůže jako by mi pod jeho pohledem
hořela. Sledoval mou ruku a v očích mu zaplálo ještě silněji.
"Zbožňuju je," zašeptala jsem a Simon se na mě překvapeně podíval.
Plaše jsem se usmála, pak jsem zmizela do svého bytu a nechala ho,
pobaveného, na chodbě.
Mimi se ještě pořád dohadovala s poslíčkem a já jsem šla vyčinit
Cliveovi, který se stejně jako já hloupě uculoval. O pět minut později
jsem s pusou plnou thajských nudlí uslyšela ječet na chodbě Purinu
v nerozluštitelné ruštině a pak práskly dveře. Stěží jsem potlačila
úsměv, tak jsem ho svedla na příliš pálivé koření. Hádám, že dneska
v noci se do zdi bušit nebude… To bude Clive zničený.
Později, asi kolem půl dvanácté, když jsem se zrovna chystala do
postele, mi Simon přes zeď pustil hudbu. Nebyl to žádný jazzový
orchestr, ale i tak se mi to líbilo. Prince. Pussy Control.
Musela jsem se usmát, potěšená Simonovým nestydatým smyslem
pro humor.
Kamarádi? Rozhodně. Snad. Možná.
Pussy Control, připomněla jsem si a zahihňala se.
To se ti povedlo, Simone. Vážně povedlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama