Kapitola patnáct- Nabíječ

17. března 2017 v 14:50 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola patnact
Dvě volská oka, slaninu a celozrnný toast s malinovým džemem."
"Ovesné vločky s rozinkami, rybízem, skořicí a třtinovým
cukrem a k tomu dvě nožičky párků."
"Belgickou vafli, ovocný salát, slaninu a párek," objednala si Sophia
jako poslední a Mimi i já jsme tázavě nadzvedly obočí.
"Co je? Mám hlad."
"Konečně si pro změnu dáváš pořádnou snídani. Asi jsi včera v noci
s panem Mitchellem pracovala na zvýšení apetitu, co?" škádlila jsem ji
a přitom mrkla na Mimi přes pomerančový džus.
Všechny tři jsme si v neděli vyšly na snídani, což se od víkendu
u Tahoe ještě nestalo. Holky byly zaneprázdněné a neměly na mě čas,
protože se zajížděly do nových vztahů se svými prohozenými partnery.
Když chodily s těmi nesprávnými, vždycky mě rády měly kolem sebe -
čím víc lidí, tím větší sranda, říkávaly. Tohle pravidlo fungovalo, jelikož
chyběla pravá chemie. Ale teď? Mimi i Sophia si našly rozhodně ty
správné kluky a užívaly si s nimi každou vteřinu.
Ze začátku jsem se trochu bála, aby se dámy nesnažily řešit hlavně
mě, ale potěšily mě. Přešly to, a jelikož měly hlavy plné svých nových
lepších poloviček, moje obavy se rozplynuly.
Chvíli jsme jen tak drbaly, než nám přinesli jídlo a mohlo teprve dojít,
podle protokolu, na pořádné novinky.
"Takže kdo začne? Kdo má něco novýho?" zahájila Mimi náš rituál.
Sophia se na moment přestala cpát vaflí, což znamenalo, že jako první
bude podávat ona.
"Neil pojede do L. A. na konferenci televizních sportovních novinářů
a chce, abych jela s ním," prozradila. Mimi i já jsme přikývly.
"Ryan mě možná nechá, abych mu přeorganizovala pracovnu u něj
doma. Měly byste ji vidět. Jen z jeho archivačního systému mi naskočila
kopřivka," oznámila Mimi a přitom se otřásla.
"Natalie Nicholsonová mi dohodila další dva klienty. Mezi nima
i Noba Hilla, co je strašně nóbl, děkuju," doplnila jsem, a zatímco mi
holky blahopřály, přilila jsem si kávu z konvice.
´
Chvíli jsme jen přežvykovaly.
"Neil mluví ze spaní. Je to tak roztomilý. Vyvolává fotbalový skóre."
"Ryan si ode mě včera večer nechal nalakovat palce u nohou."
"Řekla jsem Simonovi, že s ním pojedu do Španělska."
Když někdo překvapením vyprskne ve filmu, je to strašně legrační,
ale ve skutečném životě je z toho jenom nepořádek.
"Počkej, počkej sakra... cože?" prskala Sophia a z brady jí pořád kapal
džus.
"Caroline, cože jsi mu řekla?" dostala ze sebe Mimi mezi kuckáním,
zatímco mávala na číšníka, aby donesl víc ubrousků.
"Řekla jsem mu, že s ním do Španělska pojedu. O nic nejde," zubila
jsem se. Ačkoli šlo o dost.
"Nechápu, jak jsi tady vydržela celý ráno jen tak sedět a kecat o kravinách
a neříct nám to. Kdy k tomu došlo?" vyzvídala Sophia a opřela se
lokty o stůl.
"Tu stejnou noc, co jsem šla na rande s Jamesem," usmála jsem se.
"Ale to se podívejme. Teď už žádný okolky, Caroline, hezky to vysyp."
Mimi, celá zamračená, přede mnou zašermovala nožem na máslo.
"To nemyslíš vážně, Caroline? Jak jsi nám to všechno mohla zatajit?
Kdy jsi šla na rande s Jamesem? A opovaž se něco vynechat. Všechno nám
teď povíš, nebo na tebe pustím Mimi!" varovala mě Sophia. Mimi znovu
výhrůžně zamávala nožem - výhrůžně asi jako v muzikálu, abyste chápali.
Představila jsem si, jak Mimi při boji vytáčí piruety a skáče čertíka...
Přesto jsem se zhluboka nadechla a všechno vyklopila. Všecičko.
Proč jsem si vyšla s Jamesem, jak se vyvíjely moje city k Simonovi, jak
mě James nazval dekoratérkou, jak jsem ho vykopla. Holky pozorně poslouchaly,
jen sem tam potřebovaly něco objasnit.
"Jsem na tebe tak pyšná," pronesla Sophia, když jsem domluvila.
Mimi přikývla na souhlas.
"A proč?"
"Caroline, byly doby, kdy bys vyskočila z okna, kdyby ti to James nařídil.
Když se zničehonic objevil, měly jsme strach, že z tebe zase udělá
holku, kterou jsi tehdy byla," vysvětlila Sophia.
"Já vím, že jste měly strach. Jste moje zlatíčka a nikdo se o mě nebude
nikdy starat tak hezky jako vy, i když jste potentovaný jak slepice
v kurníku," usmála jsem se na své úžasné přítelkyně.
"Takže Jamese Browna jsi poslala k vodě a co se stalo pak?" zajímala
se Sophia a já dopověděla zbytek: jak se objevil Simon, jak se omluvil,
jak Purina vypadla z kola ven a jak mi Simon udělal návrh...
"A v koupelně ti jako zázrakem došlo, že máš jet se Simonem do Španělska,
jo?" zeptala se Mimi nakonec.
"Přesně. Ani jsem to nijak nepromýšlela, prostě... nevím, jak to
vysvětlit. Já prostě vím, že bych měla jet. Vždycky jsem přece do Španělska
chtěla a Simon by byl skvělej průvodce a představte si tu srandu!
Užijeme si to spolu!"
"Kecy," prohodila Sophia suše.
"Co prosím?"
"To jsou kecy, Caroline. Chceš jet, protože doufáš, že se tam mezi
váma něco stane. A neříkej, že ne." Přísně si mě změřila pohledem.
"Neříkám, že ne," připustila jsem a zamávala na číšníka, aby nám
připravil účet.
"Takže už žádnej harém, jo?" nadhodila Mimi.
"Vypadá to tak. Nejsem blázen. Vím, že chlap jako on se nezmění
přes noc, ale jestli před Španělskem vypadne z harému i Hihňa? No tak
to bude úplně jinej Simon, ne?" zakřenila jsem se a zastříhala na holky
obočím.
"Caroline Reynoldsová, víš, že se mi tvůj plán na svedení toho kluka
zamlouvá?" zasmála se Sophia a Mimi radostně zatleskala.
"Simon přivede zpátky Óčko!" vypískla Mimi a přitáhla na sebe víc
pozornosti, než bylo třeba.
"Pšt! Uvidíme. Pokud - a tohle pokud si zapište za uši, dámy! Pokud
mezi sebou a Simonem vůbec někdy něco dovolím, bude to za mých
podmínek. A ty budou zahrnovat: žádnej harém, žádnej chlast a žádná
vířivka."
"Já nevím, Caroline. Žádnej chlast? Jet do Španělska a nedopřát si ani
kapku sangrie, to je snad zločin!" zvolala Mimi.
"Dobře, tak sangrii si možná dám," zauvažovala jsem. Představa, jak
se Simonem popíjíme sangrii při zapadajícím slunci, hmmm…
* * *
Sms mezi Simonem a Caroline:
Seš ten typ holky, co na pláži nosí obří slamáky?
Co prosím?
Však víš, ty šílený plážový klobouky. Máš taky takovej?
Náhodou mám. Vadí ti to snad?
Nevadí. Jen si tě snažím představit na pláži ve Španělsku…
A jak se ti to daří?
Seš taková vyfešákovaná.
Vyfešákovaná? Tys vážně řekl vyfešákovaná?
Neřekl, ale napsal. Ty máš něco proti slovu vyfešákovaná?
To vysvětluje ty starý desky…
HEJ!
Vždyť víš, že je ráda poslouchám…
To teda vím…
Fakt spolu jedeme do Španělska?
Jasně.
Seš doma? Ráno jsem nikde neviděla tvý auto.
Ty mě špehuješ?
Možná… a kde seš?
Fotím v L. A., za pár dní se vrátím. Můžu tě pak vidět?
No nevím…
Pustím ti starý desky.
Ty fešáku.
* * *
"No, jelikož u Nicholsonových je všechno hotový, napadlo mě... jelikož
s dalším projektem jsem v předstihu a ty ses zmínila o tom, že bych
si mohla vzít volno ještě před hlavní sezonou, tak bych možná mohla..."
"Tak to vyklop, Caroline. Chceš se mě zeptat, jestli můžeš jet se
Simonem do Španělska?" vybídla mě Jillian a ani se nesnažila potlačit
úsměv.
"Možná," ošívala jsem se a opřela se čelem o desku stolu.
"Jsi dospělá ženská a umíš se rozhodovat sama. Teď je podle mě na
dovolenou ideální doba, tak proč bych ti měla já říkat, jestli si tam se
Simonem máš, nebo nemáš zajet?"
"Tak aby bylo jasno, Jillian, tady nejde o žádný zajet si. Od tebe to zní
jako něco pochybnýho."
"Jistě, jistě, jste prostě jen dva mladí lidé, co společně jedou za španělskou
kulturou. Co jsem si myslela?" pronesla Jillian pomalu a po tváři
jí společně s ironií přeběhl i spokojený výraz. Bavilo ji, jak se před ní
kroutím.
"Fajn, tak můžu?" zeptala jsem se, i když mi bylo jasné, že se Jillian
jen tak nezbavím. Bylo mi to ale jedno.
"Jasně že můžeš, ale smím ti něco říct?" nadhodila s nadzdviženým
obočím.
"Jako bych tě mohla zarazit," brblala jsem.
"To nemůžeš. Chci tě poprosit o jediný - hezky se bav, pořádně si to
užij, ale pěkně se tam o něj starej, dobře?" požádala mě s nezvykle vážným
obličejem.
"Mám se o něj pěkně starat? Je mu snad sedm?" rozesmála jsem se
a hned nato ztuhla, když jsem pochopila, že Jillian si nedělá legraci.
"Caroline, tenhle váš výlet leccos změní. To přece víš. Já vás mám oba
moc ráda, a ať už se tam mezi váma stane cokoli, nechci, aby si kdokoli
z vás ublížil," řekla měkce. Užuž jsem se chystala zavtipkovat, ale radši
jsem držela jazyk za zuby. Rozuměla jsem, co po mně chce.
"Jillian, sama nevím, co to mezi mnou a Simonem je, a už vůbec
netuším, co bude ve Španělsku. Můžu ti ale říct, že se na tu cestu strašně
těším. A mám dojem, že Simon taky," dodala jsem.
"Zlatíčko, to si piš, že se těší. Jenom... No, to je jedno. Oba jste dospělí.
Pořádně to spolu ve Španělsku rozjeďte."
"Nejdřív chceš, abych se chovala hezky, a pak mi řekneš, ať to rozjedu?"
zabručela jsem.
Jillian se natáhla přes stůl a láskyplně mě poplácala po ruce. Potom
se zhluboka nadechla a změnila atmosféru v celé místnosti.
"Tak a teď mi pověz, jak jsme na tom s naším Jamesem Brownem. Co
ještě zbývá udělat?"
Usmála jsem se a dolistovala v diáři na konec týdne, kdy jsem měla
VŠECHNO s Jamesem Brownem skončit.
* * *
O několik nocí později jsem se právě uvelebovala na gauči společně
s Clivem a Bosonohou komtesou, když vtom jsem zaslechla něco v chodbě.
S Clivem jsme si vyměnili tázavé pohledy. Jako první to vyskočil
prozkoumat on. Simon se měl vrátit až další den, aspoň podle jeho sms
(a podle toho, že jsem tak trochu počítala dny do jeho návratu), tak jsem
šla za kocourem ke svému starému postu: ke kukátku.
Když jsem vykoukla do chodby, ze všeho nejdřív se před Simonovými
dveřmi zableskla velmi světle zrzavá. Kdo to za ním přišel? Měla jsem
se přestat dívat? Co to nesla za balíček? Žena, které vlasy patřily, ještě
jednou zaťukala, pak podruhé, a pak se bez varování otočila a upřela
oči přímo na moje dveře. Zvědavě hleděla na moje kukátko. Na to, aby
mi někdo zíral na kukátko, jsem nebyla zvyklá, takže jsem celá ztuhla
a ani nemrkala. Žena po chvíli přešla k mým dveřím a hlasitě na ně
zaklepala. Překvapením jsem odskočila a narazila do držáku na deštníky,
čímž jsem jí prozradila, že je někdo uvnitř. Ohlédla jsem se přes
rameno a zavolala: "Už jdu!" Potom jsem udělala několik kroků na místě,
jako bych se ke dveřím teprve blížila. Clive mě se zájmem pozoroval,
potom potřásl hlavou, a tím mi dal najevo, že nejsem ani zdaleka tak
chytrá, jak si myslím, že jsem.
Než jsem otevřela, s velkým rámusem jsem zašramotila klíčem
v zámku.
Navzájem jsme se zhodnotily způsobem, jaký je ženám vlastní. Byla
vysoká a krásná, působila trochu chladně jako aristokratka. Na sobě
měla černý, přísně střižený kostýmek, zapnutý až ke krku. Spletené
světle zrzavé vlasy měla sepnuté vzadu, ale jeden uvolněný pramen jí
spadal do tváře. Zastrčila si ho za ucho. Prohlížela si mě s našpulenými,
třešňově červenými rty, které se nakonec roztáhly do nuceného úsměvu.
"Caroline, že ano?" zeptala se a silný britský přízvuk rozsekl vzduch
tak ostře jako její vystupování. Okamžitě mi byla nesympatická.
"Ano, můžu vám nějak pomoct?" V tílku a boxerkách s Garfieldem
jsem se najednou cítila nahá. Přešlápla jsem v obřích ponožkách. Znovu
jsem přešlápla a došlo mi, že to nejspíš vypadá, jako by se mi chtělo
na malou. Taky jsem si uvědomila, že mě ta ženská znervózňuje a já
ani nevím proč. Hned jsem se narovnala a nasadila masku. Tohle celé
trvalo ani ne pět vteřin, což ve světě, ve kterém jedna ženská hodnotí
druhou, znamená věčnost.
"Potřebuju tady Simonovi nechat tohle a on mi řekl, že když nebude
doma, mám to nechat v bytě naproti, že to za něj převezme Caroline. Vy
jste Caroline, takže tady máte," dokončila a strčila mi do rukou krabici
z lepenky. Přijala jsem ji a na moment z ženy spustila oči.
"Jsem snad nějaká poštovní schránka, nebo co?" zabručela jsem,
položila krabici na stolek za dveřmi a otočila se zpět k ženě.
"Mám mu vyřídit, kdo to tady nechal, nebo bude vědět?" zeptala
jsem se. Žena si mě dál zkoumavě prohlížela.
"On už bude vědět," odpověděla chladným tónem, který zněl zpěvavě
a sekaně zároveň. Jako všem Američanům, i mně se britský přízvuk
vždycky strašně líbil, ale nemohl by znít o něco méně nadřazeně?
"Dobře... tak já mu to předám," přikývla jsem a sáhla po klice. Začala
jsem pomalu zavírat dveře, ale žena se neměla k odchodu.
"Potřebujete ještě něco?" vyzvala jsem ji. Z vedlejšího pokoje jsem
slyšela Bosonohou komtesu, jak připravuje skotské sušenky, a o porno
s kuchyňským robotem jsem rozhodně přijít nechtěla.
"Ne, už nic," odvětila, aniž by se pohnula.
"Dobře, tak teda dobrou noc," rozloučila jsem se a vyznělo to skoro
jako otázka. Jak jsem se chystala zabouchnout, žena udělala tak dlouhý
krok vpřed, že jsem musela dveře zadržet, aby ji neskříply.
"Ano?" vybídla jsem ji znovu a moje podráždění už začínalo být znát.
Ta Čajová lady mě zdržovala od výroby máslových čtverečků, na kterou
jsem celý díl čekala.
"Já jen, no, jsem vážně ráda, že jsem vás poznala," pronesla a pohled
v jejích očích konečně trochu změkl a na tváři se jí objevil náznak úsměvu.
"Skutečně jste půvabná," doplnila. Zůstala jsem na ni zírat. Její hlas
mi přišel najednou povědomý, ale nedokázala jsem si ho zařadit.
"Ehm, fajn, děkuju...," vykoktala jsem, zatímco se žena vydala ke
schodišti. Vtom jí mírně podklouzl podpatek a trochu zaškobrtla. Jak
jsem zavírala dveře, žena se nad neposednou botou zahihňala a tehdy
mi došlo, kdo mě to právě navštívil.
Oči jsem vytřeštila přinejmenším do velikosti slunečnic a švihem
otevřela dveře zase dokořán. Zůstala jsem na ni civět s otevřenou pusou
a jí se na obličeji rozhostil širokánský úsměv. Mrkla na mě a já zrudla.
Byla jsem svědkem několika velkých okamžiků téhle lady.
Žena zvedla ruku a na pozdrav mi zatřepotala prsty, pak zmizela na
schodišti. Z údivu mě vyvedl až Clive, když mě škrábl do lýtka, a pak
jsem dveře konečně zavřela.
Posadila jsem se na gauč a mozek, který zpracovával všechno, jen ne
máslové sušenky, mi jel na plné obrátky.
Hihňa řekla, že jsem půvabná.
Prakticky mi prozradila, že jí o mně Simon řekl, že jsem půvabná.
Podle Simona jsem půvabná.
Vypadla už Hihňa z harému?
Existuje harém ještě vůbec?
Co to znamená?
To budu přemýšlet už jen v otázkách?
Když už jsme u otázek, kdo je otec Cartmana ze South Parku?
* * *
Sms mezi Simonem a Caroline:
Co zrovna teď děláš?
Co zrovna teď děláš TY?
Ptal jsem se první.
To je fakt.
Čekám…
Já taky…
Ježiši, ty seš paličatá. Jsem na cestě z L. A. Spokojená?
Ano, děkuji. Já peču dýňovou buchtu.
V tom případě je dobře, že jsem právě na benzince a neřídím, jinak
bych neudržel volant...
No jo, moučníky tě rozrušujou, co?
To si ani neumíš představit.
Tak to ani radši nebudu psát, že teď voním skořicí a zázvorem.
Caroline.
A rozinky se mi právě namáčejí v brandy.
Už dost…
* * *
Znovu jsem vykoukla z okna a pátrala v celé ulici, ale po Roveru
pořád ani stopy. Byla celkem hustá mlha, a ačkoli jsem nechtěla hysterčit,
začínalo mě znervózňovat, že ještě nedojel. Buchta pomalu chladla
a na obzoru žádný Simon, co by ji zhltl. Chňapla jsem po telefonu, že
mu napíšu sms, ale nakonec jsem rovnou zavolala. Nechtěla jsem, aby
při řízení ťukal do klávesnice. Odpověděl až po chvíli vyzvánění.
"Heleme se, moje oblíbená pekařka," zavrněl a mně se podlomila
kolena. Simon byl jako nejlepší Kegelův cvik - svaly pánevního dna se
okamžitě zatnuly.
"Už budeš?"
"Co prosím?" zasmál se.
"Tady, doma. Už tu budeš?" opravila jsem se, přitom zakoulela očima
a uvolnila svaly.
"Jo, proč?"
"Připadá mi, že je nějak moc hustá mlha. Hustší než obvykle, takže...
Jeď opatrně, dobře?"
"To je milý, že mě vyhlížíš."
"Sklapni. Vždycky vyhlížím svý kámoše," sjela jsem ho a začala se
chystat do postele. Odjakživa jsem zvládala víc věcí najednou. Bez
mrknutí oka jsem mohla dělat spoustu činností a ještě se u toho natírat
depilačním voskem. Určitě mi nedělalo problém mluvit se Simonem po
telefonu a přitom se svlékat. Ehm.
"Kámoši? To teď jako jsme?" zeptal se.
"Co jinýho bysme měli být?" odsekla jsem, stáhla si šortky a sáhla po
páru tlustých vlněných ponožek. Podlaha byla strašně studená.
"Hmmm," mumlal, zatímco já jsem si svlékla tričko a vklouzla do
pánské košile, ve které jsem spala.
"Než skončíš to svý hmmm, musím ti povědět, že mě na začátku týdne
navštívila jedna tvoje známá."
"Moje známá? To zní zajímavě."
"Jo, britský přízvuk v elegantním kostýmku, říká ti to něco? Nechala
ti u mě balík."
V okamžiku se ozval jeho smích. "Britský přízvuk v kostýmku, to
je dobrý! To byla určitě Lizzie. Tys potkala Lizzie!" smál se, jako by šlo
o povedený vtip.
"Tak se možná jmenuje, ale pro mě to bude už navždycky Hihňa,"
ušklíbla jsem se. Seděla jsem právě na kraji postele a natírala se tělovým
krémem.
"Proč Hihňa?" zajímal se Simon s hranou lhostejností, ale já jsem
poznala, že ho to rozhodilo.
"To ti mám fakt vysvětlovat proč? Ale no tak, ani ty ho nemáš tak
dlouhý... myslím jako vedení. Hele, radši to necháme být," utnula jsem
to dřív, než se se mnou stačil podělit o to, co má jak dlouhého. Ve vířivce
jsem na něj byla nalepená dost na to, abych měla představu. Kegel.
A ještě jeden.
"Ty člověka rozhodně nenudíš, Košilko. Je s tebou švanda."
"Nejdřív vyfešákovaná a teď švanda? Začínám si o tebe dělat starosti,
Simone." Vrátila jsem se do obýváku, abych zhasla světla a přichystala
celý byt na noc. To znamenalo, že jsem Cliveovi do misky dolila čerstvou
vodu a na různá místa schovala pár kočičích granulí. Clivea bavilo
hrát si na lovce, zatímco jsem spala, a jeho kořistí byly samozřejmě
pamlsky. Občas se do jeho hry zapletly bohužel i polštáře, gumičky do
vlasů nebo rozvázané tkaničky u bot a vůbec cokoli, co mu ve dvě v noci
připadalo lákavé. Některá rána to vypadalo, jako by se u mě přes noc
natáčel dokument o zvířatech.
"Buď úplně v klidu. Ten balík si vyzvednu, jak přijedu domů. A pokecaly
jste si s Lizzie dobře?"
"Jen krátce, ani jsme se nepodělily o žádný intimnosti. I když přes ty
naše tenký zdi jsem docela v obraze. A jak se má poslední konkubína?
Nestýská se jí po sestrách?" Pozhasínala jsem a dala se do rozmísťování
úlovků pro Clivea. Umírala jsem touhou dozvědět se, jestli to Simon
s Hihňou už skončil. Nebo neskočil?
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Trochu smutno jí možná je, to jo," pronesl tak nějak opatrně.
Hmm...
"Smutno, protože...," ponoukla jsem ho a zarazila se v chystání
pamlsků.
"Smutno, protože, no, řekněme, že po hodně dlouhý době jsem poprvé...
no... jsem... vždyť víš...," koktal a vykrucoval se.
"Tak to řekni," vybídla jsem ho skoro bez dechu.
"Bez… dámský společnosti. Nebo, jak bys řekla ty, bez harému,"
vypadlo z něj rychle a tiše. Při těch slovech jsem se celá roztřásla a se
mnou i nádoba s granulemi, která upozornila Clivea, že lov může
začít.
"Takže bez harému?" zopakovala jsem s výdechem a v hlavě se mi
přitom roztančil celý soubor Simonů. Soubor single Simonů. Soubor
single Simonů ve Španělsku...
"No jo," zašeptal a na chvíli jsme se oba odmlčeli. Zdálo se to jako
celá věčnost, ale Clive mezitím ulovil teprve první kořist schovanou
v mojí tenisce u hlavních dveří. Přešla jsem k němu, abych mu pogratulovala.
"Lizzie mi řekla něco zvláštního," zmínila jsem se, a přerušila tak
naše mlčení.
"Jo? A co?" zeptal se Simon.
"Řekla mi, že jsem, cituju 'skutečně půvabná'."
"To fakt řekla?" zasmál se a zase se uvolnil.
"A sranda je, že to řekla tak, jako by uznávala to, co řekl už někdo jiný.
Nechci vypadat jako holka, co žebrá o komplimenty, ale zdá se, Simone,
že jsi s ní o mně mluvil, a to velmi pěkně," usmála jsem se a ucítila, jak
rudnu. Zamířila jsem právě do ložnice, když jsem uslyšela lehké zaklepání
na dveře. Došla jsem k nim, a aniž bych se podívala do kukátka,
otevřela jsem. Tak trochu jsem tušila, koho za nimi najdu.
Stál tam přede mnou, s mobilem u ucha a s cestovní taškou přes
rameno, a v širokém úsměvu na mě cenil zuby.
"Řekl jsem jí, že jsi půvabná, ale pravda je, že jsi mnohem víc," řekl
a sklonil svou hlavu k mé. Naše obličeje od sebe dělilo jen pár centimetrů.
"Víc?" zeptala jsem se a sotva dýchala. Můj úsměv byl jako odraz toho
jeho.
"Jsi překrásná," pronesl.
Nato jsem ho pozvala dovnitř, ačkoli jsem na sobě měla jen pánskou
košili. A v dálce zajásalo Óčko...
* * *
O hodinu později jsme spolu seděli u kuchyňského stolu s drobky
buchty před sebou. Mezitím, jak se na ni Simon zuřivě vrhal, jsem si
zvládla asi dvakrát kousnout. Zbytek žil právě v Simonově břiše, které
si pyšně poplácával jako meloun. Při jídle jsme si povídali, doháněli
ztracený čas a sledovali Clivea při lovu. Pak jsme už jen odpočívali
a čekali, až se uvaří káva. U dveří pořád ležela Simonova taška. Do svého
bytu se ještě nedostal. Já byla stále v košili a s nohama zkroucenýma
pod židlí jsem se na něj dívala. I v té klidné chvíli jsem slyšela hluboké
bzučení elektřiny, co mezi námi neustále jiskřila.
"Ty rozinky tomu dodaly skvělou chuť. Fakt výborný," zašklebil se
a strčil si další sultánku do úst.
"Ty seš hroznej." Potřásla jsem hlavou a zvedla se ze židle, abych
posbírala talíře a drobky, co nevysál. Při chození po kuchyni jsem
na sobě cítila jeho pohled. Chňapla jsem konvici s kávou a nadzvedla
k němu obočí. Přikývl. Přistoupila jsem k němu, a když jsem mu nalévala
hrnek, přistihla jsem ho, jak se mi kouká na nohy pod košilí.
"Líbí se ti?" Nahnula jsem se přes něj pro cukřenku.
"Jo," odpověděl a taky se ke mně nahnul, aby si ji ode mě vzal.
"Cukr?"
"Jo."
"Smetanu?"
"Jo."
"To je všechno, co umíš říct?"
"Ne."
"Tak mi něco pověz, cokoli," zahihňala jsem se a vrátila se na své místo.
Zatímco jsem se usazovala na židli, Simon mě pořád pozoroval.
"Co třeba tohle?" navrhl konečně a s napjatým obličejem se opřel
o lokty. "Jak už jsem zmínil předtím, rozešel jsem se s Lizzie."
Oplatila jsem mu upřený pohled. Sotva jsem dýchala. Pokusila jsem se
dělat lhostejnou, naprosto nad věcí, jenže se mi nepodařilo zakrýt úsměv.
"Vidím, že tě to moc nebere," zasmál se přiškrceně a opřel se zase do
židle.
"Ne, moc ne. Chceš pravdu?" nabídla jsem mu spiklenecky.
"Tu bych rád."
"Mám na mysli opravdovou pravdu, nezvratitelnou pravdu. Bez
duchaplnejch narážek a pohotovýho vtipkování. Ačkoli vtipkovat nám
fakt jde."
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"To jo, ale pravdu bych sem tam zvládnout mohl," ujistil mě klidným
hlasem, zatímco na mě upíral safírové oči.
"Fajn, tak pravdu. Jsem ráda, žes to s Lizzie skončil."
"Jsi ráda, vážně?"
"Jasně. Proč jsi to udělal? Pravdu, prosím," připomněla jsem mu.
Chvíli na mě koukal, pak si usrkl kávy, zajel si rukama do vlasů a rozdrbal
je, nakonec se zhluboka nadechl.
"Fajn, tak pravdu. Rozešel jsem se s ní, protože jsem s ní už nechtěl
být. Vlastně ani s žádnou jinou," dodal a odložil hrnek. "Určitě zůstaneme
kamarádi, ale pravda je taková, že poslední dobou zjišťuju, že
tři ženský jsou na mě trochu moc. Uvažuju o tom, že to trochu stáhnu,
možná to chvíli zkusím jen s jednou," usmál se a jeho modré oči pro mě
začínaly být nebezpečné.
Bylo mi jasné, že stačí další úsměv a Kegel a ztrapním se docela, tak
jsem radši vyskočila ze židle a šla si vypláchnout hrnek do dřezu. Na
vteřinu jsem se tam zarazila, na kratičkou vteřinku, a v hlavě se mi
rozvířily myšlenky. Simon je single. On je... single. Panenko skákavá,
Nabíječ je single.
Uslyšela jsem, jak přešel přes kuchyň a postavil se za mě. Úplně
jsem ztuhla. Rukama mi jemně odhrnul vlasy z ramen a sjel až k mým
bokům. Jeho rty - od začátku zbožňované rty - se lehce dotkly mého
ucha, když zašeptal: " Pravdu? Pořád na tebe musím myslet."
Nato mi spadla čelist a vykulila jsem oči. Dál jsem stála zády k němu
a nevěděla, jestli mám vítězoslavně vystřelit pěst do vzduchu, nebo
okamžitě přejít na sex v kuchyni. Než jsem se mohla rozhodnout, Simonova
ústa se odhodlaně přisála na kůži hned pod mým uchem, načež mi
v mozku bouchla bomba a spodní části se rozkřepčily.
Stisk jeho rukou zesílil a pak si mě obrátil k sobě. Ke svému tělu
i úšklebku. Honem jsem si dala výraz tváře do pořádku a zoufale se
snažila udržet ho normální.
"Pravdu? Myslím na tebe od tý chvíle, cos mi zabušila na dveře,"
zašeptal znovu. Sklonil se, aby mě s dechberoucí přesností políbil do
důlku pod krkem. Na nose mě polechtaly jeho vlasy a měla jsem co
dělat, abych udržela ruce u sebe. Najednou mě od dřezu posunul kousek
vedle a vysadil si mě na linku. Moje nohy se samovolně roztáhly
a pustily ho mezi sebe. Nabíječův univerzální zákon nahradil všechny
moje vlastní myšlenky. Bez obav, moje stehna věděla, co mají dělat.
Jedna jeho ruka se mi proplížila na záda a druhá mě chytla za
zátylek.
"Pravdu?" zopakoval zase, přitom si mě přisunul na úplný okraj linky.
Moje nohy, stále přepnuté na autopilota, ho objaly v pase. "Chci tě
mít ve Španělsku," vydechl a přitiskl své rty na moje.
Odkudsi se ozvalo kočičí zamňoukání... a Óčko konečně vyrazilo na
cestu domů.
* * *
"Ještě víno, pane Parkere?"
"Pro mě už ne. Caroline?"
"Ani pro mě, děkuju." Pohodlně jsem se natáhla na sedadle. První
třídou na newyorské letiště LaGuardia a pak první třídou rovnou do
španělské Malagy. Odtud jsme měli autem dojet do pobřežního městečka
Nerja, kde si Simon pronajal dům. Potápění, speleologie, pěší túry,
nádherné pláže a hory, to všechno v okolí malebné vesničky.
Simon se na svém sedadle zašklebil a nakvašeně se ohlédl přes
rameno.
"Co je? Co se ti nelíbí?" zeptala jsem se a taky se podívala dozadu, ale
nic zvláštního jsem neviděla.
"To děcko mi buší do zad," zavrčel skrz zatnuté zuby.
Smála jsem se nejmíň dvacet minut.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama