Kapitola osmnáct- Nabíječ

17. března 2017 v 14:52 | Admin |  Alice Clayten

"
Kapitola osmnact
Vždycky jsi věděl, že si chceš vydělávat focením?"
"Cože? Jak tě to najednou napadlo?" zasmál se Simon, když si sedal
zpět na židli, a podíval se na mě přes okraj svého šálku kávy.
Můj poslední den ve Španělsku jsme zahájili línou snídaní s černou
kávou, drobnými citronovými dortíky, čerstvě natrhaným lesním ovocem
se smetanou a výhledem na slunečné pobřeží. Zahalená v Simonově
triku a úsměvu jsem se cítila jako v nebi. To ráno se zdálo, že Nervy
jsou ty tam.
"Prostě napadlo," odbyla jsem ho. "Chtěl jsi to dělat odjakživa? Když
fotíš, vypadáš strašně soustředěně. Jako bys do toho byl opravdu zapálenej."
"Jsem do toho zapálenej. Má to i svoje nezáživný stránky jako každá
práce, ale dělám to rád, jo. Nicméně jsem si to neplánoval. Ve skutečnosti
jsem měl úplně jiný plány," odpověděl a zachmuřil se.
"A jaký?"
"Dlouho jsem si myslel, že budu s tátou vést jeho společnost," povzdychl
si se smutným úsměvem.
Moje ruka byla v jeho ještě dřív, než mi došlo, že jsem mu ji nabídla.
Stiskl ji a napil se kávy.
"Vědělas, že pro něj pracoval Benjamin?" zeptal se. "Táta ho najal hned
po škole a všechno ho naučil. Když chtěl potom Benjamin vlastní firmu,
člověk by řekl, že se táta naštve, ale on na něj byl strašně pyšnej."
"Benjamin je skvělej," zazubila jsem se.
"Jestli si myslíš, že nevím, jak jste do něj všechny udělaný, tak se pleteš."
Podíval se na mě přísně.
"To mě nepřekvapuje. My svůj obdiv k němu ani neskrýváme."
"Parkerovy finanční služby se začínaly rozrůstat, a to fakt hodně,
a táta chtěl, abych k němu nastoupil hned po vejšce. Ve skutečnosti mě
nikdy nenapadlo, že bych z Philadelphie odešel. Čekal mě tam báječnej
život: práce u táty, sportovní klub, barák na předměstí. Kdo by to nebral?"
"No...," vydechla jsem nejistě. Znělo to jako idylka, to určitě, ale
Simona jsem si tak nedokázala představit.
´
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Na střední jsem fotil pro studentskej časopis, abych měl nějaký školní
aktivity k dobru. A i když mě posílali fotit zkušební zápasy holčičího
pozemního hokeje, bavilo mě to. Fakticky bavilo. Bral jsem to tak, že to
bude vždycky můj koníček. Nikdy mě nenapadlo, že bych se tím živil.
I když naši mě v tom podporovali a od mámy jsem dokonce k Vánocům
dostal foťák těsně před tím, než... než..." Odmlčel se a slabě si odkašlal.
"No prostě, když se stalo to s mámou a tátou, Benjamin přijel do
Philadelphie na, ehm, na pohřeb. Zůstal nějakou dobu, aby dal věci
do pořádku a tak. Táta ho ještě za života určil jako vykonavatele závěti,
jenže Benjamin žil na západním pobřeží, takže jezdit do Philadelphie
pro něj nebylo moc praktický. Abych to zkrátil, dostal jsem se na
Stanford, začal jsem studovat novinářskou fotografii, absolvoval jsem
pár stáží a pak jsem se octnul ve správnej čas na správným místě a bác!
A teď je to moje práce," domluvil a zakousl se do dortíku.
"A seš do ní zapálenej," usmála jsem se.
"A jsem do ní zapálenej," souhlasil.
* * *
"A co se stalo se společností tvýho táty? S Parkerovými finančními
službami?" zajímala jsem se, když jsem si nabírala další lžíci lesních
plodů.
"Pár klientů převzal na nějakou dobu Benjamin a postupem času
zavřel krám. Majetek se podle závěti převedl na mě a Benjamin mi ho
spravuje."
"Majetek?"
"No jo. Já ti to neřekl, Caroline? Jsem pracháč." Trhl sebou a pohlédl
směrem k moři.
"To je taky důvod, proč s tebou chodím." Dolila jsem mu kávu.
"Fakticky. Pracháč."
"Tak dobře, teď se ale chováš jako debil," řekla jsem ve snaze osvěžit
dusno, co na náš stůl padlo.
"Nikdy nevíš. Když jde o peníze, lidi se chovají divně," pronesl.
"Tak až se vrátíme domů, koupíš celej barák a na naše odpočívadlo
necháš nainstalovat vířivku," zavtipkovala jsem, za což jsem si
vysloužila pousmání.
Chvíli jsme jen seděli a dívali se jeden na druhého, ztracení každý
ve svých myšlenkách. Uvědomila jsem si, jak osamělý Simon byl. Není
divu, že mi vždycky připadal tak trochu ztracený. Věčně na cestách,
nikdy si nedovolil na někoho se upnout, nevěděl, co znamená "patřit
někomu" - vážně to bylo tak jednoduché? Nezvolil si Nabíječ harém
náhodou proto, že by neunesl, kdyby přišel o někoho dalšího? hrála
jsem si na Freuda.
Ať v tom byl Freud, nebo ne, dávalo to smysl. Simonovi jsem se líbila,
a to už od samého začátku. V čem to ale bylo jiné? Určitě se mu líbily
i ostatní jeho ženy. Týjo, hlavně žádný stres... Potřásla jsem hlavou
a zkusila obrátit list.
"Nemůžu uvěřit, že zítra odlítám. Přijde mi, jako bysme sem teprve
dorazili." Opřela jsem se lokty o stůl. Ze Simonova úsměvu jsem poznala,
že si té ne zrovna nenápadné změny tématu všiml. Zdálo se ovšem,
že je za ni vděčný.
"Tak tu zůstaň se mnou. Můžeme se zdržet ještě dalších pár dní a pak
se uvidí. Kam jinam bys ještě chtěla jet?"
"Ach jo, radši mi ani nepřipomínej, že odlítám dřív než ty. Byl to ale
jedinej možnej let. Kromě toho se v pondělí musím vrátit do práce, pěkně
srovnaná a najetá na správnou časovou zónu. Víš, kolik práce mi Jillian
naplánovala?"
"Jillian to pochopí. Zbožňuje románky. No tak, zůstaň tu se mnou. Já
tě pak při zpátečním letu nacpu do úložnýho prostoru nad hlavou." Oči
se mu rozzářily.
"Do úložnýho prostoru nad hlavou, to víš, že jo. A to máme být jako
my? Románek? Neměli bysme se válet v objetí na pláži? Neměl bys ze
mě strhat korzet?" Položila jsem mu své holé nohy do klína a on je začal
bez váhání masírovat svýma teplýma rukama.
"Máš štěstí, protože jsem známej strhávač korzetů. Možná bych dal
dohromady i pirátskej kostým, jestli seš na tyhle věci," nadhodil a z jeho
safírů se začalo kouřit.
"Je to skoro jako v pohádce, nemyslíš? Kdyby mi tohle někdo vyprávěl,
nejspíš bych mu nevěřila," zamyslela jsem se a pak se slastným
zasténáním dojedla svůj dortík.
"Proč ne? To, jak jsme se potkali, není zas tak zvláštní, nebo je?"
"Ukaž mi jedinou ženskou, která by dobrovolně odjela do Evropy
s chlapem, co jí při sexu s jinýma strhává omítku ze stěny."
"To je fakt, ale stejně tak mě můžeš uvádět jako chlapa, co ti přes zeď
pouštěl úžasný desky a co ti udělal, cituju: 'nejlepší masový kuličky, cos
kdy jedla'."
"Já myslím, žes mě začal lámat Glennem Millerem. Ten mě dostal."
Opřela jsem se do židle, zatímco mi jeho ruce prováděly moc příjemné
věci na chodidlech v ponožkách. Ty ponožky jsem si přivlastnila z jeho
šuplíku.
"Takže jsem tě dostal, jo?" ušklíbl se a naklonil se ke mně blíž.
"Hele, hele, radši mlč." Odstrčila jsem od sebe jeho rozesmátý obličej
a přitom zpracovávala, co právě řekl. Dostal mě? Jo. Byla jsem jeho. A tu
noc jsem mu měla patřit úplně celá.
Při té myšlence se mi sevřel žaludek a cítila jsem, jak mi úsměv pohasíná.
Znovu se začaly ozývat Nervy. Netušila jsem, kam se vytratil
Mozek, ale Nervy ovládly každou představu, co jsem o nadcházející
noci měla. Byla jsem připravená, to ano, ale taky zatraceně nervózní.
Vrátí se Óčko, že ano? Věřila jsem mu. Už jsem zmínila, že jsem byla
nervózní?
"A co focení? Máš už hotovo, nebo musíš pracovat i zítra?" zeptala
jsem se, abych opět změnila téma. Simonovi se jako pokaždé, když se
mluvilo o jeho práci, rozzářily oči. Rozpovídal se o římském akvaduktu,
který ještě potřeboval nafotit.
"Škoda, že nám nezbyl čas na potápění. Uteklo to hrozně rychle,"
zamračila jsem se.
"Vidíš? Kdybys zůstala se mnou, stihli bysme to," zamračil se na mě
taky a strašně se snažil napodobit moje obočí.
"Hele, jeden z nás má práce nad hlavu. Musím se vrátit domů!"
"Domů, jasně. Víš, že nás tam čeká popravčí četa? Všichni budou
chtít vědět, k čemu tady mezi náma došlo," pronesl vážným hlasem.
"Vím, ale to zvládneme." Otřásla jsem se, když jsem si zkusila představit
křížový výslech, který jsem mohla očekávat od holek. A co teprve
od Jillian. Zajímalo by mě, jestli měla na mysli orální sex v kuchyni,
když mi říkala, že se o něj mám ve Španělsku pěkně starat.
"My?"
"Co? Jaký my?" Nechápala jsem.
"Takže budeme fungovat jako my?" usmál se.
"Copak teď nefungujeme jako my?"
"Jo, jsme ale na dovolený a to je docela rozdíl. Doma, ve skutečným
světě, to bude jiný 'my'. Vždyť víš, že jsem pořád v trapu. To naši 'domácnost'
trochu ovlivní," vysvětlil se staženým obočím.
Sebrala jsem všechnu sílu, abych se slovu domácnost nesmála.
"Simone, klídek. Já vím, že seš často pryč. Počítám s tím. Když mi
z každý cesty dovezeš něco pěknýho, nebudu v tom vidět žádnej problém."
Poplácala jsem ho po ruce.
"To by šlo. Domluveno."
"Když už jsme u toho, kam vlastně míříš po Španělsku?"
"Pár týdnů zůstanu doma a pak musím na nějakej čas na jih."
"Na jih? To jako do L. A.?"
"Ne, ještě víc na jih."
"Do San Diega?"
"Ještě jižněji."
"To tě na Stanfordu pěkně vychovali. Tak kam pojedeš?"
"Slib mi, že nebudeš vyvádět."
"Vyklop to, dělej."
"Do Peru. Do And. Přesněji na Machu Picchu."
"Cože? Tak a je to, milej zlatej. Teď tě oficiálně nesnáším. Takže já
budu v San Francisku navrhovat boháčům vánoční stromky a ty budeš
v Peru?"
"Mám ti poslat pohled?" Tvářil se jako dítě, co se snaží vyžehlit si
průšvih. "Stejně nechápu, co tě tak štve. Máš svou práci ráda a nesnaž
se mi namluvit, že ne, Caroline."
"Jo, mám ji ráda, ale zrovna teď bych radši jela na jih," vyštěkla jsem
a vyškubla mu své nohy z klína.
"No, jestli chceš jet na jih, mohl bych něco..."
Dlaní jsem mu zakryla ústa. "Ani nápad, kámo. Nebudu ti makčovat
tvoje pikču. Ne teď," prohlásila jsem rozhodně a nehnula brvou ani tehdy,
když mě Simon začal líbat do dlaně. Ani brvičkou...
"Caroline," zahuhlal mi do ruky.
"Ano?"
"Jednou," zahuhlal znovu a pak mi stáhl ruku ze svých úst. Něžnými
polibky mi stoupal po vnitřní straně paže nahoru. "Jednou..." Polibek.
"To ti slibuju..." Polibek, polibek. "Tě s sebou vezmu..." Polibek. "Do
Peru..." Polibek, polibek. "A budu se ti dvořit i tam," dodal. To už klečel
přede mnou a rty se mi potuloval po rameni, které mi obnažil, aby se
mohl věnovat klíční kosti. Roztřásla jsem se vzrušením.
"Ty se mi chceš dvořit v Peru?" podivila jsem se hlasem, který zněl
příliš vysoko a hloupě a který ho ani na vteřinu neoklamal. Věděl přesně,
co mi svým dotekem způsobuje.
"To si piš." Jeho prsty se mi zapletly do vlasů a přivedly mě k jeho
ústům. Chvíli jsem se snažila přijít na nějakou vtipnou odpověď, ale
nakonec jsem to vzdala a celá se oddala líbání. Nechala jsem ho, aby
se se mnou pomuchloval na terase s výhledem na moře. Které bylo...
modré. Ehm, ehm.
* * *
Po celý týden jsme sledovali, jak se ve městě připravuje festival. Začal
zrovna můj poslední večer, jakoby na oslavu mého odjezdu. Rozhodli
jsme se, že si vyrazíme na večeři, a chtěli jsme najít nějakou restauraci,
která by byla fajnovější než místa, kde jsme do té doby jedli. Postupně
jsem zjišťovala, že máme se Simonem hodně společného. Občas se mi
líbilo pěkně se oháknout, ale nejradši jsem měla menší podniky, v nichž
se nevyžadovalo formální oblečení. Stejně tak Simon. Takže když jsme
se ten večer vyparádili s tím, že si vyjdeme do trochu lepší restaurace
a pak možná na festival, šlo o něco opravdu speciálního. Strašně jsem se
na ten večer těšila, a to z různých důvodů.
Stane se, že když voják přijde v boji o nohu, někdy v noci ji stále ještě
cítí - pak se mluví o takzvané fantomové bolesti. Já jsem přišla o Óčko
taky v boji, v boji s Corym Weinsteinem alias kulometem a následky
otřesu byly pořád ve mně. Těmi následky mám na mysli, že jsem vůbec
nic necítila. Pomalu mi ale blýskalo na lepší časy. Fantomové Óčko jako
by sebou během týdne občas škublo a já jsem se nemohla dočkat, až se
ke mně tu noc vrátí. Návrat Óčka. V hlavě jsem to viděla legračně jako
titulek akčního filmu, ale pokud se mělo skutečně vrátit, chystala jsem
se ho využít co nejvíc. A ještě víc.
Protože tu noc, milí sportovní fanoušci, jsem mínila zabodovat. Zkrátka
a dobře jsem byla připravená pořádně poznat Simona Bum Bum.
Znovu jsem si prsty pročísla vlasy a přitom jsem si všimla, jak mi na
nich silné sluníčko zvýraznilo medové tóny. Uhladila jsem si bílé lněné
šaty s jemným řasením na sukni. Vzala jsem si k nim tyrkysové šperky,
které jsem koupila ve městě, a sandály s imitací hadí kůže. Takhle jsem
se nevyfikla za celý týden, a když pomineme nervy, cítila jsem se vážně
dobře. Naposledy jsem se zhodnotila v zrcadle. Tváře jsem měla hezky
zrůžovělé, a to jsem ani nepoužila zdravíčko.
Šla jsem do kuchyně, abych si při čekání na Simona dala sklenku
vína. Jak jsem si nalévala Cavu, uviděla jsem ho na terase, otočeného
čelem k moři. Kromě khaki kalhot měl na sobě bílou lněnou košili a mě
s úsměvem napadlo, že se k sobě hodíme. Když jsem vyšla ven, otočil
se na mě a opřený o zábradlí z tepaného železa sledoval, jak za klapání
podpatků usrkávám šumivé víno. Věděla jsem, že jako fotograf se
na všechno, co má před očima, dívá jako na obrázek. Kdykoli se takhle
opíral, sex z něho crčel jako proud vody. Jen jsem doufala, že se na těch
jehlách nenatáhnu. V takové sexuální povodni to docela klouže…
Martina Godalová (gogika64@gmail.com)
Nabídla jsem mu svou sklenku a on mě nechal, abych mu ji přiložila
ke rtům. S očima ponořenýma do mých se pomalu napil. Jakmile jsem
od něj sklenku odtáhla, rychle mě jednou rukou objal kolem pasu a přitáhl
k sobě. Dlouze mě políbil, jeho jazyk chutnal po vínu.
"Vypadáš... dobře," vydechl a přesunul své rty z mých úst pod ucho,
kde mě příjemně zalechtalo jeho strniště.
"Dobře?" zopakovala jsem s hlavou zakloněnou, čímž jsem se poddala
všemu, co mi dělal.
"Dobře. Tak dobře, že bych tě snědl," zašeptal, zatímco mě jemně
kousal do krku.
"No teda," vypadlo ze mě, protože na víc jsem se nezmohla. Objala
jsem ho kolem krku a klesla do jeho náruče.
Slunce se chystalo zapadnout a všechno kolem bylo zalité v hřejivé
záři. Terakota zbarvená do červenooranžova nás obklopovala jako oheň.
Zadívala jsem se na chladný odstín modrého moře, které naráželo do
skalisek pod námi. Na jazyku jsem cítila slanou chuť vzduchu. Přitiskla
jsem se k Simonovi, přitom jsem nechala volný průběh citům a snažila
se užít si úplně všechno. Jeho hruď, pevnou a teplou, nalepenou ke mně,
jeho střapaté vlasy, co mě hladily po tvářích, horko sálající ze zábradlí
přímo do mého boku, rozbouřené buňky v těle, které do jedné spěchaly
k tomuhle muži a k rozkoši, kterou mi měl bezpochyby přinést.
"Připravená?" zašeptal mi chraplavým hlasem do ucha.
"Připravená," zasténala jsem a zašilhala slastí z jeho blízkosti a jeho
doteku.
Pak jsme se vydali do města.
* * *
Na terase mě Simon svými polibky dovedl téměř na pokraj a o něco
později mě na pokraj dovedl doslova. Seděli jsme právě v restauraci
hned u vody, což by v pobřežním městečku ještě nebylo tak zvláštní,
jenže tohle bylo ze všech kouzelných míst, která jsme v týdnu navštívili,
to úplně nejromantičtější. Romantika se tam servírovala na stříbrném
podnose. Byla ve víně, v obrázcích na zdi, v podlaze mezi našimi
chodidly, a pokud by vám to nestačilo, romantika se tam i dýchala.
S přimhouřenýma očima jsem ji viděla poletovat v mořském vánku...
Musela jsem je mhouřit opravdu hodně, ale byla tam, to vám povídám.
Vertikální žaluzie visící od stropu až k zemi byly z oken stažené, a dovnitř
tak pronikal slaný přímořský vzduch. V hlubokých koktejlových
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
sklenicích zářily stovky čajových svíček. Na každém stole byl bílý
ubrus a úzké sklenky bez nožek přetékající květy jiřin ve výrazných
odstínech
purpurové, rudé a ostře fuchsiové. Bílé vánoční žárovičky
zamotané
do dřevěných trámů nad našimi hlavami dodávaly celé scéně
magicky sépiový tón. V restauraci nebyly žádné děti ani stoly pro čtyři
či šest hostů. Kdepak, místnost byla naplněná milenci, ať mladými či
starými.
Seděli jsme těsně vedle sebe u obrovského mahagonového baru, popíjeli
víno a čekali, až jeden z těch stolečků přichystají i pro nás. Na
zádech mi spočívala Simonova ruka, která si mě tiše, ale viditelně nárokovala.
Barman položil na pult před nás tác s pokroucenými, hrbolatými
ústřicemi, které se leskly mezi měsíčky citronu. Simon tázavě nadzvedl
jedno obočí, a když jsem přikývla, začal citron vymačkávat. Jeho silné
a hezké prsty se přitom pohybovaly neuvěřitelně eroticky. Pak drobnou
vidličkou vytáhl jednu ústřici z lastury a přiblížil mi ji k ústům.
"Otevři pusu, Košilko," přikázal a já jsem ho bez váhání poslechla.
Na jazyku se mi rozlila kovově slaná chuť moře. Jak Simon pomalu
vytahoval hroty vidličky z mých úst, slastně jsem zasténala. Nabral
další ústřici a chlapsky ji do sebe hodil, načež si olízl rty. Jako bych sledovala
porno s jídlem. Pak na mě mrkl a já jsem musela otočit hlavu
jiným směrem, aby nepoznal, jak zoufale jsem nažhavená. Celý den
jsem držela pod kontrolou obrovskou bublinu sexuálního napětí, jenže
ze slabého plamínku se pomalu, ale jistě stával požár. Simon v rychlém
sledu vysrknul další dvě ústřice. Při pohledu na jeho jazyk jsem pocítila
nutkání pomoct mu s olizováním rtů. Beze studu a bez špetky slušného
chování jsem se k němu natáhla a vášnivě ho políbila.
Překvapeně se usmál, ale se stejnou intenzitou mi polibek oplatil.
Cukrování a něha, co mezi námi přes týden vzkvétaly, se rychle zvrhly
v nezkrotné sáhni-si-sáhni-si-hned a já byla pro všemi deseti. Celým
tělem jsem se natočila k Simonovi a propletla svoje nohy s jeho, zatímco
si prsty našel cestu k mé kůži těsně nad spodním lemem mých šatů.
Odvázali jsme se jako v nějakém hollywoodském filmu. Naše polibky
byly pomalé, pozvolné, vlhké a náruživé. Abych ho mohla líbat hlouběji,
naklonila jsem hlavu. Jazykem jsem klouzala po jeho, chvíli ho vedla,
a hned nato se nechala vést. Chutnal sladce, slaně a citronově a já jsem
měla co dělat, abych se udržela, nechytla ho za tu jeho pěknou lněnou
košili a nerozdala si to s ním přímo na baru - samozřejmě stále jako
dáma.
Vtom si někdo odkašlal. Otevřela jsem oči a uviděla nejprve sexy
safíry a pak rozpačitého číšníka.
"Promiňte, señor, váš stůl je připravený," oznámil s očima odvrácenýma
směrem k romantickému, ovšem stále velmi veřejnému sálu.
Když Simon stáhl ruce z mých nohou a otočil stoličkou, abych z ní
mohla vstát, trochu podrážděně jsem zaúpěla. Vzal mě za ruce, vytáhl
na nohy a usmál se nad tím, jak jsem se na podpatcích zakymácela. Pak
se zazubil na barmana.
"To ty ústřice," zasmál se a společně jsme se přesunuli ke stolu. Užuž
jsem chtěla nakvašeně vydechnout, když jsem si všimla, jak se nenápadně
upravuje. Nebyla jsem jediná, kdo se z toho vyrušení neradoval...
Potlačila jsem rozčilení a vesele se usmála, přitom jsem očima sklouzla
dost nízko na to, aby Simon pochopil, že chápu. U stolu mi odsunul
židli, a když mě na ni usazoval, jakoby omylem jsem mu rukou zavadila
o rozkrok, abych zjistila, jak moc je vzrušený. Zaslechla jsem ho syknout
a věnovala mu potutelný úsměv. Při pokusu o druhý nenáhodný
dotek mi Simon ruku pevně chytl a přitiskl se k ní. Ucítila jsem, jak mi
v dlani tvrdne ještě víc a zalapala jsem po dechu.
"Mám ti změnit přezdívku na Hanbatou holku?" zašeptal mi hlubokým
a zastřeným hlasem do ucha. Zavřela jsem oči a snažila se zachovat
klid, zatímco Simon si s ďábelským úšklebkem sedal naproti mně.
Potom kolem nás začal poletovat číšník s látkovými ubrousky a jídelníčkem,
ovšem já jsem měla oči jen pro sebejistého a sexy Simona před
sebou. Večeře mi připadala nekonečná.
* * *
Byla vážně nekonečná, ale přestože jsem toužila být se Simonem
znovu sama, přála jsem si, aby nikdy neskončila. Dali jsme si výbornou
paellu s krevetami velkými jako špalíky, langustou, klobáskou chorizo
a hráškem. Díky tradiční a velmi obtížné přípravě v mělké pánvi byla
šafránová rýže na dně křupavá a měla naprosto vynikající oříškovou
chuť. Když jsme dopili úžasnou láhev rosé, popíjeli jsme z malých skleniček
Ponche Caballero, španělské brandy s příchutí pomeranče a skořice.
Líně jsem převalila kořeněnou pálenku na jazyku. Cítila jsem se příjemně
rozehřátá a ještě příjemněji podnapilá. Ne opilá, jen dostatečně
líznutá, aby mi všechno v mém okolí, které jsem vnímala všemi smysly,
připadalo sexy: to, jak mi brandy stéká do krku, to, jak se Simonova
noha dotýká pod stolem té mojí, to, jak se mi celé tělo rozvibrovává. Do
ulic města a na zahájení festivalu jako by vyrazilo veškeré obyvatelstvo.
Atmosféra byla slavnostní a energie nefalšovaná a trochu divoká. Opřela
jsem se do židle a s pošetilým úsměvem na tváři poškádlila Simona
palcem u nohy. Upřeně se na mě podíval.
"Jednou jsem jedl paellu od tebe," řekl zničehonic.
"Prosím?" vyprskla jsem a jen taktak stihla zachytit kapku brandy,
co mi ze rtu málem spadla na šaty.
"U Tahoe, pamatuješ? Udělalas nám paellu."
"No jo, máš pravdu. Sice nebyla jako ta, co jsme měli dneska, ale taky
nebyla špatná," usmála jsem se při vzpomínce na večer s přáteli. "Pokud
si dobře vzpomínám, vyzunkli jsme tehdy i dost vína."
"Jedli jsme paellu a pili víno, dali jsme ostatní dohromady a tys mě
pak políbila."
"Přesně tak." Zrudla jsem.
"A já jsem se potom zachoval jako idiot," pokračoval a zrudl stejně
jako já.
"Přesně tak," souhlasila jsem s úsměvem.
"A víš proč, že jo? Já... chci, abys věděla, že... no, že jsem tě taky chtěl.
Doufám, že to víš."
"Simone, měl jsi ho natlačenýho na mou nohu. Jasně že to vím," zasmála
jsem se ve snaze ukázat, že to beru s nadhledem, jenže pořád
jsem cítila, jak mi bylo, když jsem od něj z vířivky utekla.
"Nekecej, Caroline," pokáral mě s vážným pohledem v očích.
"Ty nekecej. Fakticky jsi mi ho tlačil na nohu," zasmála jsem se znovu,
tentokrát o něco chaběji.
"Tehdy v noci by to bylo strašně jednoduchý, chápeš? V tý chvíli jsem
ani já moc dobře nevěděl, proč jsem to zarazil. Myslím, že jsem prostě
tušil..."
"Co jsi tušil?" pobídla jsem ho.
"Tušil jsem, že s tebou to bude buď všechno, nebo nic."
"Všechno?" vypískla jsem.
"Všechno, Caroline. Od tebe potřebuju všechno. Tu noc u Tahoe by
to bylo úžasný, ale moc brzo." Natáhl se přes stůl pro mou ruku. "Teď
jsme tady," pokračoval, přitom si mou ruku dovedl k ústům. Nejdřív mi
zlíbal její hřbet, pak mi otevřel dlaň a do jejího středu mi vtiskl vlhký
polibek. "Kde si s tebou můžu dát na čas," dopověděl a ještě jednou mi
ruku políbil, zatímco já jsem ho upřeně sledovala.
"Simone?"
"Ano?"
"Jsem vážně ráda, že jsme počkali."
"Já taky."
"Ale fakt si myslím, že dýl už to nevydržím."
"Díkybohu," usmál se a zamával na číšníka.
Při placení účtu a během návratu k autu na kopci jsme se smáli jako
dva puberťáci. Festival byl právě v plném proudu a cestou jsme prošli
jednou z vyzdobených částí města, kde nám nad hlavami svítily lucerny
a kolem v ulicích tančili lidi v divokém rytmu bubnů. Vrátila se mi
energie a ta společně s volností ve vzduchu a s brandy pokořila Nervy
a zahnala je do útrob, ve kterých je SC a Bum Bum ubili skoro k smrti.
SC a Bum Bum, to zní jako duo raperů...
Když jsme došli k autu, chystala jsem se právě vzít za kliku u dveří,
když vtom mě pan Parker prudce otočil. Silou v bocích mě přitlačil
zády k autu, a zatímco mi rukama jezdil ve vlasech a po těle, propaloval
mě očima. Dlaní mi sjel po noze dolů, chytl mě za stehno a vytáhl si ho
do pasu. Sténala jsem a vzdychala, když mi docházelo, jak ohromné síle
jsem se právě chystala dovolit, aby se zmocnila mého těla i duše.
Zadržela jsem ho ale. Zatahala jsem ho za vlasy, přičemž zasténal
podobně jako já.
"Odvez mě domů, Simone," zašeptala jsem mu a zároveň ho políbila
na sladké rty. "A jeď rychle, prosím."
Dokonce i Srdce, co se nad námi vznášelo, vypadalo potěšeně. Ještě
pořád si zpívalo, ovšem tentokrát o dost nemravnější song.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama