Kapitola osm- Nabíječ

17. března 2017 v 14:39 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola osm
Následujícího večera jsem se cestou na jógu střetla opět tváří v tvář
se Simonem. Přicházel po schodech nahoru, právě když já jsem
scházela dolů.
"Kdybych řekla nahlas: 'Musíme na sebe přestat takhle narážet',
znělo by to stejně otřepaně jako v mý hlavě?" nadhodila jsem.
Simon se rozesmál. "Těžko říct. Zkus to."
"Fajn. Jé, musíme na sebe přestat takhle narážet!" zvolala jsem.
Okamžik jsme oba počkali a pak se znovu zasmáli.
"Jo, otřepaný," uznal.
"Možná bysme měli vymyslet nějakej rozpis, podle kterýho si rozdělíme
dozor na chodbě, nebo tak něco." Přenesla jsem váhu z jedné nohy
na druhou. Skvělý, teď to vypadá, že se ti chce čurat.
"Kam se takhle večer chystáš? Potkám tě vždycky, když jsi na odchodu,"
vyzvídal, opřený o zeď.
"Jak vidíš, tak někam, kde je to přepychový." Mávla jsem ke svým teplákům
a tílku. Nato jsem mu ukázala i svou láhev s vodou a karimatku.
Simon předstíral, že přemýšlí, a pak vykulil oči. "Jdeš na lekci keramiky!"
"Ano, přesně tam… Koumáku."
Zazubil se na mě tím svým úšklebkem a já mu úsměv oplatila.
"Ještě jsi mi neřekla, cos vyzvěděla na brunchi. To si říkají naši
kámoši? Co to s nima je?" rozčílil se naoko a mně při slově naši vůbec,
ani náhodou, nezalechtalo v břiše. Vůbec ne…
"Můžu ti říct, že moje holky jsou s tvýma klukama docela zaneprázdněný.
Věděl jsi, že jdou příští týden na benefiční koncert?" prozradila
jsem a hned se lekla, jak rychle jsem to vybalila.
"Slyšel jsem. Neil chodí každý rok. Nejspíš dostává lístky v práci. Sportovní
komentátoři přece vždycky chodí na koncerty vážný hudby, ne?"
"Obzvlášť pokud se jeden z nich snaží vypracovat si pověst lva salonů,"
dodala jsem a přitom na Simona mrkla.
"Všimla sis, co?" Zamrkal na mě a zase jsme se na sebe usmáli. Kamarádi?
Ta možnost rozhodně narůstala.
"Musíme si potom srovnat zápisky, abysme viděli, jak se naší Fantastický
čtyřce daří. Věděl jsi, že měli v minulým týdnu každej večer dvojitý
rande?" nadnesla jsem. Sophia se mi svěřila, že chodili ven neustále,
akorát vždycky ve čtyřce. Hmm…
"Něco se mi doneslo. Vypadá to, že si všichni dobře rozumí. To je
fajn, ne?"
"Jo, to je fajn. Příští týden si s nima vyjdu i já. Měl by ses přidat," vyhrkla
jsem nenuceně. Děláš to kvůli příměří, jen kvůli příměří…
"No páni. To bych rád, ale budu v zahraničí. Vlastně odjíždím zítra,"
oznámil.
Kdybych ho neznala, řekla bych, že se tvářil skoro zklamaně.
"Vážně? Kvůli focení?" vypadlo ze mě dřív, než jsem si stačila uvědomit
svou chybu. Jeho známý úšklebek vypadal pomstychtivě.
"Focení? Ty se na mě někde vyptáváš?"
Ucítila jsem, jak mi obličej přechází z růžové do nádherně rajčatově
červené. "Jillian se zmínila, čím se živíš. A taky jsem si všimla fotek
u tebe v bytě. Když můj kocourek pronásledoval tu tvou Rusku. Vzpomínáš?"
Simon při mých slovech nesměle přešlápnul na místě. Že by slabé
místečko?
"Všimla sis mých fotek?" zeptal se.
"No ano. A taky máš krásnou sbírku lampiček," usmála jsem se sladce
a podívala se mu přímo do rozkroku.
"Lampiček?" zamumlal a odkašlal si.
"Profesionální deformace. A kam vlastně jedeš? Myslím to zahraničí."
Schválně jsem zvedla oči k jeho obličeji a zjistila jsem, že se dívá
někam skrz mě. He he he…
"Cože? Jo, ehm, do Irska. Mám tam pro Condé Nast nafotit pár přímořských
výletních míst a pak projedu některý menší města," odpověděl
a podíval se na mě.
Bylo hezké vidět ho, jak je trochu nesvůj.
"Irsko, pěkný. Můžeš mi odtud dovézt svetr."
"Svetr, dobře. Něco dalšího?"
"Hrnec zlata? Trojlístek?"
"Skvělý. Takže zkejsnu v letištním obchodě se suvenýry," zamručel.
"A až se vrátíš domů, předvedu ti irskej taneček!" vykřikla jsem,
rozesmátá tím bláznivým rozhovorem.
"Ale ale, Růžová košilko, ty ses právě nabídla, že mi zatancuješ?"
zašeptal a přistoupil ke mně blíž.
A vtom se celá ta moje vyrovnanost nahnula.
"Simone, Simone, Simone," vydechla jsem a potřásala přitom hlavou.
Hlavně proto, abych zapudila účinek, který na mě jeho blízkost měla.
"Tohle jsme už řešili. Ani v nejmenším nemám chuť přidat se k tvýmu
harému."
"Proč si myslíš, že bych to chtěl?"
"Proč si myslíš, že bys nechtěl? Kromě toho by to narušilo naše příměří,"
zasmála jsem se.
"Mmm, příměří," zopakoval.
Náhle se na schodech pod námi ozvaly kroky.
"Simone? Jsi to ty?" zavolal nahoru hlas.
Simon ode mě odstoupil. Podívala jsem se na zem a uvědomila si, že
jsme se k sobě během naší slovní výměny neustále a nenápadně přibližovali.
"Čau Katie, tady nahoře!" zakřičel dolů.
"Další holka z harému? To si večer ohlídám zdi," pronesla jsem měkce.
"Nech toho. Měla těžkej den v práci, zajdeme spolu do kina. To je celý."
Simon se rozpačitě usmál a já se rozesmála. Pokud z nás měli být
kamarádi, musela jsem se prostě potkávat i s jeho harémem.
O chvíli později k nám dorazila Katie, známá jako Prdelka. Potlačila
jsem smích a mile se na ni podívala.
"Katie, tohle je moje sousedka Caroline," představil mě Simon. "Caroline,
tohle je Katie."
"Ahoj Katie. Moc mě těší."
"Mě taky, Caroline. Ty jsi ta s tou kočkou?" vyjekla s rozzářenýma
očima. Koukla jsem na Simona a ten jen pokrčil rameny.
"Já jsem ta provinilá. Ačkoli Clive by namítal, že je ve skutečnosti člověk."
"To znám. Moje fena zase vždycky sledovala televizi a strašně štěkala,
když jsem jí přepnula program. Byla protivná jak štěnice," usmála
se Katie.
Chvíli jsme jen tak stáli, dokud to nezačalo být trochu trapné.
"Tak jo, já jdu na jógu. Simone, v pořádku se vrať a já ti pak povím
všechny drby ze života těch dvou nových párečků."
"To zní dobře. Chvíli tu nebudu, ale snad to tady beze mě bez problému
zvládnou," zasmál se a oba začali stoupat po schodech nahoru.
"Dohlídnu na ně. Ráda jsem tě poznala, Katie," rozloučila jsem se
a zamířila dolů.
"Já tebe taky, Caroline. Hezký večer!" zavolala na mě.
Jak jsem scházela schody, pomaleji než bylo třeba, zaslechla jsem ji
říct: "Růžová košilka je dost hezká."
"Nekecej, Katie," zpražil ji Simon a přísahala bych, že ji plácnul po
zadku.
Její vyjeknutí mi to o vteřinu později potvrdilo.
Zakoulela jsem očima, opřela se do vchodových dveří a vyšla na ulici.
V tělocvičně jsem si pak prohodila jógu s kickboxem.
* * *
"Dám si Vodku Martini a k tomu rovnou tři olivy, prosím."
Barman se dal do práce, zatímco já jsem se rozhlížela po zalidněné
restauraci a dávala si oddech od Fantastické čtyřky. Po dvou týdnech
řečiček o úžasných dvojitých schůzkách jsem souhlasila, že si s nimi
vyjdu i já a udělám z nich Fantastickou pětku. Byla to celkem sranda,
dost jsem se bavila, ale po chvíli strávené s dvěma novými páry jsem
potřebovala pauzu. Sledování lidí od baru byl skvělý způsob, jak se odreagovat.
Nalevo ode mě seděla zajímavá dvojice: džentlmen s prošedivělými
vlasy a žena mladší, než jsem byla já, která měla zbrusu nová
prsa. Dobrý, holka! Máš, co si zasloužíš. Myslím, že kdybych se musela
dívat na zadky schlíplých staříků, taky bych chtěla větší kozy.
Nikdy by mě nenapadlo, že by mě bavilo být single, poslední dobou
jsem ale zjišťovala, že se mi bez mužského v životě docela daří. Byla jsem
sama, ale nebyla jsem osamocená. Když nepočítám orgasmus, sem tam
mi sice společnost partnera chyběla, ale ráda jsem chodila ven i sólo.
Byla jsem přece zvyklá cestovat sama, takže proč ne? I když poprvé,
co jsem vzala samu sebe do kina, jsem se bála, že to bude trapné - šance,
že narazím na někoho známého v daleké džungli na Kostarice, byla
spíš nulová, ale šance, že na někoho narazím v kině uprostřed džungle
San Franciska? Pravděpodobnost byla přece jen o něco vyšší, ale bylo to
fajn! Pak už mi nedělalo problém ani zajít si sama do restaurace. Vyšlo
vlastně najevo, že můžu prožít skvělé rande sama se sebou.
Večeře s přáteli byla nicméně určitým obveselením. Bavilo mě sledovat,
jak kolem sebe ty dva párečky krouží. Mimi se Sophií lapily každá
svého muže, kterého si v hlavě zidealizovaly jako svůj dokonalý protějšek.
V té chvíli jsem Sophii zahlédla v davu. Svou výškou a nádhernými
rudými vlasy by vyčnívala i nad stovkami jiných žen. V restauraci bylo
horko a ještě větší horko vládlo u baru, tohle místo nebylo nacpané jen
lidmi, ale taky namyšleností.
Viděla jsem, jak si Sophia s někým povídá, a kousek dál jsem zahlédla
Mimi a Ryana. Co na tom bylo zvláštní? Zdálo se, že Sophiiným partnerem
v konverzaci není Ryan, nýbrž Neil. Ryan vypadal naprosto paf
z Mimi, která při řeči máchala rukama a svá tvrzení zdůrazňovala
párátkem
s napíchnutou olivou. Ryan ji fascinovaně poslouchal. Ze
svého místa jsem měla dokonalý výhled na všechny. Musela jsem se
smát. Moje holky si našly přesně takové typy, o kterých si myslely, že je
vždycky chtěly, a najednou to vypadalo, že je přitahují ti druzí... no jo,
u sousedů je vždycky tráva zelenější, ne?
Sophia se rozhlédla a zmerčila mě na baru, krátce nato se omluvila
a zamířila ke mně.
"Tak co, bavíš se?" zeptala jsem se, když se vysadila na vedlejší stoličku.
"Bavím se výborně," potvrdila. Pak barmanovi podrobně popsala,
jak jí má připravit koktejl.
"Jak se má dneska večer Neil?"
Na okamžik se jí rozsvítily oči, ale hned se vzpamatovala.
"Neil? Nejspíš dobře. Ryan vypadá skvěle, co?" snažila se to zamaskovat
a rukou máchla k místu, kde naše skupinka zůstala a kde Mimi
s Ryanem stále náruživě debatovali. Ryanovi to v džínách a tričku,
co ladilo s jeho ledově modrýma očima (upřenýma vášnivě na slečnu
Mimi), vážně slušelo.
Jak to, že jim to nedochází?
"Neilovi to dneska taky sekne," vyhrkla jsem, když jsem znovu
zaostřila na svalnatého sporťáka. Svetr v barvě dřevěného uhlí, kalhoty
z bavlněného kepru - lev salonů každým coulem.
"Jo," ucedila Sophia chladně a olízla zbytek soli z okraje své skleničky.
Rozesmála jsem se a položila jí ruku na rameno.
"Tak pojď, krásko, odvedu tě zpět za tvým oblíbeným mužským,"
rozhodla jsem a vrátily jsme se ke skupince.
Odešla jsem o něco dřív než mí přátelé, unavená, ale šťastná. Strávila
jsem další večer jako "kořen", aby měl tu pohádku kdo vyprávět. Zajímalo
by mě, jestli si páté kolo u vozu užívají i jiné single ženy. Nemusíte
tlachat o nicotnostech s člověkem, se kterým vás dali dohromady,
nemusíte se bát, že se vám nějaký idiot s dechem po popepřeném steaku
bude snažit strčit svůj vrtivý jazyk hluboko do krku, nebo že budete
tomu stejnému idiotovi muset vysvětlovat, proč trváte na tom, aby
vás domů zavezl taxík, přestože on má tamhle zaparkované svoje super
rychlé Camaro.
Od střední školy jsem si užila (nebo bych spíš měla říct většinou
užila) celou spoustu vztahů, ale doopravdy zamilovaná jsem už dlouho
nebyla. Přesněji od posledního ročníku na vysoké. A když tohle nepočítám,
měla jsem jen řadu náhodných úletů a nikdy jsem na nikom úplně
nelpěla. Tolik k mé současné pauze v randění. Uspokojit všechny strany
mi s rostoucím věkem připadalo složitější a vyčerpávající. Spodní Caroline
mohla být na koni, ale Mozek a Srdce měly pořád nějaké výhrady.
Navíc v době, co jsem neměla ani Óčko, bůhví jak dlouho už, mi můj
samotářský život připadal stále přitažlivější.
Jak jsem se tak cestou domů v taxíku probírala myšlenkami, zapípal
mi mobil. Přišla mi zpráva z čísla, které jsem neznala.
Jak se dneska večer bavíš?
Kdo mi to sakra píše?
Kdo mi to sakra píše?
Zatímco jsem čekala na odpověď, naklonila jsem se a sundala si boty.
Fantastické podpatky, ale zatraceně mě z nich bolely nohy. Telefon zase
zapípal a přečetla jsem si:
Někdy mi říkají Nabíječ.
Chvíli jsem si nadávala za to, jak byly moje nyní obnažené palce
u nohou úplně zkřivené. Stupidní palce.
Nabíječ, cože? Počkat - odkud máš moje číslo?
Došlo mi, že buď od Mimi, nebo od Sophie. Zatracený holky. Poslední
dobou to vážně přeháněly.
Nemůžu svůj zdroj prozradit. Tak bavila ses dneska večer dobře?
Fajn, budeme si teda hrát.
Bavila. Jedu právě domů. Co Smaragdový ostrov? Osamělej let?
Nádhernej, já právě snídám. A osamělej nejsem nikdy.
To věřím. Koupils mi svetr?
Pracuju na tom, chci vybrat správnou velikost.
Prosila bych pořádně velkej.
Na to nebudu reagovat… co tvoje číča?
Na to už vůbec nereaguju. Chtěl jsi mi něco?
S tím nereagováním je to tvrdší…
Já vím, jak to myslíš. Těžko mluvit o něčem jiným.
OK, oficiálně zakončuju tohle kolo. Drsný narážky mi zatemňují mozek.
No, já nevím, mně se líbí, když je to drsný…
No páni. To naše příměří se mi líbí víc, než jsem čekal.
Musím uznat, že mně taky dělá dobře.
Už jsi doma?
Jo, jsem zrovna před barákem.
OK, počkám, až budeš uvnitř.
Vsadím se, že se nemůžeš dočkat, až budeš uvnitř ty.
Jsi pěkná ďáblice, víš to?
To už jsem někde slyšela. Ok, jsem uvnitř. Jo a právě jsem ti kopla do dveří.
Dík.
Prostě sousedka jak má být.
Dobrou noc, Caroline.
Dobrý ráno, Simone.
Se smíchem jsem odemkla dveře od bytu. Ještě uvnitř, kde jsem
dopadla na gauč, jsem se nepřestávala smát. Clive mi hbitě vyskočil do
klína, a zatímco vrněl na přivítanou, hladila jsem ho po hedvábném
kožíšku. Vtom mi telefon zapípal ještě jednou.
Fakt jsi mi kopla do dveří?
Běž si dojíst snídani, prosím tě.
Znovu jsem se zasmála a vypnula si na noc vyzvánění. Natáhla jsem
se na gauč, abych si trochu odpočinula, a Clive si mi vylezl na hrudník.
Myšlenky se mi točily kolem zatraceného Nabíječe. Překvapilo mě, jak
zřetelně si ho dokážu představit: seprané džíny, pohorky à la Jake Ryan
v Sixteen Candles, irský krémový svetr s copánkovým vzorem a rolákem,
rozcuchané vlasy. Jak stojí někde na skalnatém pobřeží a v pozadí má
oceán. Trochu opálený, mírně ošlehaný větrem, s rukama v kapsách.
A s tím svým úšklebkem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama