Kapitola jedenáct - Nabíječ

17. března 2017 v 14:44 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola jedenact
O několik hodin později jsem se probudila a překvapilo mě teplo
sálající z těla vedle mě, které bylo rozhodně větší než kočičí tělíčko,
co se mi obvykle zahnizďovalo u boku. Opatrně jsem se přetočila
na záda a dál od Simona, abych se na něj mohla podívat. Díky lampám,
které společně s ostatními svítidly v bytě zaháněly zlé duchy po příšerném
filmu, jsem ho viděla velmi zřetelně.
Protřela jsem si oči a prozkoumala svého spolunocležníka. Ležel na
zádech a paže měl složené tak, jako bych v nich ještě byla. Vybavil se mi
příjemný pocit jeho náruče.
Tulit se k Simonovi byla ale chyba. Říkal mi to Mozek a Nervy s ním
souhlasily. To jsem vážně hodně, hodně uklouzla. Rychle jsem zahnala
i představy o kluzkém Simonovi, které se mi okamžitě vedraly do
hlavy. Odvrátila jsem oči a všimla si úžasného háčkovaného přehozu,
propleteného mezi Simonovýma nohama. A mezi mýma nohama taky.
Patříval jeho mámě. Píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla na
Simonův nesmělý hlásek, kterým se se mnou o tuhle maličkost dělil.
Netušil, že jsem s Jillian mluvila o jeho minulosti a věděla, že jeho rodiče
už nežijí. Přišlo mi neuvěřitelně dojemné, že pořád lpěl na matčině
přehozu, a opět mě zabolelo u srdce.
Já jsem si byla se svými rodiči dost blízká. Žili stále ve stejném
domě, kde jsem vyrostla, v malém městě v jižní Kalifornii. Byli to skvělí
rodiče a vídala jsem je, jak jen to šlo, což znamená hlavně o svátcích
a někdy i o víkendech. Jako typická holka, které je něco přes dvacet,
jsem si užívala nezávislosti, ale spoléhala jsem i na to, že když budu
potřebovat, moji rodiče jsou se mnou. Při představě, že bych po této
planetě musela kráčet bez jejich záchranné kotvy a orientovat se úplně
sama, jsem se otřásla. A co teprve, kdybych ztratila oba najednou,
a to už v osmnácti.
Byla jsem ráda, že má Simon přátele, co se zdají být fajn, a že na něj
dohlíží tak mocný ochránce, jako je Benjamin. Jenže ani silné přátelství
a láska se mnohdy nevyrovnají osobám, které vám dávají kořeny.
Kořeny, jež občas, když se potýkáte s celým světem, potřebujete.
´
Vtom se Simon ve spánku trochu pohnul a znovu přilákal mou pozornost.
Cosi zašeptal, ale moc jsem nerozuměla, znělo to snad trochu jako
"karbanátky". Usmála jsem se a dovolila jsem svým prstům, aby mu
zajely do vlasů a pocítily to rozcuchané hedvábí na mém polštáři.
Panebože, ty jeho masové kuličky.
Zatímco jsem ho vískala ve vlasech, moje mysl se zatoulala do místa,
kde karbanátky létají lidem přímo do pusy a koláče rostou na stromech.
Sama pro sebe jsem se zahihňala. Šlo na mě zase spaní, tak jsem
se zavrtala zpět do Simonovy náruče, a jak jsem si libovala v pohodlí,
které dokážou obstarat jedině hřejivé chlapské paže, spustil se mi
v hlavě alarm upozorňující na to, abych se netiskla příliš blízko. Musela
jsem být opatrná.
Bylo víc než jasné, že se navzájem šíleně přitahujeme, a v jiném prostoru
a čase by už ciferník namísto hodinových ručiček obíhal sex.
Jenže Simon měl svůj harém a já svou pauzu. Když opominu fakt, že
jsem byla navíc i bez Óčka. Takže jsme měli zůstat kamarády.
Kamarády nad masovými kuličkami. Kamarády v náruči. Kamarády,
co se chystají jet společně k Tahoe.
Představila jsem si Simona ve venkovní vířivce a za ním rozprostřené
jezero Tahoe v celé své kráse. Nevím, nevím, který přírodní úkaz
lákal můj pohled víc. Uvelebila jsem se znovu ke spánku, jen jednou
jsem se ještě vyplašila, když se Simon přitulil o něco blíž.
A přesto, že to bylo téměř neslyšně zašeptané, slyšela jsem to. Vyslovil
mé jméno.
Usmála jsem se a zase usnula.
* * *
Ráno jsem ucítila vytrvalé šťouchání do levého ramene. Ohnala jsem
se po tom rukou, ale nepřestávalo to.
"Přestaň, Clive, ty blbečku," reptala jsem s hlavou schovanou pod
dekou. Věděla jsem, že dokud mu nedám najíst, nepřestane. Clive se
řídil jenom svým žaludkem. Nato jsem zaslechla zřetelně lidský smích.
Tichý a určitě ne Cliveův.
Vytřeštila jsem oči a zároveň mi hlavou proběhla předchozí noc: horor,
koláč, náruč. Natáhla jsem pravou nohu dozadu a jela s ní po posteli,
dokud jsem nenarazila do něčeho teplého a chlupatého. Ačkoli jsem
si byla víc než kdy jistá, že to není Clive, píchla jsem do toho palcem
a stejným způsobem postupovala výš, až se ozvalo další zachichotání.
"Nabíječ?" špitla jsem. Nechtěla jsem se přetočit. Jak pro mě bylo typické,
ležela jsem natažená úhlopříčně přes celou postel, hlavu na jedné
straně a chodidla na druhé.
"Jenom já a nikdo jiný," zašeptal mi rozkošný hlas do ucha.
Palce u nohou i Spodní Caroline sebou škubly.
"Do prčic." Překulila jsem se na záda, abych si tu spoušť prohlédla.
Simon byl natlačený do jediného rohu, který mu mé tělo ještě přenechalo.
Mé zvyky ohledně sdílení postele se teda nezlepšily.
"Ty fakt dokážeš zabrat celou postel," poznamenal a usmál se na mě
zpod kousíčku přehozu, co jsem mu nechala. "Jestli se tohle bude ještě
někdy opakovat, budeme si muset určit nějaký územní pravidla."
"Tohle už se opakovat nebude. To bylo kvůli tomu příšernýmu filmu,
cos nám oběma vnutil. Už žádný objímání," rozhodla jsem pevně a lekla
se, co to mám po ránu za strašlivý dech. Zakryla jsem si obličej dlaněmi,
dýchla do nich a očichala je.
"Růže?" hádal Simon.
"Jistěže," ušklíbla jsem se.
Pohlédla jsem na něj, celého nádherně pomačkaného v mé posteli.
Usmál se na mě tak, že jsem si povzdychla. Na malý okamžik jsem
si dovolila zaplout do fantazie, ve které na mě Simon rázem skočil
a ohobloval mě skoro k smrti, ale moudře jsem děvku v sobě zase rychle
potlačila.
"Co když se budeš dneska v noci bát?" nadhodil, když jsem se posadila
a protáhla.
"Nebudu," ucedila jsem přes rameno.
"Co když se budu bát já?"
"Tak budeš muset dospět, milej zlatej. Dáme si kafe a pak už musím
do práce." Praštila jsem ho polštářem.
Simon vyklouzl zpoza háčkovaného přehozu, pečlivě ho složil a odnesl
s sebou do kuchyně, kde ho jemně položil na stůl. S úsměvem jsem
si vzpomněla, jak v noci vyslovil moje jméno. Dala bych nevím co, abych
se dozvěděla, co mu běželo hlavou.
V kuchyni jsme se pohybovali s tichou pragmatičností, pomleli jsme
zrnka, odměřili kávu, nalili vodu. Zatímco Simon loupal banán a krájel ho
na plátky, já jsem postavila na pult cukr a smetanu. Já nasypala do misek
müsli, on je zalil mlékem a přihodil k nim banán. Několik minut nato jsme
už seděli na vysokých stoličkách vedle sebe a snídali, jako bychom to dělali
už roky. Udivovalo mě, jak lehce nám to spolu jde. Taky mě to trochu děsilo.
"Jaký máš na dnešek plány?" zeptala jsem se a zajela lžičkou do misky.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Potřebuju se stavit v redakci Chronicle."
"Připravuješ pro ně něco?" pokračovala jsem a samotnou mě překvapila
úroveň zájmu ve vlastním hlase. Znamenalo to, že bude chvíli ve
městě? Záleželo mi na tom snad? Ó jé.
"Pár dní budu dělat na článku o tom, kam se dá narychlo utéct z města.
Víkendový destinace a tak," odpověděl s pusou plnou banánu.
"A kdy to budeš dělat?" Nenápadně jsem zkoumala rozinky ve své
misce a přitom se snažila vypadat co nejvíc lhostejně.
"Příští tejden. Odjíždím v úterý," odvětil a mně se zvedl žaludek.
Příští
týden jsme měli jet k Tahoe. Co mému žaludku bylo sakra do
toho, jestli tam Simon bude, nebo nebude?
"Aha," prohodila jsem stále fascinovaná rozinkami.
"Ale vrátím se ještě před Tahoe. Myslel jsem, že tam pojedu rovnou,
jak skončím focení," řekl a podíval se na mě přes okraj svého hrnku.
"Hm, tak to je fajn," přitakala jsem poklidně, zatímco mi žaludek
v břiše dělal salta.
"Kdy tam vlastně pojedeš ty?" vyzvídal a tentokrát zkoumal svou
misku zase on.
"Holky tam pojedou s Neilem a Ryanem už ve čtvrtek, ale já musím
zůstat v práci aspoň do pátečního poledne. Pak si pronajmu auto a odpoledne
vyrazím."
"Nepůjčuj si auto. Já se pro tebe stavím na otočku," nabídl se a já jsem
beze slova přikývla.
Po tom, co jsme se takhle domluvili, jsme dosnídali a mezitím sledovali
Clivea, jak kolem stolu honí zatoulané chmýří. Moc jsme nemluvili,
ale kdykoli se naše oči střetly, oba jsme se zeširoka usmáli.
* * *
Sms mezi Mimi a Sophií:
Vědělas, že Caroline pracuje s Jamesem?
S kterým Jamesem?
S Jamesem Brownem, samozřejmě. S kterým jiným?
NE! Jak to, sakra?
Pamatuješ, jak říkala, že má novýho klienta? Zapomněla zmínit, kdo to je.
Až ji uvidím, tak ji nakopnu. Doufám, že nezruší Tahoe.
Řekl ti Ryan, že bere kytaru?
Jo, prej chceš, abysme si společně zazpívali nebo co. Seš asi mimo.
Haha. Jen mě napadlo, že by to mohla bejt sranda.
Sms mezi Neilem a Mimi:
Čau drobku, platí dneska večer ten bowling se Sophií a Ryanem?
Jo a připravte se, protože Sophia a já jsme dost silný.
Sophia umí bowling? No páni.
Co má znamenat to: no páni?
Jen bych to do ní neřekl, to je celý. Tak čau večer.
Sms mezi Neilem a Simonem:
Přijedeš teda o víkendu za náma?
Jo, ale přijedu o něco později, mám focení.
Kdy dorazíš?
V pá někdy večer, musím se po cestě ještě stavit ve městě.
Proč se sakra vracíš do města? Fotíš přece v Carmelu, ne?
Potřebuju jen vyzvednout něco na víkend.
Vole, tak si to zabal dopředu a jeď rovnou k Tahoe.
Vyzvedávám Caroline.
Už rozumím.
Ničemu nerozumíš.
Rozumím úplně všemu.
Seš si tím jistej, chlapáku? A co Sophia?
Sophia? Proč se mě každej ptá na Sophii?
Uvidíme se u Tahoe.
Sms mezi Mimi a Caroline:
Máš co vysvětlovat, Lucy…
Ježiši ne, co jsem sakra udělala, že na mě vytahuješ Ricarda z I love Lucy?
Vysvětli mi, proč jsi mi neřekla o svým novým klientovi.
Caroline, neignoruj mou sms! CAROLINE!!!
Klídek, jo? Neřekla jsem ti to přesně kvůli TOMUHLE.
Caroline Reynoldsová, tohle je novina, o který jsem
samozřejmě měla vědět!
Hele, já to zvládnu, ok?? Je to klient, nic víc. Hodlá na tomhle projektu
utratit nechutnej balík peněz.
Je mi upřímně jedno, kolik utratí. Nechci, abys s ním pracovala.
Starej se o sebe! Můžu si pracovat, s kým chci!
Tohle mám pod kontrolou.
Uvidíme… Doneslo se mi, že k Tahoe jedeš s Nabíječem.
No ne, změna tématu. Ano, jedu.
Fajn. Vemte to oklikou.
Co tím sakra myslíš?
Mimi?? Seš tam??
Do háje, Mimi… HALÓ???
Sms mezi Caroline a Simonem:
Nabíječ… hledá se Nabíječ.
Tady není Nabíječ, jenom Vymítač ďábla.
To není ani trochu vtipný.
Co se děje?
V kolik mě zítra vyzvedneš?
Měl bych se vrátit kolem poledne. Když zvládneš vypadnout
z práce, vyhneme se špičce.
Už jsem Jillian řekla, že si beru půl dne volno. Kde jsi teď?
V Carmelu, na útesu nad oceánem
Chlapče, ty jsi skrytej romantik…
Jsem fotograf. Jdu tam, kde se dají dělat fotky za dobrý prachy.
Nevěřím, tady jdou peníze stranou.
Kromě toho jsem myslel, že to ty seš přes romantiku.
Už jsem ti říkala, že jsem praktická romantička.
Tak z praktickýho hlediska bys to tady ocenila i ty - rozbouřený
vlny, západ slunce, fakt pěkný.
Jsi sám?
Jo.
Vsadím se, že by sis přál, aby to tak nebylo.
Ani nevíš jak.
Pche, ty seš ale měkkej.
Caroline, na mně není nic měkkýho.
A jsme zase u toho…
Caroline?
Jo.
Uvidíme se zítra.
Jo.
Sms mezi Caroline a Sophií:
Můžeš mi ještě jednou napsat tu adresu, abych ji zítra zadala do GPSky?
Ne.
Ne?
Ne, dokud mi neřekneš, PROČ TAJÍŠ JAMESE BROWNA.
Ježišikriste, to je jak mít 2 matky navíc…
Tady nejde o to, abys seděla rovně a jedla víc zeleniny, ale musíme
si promluvit o tvým postoji.
Neuvěřitelný.
Vážně, Caroline, děláme si prostě starosti.
Vážně, Sophie, já vím. Tu adresu, prosím?
Ještě si to rozmyslím.
Doprošovat se tě nebudu…
Ale budeš. Chceš totiž vidět Simona ve vířivce. Nelži.
Nesnáším tě…
Sms mezi Simonem a Caroline:
Už jsi skončila v práci?
Jo, čekám na tebe doma.
Tak to je hezká představa…
Připrav se, vytahuju z trouby buchtičku.
Nedělej si ze mě srandu, ženská… cuketovou?
Pomerančovou s brusinkama. Mmmm…
Žádná neumí takovou předehru s moučníkem jako ty.
Cha! Kdy budeš?
Nemůžu. Řídím. Rovně.
Vypadlo mi "tu"! Nemůžeme se bavit jako dva dospělí?
Promiň. Budu u tebe za 30 min.
Skvělý, tak to si ještě zamrazím housky.
Prosím?
Já ti to neřekla? Upekla jsem taky skořicový šneky.
Jsem tam za 25.
* * *
"Tohle poslouchat nebudu."
"To teda budeš. Je to moje auto. Hudbu vybírá řidič."
"Tak to se pleteš, hudbu vybírá vždycky spolujezdec. Má to jako
odměnu za to, že se vzdal volantu."
"Caroline, vždyť ty ani nemáš auto, tak jak bys mohla mít volant?"
"Přesně, takže budeme poslouchat, co vyberu já," uzemnila jsem ho
a snad posté změnila rozhlasovou stanici. Sáhla jsem po iPodu a projížděla
jeho seznam, dokud jsem nenašla něco, co by se mohlo líbit oběma.
"Tahle je dobrá," zhodnotil písničku Simon a oba jsme si ji začali
pobrukovat.
Naše společná jízda byla zatím fajn. Když jsem Simona viděla - slyšela
- poprvé, nikdy bych si nemyslela, že se rychle stane jedním z mých
oblíbenců. Sekla jsem se.
Koukala jsem na něj, jak si pobrukuje písničku a prsty bubnuje do volantu.
Využila jsem toho, že se musí soustředit na cestu, a udělala si přehled
jeho nejatraktivnějších rysů, kvůli kterým by holky byly schopné omdlít.
Brada? Výrazná.
Vlasy? Tmavé a rozcuchané.
Strniště? Asi tak dvoudenní a pěkné.
Rty? K zulíbání, ale jaksi osamocené. Možná by jim mohl dělat společnost
můj jazyk…
Radši jsem si sedla na ruce, abych se na něj nevrhla přes řadicí páku.
Simon si dál broukal a bubnoval.
"Co je s tebou, Košilko? Seš nějaká červená, je ti horko?" Užuž se natahoval
ke klimatizaci.
"Ne, je mi fajn," odpověděla jsem hlasem, co zněl naprosto směšně.
Simon se na mě podíval, ale pak se vrátil ke svému pobrukování.
"Myslím, že přišel čas na tu pomerančovou buchtu s brusinkama. Co
ty na to?" navrhl o chvíli později, když jsem se oddávala představě, jakým
způsobem bych mohla přelézt na jeho klín, aniž by musel zpomalit.
"Já jsem pro!" zahulákala jsem a vrhla se na zadní sedadlo, čímž jsem
překvapila nás oba. Za sedadlem jsem si ze zoufalství rukama zakryla
obličej, zatímco vepředu zůstaly ve vzduchu moje nohy a vystrčený
zadek. Cítila jsem, jak rudnu, tak jsem se trochu profackovala, abych se
vrátila na tuhle planetu.
"To je ale prdelka," povzdychl si a položil mi na ni hlavu jako na polštář.
"Hele, já vím, že seš na zadky, ale ten můj nech na pokoji a všímej si
cesty, jinak žádnou buchtu nedostaneš." Bouchla jsem ho zadnicí do hlavy,
a protože Simon zrovna vybíral zatáčku, celá jsem se zakymácela.
"Caroline, ovládej se tam vzadu trochu, nebo zastavím."
"Zmlkni, tady máš tu zatracenou buchtu," vyštěkla jsem, velmi neelegantně
se vyškrábala zpět na sedadlo a hodila po něm moučník.
"Šílíš? Neházej s ní, vždyť ji rozdrobíš!" vykřikl a buchtu zabalenou
ve fólii jemně pohladil.
"Simone, mám o tebe vážný starosti," zasmála jsem se, zatímco Simon
bojoval s obalem. "Mám ti kousek ukrojit, nebo to zvládneš sám?"
Při pohledu, jak odkusuje obrovské sousto, jsem se zamračila.
"Tofle he mohe," řekl a přitom prskal drobky.
"Jak můžeš fungovat v normální společnosti?" zeptala jsem se a potřásla
hlavou nad dalším jeho gigantickým kousancem. Simon se jen
usmál a do pěti minut měl celou buchtu v sobě.
"Tobě bude večer zle! Správně se to má jíst kousek po kousku, a ne
polykat vcelku," upozornila jsem ho. Namísto odpovědi si hlasitě říhl
a poplácal se po břiše.
Musela jsem se smát. "Ty nejsi normální, Simone," hihňala jsem se.
"Ale stejně máš zájem, že jo?" zazubil se a dlouze na mě upřel modré oči.
Kalhotky se mi doslova rozložily.
"Je to divný, ale jo," připustila jsem a tváře se mi opět rozhořely.
"Já vím," zašklebil se a jeli jsme dál.
* * *
"Fajn, za rohem bys měl zabočit. Tady si to pamatuju!" zvolala jsem
a poskočila na sedadle. Už delší dobu jsem tam nebyla a úplně jsem
zapomněla, jak krásné to bylo místo. V létě byla u Tahoe sranda, se všemi
vodními sporty a tak, ale na podzim? Na podzim to byla nádhera.
"Díkybohu, musím čurat," brblal Simon stejně jako posledních třicet
dva kilometrů.
"Neměls tolik pít," pokárala jsem ho, zatímco jsem stále poskakovala.
"Týjo, to je ono?" zeptal se, když jsme odbočili na příjezdovou cestu,
kterou ozařovaly lucerny až k rozložitému dvoupatrovému domu z cedrového
dřeva a s obrovským kamenným krbem po levé straně. Před
domem už parkovala auta a ze zadní verandy k nám doléhala hudba.
"Vypadá to, že párty se už rozjela," poznamenal Simon. K hudbě za
domem se přidal i smích a vřískot.
"To mi bylo jasný. Tipuju, že pijou už od večeře a právě teď jsou polonahý
ve vířivce." Došla jsem si do kufru auta pro zavazadlo.
"Tak to musíme všechno dohnat," zamrkal na mě Simon, přitom si
z tašky vytáhl láhev Galliano. "Napadlo mě, že bysme si mohli namíchat
Nabíječe."
"To je ale náhodička, mě napadlo to samý," přisadila jsem si a vytáhla
ze své tašky totožnou láhev.
"Já věděl, že se nemůžeš dočkat, až do sebe dostaneš něco mýho,
Caroline," hihňal se, když mi bral tašku a společně jsme zamířili ke
vchodu do domu.
"Prosím tě, ty bys jen proto, abys mě mohl mít v puse, vymyslel koktejl
a pojmenoval ho Noční košilka. A neříkej, že ne," vysmála jsem se
mu a zároveň do něj dloubla ramenem.
Simon se zarazil v půli cesty a provokativně se na mě podíval. "To má
být výzva? Páč já jsem zatraceně dobrej barman," pronesl a oči se mu ve
tmě zablýskly.
"O tom nepochybuju," vydechla jsem. V prostoru mezi námi to tak
jiskřilo, že jsme už nemohli dál předstírat, že to nevidíme. Zhluboka
jsem se nadechla a neuniklo mi, že Simon udělal totéž.
"Pojďme se opít a začít tenhle víkend," zasmál se, oplatil mi dloubnutí
ramenem, a prolomil tak napětí.
"Opít do němoty," mumlala jsem, když jsem šlapala po cestičce za ním.
Vchod do domu byl otevřený. Simon shodil tašky a prošli jsme na
zadní verandu. Tam se před námi rozkládalo jezero slabě osvětlené
bambusovými
pochodněmi rozestavěnými po celé délce mola a kolem
cestiček vedoucích ke břehu. Zadní část domu byla vydlážděná cihlami
a na dřevěné verandě jsme objevili naše přátele.
"Caroline!" vypískla Mimi z vířivky, kde na sebe s Ryanem cákali
vodu. Aha, tady už byl někdo pěkně nalitý.
"Mimi!" vyjekla jsem taky a rozhlédla se po Sophii. Našla jsem ji
s Neilem na kamenné lavičce, jak se hrbí nad ohništěm a opékají si marsmallow.
Oba na nás vesele zamávali a Neil se svým klackem na opékání
naznačil nemravné gesto.
"Ono to asi nebude zas tak těžký ukázat jim, že se špatně spárovali,
parťáku v dohazování," zašeptala jsem Simonovi u baru, kde se už pustil
do míchání koktejlů.
"Myslíš, že to půjde jako po másle?" zašeptal taky a pak své kamarády
pozdravil kývnutím hlavy, které v klučičí řeči na celém světě znamená:
"Jak to jde, kámo?"
"Jasně že jo. Už jim to skoro došlo i bez pomoci. My jim jen musíme
ukázat, co mají přímo před očima."
Simon mi podal sklenici. "Tak jakej jsem?" zeptal se a přitom na mě
mrknul.
"Tohle je Nabíječ?"
"No jo."
Usrkla jsem si a párkrát převalila chuť na jazyku.
"Seš tak dobrej, jak jsem si myslela, že budeš," špitla jsem, když jsem
polkla.
"Na to, co nám bije přímo do očí," pronesl, ťukl si se mnou a taky se
napil.
"Na to, co nám bije přímo do očí," zopakovala jsem s pohledem upřeným
do těch jeho kukadel. Zatracený vúdú.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama