Kapitola dvanáct 1. část- Nabíječ

17. března 2017 v 14:45 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola dvanact
Čí je to noha?"
"Moje, Neile. Netři se o ni."
"Ty vole, Ryane! Přestaň mě ošlapávat!"
"To ty mě za tu nohu pořád držíš."
Ryan s Neilem se snažili vypadat nenuceně, když opouštěli od svého
flirtování pod bublající vodou. Na druhé straně vířivky jsem zachytila
Simonův pohled a oba jsme se na sebe usmáli.
"Dáš si ještě?" artikuloval s kývnutím k mé prázdné sklenici.
"Pro dnešek mám dost," odpověděla jsem neslyšně, zatímco se ostatní
kolem chichotali.
"Myslel jsem, že seš holka, co chce vždycky víc," prohodil zase s tím
svým typickým úšklebkem.
Prohlédla jsem si ho. Obrázek Simona ve vířivce, který jsem měla
posledních pár týdnů v hlavě, v porovnání se skutečností úplně vybledl.
Svalnaté paže roztažené přes okraj vířivky, vlhké vlasy ulíznuté
dozadu. Když jsem ho viděla mokrého a polonahého tehdy na podlaze
u sebe v kuchyni, připadal mi neskutečně přitažlivý, ale nebylo to nic
proti jeho tělu ozářenému světlem pochodní.
Momentálně byl jednoznačně tím nejkrásnějším chlapem, co jsem
kdy viděla, a pokud jsem se nemýlila, snažil se mě opít. Mozek jsem
měla mírně zamlžený a Srdce si začalo zpívat písničky od Etty Jamesové.
"Snažíš se mě opít?" zeptala jsem se rozhihňaná a dala svou sklenici
pryč s předsevzetím, že s alkoholem jsem skončila.
"Ne. S ožralou Růžovou košilkou by nic nebylo," zazubil se a já ho
postříkala vodou. Naši kamarádi ztichli a s neskrývaným zaujetím nás
sledovali.
Po příjezdu jsme si se Simonem dali nejdřív drink a pak jsem ho provedla
domem. Zavazadla jsem nechala u vchodu, protože jsem nevěděla,
jak to bude se spaním. Když jsme se vrátili na zadní dvůr, zjistili
jsme, že Sophia a Neil se mezitím připojili k Ryanovi a opilé Mimi ve
vířivce. Po rychlém skoku do bazénového domku mi zůstaly pouze
´
tmavě zelené bikiny a úsměv na tváři. Simon byl už ve vířivce a já jsem
sledovala, jak mě pozoruje. Před zraky svého souseda, mokrého a jen
v kraťasech na plavání, jsem vklouzla do teplé vody a usrkávala z koktejlu.
Sophia do mě musela dloubnout, aby to naše zírání přestalo.
Takhle jsme se ocitli přímo uprostřed bublající sexuální polévky
s dvěma špatně spárovanými dvojičkami a s kupou feromonů, se kterou
jsme nevěděli, co si počít.
Chtěla jsem další drink? Na tom nezáleželo. Nemohla jsem si ho
dovolit.
Potřásla jsem hlavou, abych si ji vyčistila, a rozhlédla se po zbytku
skupinky. Mimi se pěkně rozdováděla, seděla na okraji vířivky a houpala
nohama sem a tam, přičemž kopala do Neila. Ten jí to dovoloval
asi tak, jako se starší bratr nechává týrat svou mladší sestrou. Sophia
s Ryanem se mačkali na druhé straně. Sophia sice Ryana škrábala po
zádech, ale zároveň rozebírala s Neilem, jaký mají 49ers kádr mužstva
a obrannou linii nebo cosi z fotbalu, prostě něco nudného.
"Co teda o víkendu podnikneme?" vyzvídala jsem, přitom se snažila
soustředit se na skupinku obecně, a nejen na modré oči upřené mým
směrem. Zatracený oči! Ty budou jednou má smrt.
"Napadlo nás, že bysme šli zítra na túru. Kdo je pro?" navrhl Ryan.
Sophia zavrtěla hlavou. "Se mnou nepočítejte. Na žádnou túru nejdu."
"Proč ne?" zeptal se Neil.
Simon a já jsme si nad Neilovým náhlým zájmem vyměnili spěšné
pohledy.
"Nemůžu. Při poslední túře jsem spadla a vymkla si zápěstí. To během
sezony neriskuju," vysvětlila a zamávala, aby nám připomněla, že
si vydělává rukama. Jako hráčka na violoncello se mohla vyvlíknout ze
spousty věcí. Podobně se celou jednu zimu vymlouvala, aby nemusela
investičnímu bankéři Bobovi masírovat péro. Ten z toho moc nadšený
nebyl.
"A co ty, Prcku?" Neil zatahal Mimi za nohu.
"Ehm, ne. Mimi na túry nechodí," odvětila, zatímco si upravovala
vršek od sotva viditelných černých bikin. Její skutečný mazlíček si nevšiml,
ale Ryan naproti vykulil oči jako tenisáky, když jí prsa málem
vykoukla ven.
"Ty to taky vzdáváš?" kývl na mě Simon.
"To ani náhodou. Já jsem pro túru!" zasmála jsem se a Sophia s Mimi
obrátily oči v sloup. Nikdy nechápaly, proč jsem měla ráda "aktivity pro
horaly", jak jim říkaly.
"Skvělý," zavrněl Simon a já jsem ve vteřině vypočítala vzdálenost,
která dělila mé rty od jeho.
Najednou jsme všichni zmlkli, šest lidí ztracených ve svých myšlenkách.
Vtom jsem si vzpomněla na svůj plán, co jsem s těmi čtyřmi měla,
a skočila jsem do toho rovnýma nohama.
"Ryane, víš ty vůbec, že Mimi přispívá na tvou charitu?" nadhodila
jsem, a oba tak překvapila.
"Vážně?"
"Jo, každej rok," pípla Mimi. "Viděla jsem, co všechno můžou počítače
pro děti udělat, hlavně pro ty, který by k nim jinak neměly přístup."
Mimi se na Ryana nesměle podívala a oba se pustili do rozhovoru
ohledně procesu, jakým Ryan každoročně určuje, které školy stipendium
obdrží.
Se Simonem jsme se na sebe zazubili. Simon se pak otočil na Sophii
a spustil druhou vlnu útoku. "Hele, Neile, kolik jsi letos koupil vstupenek
na symfonickej koncert?" zeptal se.
"Ty sis koupil lístky?" užasla Sophia.
"Abonentní vstupenky," upřesnil Simon, když Neil přikývl.
Sophia a Neil začali okamžitě řešit, která místa si Neil předplatil,
a Simon zvedl jednu nohu nad hladinu vody.
"No tak, dělej."
"Cože?"
"Plácni si se mnou. Na ruku ti nedosáhnu," trval na svém a přitom
pohyboval chodidlem ze strany na stranu. Zahihňala jsem se a sjela na
svém sedátku trochu níž. Natáhla jsem nohu a chodidlem jemně pleskla
do jeho.
"Fuj, seš zkrabatělá," zasmál se.
"Já ti dám zkrabatělá," pohrozila jsem mu, ponořila nohu do vody
a lehce ho postříkala.
* * *
"Nemohlo by mi být líp. Vážně, takový pohodlíčko bych neměla, ani
kdybych se vešla do marshmallow," huhlala jsem s jazykem obaleným
v Baileys a kávě. Byla jsem uvelebená na vršku asi padesáti polštářů
hned vedle krbu, který měl otvor skoro tři metry široký a komín vysoký
snad jako tři podlaží. Tohle monstrum z kamene z nedalekého lomu
bylo v domě ústředním bodem, od něj se rozebíhaly jednotlivé pokoje.
A sálalo z něj neuvěřitelné teplo.
Když jsme konečně zapadli dovnitř, byli jsme zmrzlí na kost. Ve
vířivce nám bylo po nějaké chvíli strašné horko, tak jsme z ní vylezli,
abychom se trochu osvěžili. Než jsme si ovšem uvědomili, jak moc se
venku ochladilo, třásli jsme se jako osiky a toužili se uvelebit u krbu.
Jelikož jsme si ještě nerozdělili pokoje, s holkama jsme se vkradly do
hlavní ložnice, abychom se převlékly do pyžam. Pak jsme se vrátily za
klukama, kteří spolu už krásně ladili v tričkách a pyžamových spodkách.
Uvařili jsme si hrnec kafe a já jsem nakrájela další pomerančovou
buchtu s brusinkami, kterou jsem před Simonem velmi moudře skryla.
Po několika panácích Baileys v kávě jsme si u ohně hověli, jako bychom
seděli modelem pro Curriera a Ivese.
Ještě předtím se Simon u krbu rozvalil jako nějaký paša a poplácal na
hromadu polštářů vedle sebe. Jak jsem se do nich zabořila, vylétlo pár
chmýříček a zatočilo se nám kolem hlav. Zjistili jsme, že každý z kluků
rozdělává oheň jinak: s klestím, s novinami, s klestím a novinami, než
Sophia strčila do krbu hlavu a oznámila, že je pořád zavřený komín.
Klukům tak spadl hřebínek a nakonec to hodili na Ryana, a to jenom
proto, že zápalky držel on. Stačilo ale pouhých několik minut, aby oheň
začal plápolat a my se mohli, unavení a spokojení, posadit kolem krbu.
Zhluboka jsem se nadechla. Nic nevoní tak jako skutečný oheň. Ani
plynová kamna, ani svíčky, jedině nefalšovaný krb se vším tím praskáním,
jiskrami a legračním pištěním, když pára prochází puklinou ve
dřevě.
"Caroline, řeklas už Simonovi, aby tě naučil surfovat?" nadhodila
zničehonic Mimi usazená na opěrce gauče. Už nějakou chvíli jsme byli
všichni zticha, ospalí a skoro v limbu, takže jsem sebou při jejích slovech
trochu trhla.
"Cože? Co tím jako myslíš?" podivila jsem se a nadskočila na polštářích
zpět v přítomnosti.
"Tady pánové jezdí na windsurfu. Ty se to chceš naučit a já se vsadím,
že Simon ti to rád ukáže, že jo, Simone?" hihňala se, kopla do sebe kafe
a sklouzla z opěrky na vhodně umístěný Ryanův klín. Chvíli se na sebe
usmívali, než jim došlo, co provádějí, a Ryan ji jakoby z legrace přehodil
do klína Neilovi. Toho předchozí Mimin dotaz nevzbudil, ale po jejím
rafinovaném přistání vypadal najednou docela vzhůru.
"Ty se chceš naučit surfovat?" zeptal se Simon, když se otočil k mé
polštářové hromadě.
"Vlastně jo. Vždycky jsem to chtěla zkusit."
"Je to těžký, lhát ti nebudu. Ale rozhodně to stojí za to," usmál se.
Ryan naproti na Simona kývl.
"Jasňačka, Simon ti to ukáže. Nemůže se dočkat," zabroukal a za to si
vysloužil mrknutí od Mimi a zakoulení očima ode mě.
"Mohli bysme se domluvit, až se vrátíme do města," navrhla jsem.
"Tak už dost kecání. Ty si koleduješ, děvče," ozvala se Sophia. "Já
jsem grogy. Kdo chce jakou postel?" Hodila hlavou přes opěradlo křesla,
ve kterém byla stulená.
"No, a kolik je tady pokojů?" zeptal se Simon, zatímco já jsem se
posadila a zívla.
"Čtyři ložnice, takže si vyberte," odpověděla Sophia a velmi moudře
vypila celou láhev vody.
"A to jako kluci s holkama?" nadhodila jsem a při pohledu na Simonův
překvapený obličej jsem se rozesmála.
"To klidně můžeme," řekla Mimi a trochu nervózně se podívala na
Neila.
Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy, když jsem si všimla
podobně zděšeného pohledu mezi Sophií a Ryanem. Neunikl ani Simonovi.
"No jasně! Kvůli Caroline a mně se nemusíte omezovat, holubičky!
Mimi, vyberte si s Neilem jeden pokoj, Sophia s Ryanem si vyberou další
a Caroline a já si rozdělíme zbylý dva. Super. Že jo, Caroline?"
"Skvělý. Já ještě opláchnu hrnky. Tak už všichni do postele. Hybaj!
Hybaj!" vykřikla jsem.
Společně se Simonem jsme se vrhli ke dřezu a přitom jsme po čtveřici
nenápadně pokukovali. Vypadali, jako by měli jít pochod smrti.
"Týjo, doufám, že to zabere… Abych měla pokoj." Stoupla jsem si
za Simona a oba jsme sledovali, jak se před dveřmi ložnic páry rozdělovaly.
"Abys měla pokoj?" zašeptal nechápavě Simon. Jeho obličej byl jen
pár centimetrů od mého.
"Protože právě teď, za těma dveřma, se Sophia a Mimi snaží vymyslet,
jak nejlíp mi ublížit. Fyzicky ublížit," povzdychla jsem si a strčila
opláchnuté hrnky do myčky.
Simon přidal do myčky tabletu a zapnul ji. Cestou k pokojům jsme
všude pozhasínali a probrali ještě nadcházející túru.
"Nebudeš mě moc brzdit, že ne?" škádlil mě.
Šťouchla jsem do něj tak, až se nalepil na zeď. "Zítra budeš polykat
prach z mých stop, chlapečku," varovala jsem ho, když jsem brala svou
tašku a zamířila k ložnici.
"To se ještě uvidí, Košilko. Mimochodem, vzala sis kvůli mně nějaký prádýlko?"
Zatímco procházel chodbou vedle mě, zasunul mi ruku do tašky.
"Ruce pryč. Nic tam pro tebe nemám, ani nikde jinde." Zastavila jsem
se před jedním ze dvou prázdných pokojů.
Simon prošel kolem mě k druhému. "To se podívejme, zase máme
společnou zeď," zašklebil se.
"Dneska spíš sám, takže nechci slyšet žádný bušení," pohrozila jsem
mu opřená ve dveřích.
"Ne, dneska žádný bušení. Dobrou, Caroline," rozloučil se jemně,
opřený o svou zárubeň.
"Dobrou, Simone," odpověděla jsem a zamávala mu prsty, než jsem
zavřela dveře. Hodila jsem tašku na postel a usmála se.
* * *
"Tak pojďte, kluci, už to není daleko," křikla jsem za sebe, když jsem
stoupala poslední úsek stezky. Šlapali jsme už dvě hodiny, a zatímco na
začátku jsme se všichni drželi pospolu, Ryan šel posledních asi třicet
minut o dost pomaleji a Neil zaostával s ním. Simon a já jsme drželi
stejné tempo a blížili se k hřebenu.
Ráno jsem se úspěšně vyhnula tomu, abych zůstala s holkama o samotě.
Nateklé oči a unavené tváře všech čtyř ukazovaly na to, že nikdo
z nich se dobře nevyspal - až na Simona a na mě.
Po snídani jsem unikla popravě tak, že jsem se v rychlosti převlékla
a počkala na kluky venku. Bylo mi jasné, že po návratu z túry mě trest
nemine, ale zároveň jsem byla zvědavá, jak budou holky běsnit, aniž by
přiznaly, že s kluky, se kterými se už několik týdnů vídají, ve skutečnosti
spát nechtějí.
Ale jak řekl Simon, tohle přímo bilo do očí. Večer to mělo být hodně
zajímavé.
Posledních pár metrů k vrcholu jsem zabrala ze všech sil. Simona
jsem slyšela jen kousek za sebou. Dýchala jsem zhluboka a čirý vzduch
mě bodal v plicích. Byl studený, ale já jsem byla rozehřátá námahou.
Z města do přírody jsem se dostala po celkem dlouhé době a mému tělu
se po takové túře vyloženě stýskalo. Nohy mi hořely, funěla jsem a potila
se jako čuně, přesto jsem si nepřála nic jiného. Při pohledu na jezero
pod námi a na několik jestřábů plachtících ve vzdušných proudech
jsem se nahlas zasmála. A ty barvy! Jezero ocelově modré, lesy tmavě
zelené, skály čistě bílé a krémové, nádhera.
Vtom dorazila i moje oblíbená modrá. Vedle mě se zjevil Simon stejně
udýchaný jako já. Roztáhl paže a pohlédl dolů do údolí. Během výstupu
si sundal košili, uvázal si ji kolem pasu a zůstal jen v bílém tričku, khaki
šortkách a pohorkách. Vlhký sen, na který jsem právě zírala (místo
na přírodní jevy kolem), doplňoval jeho široký úsměv. A ty jeho modré
oči - viděla jsem, jak celou krajinu fotografují.
"Krása," vydechla jsem a Simon se ke mně otočil. Přistihl mě, jak na
něj čučím. "No není to krása?" vykoktala jsem a rozhodila rukama do
prostoru.
Přišlo mi, že mi vidí do hlavy, a ucítila jsem, jak mi rudnou tváře.
Naštěstí jsem byla ještě celá rozehřátá z výšlapu, takže snad už dostatečně
červená, aby se to skrylo.
"Jo, je to fakt krása. Nádhera," usmál se a zůstali jsme jeden na druhého
hledět. Přistoupil o pár kroků blíž, a vzduch mezi námi jako by se
změnil. Kousla jsem se do rtu. Simon si rukou prohrábl vlasy. Oba jsme
se usmáli. Nepadlo mezi námi ani slovo, ale dokonce i lesní zvěř pochopila,
že se k něčemu schyluje, a moudře zůstávala ve svých skrýších.
"Já…," řekl potichu.
"Ty?" pobídla jsem ho.
"Ty…," začal šeptem znovu, udělal další krok a vstoupil do mé osobní
zóny. Ještě jeden krok a byl by prakticky nade mnou. A jak.
"Já?" vyzvala jsem ho zase, přitom jsem naklonila hlavu na stranu,
aby pochopil, že ten poslední krok udělat může.
Simon se ke mně naklonil, jen malinko, ale skoro jako by se mě chystal…
"Parkere!" zahromoval kdosi pod námi a oba jsme od sebe odskočili.
"Parkere!" ozvalo se znovu a v tom hulákání jsem poznala Ryanův
hlas.
"Ryan," pronesli jsme oba s úsměvem.
Když vúdú trochu polevilo, opět se mi vyjasnilo a dokola jsem si
v hlavě opakovala slovo harém.
"Tady nahoře!" zakřičel Simon a v zatáčce se objevil Ryan.
"Nazdar! Neil je hotovej, kaput, k. o., rozumíte? Vydáme se dolů, jste
pro?" zavolal a jako kamzík přitom seskočil z balvanu na stezku a pak
znovu na balvan. Nevypadal vůbec utahaně. Hmmmm…
"Jasně, právě jsme se chystali za váma," řekla jsem a vykopla nohu
dopředu, abych se rychle protáhla.
"On to vážně vzdá takovej kousek před vrcholkem?" zeptal se Simon,
když už mířil po pěšině zpátky.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Lehl si přes cestu jak dlouhej tak širokej a odmítá jít výš," zasmál se
Ryan, zatímco poskakoval před námi. Pak zavolal na Neila dolů, že už
jdeme.
"Nechceš tady nahoře ještě chvíli zůstat? Vždyť jsme se sem tak dlouho
plahočili," navrhl mi Simon a zarazil mě v rychlém sestupu za Ryanem.
Na rameni jsem cítila teplo jeho dlaně a musela jsem přímo donutit
své hormony, aby přeběhly na druhou stranu mého těla.
"Nechci. Měli bysme se vrátit. Vypadá to na bouřku." Kývla jsem
k horizontu, kde se začínaly shlukovat černé mraky. Simon se podíval
stejným směrem a zamračil se.
"Asi máš pravdu. Bylo by blbý, kdyby nás zastihla tady nahoře," zamumlal.
"Kromě toho si musíme pospíšit, abysme si mohli dobírat Neila, že
tuhle horu pokořila i holka," zazubila jsem se a Simon se rozesmál.
"Sakra, o to nesmíme přijít. Tak jdeme."
A tak jsme se vydali po stezce zpátky.
* * *
"Tak jaký bylo hromadný znásilnění, Caroline?" zapěla sladce Sophia,
když nás našla v kuchyni, kde jsme všichni čtyři výletníci pili vodu.
Kluci zároveň, ale každý po svém, vyprskli, já jsem ovšem dál klidně
popíjela.
"Fantastický, dík. Hlavně Neil byl skvělej. Po tom, co jsem s ním
skončila, jsme ho prakticky museli odtáhnout dolů," odpověděla jsem
stejně sladce.
Kluci se zase vzchopili, ale Neil se nemohl odtrhnout od Sophiina
těsného tílka. A její oficiální nápadník? Ten se tak šíleně rozhlížel po
Mimi, že bych přísahala, že je ve skutečnosti sova. Potřásla jsem hlavou
a zbavila ho utrpení.
"Kde je Mimi?" zeptala jsem se.
"Ve sprše, kterou teď všichni čtyři potřebujete. Vždyť mrzne, jak jste
se mohli takhle zpotit?" podivila se s ohrnutým nosem.
"Při výstupu jsme si pěkně mákli. Chození po horách je těžší, než
si myslíš," vybafl Neil a my ostatní jsme moudře pomlčeli o infarktu,
který mu hrozil patnáct metrů od vrcholu.
Sebrala jsem jedno jablko a vydala se směrem ke svému pokoji, a to
se Sophií v patách, jak jsem čekala. Trochu jsem se ušklíbla a rozhodla
se, že s ní budu jednat v pohodě. Rovnou se jí na to zeptám a pokecáme
si o tom.
"V těchhle kraťasech vypadáš strašně, Caroline," poznamenala, zatímco
šla za mnou do pokoje.
Tak to ne. To nepůjde. Žádný pohodový pokec.
"Ty jsi tak milá, zlato. Měla jsem ti vzít taky trochu kočičích pamlsků,
co jsem zabalila Cliveovi do cestovní tašky?" zašklebila jsem se.
Sophia se mi zhroutila na postel a uvelebila se na ní s velkým polštářem
v náruči.
"Kde vůbec je? Kdo se ti o něj stará?"
"Je u strejdy Euana a strejdy Antonia. Právě teď si hoví na hedvábný
posteli a strejdové ho krmí tuňákovými závitky. Užívá si života."
"Ten se teda má," řekla a na okamžik se zachmuřila.
Svlékla jsem si zpocené svršky a zabalila se do županu, který visel
zevnitř na dveřích. Sophia mi pochválila sportovní podprsenku a rozesmála
se, když si všimla, že jsem ji zkombinovala s leopardími kalhotkami.
Pak se na její tvář vrátil zamyšlený výraz.
"Co se děje, Sophie?" vyzvala jsem ji, když jsem se natáhla na posteli
vedle ní a objala druhý polštář.
"Nic, proč?" namítala.
"Vypadáš jako hromádka neštěstí."
"To asi proto, že jsem se moc dobře nevyspala."
"Vážně? Ryan tě nenechal, co? Taky neměl na túře moc energie…"
Dloubla jsem ji loktem.
"Ne, ne, nic takovýho. Já jen… já nevím. Nemohla jsem usnout.
Obvykle se mi tady spí dobře, ale včera bylo divný ticho. Já jen…" Trochu
svůj polštář poplácala, aby mu upravila tvar.
"Aha. No já jsem se vyspala skvěle!" zasmála jsem se a Sophia se
pokusila plácáním upravit tvar mé hlavy.
"Máš chuť se dneska večer opít?" zeptala se, když jsme se konečně
zklidnily.
"To si piš. A ty?"
"Ano, madam."
Vtom se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje strčila ručníkem ovázanou
hlavu Mimi.
"Tohle je soukromý, nebo k vám do postele může i holka, co není lesba?"
zvolala.
Zamávaly jsme na ni, Mimi se odrazila z podlahy a přistála přímo na
nás.
"A co to tady děláme, dámy? Předehru, nebo jdeme rovnou na to?"
vyzvídala.
"Předehru, prosím," zazněl mužský hlas od otevřených dveří. Slezly
jsme ze sebe a na prahu spatřily kluky. Tři obličeje, které třemi různými
způsoby vyjadřovaly totéž: panejo, holky spolu v posteli!
"Hele, moc si nevěřte. Jako bysme potřebovaly, aby za nás nějakej
chlap rozhodoval, jestli potřebujeme předehru, nebo ne," hihňala se
Sophia, přitom vykopla nohu do vzduchu a zamávala jim zpoza mého
ramene. Kluci přenesli váhu z jedné nohy na druhou a odkašlali si. Jak
typické.
"Dneska se chystáme pořádně opít. Jdete do toho s náma?" zaječela
Mimi. Ačkoli v jejím těle zatím žádný alkohol nekoloval, hlas už se jí
šplhal na opileckou výšku.
"No to se vsaďte," souhlasil Ryan a podivně zasalutoval, což nás rozesmálo
ještě víc.
"Teď už běžte a dopřejte nám dívčí chvilku," prohodila Sophia přes
rameno, nato mi mírně nadzvedla župan a plácla mě přes zadek. Vyjekla
jsem a rychle se zase zakryla, ale bylo příliš pozdě.
"Ty vole, leopardí vzor," zašeptal Neil Simonovi hlasitěji, než kdyby
mu to řekl normálně.
"Já vím, já vím," přitakal Simon a dlaní si sjel po obličeji, jako by se
pokoušel vymazat si ten obrázek fyzicky z mozku.
Simonovi se líbí zvířecí vzory. Beru na vědomí.
"Pojďte, kluci. Dámy si žádají chvíli o samotě, tak je necháme."
Ryan kamarády vystrčil do chodby a zavřel nám dveře. Přitom mrkl
na Mimi, které z toho zbrunátněl celý krk. Sophia si mezitím prohlížela
nehty.
Vypadalo to, že se večer pěkně pobavíme.
* * *
"Kde ses zatraceně naučila takhle vařit? Ježiši, to je dobrota!" zvolal
Neil, když si nandával třetí nášup paelly z obrovské pánve uprostřed
stolu.
"Díky, Neile." Při pohledu na to, jak se zavrtává do další hromady
rýže, jsem se musela smát.
Simon kývl k mé prázdné sklence na víno a já mu kývla nazpátek.
Připravit rychlou variantu paelly mě napadlo při nákupu na místním
trhu. Nejdřív jsem užasla nad množstvím mořských plodů, a když jsem
objevila speciální nabídku španělského růžového vína a sektu Cava,
můj plán dostal jasnou podobu. Zatímco jsem míchala paellu, otevřeli
jsme láhev sektu. Bublinky se dokonale hodily jak k sýru Manchego,
který jsem vybrala, tak k slaným olivám. I tentokrát mi pomáhal Simon
a ostatní se přesunuli do kuchyně za námi. Usadili se naproti nám, na
stoličkách u baru, a někdo pustil na letitém gramofonu starou desku
Otise Reddinga.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama