Kapitola devatenáct - Nabíječ

17. března 2017 v 14:53 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola devatenact
Prohlédla jsem si svůj odraz v zrcadle a snažila se o co nejobjektivnější
pohled. Když jsem byla malá, hlavně v těch kouzelných brzkých
náctinách, viděla jsem se výrazně jinak. Vlasy jako počuraná
sláma a bledý, nezajímavý obličej. Obyčejné zelené oči a nohy jak dvě
tyčky s vyboulenými koleny. Nos mírně nahoru a o spodní ret bych
mohla v nepozornosti zakopnout.
Když mi bylo patnáct, jednou odpoledne mi babička řekla, že růžové
šaty, co jsem měla na sobě, mi jdou hezky k pleti. Jen jsem se zašklebila
a oponovala jí:
"Dík, babi, ale vzhledem k tomu, že jsem dneska v noci spala asi tři
hodiny, vypadám všelijak, jen ne hezky. Unaveně a vybledle, ale ne hezky."
Zakoulela jsem očima tak, jak to náctileté holky dělají, a babička mě
vzala za ruku.
"Caroline, komplimenty se musíš naučit přijímat. Ber je jako upřímné.
Vy holky vždycky všechno, co se vám řekne, hned překroutíte. Prostě
poděkuj a jdi dál," usmála se klidně a moudře, jak to uměla.
"Tak dík." Oplatila jsem jí úsměv a otočila se k hrnci s omáčkou na
špagety, aby si nevšimla, že se červenám.
"Láme mi srdce, když vidím, jak se dnešní děvčata rozebírají a nevěří
si. Vždycky si pamatuj, že jsi přesně taková, jaká máš být. A ne jiná.
A jestli někdo tvrdí opak, no tak vykládá hovadiny," zahihňala se a při
posledním slově, které bylo tím nejvulgárnějším, co kdy vyslovila, trochu
ztlumila hlas. Babička měla svůj seznam sprostých slov a velmi
sprostých slov a hovadina spadala do té druhé kategorie.
Druhý den ve škole jsem spolužačce pochválila vlasy a ona si na ně
sáhla s odporem.
"Děláš si srandu? Dneska jsem si je ani nestihla umýt."
Přesto vypadaly fantasticky.
Později toho dne, po hodině tělocviku, jsem se převlékala v šatně,
když jsem si všimla, jak si jiná spolužačka nanáší lesk na rty.
"Pěknej. Co je to za odstín?" zeptala jsem se, zatímco ona špulila rty
do zrcadla.
´
"Granátový jablko, ale na mně vypadá hrozně. Ježiši, úplně mi zmizelo
opálení!"
Babi měla pravdu. Holky fakt neuměly přijímat komplimenty. Nebudu
lhát, že od toho dne jsem jako zázrakem už nikdy neměla příšerné
vlasy nebo že jsem si už nikdy nevybrala špatný lesk na rty. Ale vážně
jsem se vědomě snažila vidět dobré dřív než zlé a dívat se na sebe s otevřenějšíma
očima. Objektivně. Přívětivě. Jak se moje tělo postupem
času měnilo, nacházela jsem stále víc rysů, které jsem mohla brát spíš
jako pozitivní než negativní. Nikdy jsem se nepovažovala za smrtící
krásku, ale uměla jsem se hezky upravit.
Zatímco jsem na sebe zírala do zrcadla v koupelně s vědomím, že na
mě čeká Simon, dělala jsem si znovu takový malý inventář.
Vlasy jako počuraná sláma? Zase tak moc počuraná ne. Lesklé a dozlatova,
mírně zvlněné z mořské vody, ve které se celý týden máchaly.
Bledá pleť? Hezky opálená a, můžu snad říct, celkem zářivá? Mrkla
jsem na svůj odraz a rozesmála se. Svým trochu našpuleným spodním
rtem jsem si Simona mohla ulovit a už ho nepustit. A nohy, které čouhaly
zpod krajky, co mi zakrývala stehna? Dávno to nebyly hůlky. Vlastně si
myslím, že obtočené kolem Simonova… ať už čehokoli… mohly vypadat
dost dobře.
Naposledy jsem si uhladila vlasy a v duchu prošla celý seznam věcí,
které bylo třeba zkontrolovat před nadcházející nocí, na niž jsem se
strašně těšila. Zpět do domu jsme dorazili jak s větrem o závod a hned
ve vchodu jsme se prakticky navzájem svlékli, nicméně jsem si vyžádala
ještě pár minutek pro sebe. Nyní jsem byla připravená vyjít z koupelny
a nárokovat si svého Simona. Nebudeme se přece vodit za nos? Toho
chlapa jsem chtěla a hotovo. Chtěla jsem ho pro sebe a s nikým na světě
bych se o něj nepodělila.
Mozek a Spodní Caroline byly konečně jednou ve shodě. Obzvlášť po
tom, co se k němu SC vyšplhala po Páteři a praštila ho přímo do kmene,
přičemž mu vysvětlila způsobem jen jí vlastním, že tohle potřebujeme
my všichni. Zasluhovali jsme si to a byli jsme na to připravení. Nervy,
no, ty mi ještě pořád kroužily v žaludku, ale to se dalo čekat, ne? Bylo to
přece už hooodně dlouho a nervozita byla celkem normální, řekla bych.
Oddalovala jsem to ten týden? Možná.
Tak nějak.
Trochu.
Simon byl neuvěřitelně trpělivý a spokojil se s tím, že na to jdeme
pomalu, mým tempem. Na druhou stranu byl jen člověk, ježišikriste.
Byla jsem neoblomně rozhodnutá zabránit tomu, abychom kvůli
mým nervům skončili i poslední noc ve Španělsku jen u mazlení. Pokusila
jsem se vidět svůj odraz v zrcadle tak, jak ho asi mohl vidět Simon.
Usmála jsem se způsobem, který jsem považovala za svůdný, zhasla
světlo, ještě jednou se zhluboka nadechla a otevřela dveře.
Ložnice se mezitím přeměnila v úplnou pohádku. Na prádelníku
a nočních
stolcích plápolaly svíčky, které místnost zalévaly hřejivou září.
Otevřenými okny a balkonovými dveřmi s výhledem na moře ke mně
doléhalo tříštění vln. Připadala jsem si jako v zamilovaném románu.
A tam přede mnou stál on: rozcuchané vlasy, napnuté tělo, planoucí oči.
Sledovala jsem, jak si mě prohlíží. Pohledem sjel po mém těle dolů
a pak zase nahoru, a zatímco zkoumal můj oblíbený úbor na spaní, obličej
se mu roztáhl do širokého úsměvu.
"Mmm, tady je moje Růžová košilka," vzdychl a natáhl ke mně ruku.
Na vteřinku jsem zaváhala, ale Páteř sebrala mou ruku a podala mu ji.
Stáli jsme v setmělém pokoji několik centimetrů od sebe, spojení
jen propletenými prsty. Cítila jsem drsnou pokožku jeho palce, kterým
mi do vnitřní strany dlaně kreslil drobné kroužky, stejně jako to dělal
týdny a týdny předtím, kdy jsem jeho kouzlu teprve začínala propadat.
S očima upřenýma do mých se zhluboka nadechl.
"Neuvěřitelně ti to sluší," pronesl, přitáhl si mě blíž a jemně se mnou
zatočil, aby si růžovou noční košilku jako pro panenky prohlédl lépe.
Při té piruetce se mírně nadzvedl krajkový lem, a odhalil tak sladěné
nařasené kalhotky. Ze Simonova hrdla vyšel zvuk, který mi připadal
jako zavrčení. A sakra…
Otočil mě zpátky, popadl mě za boky a přitlačil k sobě. Ňadry jsem
narazila na jeho hruď. Něžně mě políbil pod ucho, přitom mě malinko
polechtal špičkou jazyka.
"Chci ti říct pár věcí," zamumlal, zatímco do mě rýpal nosem a dlaněmi
mi pod košilkou čechral volánky, než mě zničehonic chňapl za
zadek. Překvapením jsem zalapala po dechu.
"Posloucháš mě? Teď mě nesmíš rozptylovat," pokračoval šeptem
a hned nato mi jazykem přejel po straně krku nahoru.
"Pokud mě to tvoje rozptýlení nepřestane šťouchat do stehna, jen
těžko se budu moct soustředit," zasténala jsem, když mě na okamžik
zvrátil dozadu tak akorát, abych k němu zůstala nalepená spodní částí.
Tvrdá místa na jeho těle dokonale splynula s měkkými částmi na mém.
Pak se vrátil k mému krku a svými značkovými pusinkami mi zasypával
klíční kosti.
"Chci ti říct, že: za prvý, jsi úžasná," řekl a prsty mi začal jemně masírovat
záda. "Za druhý, jsi úžasně sexy," vydechl.
Moje ruce si mezitím pospíšily s rozepínáním knoflíků jeho košile.
Naše pomalé a pozvolné tempo přecházelo v rychlé a uspěchané. Vtom
se jeho dlaně přesunuly na moje břicho. Chvíli mě dráždil kolem pupíku,
pak mi nadzvedl košilku a jeden druhému jsme se přitiskli na holou kůži
tak, že veškerý prostor mezi námi zmizel. Přejela jsem mu rukama po
zádech a agresivně do něj zaryla nehty, abych ho k sobě přitlačila co nejvíc.
"A za třetí, i když jsi v týhle košilce úžasně sexy, jediný, co chci tuhle
noc vidět, je jenom moje Caroline. Chci tě vidět celou," zafuněl mi do ucha,
vtom mě nadzvedl a moje pravá noha se mu sama obtočila kolem pasu.
To se opět ozval Nabíječův univerzální zákon, podle nějž se mají
nohy obtočit kolem pasu vždy, když jsou k tomu vyzvány.
Pozpátku mě donesl k posteli, na kterou mě jemně posadil. Naklonil
se nade mnou, až jsem se musela opřít o lokty. Mrkl na mě a bradou
kývl ke košili, která se mu sesouvala z ramenou. Natáhla jsem se k jeho
kalhotám, zastrčila jeden prst za dírku na knoflík a zatáhla za ni. Po
boxerkách ani známky. Opatrně jsem mu rozepnula zip, tak na dva centimetry,
a objevila cestičku vedoucí dolů, dolů, dolů až tam, kde Simon
ukrýval svůj poklad. Panenko skákavá. Naostro.
"Ty máš něco proti spodnímu prádlu?" zašeptala jsem. Pak jsem zvedla
druhou nohu a donutila ho klesnout na mé boky. Donutila. Přesně.
"Jen proti tomu tvýmu. Už by tady vůbec nemělo být," zašklebil se
a opřel se o mě pánví tak, že jsem cítila úplně všechno.
Zaklonila jsem hlavu a v duchu zahnala Nervy, které málem vyplavaly
na povrch. Do háje s váma, Nervy. Prostě k tomu dojde!
"Jen se neboj. Moc dlouho na mně už nevydrží," vzdychla jsem a vleže
natáhla ruce za hlavu. Nastavila jsem své tělo tak, abych Simonovy rty
vybídla k dalšímu tanečku kolem důlku pod krkem. Když mi jazykem
přejížděl po ňadrech, touhou jsem se pod ním prohnula do luku. Pomalu
mi stahoval ramínka košilky, svlékal mě a probojovával se k tomu,
aby mě mohl vyslat na oběžnou dráhu.
Jeho ústa na mém těle, na mých prsou, horká a vlhká, lechtivá a toulavá,
ve mně vyvolávala až neskutečné pocity. Tak jsem mu to pověděla.
"Tohle je neskutečný," zasténala jsem mu do vlasů, zatímco mě jeho
strniště příjemně škrábalo na kůži. Jakmile mi vzal pravou bradavku
do úst, moje boky do něj samy od sebe začaly divoce narážet a obě moje
nohy, které ho objímaly v pase, zesílily sevření. Jeho rty, jazyk i zuby mě
střídavě a stejně láskyplně dráždily na obou ňadrech, která mi vytáhl
z výstřihu. Cítila jsem Simona všude kolem sebe a vzrušovala mě dokonce
i jeho kořeněná vůně s příměsí španělské pálenky.
Drala se ze mě úplně nesmyslná slova. Zachytila jsem pár "Simonů",
jedno nebo dvě "Ano, to je ono", ale nejčastěji jsem se zaslechla vyslovovat
zvuky jako "Mmpf" a "Árhh" a o dost hlasitější "Hjeeooo", pro které
vlastně neexistuje správný přepis.
Simon mi vzdychal do kůže a samotný jeho dech, který se po mně
přeléval, mě neuvěřitelně rajcoval. Rukama jsem mu naprosto svobodně
bloumala ve vlasech, a když jsem mu je odhrnula z tváře, odměnou
mi byl nádherný pohled na jeho nenasytné rty. Se zavřenýma očima
skoro jako by mě uctíval. Vtom malinko skousl, zuby stiskl mou citlivou
pokožku a já jsem mu přitom málem vyrvala vlasy. Bylo to něco
nepředstavitelného.
Jednou rukou mi přejel nahoru a dolů po noze na znamení, abych
ho sevřela ještě víc mezi stehny. Pak se jeho zázračné prsty přiblížily
k lemu mých krajkových kalhotek. Zbývalo překročit poslední hranici:
krajkovou mez.
Když mi prsty jemně, sotva znatelně přejel pod okrajem spodního
prádla, zastavil se mi dech. Simon začal dýchat pomaleji a něžnými
doteky se vrátil ke mně nahoru. Najednou jsme na sebe jen tiše… hleděli.
V němém úžasu - tak bych to asi popsala. Jeho ruka mi jako duch,
delikátně a s úctou, přejela po těle zase směrem dolů. S očima upřenýma
do mých mi zajel pod krajku a až s bolestivě dokonalou přesností na
mě sáhl.
S roztřesenými víčky jsem zavřela oči, celé mé tělo zaplavilo moře
pocitů. Znovu jsem začala dýchat a pod kůží jako by se mi rozvibrovalo
všechno napětí, co ve mně dlouho kolovalo. Jak mě jeho prsty začaly
prozkoumávat, pohybovala jsem se společně s ním. Uniklo mi slabounké
zasténání, na víc jsem se nezmohla. Ta chvíle byla nabitá nepopsatelnou
energií.
Bylo mi jasné, že Simon nemá ponětí o všech těch emocích, které se
mi honí za zavřenými víčky. Chudáček se mě mohl konečně dotýkat.
Jenže zatímco jeho prsty postupně získávaly jistotu a stávaly se hbitější,
schylovalo se k něčemu příšernému. Ten docela drobounký chomáček
nervů, co ve mně celou dobu podřimoval, zničehonic ožil. Jak
mě pomalu, ale jistě začalo polévat horko, od středu do všech směrů,
vytřeštila jsem oči.
Simon si mezitím parádně užíval. Oči měl zamlžené chtíčem, když
jsem se pod ním svíjela. Nechtěla jsem, aby poznal, že jsem napjatá.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Panebože, Caroline, ty jsi tak… jsi nádherná," zamumlal a v očích
měl najednou něco víc než chtíč. Vtom mi za očními víčky mírně zaškubalo.
Chytla jsem ho oběma rukama kolem krku, přitáhla si ho blíž a zkusila
z něj stáhnout košili, abych ho na sobě cítila úplně celého. Simon
se nade mnou na okamžik zvedl a strhl ze sebe košili tak přehnaným
způsobem, že jsem se rozesmála, ale zatoužila po něm ještě víc.
Když ke mně klesl zase dolů, cestičkou z polibků mi sjel až k pupíku.
Několikrát ho obkroužil jazykem a pak se mi zasmál do břicha.
"Čemu se smějete, pane?" zahihňala jsem se a zatahala ho za ucho.
Obličej měl schovaný pod košilkou, a jak vystrčil hlavu ven, usmál se
tak nemravně, až se mi z toho natáhly palce u nohou.
"Jestli tvůj pupík chutná takhle dobře… do háje, Caroline. Nemůžu se
dočkat, až ochutnám tvoji kundičku."
Existují věci, které žena v různých obdobích svého života potřebuje
slyšet:
Jste přijata.
V týhle sukni máš krásnej zadek.
Rád bych poznal tvou matku.
A pokud jsou vyřčeny ve správnou chvíli a na správném místě, může
se jednat i o sprosťárny.
Zdálo se, že to bude lepší než s Clooneym.
Při tom slově se mi z hrdla vydral takový sten, že... no, řekněme, že
byl dost hlasitý na to, aby probudil i mrtvého. Jazykem mi sjel od pupíku
k okraji volánků a pak se oběma palci něžně zahákl za krajku a stáhl
mi kalhotky dolů.
Najednou jsem ležela roztažená na hromadě polštářů s růžovou
košilkou vyhrnutou nad bránici, se všemi intimními částmi na očích
a měla jsem z toho zatracenou radost. Popadl mě za boky, přitáhl na
okraj postele a klekl si na podlahu. Ježíšku na křížku.
Nejdřív mě dlaněmi hladil po stehnech. Zvedla jsem se na loktech,
abych se dívala. Musela jsem vidět, jak o mě ten nádherný chlap láskyplně
pečuje. Na kolenou mezi mými stehny, s kalhotami napůl rozepnutými
a s rozježenými vlasy byl překrásný. A jak se činil!
Opět mi s vystrčeným jazykem tiskl vlhké polibky na vnitřní stranu
stehen, nejdřív na jednu a pak na druhou, přičemž se pomalu, ale jistě
posouval tam, kde jsem ho potřebovala nejvíc. Opatrně mi zvedl levou
nohu a opřel si ji o rameno. Touhou, kterou po něm prahlo celé mé tělo,
jsem se prohnula v zádech.
Pohlédl na mě, snad jen na pár vteřin, které mi ovšem připadaly jako
věčnost.
"Nádherná," vydechl a potom ke mně přitiskl své rty.
Žádné rychlé lízání ani drobné pusinky, jen neuvěřitelný tlak jeho úst,
která mě obléhala. Už jsem se neudržela, povolila lokty a zůstala bezmocně
ležet. Ten pocit byl přímo zničující, skoro jsem nemohla ani dýchat. Simon
postupoval pomalu, tááák pomalu. Jednou rukou si mě otevřel ještě víc,
aby mě jeho ústa, prsty i šikovný jazyk něžně a metodicky vynesly do stratosféry
a naplnily úžasem a ohromením, které jsem tak dlouho postrádala.
Jednou rukou jsem sjela k němu dolů a prsty mu vzrušeně zajížděla
do vlasů. A druhá ruka? Zbytečná. Mačkala prostěradlo do kuličky.
Znovu zvedl hlavu a políbil mě na stehno.
"Krásný. To je tak krásný," zašeptal tak tiše, že jsem to přes vlastní
vzdechy a nářky sotva zachytila. Téměř okamžitě se ke mně vrátil
a jeho pohyby byly ještě naléhavější. Zatímco kroužil rty a jazykem
a přitom do mě sténal, rozvibrovával mi celé tělo.
Na vteřinku jsem otevřela oči, na pouhou vteřinku, a ložnice zářila
jako rozžhavená. Všechny moje smysly přišly k sobě. Venku jsem slyšela
vlnobití a na našich tělech jsem spatřila mihotavé světlo svíček. Cítila
jsem, jak mi naskočila husí kůže, jak mě jemně ovívá vzduch, který
ohlašuje to, co jsem neměla už měsíce, dokonce roky.
Ten muž mě snad opravdu miluje. A právě se chystá přivést mi zpět
Óčko.
Se zavřenýma očima jsem mohla vidět samu sebe, jak stojím na hraně
útesu a shlížím na rozbouřený oceán pod sebou. Za mnou se hromadí
napětí, obrovský tlak, který mě strká ke kraji, odkud bych mohla spadnout
volným pádem do toho, co na mě čeká. Udělám krok dopředu, pak další
a další. Vtom jsem ucítila, jak mě Simon chňapl za boky. Ale počkat. Pokud
mělo Óčko přijít, chtěla jsem Simona uvnitř. Potřebovala jsem ho uvnitř.
Chytla jsem ho za ramena a vytáhla ho po svém těle nahoru, přičemž
jsem mu chodidlem stáhla kalhoty a skopla je na zem.
"Simone, potřebuju, prosím, dovnitř, hned," funěla jsem nesouvisle,
omámená touhou. Simon, už vyškolený v mém těsnopise, tomu naprosto
porozuměl a do vteřiny se pánví přemístil na mé boky. Sklonil se ke
mně a bezohledně, celý vlhký od Spodní Caroline, mě začal líbat. A mně
se to líbilo.
"Dovnitř, dovnitř, dovnitř," skandovala jsem, prohnutá v zádech
a zoufale hledající to, co jsem potřebovala, co jsem musela mít, abych
skočila z toho útesu. Simon ještě na malou chvíli odběhl, aby zašátral
v kalhotách, co jsem mu odkopla na druhou stranu pokoje. Zašustění
obalu mi prozradilo, že to pro mě, pro nás bude bezpečné.
Konečně jsem ho ucítila přesně tam, kde měl být. Ještě nebyl ani
uvnitř a samotné vniknutí bylo něco neuvěřitelného. Na okamžik jsem
zapomněla na vlastní potřeby a sledovala, jak do mě poprvé zajíždí.
Oči měl přitom zabořené do mých. Když jsem vzala jeho tvář do dlaní,
zatvářil se, jako by chtěl něco říct. Jaká slova jsme si měli povědět? Co
nádherného jsme si měli říct, abychom tu chvíli oslavili?
"Ahoj," zašeptal a usmíval se tak, jako by na tom závisel jeho život.
Ani já jsem se nedokázala ubránit úsměvu.
"Ahoj," odpověděla jsem. Bylo úžasné cítit ho celou jeho vahou na sobě.
Něžně do mě zajel a moje tělo vydrželo bolest, která nebyla po tak
dlouhé době žádným překvapením. Byla to příjemná bolest, taková, co
vám prozradí, že se blíží ještě něco víc. Když jsem se trochu uvolnila,
objala jsem Simona nohama v pase. Jak do mě vnikal hlouběji, jeho
úsměv byl stále více sexy. V jednom okamžiku si skousl spodní ret
a malinko se zamračil. Vdechla jsem jeho vůni a sledovala jeho obličej,
zatímco ho ze mě mírně vytahoval, aby se do mě hned nato opět vnořil.
Když byl už docela ve mně, přivítala jsem ho jediným možným způsobem.
Zevnitř jsem ho objala tak, že vytřeštil oči a shlédl na mě dolů.
"Tady je moje holka," zamumlal a zhýrale přitom nadzvedl jedno
obočí. Zároveň do mě znovu zajel, tentokrát s větší razancí. Dech se mi
zasekl v hrdle a zajíkla jsem se. Moje boky bezděčně narážely do Simonových
v pohybu tak starém jako vlny, co se tříštily pod námi.
Pomalu ve mně začal klouzat, vší silou přitisknutý na mně. S každým
dalším vzrušením probíhalo mým tělem příjemné mravenčení až do
konečků prstů u nohou. Jen těžko bych mohla vyjádřit pocit, který
ve mně vyvolával, když byl uvnitř. Já sténala, on vrčel. On vzdychal,
já kňučela. Společně. Potom mě pánví posunul výš po posteli směrem
k pelesti. Zbrocení potem jsme se na sebe při narážení lepili. Jak jsem se
pod ním svíjela, jezdila jsem mu prsty ve vlasech a tahala ho za ně.
"Ty jsi tak krásná, Caroline," vzdychl mezi polibky, kterými zasypával
moje čelo a nos.
Zavřela jsem oči a znovu se uviděla na hraně útesu, připravená skočit.
Potřebovala jsem skočit. S každým nárazem Simonových boků, s každým
vklouznutím a zabořením do mě, s nepolevujícím zajížděním dovnitř
a ven narůstalo opět napětí divoce sršící energií, které mě tlačilo na okraj.
Udělala jsem poslední krok a jednu nohu natáhla do volného prostoru
před útesem. A vtom! Uviděla jsem ho… Óčko. Bylo ve vodě hluboko
pode mnou, vlasy mu na vlnách tančily jako plameny. Zamávalo na
mě, já zamávala na něj. V té chvíli Simon vsunul jednu ruku mezi
naše těla, těsně nad místo, kde jsme byli spojení, a začal kreslit drobné
kroužky.
Při těch dokonalých kroužcích jsem se odrazila. Svobodná a uvolněná
jsem s hlasitým "Ano!" skočila za nejvyšší rozkoší.
A padala.
A padala.
A padala.
A dopadla. Tvrdě jsem se rozplácla o nelítostnou hladinu vody a už
nevstala. Ten pád mi připadal nekonečný a namísto toho, abych si nakonec
padla do náruče s Óčkem, klesala jsem sama ke dnu. Každým
svalem, každou svou buňkou jsem se soustředila na návrat Óčka, jako
bych ho mohla vyvolat. Napnula jsem celé tělo, abych letmo zahlédla
jen konečky jeho vlasů, které se mi jako oheň pod vodou vzdalovaly.
Bylo tak blízko, tak zatraceně blízko a nic. Nic.
Vrhla jsem se za ním a vůlí se ho snažila přivolat zpátky, ale marně.
Zmizelo a nechalo mě pod vodou. A nejkrásnější chlap na světě byl přitom
ve mně.
Otevřela jsem oči a nad sebou spatřila Simona, jeho nádherný obličej,
zatímco mě miloval. Bylo to milování. Ne jen sex. A přesto jsem mu
nedokázala dát úplně všechno. Viděla jsem jeho přivřené oči zakalené
vášní. Krůpěj potu, co se mu skutálela po nose a líně se rozpleskla na
mých prsou. Viděla jsem, jak si skousl spodní ret. Napětí v jeho tváři,
když zdržoval své vlastní a zasloužené vyvrcholení.
Simon byl přesně takový, jak jsem doufala. Štědrý milenec. Srdce by
mi nejraději vyskočilo z hrudi, aby mu mohlo být blíž. Tak moc pro něj
bilo. Byl vším.
Sáhla jsem pro jeho ruku mezi našimi těly a vytáhla ji ven, abych ji políbila.
Pak jsem ho nohama pevně objala kolem pasu a prsty se mu zaryla
do zad. Čekal na mě. Samozřejmě že čekal a já jsem ho za to zbožňovala.
Ještě jednou jsem zavřela oči, připravená dát mu, co bylo v mých silách.
"To je tak krásný, Simone," funěla jsem a každé slovo jsem myslela
naprosto vážně. Narážela jsem do něj pánví a svírala ho na správných
místech, dokola jsem ho volala jménem.
"Caroline, podívej se na mě, prosím tě," žadonil slastně. Když jsem
otevřela oči, ucítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. Simonovy oči vyhledaly
ty moje a jen na vteřinku se v nich podivně zablesklo. A pak? Pak
vyvrcholil. Bez hromů a blesků, bez fanfár. Bylo to ale úžasné.
Zhroutil se na mě celou svou vahou. Schovala jsem ho ve své náruči
a nepřestávala ho líbat. Rukama jsem ho přitom hladila po zádech,
nohama ho stále tiskla v bocích. Zatímco mi oddychoval na hrudi, jemně
jsem ho laskala a šeptala jeho jméno.
Srdce si od nás s tichým povzdechem odsedlo. Nervy? Ani neodvažujte
vystrčit ten váš ksicht.
Chvíli jsme jen leželi a poslouchali moře. V našem vlastním přístavu,
v romantické pohádce, která mohla, měla stačit. Když Simon začal
dýchat klidněji, zvedl hlavu a něžně mě políbil.
"Caroline," usmál se a já jsem mu úsměv z celého srdce ráda oplatila.
Sex s ním byl nádherný i bez Óčka.
"Hned jsem zpátky," řekl, vystoupil ze mě a odešel do koupelny.
Pohled na jeho nahý zadek stál za to. Když zmizel za dveřmi, rychle
jsem se posadila a spravila si ramínka košilky. Překulila jsem se na bok,
zády ke koupelně, a stočila se kolem polštáře. Tohle byl ten nejlepší
sexuální zážitek v mém životě. Všechno proběhlo tak, jak mělo, a ještě
lépe. S Óčkem to přesto nevyšlo. Co to se mnou sakra bylo?
Nebudu brečet.
Nebudu brečet.
Nebudu brečet.
Ačkoli byl Simon pryč jen pár minut, při jeho návratu jsem zpanikařila
a předstírala, že spím. Dětinské? Jo. Totálně dětinské.
Jak za mnou lezl zpátky, postel se prohnula, a pak se ke mně přitisklo
jeho hřejivé a stále nahé tělo. Objal mě a ústy přilepenými na moje ucho
zašeptal:
"Mmm, Růžová košilka je už zase v košilce."
Nepromluvila jsem, jen dýchala a vyčkávala. Simon se mnou jemně
zatřásl a potichu vyprskl smíchy.
"Haló, ty fakt spíš?"
Měla jsem chrápat? Kdykoli se v seriálech spánek jen předstírá,
vždycky se u toho chrápe. Malinko jsem zachrápala. Simon mě políbil
na krk, načež mě okamžitě zradila husí kůže. Vzdychla jsem "ze spánku"
a přitulila se k němu víc v naději, že mi to spolkne. Měla jsem štěstí.
Simon si mě přivinul pevněji k hrudníku a naposledy mě políbil.
"Dobrou, Caroline," zašeptal.
Potom se kolem nás rozhostila noc. Chvíli jsem ještě předstírala
chrápání, dokud mě nepřehlušilo jeho vlastní a já si těžce oddechla.
Zmatená a otupělá jsem zůstala vzhůru až do svítání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama