Kapitola dvacet jedna - Nabíječ

17. března 2017 v 14:56 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola dvacet jedna
Zůstala jsem ohromeně stát s otevřenou pusou, zatímco Simon vkročil
dál do místnosti obhlédnout napečené dobroty. Opatrně šoupal
nohama po rozsypaném cukru a pak se zastavil a namočil prst do rendlíku
s rozehřátou čokoládou. S hlasitým povzdechem jsem se vrátila
k lince, připravená na nepříjemný rozhovor, a vzala z mísy vykynutý
bochánek těsta.
Jak to mohl vědět? Jak to poznal? Zatímco jsem přehazovala a hnětla
nadýchanou a lepkavou kouli, cítila jsem, jak rudnu. Měla jsem pocit,
že jsem to zahrála celkem dobře. Nenápadně jsem k němu vzhlédla.
Olizoval si čokoládu z prstu, a když viděl, jak mlátím do těsta stále drsněji,
znepokojeně vykulil oči. Prostě jsem přemítala o svém životě bez
Óčka a na něčem jsem si musela vylít zlost. Zatraceně.
Jak jsem dál mlátila/hnětla a přehazovala měkkou kouli, Simon
mi prstem, už čistým, zastrčil spadlý pramen vlasů za ucho. Při jeho
doteku jsem sebou škubla. Nemohla jsem zůstat chladná, když se nade
mnou tak nádherně skláněl.
"Promluvíme si o tom?" navrhl tiše a nosem se mi zavrtal do krku.
Na zlomek vteřiny jsem se k němu přivinula, ale pak jsem se zase rychle
vzpamatovala.
"A o čem si chceš promluvit? Já ti vůbec nerozumím. Neblouzníš
z toho časovýho posunu?" prohodila jsem vesele, přitom jsem se vyhýbala
jeho pohledu a vymýšlela, jak to zamluvit. Mám ho přesvědčit, že
blázen je on? Jak to zatraceně ví?
"Ale no tak, Košilko. Pověz mi to," pobídl mě s nosem stále zabořeným
do mého krku. "Jestli nám to má fungovat, tak spolu musíme mluvit."
Mluvit? No jistě, jakpak by ne? Pravděpodobně by měl vědět, že v tom
bloudění do konce života bez Óčka jede se mnou. Znovu jsem vzala do
ruky bochánek těsta a mrštila s ním do zdi. Přilepil se na ni a postupně
se skutálel dolů jako ti praštění hnusáci lepáci, se kterými jsem si hrála
jako dítě. Otočila jsem se na Simona, pořád červená jako rajče, ale už mi
to bylo jedno.
"Co to mělo být?" zeptal se klidně a kývl ke kouli těsta.
"Brioška. Měla to být brioška," odpověděla jsem rychle a netrpělivě.
"A vsadím se, že moc dobrá."
"Chce to hodně práce - snad až příliš moc."
"Tak to zkusíme znovu. Pomůžu ti."
"Radši se moc nenabízej. Tušíš vůbec, jak je to složitý? Kolik kroků se
musí udělat? Jak dlouho to může trvat?"
"Kdo si počká, ten se dočká."
"Ježiši, Simone, ty nemáš představu. Chci to strašně moc, možná
i víc než ty."
"Z toho se dělají i krutony, ne?"
"Počkat, co? O čem to sakra mluvíš?"
"O briošce. To je něco jako chleba, že jo? Hele, přestaň bušit hlavou
do tý desky!"
V jeho hlase zazněl náznak paniky, zrovna když jsem si říkala, jak
krásně mě ta žula do rozpálené kůže chladí.
Věděl to, a přesto přišel. Přišel do mojí kuchyně v modré mikině od
North Face, co dodávala jeho safírovým očím kouřový nádech, a celý
vypadal tak roztomile a příjemně, tak sexy a mužně a, ať se propadnu,
tak nádherně. A naproti němu jsem stála já, zalepená medem a rozinkami,
a bušila jsem hlavou do pracovní desky poté, co jsem zabila svou
briošku.
Zabila jsem svou briošku. Skvělý název pro… soustřeď se, Caroline!
Srdce mi málem vyskočilo z hrudníku, když uvidělo Simona před
dveřmi. A Spodní Caroline se při pohledu na něj mimovolně stáhla.
Šokovaný Mozek na chvíli nevěřícně zmlkl, ale hned nato začal situaci
analyzovat a pomalu se přikláněl k tomu, že Simon by jako kandidát
skutečně mohl stát za to, když vezmeme v úvahu čas a vzdálenost, které
překonal jen proto, aby se dozvěděl, co mě trápí. Páteř se okamžitě
napřímila, poněvadž dobře věděla, že rovný postoj dává vyniknout
poprsí - přece jí za to nebudu nadávat? Nervy… se rozklepaly.
Proč. Proč. Simon chce vědět proč. Prohlédla jsem si ho přes ofinu…
ehm… a viděla, že se o mě začíná strachovat. Což já taky - hlava už mě
fakticky bolela. Navíc jsem byla unavená, přemožená a nevyorgasmovaná.
Trochu i mimo?
Po poslední ráně hlavou do žuly jsem se narovnala a zavrávorala doleva.
Rovnováhu jsem ale udržela, nasála vzduch a zase ho vypustila.
"Chceš vědět proč?"
"To bych rád. S tím bušením jsi skončila?"
"No jo pořád, už žádný bušení. Takže proč. Proč? To bylo tak…"
Začala jsem chodit dokolečka a přitom se vyhýbala čokoládovým křupinkám
a oříškům, které se nakupily na podlaze kolem ostrůvku.
V rohu jsem zmerčila Clivea, jak si mezi packami koulí pár vlašských
ořechů. Všude kolem byl nepořádek, na zemi i v mojí hlavě. "Znáš nějakej
řetězec pizzerek, Simone?"
Simon mě poslouchal, a to se mu musí nechat. Poslouchal mě, zatímco
jsem chodila dokola kolem kuchyňského ostrůvku, křičela a rozčilovala
se. Tomu, co ze mě lezlo, jsem nerozuměla skoro ani já sama:
"Weinstein… jednou v noci… kulomet… Ztratilo se to! ...další noci…
Jordan Catalano… Dokonce ani s Clooneym!… pauza… Oprah… sama…
single… Dokonce ani s Clooneym!… Jason Bourne… Clooney skoro…
Růžová košilka…bušení do zdi…"
Po chvíli se Simon tvářil stejně přihlouple, jako jsem se já začínala
cítit. Byla jsem ale rozhodnutá dostat to ze sebe celé. Právě jsem procházela
kolem něj, když se mě pokusil chytit, ale jeho rukám jsem se
vyhnula, i když jsem přitom málem uklouzla na brázdě z oříšků, které
jsem během chození dokola rozdupala. U toho bědování jsem si vyšlapala
hotovou cestičku.
Při dalším kroku, zrovna jsem naříkala ohledně "Španělský pohádky
s krevetama", jsem zakopla o formičku na muffiny a padla Simonovi
rovnou do náruče.
Pevně mě stiskl, přivoněl si ke mně a políbil mě na čelo.
"Caroline, lásko, řekni mi, co se děje. To mumlání je sice hezký, ale takhle
se nikam nedostaneme." Položil mi ruce na záda a držel mě na místě.
Trochu jsem se z jeho objetí uvolnila a pohlédla mu přímo do očí.
"Jak jsi to poznal?" zeptala jsem se.
"Ale no tak, někdy to kluci prostě poznají."
"Ne, vážně. Jak jsi to poznal?" trvala jsem na svém.
Něžně mě políbil na nos. "Protože jsi najednou přestala být moje
Caroline."
"Předstírala jsem to, protože jsem neměla orgasmus už tisíc let," prohlásila
jsem věcně.
"Co to?"
"Teď půjdu na chodbu a kopnu ti do dveří," pohrozila jsem mu, odtáhla
se a začala se šoupat po cukru.
"Počkat, počkat, počkat, co že jsi? Co že jsi neměla?" Chňapl mě za
ruku i se vším, co bylo najednou venku.
"Orgasmus, Simone. Orgasmus. Velký Óčko, klimax, happy end.
Žádnej orgáč pro Růžovou košilku. Cory Weinstein mi sice nabídl
pětiprocentní slevu, kdykoli budu chtít, zato mi ale sebral Óčko," posmrkovala
jsem se slzami v očích. "Takže se můžeš vrátit ke svýmu
harému. Já stejně brzo vstoupím do kláštera!" vykřikla jsem, když se
hráz konečně protrhla.
"Do kláštera? Co to plácáš? Pojď sem, prosím tě. Ty moje tragédko."
Proti mé vůli mě dovedl zpět do kuchyně a objal mě. Zatímco jsem
směšně vzlykala a kvílela, pohupoval se mnou sem a tam.
"Ty seš... tak... tak... skvělej... a já... já nemůžu... seš tak dobrej... v...
posteli... i jinde... a já nemůžu... já nemůžu... Bože... seš tak sexy... když
ses objevil... tak sexy... když ses tady objevil... a já jsem zabila svou briošku...
a já.... a já... a já tě asi miluju."
Stop. Dýchej. Co jsi to právě řekla?
"Caroline, no tak, přestaň brečet, vždyť ty seš úžasná holka. Mohla
bys mi prosím zopakovat tu poslední část?"
Právě jsem Simonovi řekla, že ho miluju. A přitom se do jeho mikiny
vsakoval můj sopel. Nadechla jsem se jeho vůně, pak jsem se od něj odlepila
a šla odlepit i těsto ze zdi. Mezitím se probraly Nervy a tentokrát pracovaly
pro mě. Mohla jsem nějak mlžit? Mohla jsem to převést na vtip?
"Jakou část?" zeptala jsem se zdi a Clivea, který si přestal hrát s ořechy,
aby nás poslouchal.
"Tu poslední," zaslechla jsem jeho pevný hlas.
"Že jsem zabila svou briošku?" nabídla jsem.
"To si fakt myslíš, že se ptám na tuhle část?"
"Ehm, a ne?"
"Zkus to znovu."
"Když já nechci."
"Caroline… počkat, máš nějaký druhý jméno?"
"Elizabeth."
"Caroline Elizabeth," varoval mě vážným hlasem, který mě ovšem
rozesmál.
"Briošky jsou fakt dobrý, když nechutnají jako omítka," zamumlala
jsem. To přiznání, které ze mě vypadlo nejspíš z vyčerpání, mě podivně
vzrušilo. Dokonce jako by se mi trochu ulevilo.
"Otoč se, prosím," požádal mě, tak jsem ho poslechla. Opřel se o linku
a rozepnul si posmrkanou mikinu. "Jsem trochu mimo z letadla, takže
bych to jen v rychlosti shrnul, pokud dovolíš. Za prvý, říkáš, žes přišla
o orgasmus, ano?"
"Ano," zamumlala jsem. Simon si flísku sundal a přehodil přes opěradlo
jedné židle.
"Za druhý, upéct briošku není vůbec jednoduchý, ano?"
"Ano," vydechla jsem, neschopná odtrhnout od něj oči. Pod mikinou
měl bílou košili s knoflíčky. Už to by samo o sobě stačilo, ale navíc si
začal pomalinku a metodicky vyhrnovat rukávy… Přímo fascinující.
"A za třetí, asi mě miluješ?" zeptal se hlubokým, zastřeným hlasem,
který mi připomněl sirup a med a jemňounké přikrývky.
"Ano," zašeptala jsem s vědomím, že je to stoprocentně pravda. Milovala
jsem ho. Velké, hlučné dur.
"Asi, nebo určitě?"
"Určitě."
"No, ale to přece nemůžeme nechat jen tak, ne?" nadhodil a v očích
mu jiskřilo, když se ke mně přibližoval. "Ty vážně netušíš?" Položil mi
dlaně na klíční kosti a palci mi přejel po prsou.
Dech se mi zrychlil a tělem jako by mi projel proud.
"Netuším co?" vyhrkla jsem, přitom se nechala natlačit na zeď.
"Že ti patřím úplně celej, Košilko," zašeptal mi do ucha. "A určitě tě
miluju dost na to, abych se postaral o tvůj happy end."
Pak mě políbil - Srdce bylo v sedmém nebi - a ten polibek byl naprosto
pohádkový. Ačkoli se mi těsto lepilo na záda a můj kocour měl packy
plné ořechů, nic mě nezadrželo a líbala jsem ho, jako by na tom závisel
můj život.
"Vědělas, že jsem se do tebe zabouchl už tehdy v noci, když jsi mi
přišla vynadat?" prozradil, zatímco mě líbal na krku. "A že když jsem
tě začal líp poznávat, už jsem s jinou nic neměl?"
Zalapala jsem po dechu. "Ale já myslela… Vždyť jsem tě viděla s…"
"Já vím, co sis myslela, ale říkám ti pravdu. Jak jsem mohl být s jinou,
když jsem měl v hlavě jenom tebe?"
Simon mě miluje! Moment, co má být tohle? Odtahuje se ode mě…
kam jde?
"A teď udělám něco, co bych nikdy nevěřil, že udělám." Bolestně si
povzdychl a podíval se na komínky buchet na stole. Zhluboka se nadechl,
zašklebil se a jedním pohybem paže smetl všechno na podlahu.
Kolem nás se rozpršely alobalové cihličky a zcela jasně jsem zaslechla,
jak Simonovi při jejich nárazu na zem uniklo tiché zaúpění. Hned
nato se ale otočil ke mně a oči mu nebezpečně potemněly. Popadl mě
a vyhoupl na stůl, roztáhl mi kolena a stoupl si mezi ně.
"Uvědomuješ si vůbec, jak moc si spolu užijeme?" zeptal se a rukama
mi zajel pod zástěru. Na břiše jsem ucítila jeho hřejivé a trochu drsné
prsty.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Na co se chystáš?"
"Tady se prej ztratilo nějaký Óčko. Já jsem pro každou výzvu," zazubil
se a přitáhl mě na okraj stolu, pohodlně až k svému rozkroku. Moje
nohy si obemkl kolem pasu, a když mě znovu políbil, jeho rty a jazyk
byly horké a neúprosné.
"Nebude to snadný. Ztratilo se kdovíkde," protestovala jsem mezi
polibky, přitom jsem mu rozepínala knoflíčky, abych odhalila jeho opálení
ze Španělska.
"Snadný mě nebaví."
"To by sis měl vytisknout na vizitku."
"Ty si vytiskni tohle: jak to, že seš ještě oblečená?"
Položil mě zády na stůl. Jak jsem ho viděla zase nad sebou, musela
jsem se culit. Nohou jsem skopla sítko na mouku, které s rámusem
dopadlo na zem, přičemž nás poprášilo. Simonovy vlasy vypadaly jako
jedna velká, drobivá a nadýchaná sušenka. Zakašlala jsem a z úst mi
vyšel bílý obláček, což Simona pořádně rozesmálo. Když jsem mu ale
rukou zajela mezi nohy a zjistila, že je pod látkou tvrdý, smát se přestal.
Zasténal - můj nejoblíbenější zvuk na světě.
"Panebože, Caroline, miluju, když na mě saháš," pronesl skrz zatnuté
zuby, než se mi rty přisál ke krku a brázdil ho doběla rozžhavenými
polibky. Jazykem mi přejel až k okraji zástěry. Pak vzal za spodek mého
tílka a švihem mi ho přetáhl přes hlavu. Tílko se proletělo na druhou
stranu místnosti a skončilo v dřezu. Několik vteřin nato se k nim přidružily
i moje šortky a brzy taky džíny a bílá košile.
A zástěra? No, s tou jsme měli malý problém.
"Seš snad námořník? Kdo vázal tenhle uzel, Pepku?" rozčiloval se
Simon se šňůrkami. Během urputného boje s uzlem se mu podařilo rozbít
sklenici pomerančové marmelády a ta potom skapávala ze stolu na
podlahu. Já jsem nebyla o moc šikovnější, protože ve snaze zahlédnout
uzel za svými zády jsem si málem ukroutila krk a navíc jsem převrhla
otevřenou krabici s rozinkami.
"Ach jo, kašli na zástěru, Simone. Koukej tady," přiměla jsem ho,
přitom jsem si rozepnula podprsenku a odhodila ji pryč. Stáhla jsem
si vrchní část zástěry a vypnula na Simona prsa. Jako omámený se mi
podíval na obnažená ňadra a pak se na mě vrhl. Drsně mě znovu přitlačil
zády k desce stolu a jazykem zaútočil na mou kůži tak, jako by mu
něco provedla a on se jí mstil. A byla to pěkně chlípná pomsta.
Prstem namočeným do kaluže marmelády naznačil cestičku od
jednoho mého prsu k druhému, přitom mi vtíral lepkavou hmotu do
pokožky. Když se sklonil, aby ochutnal nejdřív jednu sladkou bradavku
a potom druhou, oba jsme u toho společně sténali.
"Mmm, chutnáš výborně."
"Ještěže jsem nedělala pálivý kuřecí křidýlka. To bych chutnala trochu
jinak… teda, to je příjemný," zaúpěla jsem, protože mě místo odpovědi
na mou poznámku kousl.
"To bys byla extra pikantní," zasmál se a já zakoulela očima.
"Mám ti přinést celer, aby ses zchladil?" navrhla jsem.
"U tebe v bytě mě nemůže zchladit nic, aspoň ne v blízký době,"
slíbil, a než mi shrnul zástěru na bok, natáhl se na linku pro nádobu
s medem. Hned vzápětí jsem měla vlhké kalhotky. Ale ne tak, jak si
představujete, i když…
Sledovala jsem, jak mi roztírá med všude po těle, po kalhotkách,
a sem tam jsem se neubránila pištění. Pak se postavil, aby mohl své dílo
obdivovat.
"Koukni na ně, jsou zničený. Takže půjdou dolů," rozhodl a natáhl se
ke mně. Zarazila jsem ho pomarmeládovaným chodidlem.
"Pánové jako první," nařídila jsem a přitom kývla k jeho boxerkám
od mouky. Simon nadzvedl jedno obočí a trenky shodil. Nahý uprostřed
trosek mé kuchyně byl prostě k sežrání.
V té chvíli se na hřišti v jedné řadě objevily Srdce, Mozek, Páteř a SC.
Zamávaly na Nervy a lákaly je k sobě jako při hře Rybičky, rybičky,
rybáři jedou! Dívala jsem se na Simona, obnaženého, pomoučněného
a dokonalého a s úsměvem od ucha k uchu jsem vydechla. Nervy
se konečně daly na útěk a my ostatní jsme byli zase jednou všichni na
stejné vlně.
"Simone, sakra, já tě fakt miluju."
"Já tě taky miluju, Košilko. Teď svlíkni kalhotky a dej mi cukříček."
"Pojď si pro něj," vybídla jsem ho, přitom jsem se posadila a stáhla si
kalhotky dolů po medem pokapaných nohách. Pak jsem mu je hodila na
hruď, přičemž se ozvalo hlasité plesknutí a všude se rozprskl med.
"Po tomhle si budeme muset dát pořádnou sprchu," poznamenala
jsem, když mě obalil svýma lepivýma rukama.
"To bude druhý kolo," usmál se. Potom mě vzal do náruče a odnesl
do ložnice. Naše těla od sebe dělila jen tenká zástěra. Moc dlouho to ale
stejně nevydržela.
Potřebovala jsem Óčko? Chci říct, bylo pro můj život nezbytné?
Nestačilo být u Simona, v jeho objetí a cítit ho uvnitř?
Prozatím stačilo. Milovala jsem ho, chápete…
Když mě hodil na postel, trochu se posunula a její pelest bouchla do
zdi.
"Dneska budeš bušit u mě?" zasmála jsem se.
"S tím počítej," ujistil mě a odhrnul mi zástěru stranou. Se zasténáním
jsem si hodila ruce za hlavu. S širokým úsměvem jsem se líně protáhla.
Simonovy prsty mi cupitaly přes pupík, boky, stehna až do klína.
Jemně do něj dloubly a já jsem roztáhla nohy. Simon si olízl rty a klekl
si na kolena.
Dotýkal se mě a ochutnával jako ve Španělsku, přesto to bylo jiné.
Bylo to pořád nádherné, ale já jsem nebyla stejná. Byla jsem víc uvolněná.
Jeho prsty kroužily a mačkaly, dokud nenašly místečko, to jedno,
které mě nutilo prohnout se v zádech a vzdychat temněji. Pak se na něj
Simon přilepil ústy a zasténal přímo do mě. Rukama jsem se chytla za
prsa, a zatímco se díval, škádlila jsem si bradavky, které se okamžitě
postavily.
Znovu jsem měla tu čest vnímat jeho božská ústa na nejintimnější
části svého těla. Ztuhla jsem, od hlavy až k patě mnou projížděla sršící
energie, a pak jsem se opět uvolnila. Začínala jsem cítit, doopravdy cítit
všechno, co se mi v tom okamžiku odehrávalo uvnitř. Lásku. Cítila jsem
lásku a taky to, že je opětovaná…
Ten muž mě miloval za denního světla, kdy se nedalo nic schovat, kdy
všechno bylo na očích a ještě k tomu ušpiněné. Žádná pohádka, žádné
burácení vln, žádné plápolání svíček. Skutečný život. Reálná pohádka,
ve které mě ten muž miloval. A tím myslím, že mě miiiiiiiiloval.
Jazykem. Rty. Prsty. Rukama. Věnoval se mi vším - mně a mojí rozkoši.
Na to bych si mohla zvyknout.
Tentokrát jsem sladké napětí, které se ve mně kumulovalo, přijala
jinak. Moje tělo, zase jednou dokonale sladěné, bylo už připravené,
když jsem v mysli, za zavřenými víčky, uviděla samu sebe, jak se blížím
k útesu. V duchu jsem se usmála, protože jsem věděla, že tentokrát tu
potvoru dostanu. Vtom se tam dole začaly dít vážně hodně zajímavé
věci. Dlouhé prsty uvnitř mě jezdily, zatáčely a hledaly onen tajný bod.
Kolem toho druhého místečka mezitím kroužily rty a jazyk, sály ho
a lízaly, tiskly se k němu a pulsovaly. Před stále zavřenýma očima se mi
divoce roztančily hvězdičky.
"Ó bože... Simone... to je... krása... nepře... stávej... nepře... stávej..."
Zvuky, co mi vycházely z pusy, jsem za žádnou cenu nedokázala
zadržet a sténala jsem čím dál hlasitěji. Bylo to tak příjemné, tak příjemné,
tak moc, moc příjemné, tak blízko, tak blízko...
A pak se ozvalo vřeštění. Jenže ne moje.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak po pokoji letí něco jako chlupatá
raketa.
Střemhlav jako bomba se na Simona vrhl Clive, skočil na něj zezadu
a zaryl mu drápy do ramen.
Simon vystartoval z ložnice do chodby a hned zase zpátky, Clive na
něm byl připevněný jako nějaká vzteklá kožešinová čepice s ocasem.
Rukama - mají kočky ruce? - svíral Simona kolem krku tak, že za jiných
okolností by to vypadalo jako roztomilé kočičí objetí. Jenže tentokrát si
Clive nehrál.
Nahá, jen v zástěře, jsem za nimi vyběhla, abych Simona zkusila
zabrzdit, jenže jemu se s deseti drápy hluboko v kůži zpomalit nechtělo,
a tak neustále přebíhal z jedné místnosti do druhé.
Samozřejmě mi neunikla ironie, že takhle Simon doslova utíká od
"kočičky".
Kdyby se mě to netýkalo a sledovala bych to jen jako nezúčastněný
divák, asi bych se smíchy počurala. Já se ale držela, i když to bylo při
Simonových výkřicích těžké. Co bych neudělala pro lásku!
Nakonec jsem je oba zatlačila do rohu, otočila Simona čelem ke zdi,
překonala nutkání štípnout ho do zadku a Clivea z něj vypáčila. Okamžitě
jsem s ním zamířila do obýváku, položila ho se zacinkáním drápků
na gauč a poplácala ho po hlavičce jako poděkování za obranu, ať už
byla jakkoli neopodstatněná. Clive mi odpověděl pyšným zamňoukáním
a olízl si fousky.
Když jsem se vrátila do kuchyně, našla jsem Simona stále přikrčeného
u zdi. Vyplašeně těkal očima a šklebil se bolestí. Pohledem jsem sjela
níž. Neuvěřitelný.
On
Mu
Pořád
Stál.
Simon si všiml, jak mu očima cestuju po těle, a určitě si na naše první
setkání taky vzpomněl. Plaše sklopil hlavu.
"Pořád ti stojí," zamumlala jsem zadýchaně a znovu se pokusila rozvázat
si zástěru.
"No jo."
"To je úžasný."
"Ty seš úžasná."
"Do háje s tím," zamručela jsem a s uzlem to vzdala. Bleskově jsem
si zástěru přetočila na záda, a jak jsem se rozběhla, vlála za mnou jako
pláštík. Narazila jsem na Simona a přitiskla ho na zeď. Když jsem se po
něm vyšplhala nahoru, začala jsem ho zuřivě líbat a škrábat nehty do
hrudníku. Zasténal.
"Co záda? V pohodě?" zeptala jsem se ho mezi polibky.
"Přežiju to. Ale tvůj kocour…"
"Chce mě jen chránit. Myslel si, že jeho mamce ubližuješ."
"A ubližoval jsem?"
"To spíš naopak."
"Fakt?"
"To se vsaď!" zakřičela jsem, a jak jsem se po něm plazila, klouzala
jsem po hrubém, zcukernatělém medu.
Vtom jsem se v líbání zarazila a slezla z něj dolů. Zatlačila jsem ho
na zem a tak rychle převrátila na záda, že se zvedl moučný mrak. Sedla
jsem si na něj obkročmo, nahá uprostřed kuchyně a s ňadry pomalovanými
marmeládou. Mírně jsem se nadzvedla, vzala ho za ruce a pobídla
ho, aby mě chytil za boky.
"U tohohle se budeš chtít pořádně držet," zašeptala jsem a dosedla.
Oba jsme zasténali zároveň. Znovu jsem ho měla v sobě a znovu to bylo
nádherné. Prohnula jsem se v zádech a na zkoušku popojela pánví…
poprvé… podruhé… potřetí. To, co se říká o řízení kola, je skutečně
pravda. Moje tělo se okamžitě rozpomnělo.
I s tím stupidním pláštíkem za sebou jsem se na Simonovi rozpohybovala,
neúnavně vyrážela vpřed a mezitím odpovídala na každé jeho
škubnutí uvnitř mě. Společně jsme jezdili, cválali a doslova se šoupali
po podlaze. Potom se pode mnou posadil, přičemž do mě vnikl tak
hluboko, až jsem vyjekla. Zatímco jsem se na něm usazovala, rukama
jsem mu divoce cuchala vlasy. Když jsem se ukotvila, zavřela jsem oči
a začala.
Začala tu dlouhou pouť na útes.
Už jsem viděla jeho hranu, vysoko nad rozbouřenou vodou. Nahlédla
jsem přes okraj a spatřila i Óčko. Zamávalo mi z vln, na kterých se houpalo
jako nějaký mořský savec. Lstivá potvora.
Simon mě právě líbal na krku, lízal a sál mou pokožku a dováděl mě
k šílenství.
Jednou nohou jsem vykročila do prázdna. Palcem jsem ukázala přímo
na Óčko, zakroutila kotníkem a do vzduchu nakreslila pár drobných
kroužků.
Drobné kroužky.
Zatlačila jsem Simona zpátky na zem, chňapla ho za ruku a dovedla
si ji mezi nohy. S prsty přitisknutými na jeho jsem se na něm drsně rozrajtovala
a moje vzdychání sílilo s tím, jak jsme zrychlovali, společně
a přesně tam. Přesně tam. Přesně, přesně, přesně… tam…
"Panebože, Caroline, ty... seš... úžasná... strašně... tě... miluju...
k zbláznění..."
A to jsem potřebovala.
V mysli jsem položila nohu zpět na okraj útesu a pak se rozlétla.
Neskočila jsem. Rozlétla jsem se. V letu jsem dokonale rozpažila, na
hladině jsem popadla Óčko a i s ním hladce vklouzla pod vodu.
Óčko bylo zpátky.
Uši mi vyplnil bílý šum. Nejdřív se ta novina dostala k mým dvaceti
prstům. Zabrněly mě, jak v nich zašuměla a zajiskřila energie, která se
začala prohánět každým nervem a každou buňkou, co už měsíce hladověly.
A ty pak pověděly dalším buňkám, svým sestrám, že se děje něco
fantastického. Za očními víčky mi explodoval smyslový ohňostroj plný
jasných barev a do všech koutů mého těla se rozlil neuvěřitelný pocit.
Úplně celou mě vyplnila čirá, pulsující rozkoš, zatímco jsem se chvěla
a vzpínala na Simonovi, který to všechno vydržel.
Netuším, jestli taky slyšel zpívat ty sbory nemravných andělů, ale na
tom nezáleží. Já je slyšela. Ukázkový případ blaha.
Óčko bylo zpátky a přivedlo si kamarády.
Zatímco jsme se Simon a já dál společně kroutili a mačkali, prohýbali
jsme se ve vlnách, které mě stále zalévaly. Vtom jsem zaklonila hlavu
a chlípně se rozkřičela na celé kolo. Bylo mi úplně jedno, jestli mě
někdo slyší. Byla jsem ve svém Domě orgasmů.
Otevřela jsem oči a uviděla Simona pod sebou. Zběsile a šťastně se
usmíval od ucha k uchu. Z tváře se mu dalo vyčíst úsilí, s kterým to se
mnou prožil, a z mouky v jeho vlasech bylo těstíčko.
Vypadal jako z papírmašé.
Já jsem se hnala pořád kupředu, přes zemi vícenásobných orgasmů
až do země nikoho. Po šestém nebo sedmém vyvrcholení moje tělo
ochablo extází.
Jenže Óčko si přivedlo ještě někoho. Vedle bodu G i Svatý grál.
Když jsem se najednou začala pomateně zajíkat, zachytila jsem se
Simona, zahákla jsem se za něj, aby mě neunesla ta největší přílivová
vlna lásky, co mi zkroutila palce u nohou a zavalila mě jako tuna cihel.
Simon vytušil, že tentokrát potřebuju pomoc, a posadil se, čímž svou
pozici ještě vylepšil. Objevil skrytý bod hluboko uvnitř, který svými
neúnavnými pohyby rozdráždil tak, že jsem se ho se zatajeným dechem
musela držet jako klíště.
Když jsem nakonec otevřela oči, v místnosti kolem jsem viděla hvězdičky,
jak se mi postupně do systému vracel kyslík. Blábolila jsem mu
cosi nesrozumitelného do hrudníku, zatímco do mě neustále přirážel,
aby kdesi uvnitř mě našel i svoje vlastní potěšení.
S ustupujícím vlnobitím jsme se třásli už oba dva. Vytrácející se slast
nahradila láska. Znovu mě celou vyplnila. Nemohla jsem ani hýbat pusou,
jak byla unavená. Simon mi vzal dech. Tak jsem udělala to nejlepší,
co jsem zrovna mohla. Vzala jsem ho za ruku a položila si ji na srdce.
Pak jsem ho políbila. Jako by tomu rozuměl, polibek mi oplatil. Zabroukala
jsem štěstím. Broukání moc sil nestojí.
Naprosto vyčerpaná, zmámená a lepkavá potem jsem se zády
položila Simonovi na nohy. A vůbec jsem se nestarala o to, jak pokrouceně
a směšně vypadám. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Simona asi
napadlo, že takhle nemám dost pohodlí, tak se vysoukal zpod mého
těla, pomohl mi rozplést nohy a na podlaze v kuchyni mě schoval do
náruče.
Chvíli jsme potichu leželi. Ve dveřích ložnice jsem uviděla Clivea, jak
si poklidně olizuje packy.
Všechno bylo fajn.
Když se mi zdálo, že už se můžu pohnout, zkusila jsem se posadit.
Místnost se se mnou trochu zatočila. Simon mě dál objímal jednou
rukou a společně jsme hodnotili situaci. Převržené sklenice a láhve,
poházené buchty - moje kuchyně byla vzhůru nohama. Tiše jsem se
zasmála a otočila se k němu. Díval se na mě šťastnýma očima.
"Uklidíme to?" zeptal se.
"Nejdřív si dáme sprchu."
"Dobře," souhlasil a pomohl mi nahoru.
Jako nějaké staré dámě mi ruplo v zádech a celé tělo mě bolelo. Příjemně
bolelo. Vydala jsem se do koupelny, ale pak jsem změnila směr
a zamířila k ledničce. Vytáhla jsem z ní plechovku Red Bullu a hodila ji
Simonovi.
"Bude se ti hodit." Mrkla jsem na něj a cestou do sprchy zakroutila
zástěrou. Když už bylo Óčko zpátky, nemínila jsem ztrácet čas.
Simon si plechovku otevřel a vyrazil do koupelny za mnou, když
vtom před něj na podlahu skočil Clive a vystrčil na něj pupek. A jako by
ho lákal pacičkami. Simon se podíval na mě, já jsem jen pokrčila rameny.
Oba jsme zírali na kocoura, který se dál vrtěl na zádíčkách a mával
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
na Simona. Simon k němu poklekl a obezřetně natáhl ruku. Clive na
mě mrkl - přísámbůh, že to udělal - a domrskal se k němu blíž. S vědomím,
že to pořád může být jen past, Simon kocoura opatrně poškrabal
na bříšku. A Clive ho nechal. Dokonce jsem zaslechla něco jako zapředení.
Nechala jsem kluky chvíli o samotě a šla pustit sprchu, aby se mezitím
ohřála. Konečně se mi podařilo rozvázat uzel a zbavit se zástěry.
Vklouzla jsem pod trysku, a jak teplá voda dopadla na mou stále citlivou
pokožku, zasténala jsem.
"Tak pojď! Protože já už budu!" zavolala jsem přes hučení sprchy
a zasmála se vlastnímu vtipu. Okamžik nato vykoukla za koupelnovým
závěsem Simonova hlava a nahou, obalenou bublinkami, si mě prohlížela.
Pak za mnou s ďábelským úsměvem vlezl. Při pohledu na deset
drobných vpichů na jeho zádech jsem se polekala, ale Simon se tomu
jen smál.
"Už je to mezi náma dobrý. Myslím, že jsme se skámošili," ujistil mě.
Vstoupil za mnou pod proud vody a přitiskl si mě k sobě.
Uvolněně jsem vydechla. "To je tak příjemný," zamumlala jsem.
"To teda je."
Voda dopadala na nás i kolem nás, já jsem byla v Simonově náručí…
co lepšího jsem si mohla přát?
Vtom se Simon mírně odtáhl a tázavě se na mě zadíval. "Caroline?"
"Hmm?"
"Je některá z těch buchet na zemi… no…"
"Ano?"
"Je některá z nich cuketová?"
"Ano, Simone, je mezi nima i cuketová."
Kromě vody zase všechno na chvíli ztichlo.
"Caroline?"
"Hmm?"
"Myslel jsem si, že víc už tě milovat nemůžu, ale ono to jde."
"To jsem ráda, Simone. Teď mi dej cukříček."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama