Kapitola dvacet dva 2. část KONEC - Nabíječ

17. března 2017 v 14:58 | Admin |  Alice Clayten
Sms mezi Simonem a Caroline následující úterý:
Mluvil jsem s jedním kámošem. Už asi vím, jak udělat ty krevety,
cos z nich šílela ve Španělsku.
Super, budou se hodit na španělskou párty, co plánuju na sobotu.
Přijdou všichni, dokonce i Jillian a Benjamin.
Určitě ji nechceš udělat v mým bytě?
Ne, u mě to bude snazší. Mám ostrůvek, na kterým se líp připravuje.
Zabavuju si ale tvou troubu.
A můžu si já zabavit tvůj ostrůvek?
V tomhle smyslu se sloveso zabavit nepoužívá.
Vždyť ty víš, jak jsem to myslel.
Vím a smíš.
Zlato, nevíš, kde mám běžecký boty?
Tam, kde sis je nechal - v mý koupelně. Ráno jsem o ně zakopla.
Co to bylo? Tys na mě zabušila?
Tys to slyšel?
No jo, vzbudilo mě to.
A to ses ani nepřiběhl podívat, jestli jsem v pořádku?
Nechci rušit Clivea.
Stejně nemůžu uvěřit, že spí u tebe. Kočičí zrádce.
Jsme teď kámoši… no, skoro kámoši. Zase mi počural mikinu.
CHA! Musím do práce, zloději koček. Platí ten film dneska večer?
Jestli tomu tak chceš říkat.
Tady má někdo nějaký plány?
Já mám plány! Budeš se divit.
Ty taky…
Zrovna jím tvůj jablečnej koláč… mysli na to.
Nemyslím na nic jinýho… nesnáším tě.
To není pravda.
Je to pravda. A tím koláčem se přecpi!
…jsem se zakuckal…
Sms mezi Mimi a Caroline ve středu:
Určitě nemám v sobotu nic přinést?
Určitě, Sophia přinese pití a my obstaráme všechno ostatní.
To je krása, když zase mluvíš v množným čísle.
Jo, množný číslo si teď užíváme.
Myslíš jako mnoho čísel?
Kolik nám je, 7? Ano, čísel je mnoho.
To ráda slyším. A už jsi spala v posteli hříchu?
Ne, býváme spíš u mě. V jeho posteli bych se asi necítila.
Z tý postele se mockrát bušilo do zdi…
Přesně. O to jde, je to divný.
Možná by sis do ní měla udělat i svůj zářez, obrazně řečeno.
Nová éra, nová přítelkyně, nový nabíjení?
Já nevím, uvidíme… Jednou tam určitě spát budu, ale nespěchám.
Kromě toho v ní teď Simon má Clivea.
COŽE? Clive přece nesnáší chlapy! Kromě gayů…
Našli jakousi společnou kocouří/chlapskou řeč. Radši se moc neptám.
To je jako nějaký nový uspořádání světa.
Já vím.
Mám v sobotu přijít dřív, abych ti pomohla?
Ty se chceš prostě dostat k mým šuplíkům.
Potřebujou přeorganizovat…
Tak přijď dřív.
HURÁ!
Přiveď pomocníka…
Středeční večer byl úplně klidný. Seděli jsme se Simonem na gauči
a oba jsme pracovali. Já jsem kreslila návrh pro něčí tančírnu. Přesně
tak, tančírnu. Takový svět jsem navštěvovala. Pouze navštěvovala,
nežila jsem v něm. Na sobě jsem ještě pořád měla soupravu na jógu.
Večeři uvařil Simon. V mojí kuchyni začínal být jako doma. Řekl, že
by bylo jednodušší, kdyby se prostě nastěhoval ke mně, jenže teprve
pak jsem si všimla, že u toho zvedal Clivea na linku, aby se mohl
"dívat". Nebrala jsem to teda moc vážně, protože to neříkal mně,
ale Cliveovi. Myslím, že u toho taky mumlal: "Tak pojď, kamaráde.
Takhle se můžeš dívat. Z podlahy toho moc nevidíš, co? No, nemám
pravdu?"
A Clive mu odpověděl. Já vím, že technicky to nejde, ale jeho zamňoukání
vážně znělo jako "Díky".
Bylo hezké, že si moji kluci tak rozuměli.
Právě jsme všichni seděli na gauči, já kreslila a Simon si na internetu
plánoval cestu do Peru. Měl něco jako sedmdesát miliard bonusových bodů
za nalétané kilometry a s velkým potěšením mi to pořád předhazoval.
Až na škrábání mých pastelek o papír a jeho klikání do klávesnice
bylo naprosté ticho. Jo, zapomněla jsem na klapání drápků toho nejtvrdohlavějšího
kocoura na světě.
Když Simon skončil, zavřel notebook, protáhl si ruce nad hlavou
a ukázal svou veselou cestičku do kalhot. Možná jsem při kreslení trochu
přetáhla linku. Pak zaklonil hlavu, položil si ji na opěradlo a zavřel
oči. Ani ne za pět minut se ozvalo slabé chrápání. Musela jsem se tiše
smát, ale pokračovala jsem v práci.
Po chvíli jsem ucítila, jak se ke mně přes polštáře natahuje dlaň
a bere mě za ruku.
Nakonec, ke kreslení mi stačila jen jedna.
* * *
"Zatraceně, Caroline, tyhle krevety jsou brutální!" zasténala Mimi
tak, že si Ryan poposedl na židli.
Byl sobotní večer a všichni jsme seděli u mě v kuchyni kolem jídelního
stolu, který se prohýbal pod španělským jídlem a vínem. Pokusila
jsem se připravit všechny ty dobroty, co jsme se Simonem ochutnali,
a náramně jsem se u toho rozptýlila. Originál byl samozřejmě lepší,
ale docela se mu to blížilo. Taky jsme nebyli v přímořském letovisku,
namísto toho jsme si ovšem užívali útulnou atmosféru, kterou dokáže
vytvořit jen podzimní večer v mlhavém San Francisku. Za okny se
mihotala světla velkoměsta, v krbu praskal oheň (o ten se postaral Benjamin)
a byt vyplňoval smích.
Zatímco jsme se bavili s našimi přáteli, seděla jsem hned vedle Simona
přitisknutá k jeho boku. Bála jsem se, že si nás ostatní nějakým způsobem
podají, jelikož byli už dlouho přesvědčení, že se dáme dohromady.
Ale probíhalo to dobře, nanejvýš nás jen sem tam trochu poškádlili.
Většinu večera jsme se drželi dost u sebe, ale mně bylo jasné, že časem
se přeměníme v jednu z těch dvojic, které nepotřebují být věčně spolu.
Podobný pár jsem nikdy tvořit nechtěla. Partneři jsou v něm naprosto
závislí jeden na druhém a neustále se musí navzájem ujišťovat. Simona
jsem milovala, o tom nebylo pochyb. Ale, prokristapána, jeden z nás byl
často na cestách a tak jsme to museli brát. Počítali jsme s odlukou.
Přisunula jsem se k němu blíž a on mě rukou objal kolem pasu. Dlaní
mě přitom hladil po paži, občas ji stiskl, abych o něm věděla. Nemohla
jsem o něm nevědět. Kolem loktu mi prsty obkresloval drobné kroužky,
a když mě letmo políbil na čelo, neubránila jsem se povzdechu.
Nepotřebovala jsem "Miláčku" a "Drahoušku". Potřebovala jsem jen
jeho a ty kroužky. Potřebovala jsem ho jen cítit nablízku, kdykoli byl
doma. Jillian zachytila přes stůl můj pohled a mrkla na mě.
"Copak je?" zeptala jsem se a usrkla ze své druhé sklenky brandy.
Tu noc neměl Simon žádný problém dostat mě do postele. Ne že by ho
někdy měl.
"Tak to dobře dopadlo, ne?" nadhodila Jillian a očima přejížděla tam
a zpět mezi Simonem a mnou.
"Líp to dopadnout nemohlo. To, že jsi mi přenechala tenhle podnájem,
bylo tvoje nejlepší rozhodnutí v životě," usmála jsem se a opřela se
o Simona, který mě laskal na rameni.
"Pamatuješ, jak jsem ti psal z Irska? Číslo na tebe mi dala Jillian a to
bylo její nejlepší rozhodnutí v životě," upřesnil Simon a přitom mrkl na
Benjamina, který seděl naproti.
"No, já nevím. Podle mě nebylo špatný ani to, když jsem se rozhodla
předstírat, že tvýho tajemnýho souseda neznám," řekla Jillian a na tváři
se jí rozzářil uličnický úsměv. Simonovi zaskočilo brandy.
"Počkat, počkat! Ty jsi celou dobu věděla, že vedle ní bydlím já?" užasl
a utřel si ústa do ubrousku, co jsem mu podala. "Vždyť jsi u mě nikdy
nebyla!"
"Ona ne, ale já ano," ozval se Benjamin a přiťukl si se svou snoubenkou.
Zatímco si pobaveně blahopřáli k úspěchu, Simon a já jsme je sledovali
vytřeštěnýma očima.
Dobrá práce…
* * *
"Fajn, tohle je poslední. Už tady nic špinavýho není," oznámil Simon,
když zavíral myčku na nádobí. Poté, co všichni odešli, jsme se rozhodli,
že uklidíme hned a nebudeme to odkládat na ráno.
"Díkybohu. Jsem utahaná."
"Mám úplně vysušený ruce," postěžoval si a ukázal mi, jak jsou červené.
"To je známka každý dobrý hospodyňky." Jen taktak jsem se jeho
chmatavým rukám vyhnula.
"Klidně mi dej zaštupovat ponožky, ale dones mi sem zpátky mou
prdelku," zhoukl a hodil po mně utěrku.
"Jakou tvou prdelku? Myslíš tuhle?" zapěla jsem, opřela se lokty
o kuchyňský ostrůvek a vystrčila na něj zadek.
"Takže ty si chceš hrát, jo? Myslel jsem, že seš utahaná," zamumlal,
když mě svýma vysušenýma rukama popadl zezadu a jemně
plácnul.
"Asi jsem právě popadla druhej dech," zahihňala jsem se. Vtom si mě
švihem přehodil přes rameno jako požárník a zamířil do ložnice. Vzhůru
nohama jsem mu pěstmi bušila do zad a kopala, i když jsem se mu
chtěla vymanit jen naoko. Ve dveřích ložnice se zarazil.
"Myslím, že jsme na něco zapomněli," pronesl a otočil se, abych mohla
nahlédnout dovnitř, kde svlečená postel čekala na ustlání.
"Sakra, nedala jsem prádlo do sušičky. Bude ještě mokrý!" zabručela
jsem.
"Problém vyřešen. Pyžamová párty u Simona," ohlásil a otevřel
zásuvku s mým prádélkem. "Vyber si košilku, Košilko."
"Chceš, abysme spali u tebe doma?"
"A proč ne? Od návratu ze Španělska spíme pořád tady. Mojí posteli
se stejská." Prohrabával se hromadou krajky a průhledné látky.
Hmm, jeho posteli se nejspíš stýskalo víc než kdy jindy.
"Tak si vyber." Znovu mě plácl po zadku.
"Ty si vyber, co se ti líbí. Já ti to pak upravím," zahihňala jsem se,
zatímco jsem samu sebe přemlouvala: Ale no tak, přece zvládnu strávit
noc v jeho posteli. Mohla by to být legrace.
Vtom jsem zahlédla, že se mu pod ruku dostalo něco povědomě růžového
a krajkového, a pak už jsme spěchali do chodby. Při vstupu do jeho bytu
se mi podařilo kopnout mu do dveří, což je vzhůru nohama docela výkon.
* * *
Znovu jsem se pro Simona převlékala v koupelně do prádélka. Cokoli
jsem si oblékla, se mu vždycky líbilo. A bylo mu jedno, jestli jde o dámskou
košilku, nebo o jeho vytahané triko. Stejně na mně nic dlouho nevydrželo.
Aniž bych chtěla, myslela jsem na všechny ženy, které u něj byly přede
mnou, na ženy, s kterými si užil a které si užily s ním. Tentokrát
jsem u něj ale byla já a chtěl jenom mě. S hlubokým nádechem jsem
si uhladila hedvábnou látku na těle. V předtuše, že se mě zanedlouho
dotknou jeho ruce, mi vzrušením naskočila husí kůže.
Slyšela jsem ho, jak chystá gramofon - zvuk jehly praskající a poskakující
po vinylu mě povzbudil.
Glenn Miller. "Měsíční serenáda." Ó jé.
Když jsem otevřela dveře, Simon stál u obří Nabíječovy postele hříchu.
Usmál se na mě a přejel si mě pohledem.
"Sluší ti to," zamumlal, zatímco jsem šla k němu.
"Tobě taky."
"Mám na sobě to stejný co předtím, Caroline."
Položila jsem mu ruce kolem krku a Simon mě po nich pohladil. Jeho
prsty mě zašimraly na vnitřní straně loktů.
"Já vím," řekla jsem a vlhkými rty ho políbila pod ucho. "Slušelo ti to
předtím a sluší ti to i teď."
"Ukaž, ať si tě prohlídnu," zašeptal, pak mě políbil na krk. Zachvěla
jsem se. V místnosti ale nebyla vůbec zima.
Simon si mě otočil jako na tanečním parketu, pak mě zastavil a chvíli
si prohlížel mou košilku. Růžovou, jeho oblíbenou. Zapomněl mi k ní
ale vzít kalhotky a já ho na to zapomněla upozornit. Další piruetkou
si mě přitáhl zpátky k sobě a já jsem se okamžitě dala do rozepínání
knoflíků jeho košile.
"Povedenej večírek," poznamenal.
Dva knoflíky venku z dírky.
"To mi povídej. Nemůžu uvěřit, že ti dva se nás snažili dát dohromady
od samýho začátku! Za další dvě dvojice si ale body přičítáme my."
"Kdo by si pomyslel, že se do sebe zamilujeme, když jsi mi přišla
bušit na dveře."
Další knoflík venku.
"Naštěstí jsem tě natolik okouzlila, že se tomu nedalo vyhnout."
"To ta košilka, Caroline. Ta mě dostala. Ty a tvoje kouzlo jste byly
bonusový. Nenapadlo mě, že tě získám jako přítelkyni."
Rozepnutá košile se mu svezla z ramen.
"Přítelkyni? A já myslela, že spolu jen tak blbneme!" hihňala jsem se
a zápasila přitom s jeho páskem.
"No tak to si teď se svou přítelkyní pořádně zablbnu!"
Spona opasku se rozepnula a knoflíky džínsů vyskočily z dírek.
Díkybohu za staromódní zapínání na knoflíky. Simon mě zvedl (za
nahý zadek - měla bych asi dodat) a odnesl mě na postel. Mezitím jsem
mu stáhla košili, která na něm zůstala viset za rukávy.
"Tenhle zvuk mám ráda," zašeptala jsem mu do ucha, když mě pokládal
na matraci.
Jak se nade mnou skláněl a polibky mi zasypával hruď, dokola opakoval
jedno slovo. Přítelkyně, polibek. Přítelkyně, přítelkyně, pak polibek.
"Slyšel jsi, že se Mimi a Ryan chtějí sestěhovat? Nezdá se ti to moc
brzo? Doufám, že vědí, do čeho jdou," informovala jsem ho a prohnula
se v zádech vstříc jeho laskání.
"Já vím, do čeho jdu."
"Jak to myslíš?"
"Hlupáčku," řekl a vtom jsem zaslechla cinknutí spony na jeho opasku,
když dopadla na zem. "Mě zajímá jenom náš happy end. Možná
i dva nebo tři. Vypil jsem totiž ten ženšen, cos mi dneska ráno nechala,
takže se těš," zašklebil se, přitom si na rameno hodil jednu mou nohu
a na vnitřní stranu lýtka mi začal polibky vyznačovat cestičku.
"Happy end, jo?"
"Podle tebe si ho snad nezasloužíme?" nadhodil, když si klekal. Jakmile
se mi jeho rty dostaly až na stehno, zasténala jsem.
"To určitě, sakra!" zasmála jsem se, hodila ruce za hlavu a nadzvedla
pro něj pánev. Nazdar, Óčko! Ráda tě zase potkávám. Simon mi svými
rty ihned jedno přivedl. A svým jazykem mi přivedl druhé. A ve chvíli,
kdy do mě zajel a postrčil mě po posteli výš, jsem málem měla další.
Všechny svršky na podlaze, kůže na zpocené kůži, moje nohy pevně
kolem jeho boků, přirážejících do mých. Simonovy oči plály vzrušením,
zatímco jsem vnímala každý jeho centimetr. Venku. Uvnitř. Na
celém svém těle.
"Ó bože," zasténala jsem. A pak jsem to uslyšela.
Buch.
"Ó bože," vylétlo mi znovu z úst.
Buch buch.
Při tom zvuku jsem se musela hihňat. Bušili jsme do mojí zdi.
Simon na mě shlédl dolů s nadzvednutým obočím.
"Něco legračního?" zeptal se a zarazil se v pohybu. Pak do mě znovu
pomalu, velmi, velmi pomalu zajel.
"Bušíme do mojí zdi," zasmála jsem se a sledovala, jak se mu mění
výraz v obličeji, když si všiml, že se směju.
"To si piš," připustil a taky se zaculil. "Vadí ti to?"
Nohama jsem ho sevřela pevněji v pase a přitáhla se k němu, co nejvíc
to šlo.
"Rozjeď to, Nabíječi." Mrkla jsem na něj a Nabíječ neváhal.
Silnými nárazy mě strkal po posteli stále víc nahoru. Zajížděl do
mě neúprosně a tak akorát, jak jsem ho dokázala přijmout, dokud tu
hranici nepřekročil. Upřel na mě pronikavý pohled a na tváři se mu zablýskl
chápavý úšklebek. Zavřela jsem oči a vnímala jen to, jak hluboko
mě zasahuje. A tím hluboko myslím hluboko…
Vtom mě popadl za ruce a dovedl je k pelesti nad mou hlavou.
"U tohohle se budeš chtít pořádně držet," zašeptal, přehodil si jednu
mou nohu přes rameno a změnil rytmus svých boků.
"Simone!" vykřikla jsem, když jsem ucítila celé své tělo v křeči. Jeho
oči, ty proklatě modré oči, se zabořily do mých, zatímco jsem se pod
ním svíjela.
Zavolal moje a jenom moje jméno.
* * *
Později, když už jsem skoro spala, se prohnula matrace, to když
Simon vstával z postele. Pak jsem zaslechla, jak obrací desku, a zavrtala
se víc do polštáře. Tělo jsem měla příjemně unavené po tom, co se s ním
řádilo až do úplného vyčerpání. Tu noc se moje zeď pořádně otřásala.
Patřila mi už z obou stran.
Trochu mě překvapilo, že slyším Simonovu vrávoravou chůzi až na
chodbě, ale v polospánku jsem si to vysvětlila tím, že si jde nejspíš pro
vodu, a klidně jsem usnula.
Chvíli nato mě probudily jeho paže, které mě objaly a přitáhly k jeho
hřejivému tělu. Zatímco se uveleboval, políbil mě na krk, potom na
tvář, pak na čelo. Vtom se ozvalo… předení?
"Co to je?" zeptala jsem se a rozhlédla se kolem.
"Napadlo mě, že je mu smutno," přiznal se Simon plaše.
Když jsem se ohlédla, uviděla jsem za sebou kromě Simona i Clivea,
pro kterého šel do mého bytu. Ten, celý potěšený pozorností, které
se mu poslední dobou dostávalo, hlasitě vrněl. Rýpl do mě čumákem
a usadil se mezi nás.
"Neuvěřitelný," zamumlala jsem a zakoulela na oba očima.
"Ty se divíš? Víš přece, jak moc tvou číču miluju," pronesl Simon s kamennou
tváří. Potom se začal dusit smíchem a otřásat celou postelí.
"Máš štěstí, že tě miluju," řekla jsem jen a nechala se dál objímat.
"To teda mám."
A když se jeho těžce potlačovaný smích utišil a znovu se ohlásil spánek,
napadlo mě ještě, co asi pro mě a mého Nabíječe chystá budoucnost.
Věděla jsem, že to nebude vždycky jednoduché. Byla jsem si ale jistá,
že si to parádně užijeme.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
* * *
Všude byl klid, když jsem se vydal na obchůzku, abych se ujistil, že
oblast je bezpečná. Zatímco jsem po svém novém teritoriu tiše našlapoval,
dával jsem pozor, jestli se někde náhodou neválí poztrácené tyčinky
do uší. S těmi bych musel nemilosrdně zatočit. Pokud se totiž včas
nezkrotí, rozmnoží se. To už jsem zažil.
Dostal jsem se na podivnou polici, na které nebylo kromě skleněných
lahviček vůbec nic. Do jedné jsem šťouchl a sledoval, jak dopadá
na podlahu. Na tohle místo jsem se chtěl ještě vrátit, ale prozatím jsem
musel pokračovat v pochůzce.
Při kontrole okna do ulice jsem zjistil, že z téhle výhodné pozice
můžu mít pod dohledem celou čtvrť. Další okno, které bylo směrem na
jih, mi připadalo jako vhodná zastávka na šlofíka. Z něj jsem zmerčil
sovu, co seděla venku, a jeden na druhého jsme vyzkoušeli hypnotický
pohled. Po patnácti minutách jsme to jen velice neochotně vzdali a já
jsem se mohl vrátit na stráž. Moji lidé se po několika kolech vřískání
konečně ztišili. Co je moc, to je moc.
Živitelka si podle očekávání zabrala většinu prostoru na spaní. Dlouhán
(pojmenovaný celkem trefně vzhledem k tomu, že byl delší než Živitelka)
opět vyluzoval ten hluk - ten, co jsem prostě nemohl tolerovat.
Vtom se Živitelka začala neklidně převalovat. Očividně neměla klidný
spánek. To bylo třeba napravit, protože bez dostatečného odpočinku
by si se mnou následující večer nezvládla hrát. Naše společné hry se
jí obvykle líbily, takže jsem situaci musel vzít opět do vlastních pacek.
S vrozenou ladností, kterou podle mě neuměli moji lidé dostatečně
ocenit, jsem vyskočil z podlahy na postel a prodral se mezi koleny, nohama,
pažemi a lokty až úplně nahoru, kde jsem se uvelebil přímo Dlouhánovi
pod bradu. Nataženou packou jsem mu zakryl dýchací otvory,
a hluk tím na okamžik zastavil. Dlouhán mi sice packu smetl pryč, ale
když se přetočil na bok, hluk ustal. V jediném rohu, který mu Živitelka
nechala, se schoulil do klubíčka. Nato jsem ze stoje vytočil své nejlepší
salto na místě a při dopadu zachoval dokonalou rovnováhu. Tak jako
obvykle to mí lidé ani nepostřehli.
Uvelebil jsem se mezi ně a dopřál si odpočinek. Náš domov byl bezpečný,
a zatímco jsem na Živitelku a na Dlouhána dohlížel, dovolil jsem
si snít. O ní. O té, která mi zmizela…
* * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Barča Barča | 21. dubna 2017 v 16:04 | Reagovat

Super knížka, jako vždy jsi nezklamala přečteno jedním dechem 😁

2 help-for-everything help-for-everything | 22. dubna 2017 v 21:40 | Reagovat

To jsemje raada :)))

3 gabča gabča | Web | 31. července 2017 v 16:29 | Reagovat

hezký :)

4 Lilča Lilča | E-mail | Web | 7. ledna 2018 v 9:20 | Reagovat

Tak toto je jedna z nejuzasnejsich knih,co jsem kdy cetla! Opravdu mas talent pro psani knih a urcite v tom pokracuj! Ja jako opravdu zacinajici,ktera se snazi svetu ukazat svoji knihu....Do tebe mam vazne daleko😉

5 obtaEl obtaEl | E-mail | Web | 3. února 2018 v 20:00 | Reagovat

Да, действительно. Я присоединяюсь ко всему выше сказанному. Можем пообщаться на эту тему.

---
М У С О Р !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! моды для fifa 15 фнл скачать, fifa 15 скачать торрент v5 а также <a href=http://15fifa.ru/skachat-fifa-15/>fifa 17 ultimate team скачать на пк без торрента</a> скачать торрент игру fifa 15 на пк

6 defewrakeKl defewrakeKl | E-mail | Web | 14. února 2018 v 2:46 | Reagovat

does viagra work with low testosterone
<a href=http://hqviagrauro.com/>cheap viagra online canadian pharmacy</a>
safest site to buy generic viagra
<a href="http://hqviagrauro.com/">cheap viagra pills online</a>
tomar viagra todos los dias hace mal

7 Clarissa Clarissa | 12. srpna 2018 v 23:53 | Reagovat

[4]: Ty jsi trdlo, ty jedna začátečnice, tohle je kniha od americké spisovatelky Alice Clayton. Tvoji radu o pokračování tedy ani nepotřebuje, vyšlo jí už asi deset knih... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama