Kapitola deset 1.část- Nabíječ

17. března 2017 v 14:42 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola deset
Seděla jsem u sebe v kanceláři a koukala ven z okna. Přede mnou
ležel seznam věcí, které bylo třeba udělat, a nebyl vůbec krátký.
Měla jsem zaběhnout do domu Nicholsonových, jehož rekonstrukce
byla téměř u konce. Ložnice i koupelna byly hotové, zbývalo jen pár
drobností. Měla jsem zajít do designérského centra pro nové katalogy,
pak na schůzku s novým klientem, kterého mi dohodila Mimi, a navrch
k tomu všemu na mě čekala složka plná faktur, co jsem měla
projít.Jenže já jsem jen dál koukala z okna. Možná jsem měla v hlavě Simona.
A ne bezdůvodně. Po tom výbuchu trubek, bušení hlavou do zdi,
neustálém esemeskování celou neděli, kdy se dožadoval další cuketové
buchty, ho můj mozek prostě nemohl vymazat. Včera v noci se Simon
navíc vytasil s pořádnou zbraní: on mě uglennmilleroval. Dokonce
zaklepal na stěnu, aby se ujistil, že poslouchám.
Opřela jsem si hlavu o stůl a párkrát s ní bouchla do desky. Chtěla
jsem zjistit, jestli to pomůže. Simonovi to očividně pomáhalo…
* * *Ten večer jsem šla na jógu rovnou z práce, a když jsem později vycházela
po schodech k bytu, zaslechla jsem, jak se nahoře otevřely dveře.
"Caroline?" zavolal na mě Simon dolů.
Zakřenila jsem se a pokračovala ve výstupu.
"Ano, Simone?" zavolala jsem na něj nahoru.
"Jdeš pozdě."
"To mi teď jako špehuješ dveře?" zasmála jsem se, obkroužila poslední
odpočívadlo a objevila nad sebou Simona. Nakláněl se přes zábradlí
s vlasy spadlými do obličeje.
"Jo. Čekám na buchtu. Ubuchtuj mě, ženo!"
"Ty nejseš normální, víš to?" Vyšla jsem poslední schody a postavila
se před něj.
"Říká se to o mně. Hezky voníš," řekl a nahnul se ke mně.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
"Ty mě očicháváš?" zeptala jsem se nevěřícně, když jsem otvírala
dveře od svého bytu.
"Mmm-hmm, moc hezky. Jdeš z nějakýho tréninku?" vyzvídal, pak
vešel ke mně a zavřel za námi.
"Z jógy, proč?"
"Voníš nádherně, když jsi celá rozehřátá," ocenil a přitom mu ďábelsky
nadskočilo obočí.
"Podle takových kritérií si vybíráš ženský?" Odvrátila jsem se od něj,
abych si sundala bundu, a trochu maniakálně jsem stiskla stehna k sobě.
"To není kritérium, prostě voníš fakt nádherně," slyšela jsem ho říct.
Zavřela jsem oči a snažila se zablokovat jeho vúdú, kterým začínal rozvibrovávat
Spodní Caroline.
Při zvuku mého hlasu přiskákal z ložnice Clive, ale když uviděl
Simona, zarazil se na místě. Bohužel se mu na dřevěné podlaze špatně
brzdilo, a tak ne zrovna elegantně sklouzl pod jídelní stůl. Aby se pokusil
znovu získat svou důstojnost, provedl velmi obtížný výskok ze stoje
na polici s knihami, odkud na mě mávl tlapkou. Chtěl, abych šla za ním,
typický chlap.
Odhodila jsem sportovní tašku a doloudala se k němu.
"Ahoj, zlatíčko. Jak ses měl? Hmm? Hrál sis? Vyspinkal ses? Hmm?"
Škrábala jsem ho za uchem a Clive hlasitě předl. Jeho kočičí oči na mě
zasněně hleděly, pak přešly na naši návštěvu. Přísahám, že kocour se
na Simona ušklíbl.
"Takže cuketová buchta… Chápu to tak, že chceš další?" zeptala jsem
se a přehodila si bundu přes opěradlo židle.
"Já vím, že ještě máš. Simon říká: sem s ní," pronesl s kamennou tváří
a s prstem namířeným místo pistole.
"Nejseš těma moučníkama náhodou trochu posedlej? Co takhle nějaká
terapie?" navrhla jsem mu, zatímco jsem šla najít zbylý kus buchty.
Dost možná jsem ho schovávala právě pro něj.
"Jsem už ve skupině A. P. Anonymní pekaři. Scházíme se v pekařství
na Pine Street," odpověděl, když si sedal na vysokou stoličku u kuchyňského
pultu.
"A jste dobrá skupina?"
"Moc dobrá. Na Market Street je jedna ještě lepší, ale tam už chodit
nemůžu," řekl posmutněle, přitom zavrtěl hlavou.
"Vyhodili tě?" podivila jsem se, nakloněná přes pult k němu.
"Přesně tak," přitakal a pak mě prstem vyzval, abych se přiblížila
víc. "Protože jsem se mazlil s houskama," zašeptal.
Rozesmála jsem se a štípla ho jemně do tváře.
"Mazlil s houskama," chichotala jsem se, když mi Simon odtáhl ruku
z obličeje.
"Naval buchtu a nikomu se nic nestane," varoval mě.
Zvedla jsem ruce na znamení, že se vzdávám, a ze skříňky nad jeho
hlavou jsem vytáhla sklenku na víno. Tázavě jsem nadzvedla obočí a Simon
přikývl.
Podala jsem mu láhev Merlotu a otvírák, pak jsem z cedníku v lednici
vyndala trs hroznů. Nalil nám, ťukli jsme si a beze slova jsem nám
začala připravovat večeři.
Zbytek večera proběhl natolik přirozeně, že jsem si ho ani neuvědomovala.
V jedné chvíli jsme probírali nové sklenky na víno, které jsem
koupila u Williams-Sonoma, a půl hodinky na to jsme seděli u stolu
s talíři těstovin. Na sobě jsem měla ještě pořád cvičební úbor, zatímco
Simon byl v džínách, tričku a ponožkách. Mikinu s logem Stanfordu
si sundal, aby mi pomohl scedit těstoviny, o což jsem ho ani nemusela
prosit. Jednoduše šel do kuchyně se mnou, vzal si cedník a těstoviny
hodil zpátky do hrnce akorát včas, když jsem dodělala omáčku.
Mluvili jsme o městě, o jeho práci, o mé práci, o blížícím se výletu
k jezeru Tahoe a nakonec jsme se s kávou přemístili na gauč.
Pohodlně jsem se opřela o polštáře a nohy složila pod sebe. Simon mi
vyprávěl o cestě do Vietnamu, kterou podnikl před několika lety.
"Nic takovýho jsi ještě neviděla - horský vesničky, úžasný pláže, jídlo!
Ó Caroline, to jídlo!" povzdychl si a natáhl paži na opěradlo gauče.
Usmála jsem se a snažila se nevnímat motýlky, co se mi zatřepotaly
v břiše při tónu, jakým vyslovil mé jméno: s tím Ó hned před ním…
Ó jé.
"To zní nádherně, ale já nesnáším vietnamskou kuchyni. Je mi z ní
nanic. Můžu si dojít pro arašídový máslo?"
"Poznal jsem chlapíka, co dělá ty nejlepší nudle na světě. Přímo na
svým hausbótu uprostřed zátoky Ha Long. Jedno sousto a to svý arašídový
máslo bys hodila přes palubu."
"Panebože, kdybych tak mohla cestovat jako ty. Neomrzí to někdy?"
zeptala jsem se.
"Hmmm, ano a ne. Vždycky je skvělý vrátit se domů. San Francisko
mám rád, ale když jsem doma moc dlouho, začne mě svrbět a dostanu
zas chuť vydat se zpátky na cestu. A žádný poznámky k tomu svrbění,
prosím. Už ti začínám trochu vidět do hlavy, Košilko." Poplácal mě
srdečně po rameni.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com)
Zkusila jsem předstírat dotčení, ale pravda byla, že jsem o tom svrbění
vážně chtěla zavtipkovat. Všimla jsem si, že mi nechal ruku na rameni
a nepřítomně na něj prsty kreslil kroužky. Bylo to opravdu tak dávno,
co jsem dovolila, aby se mě nějaký muž dotknul, že mě to kroužení tak
rozhodilo? Nebo za to mohl tenhle muž? Ó bože, konečky jeho prstů. Ať už
to bylo čímkoli, něco to se mnou dělalo. Kdybych zavřela oči, dokázala
bych si představit, jak na mě Óčko mává. Sice stále daleko, ale přece jen
o něco blíž.
Pohlédla jsem na Simona a uviděla, že svou ruku sleduje, jako by byl
na své prsty na mé kůži zvědavý. Rychle jsem se nadechla a to přeneslo
jeho oči k mým. Chvíli jsme na sebe hleděli. Spodní Caroline to samozřejmě
nenechalo chladnou, jenže najednou se dokonce i Srdce rozbušilo
divočeji.
Vtom na opěradlo gauče vyskočil Clive, strčil zadek Simonovi přímo
do obličeje, a okamžitě tak ten moment zabil. Oba jsme se zasmáli,
a zatímco jsem Cliveovi vysvětlovala, že takhle se k návštěvě chovat
nesluší, Simon ze mě svou ruku stáhl. Clive se ovšem tvářil podivně
spokojeně, jako by měl něco za lubem.
"Páni, už je skoro deset! Zabral jsem ti celej večer. Doufám, že jsi
neměla nic v plánu," řekl Simon, vstal a protáhl se. Přitom se mu trochu
nadzvedlo tričko a já jsem se musela kousnout do jazyka, abych mu ten
odhalený proužek kůže nad džínami neolízla.
"Teda Simone, chtěla jsem si užít vzrušující noc u televize, zkouknout
nějakej pořad o vaření a kvůli tobě to padlo!" Postavila jsem se
vedle něj a výhrůžně zamávala pěstí.
"A k tomu jsi mi udělala večeři, která byla mimochodem vynikající,"
povzdychl si a rozhlédl se po mikině.
"Bez problému. Bylo fajn nevařit jen pro sebe. Večeři připravuju
každýmu, kdo se tady objeví a chce po mně buchtu." Konečně jsem mu
předala moučník, který jsem mu schovávala.
Simon se zazubil a sehnul se pro mikinu, co ležela na podlaze vedle
gauče.
"Tak mi dovol, abych příště uvařil já pro tebe. Umím fantastický… eh,
co to…?" zarazil se s úšklebkem.
"Co je?" zeptala jsem se a sledovala, jak roztahuje mikinu.
"Je vlhká. Teda spíš víc než vlhká… je mokrá," podivil se a zmateně
na mě pohlédl.
Koukla jsem na mikinu a pak rovnou na Clivea, který s nevinným
výrazem seděl pořád na opěradle gauče.
"To snad ne," zašeptala jsem a zbledla v obličeji. "Clive, ty malej smrade!"
propalovala jsem ho očima.
Kocour seskočil na zem a vystřelil skrz mé nohy směrem do ložnice.
Věděl, že za prádelník se k němu nedostanu, a tam se taky schoval pokaždé,
když provedl něco moc, moc ošklivého. To se ale už dlouho nestalo.
"Simone, bude lepší, když mi ji tu necháš. Já ti ji vyperu, usuším,
postarám se o to. Moc mě to mrzí," omluvila jsem se rozpaky bez sebe.
"To jako on? To udělal vážně on?" Nechápavě vraštil obličej, zatímco
jsem si od něj mikinu brala.
"Ano, udělal to on. Nezlob se, Simone. Takhle si značkuje teritorium.
Když si někdo nechá oblečení na zemi, tak se na ně… ježiši… počurá.
Fakt mě to strašně mrzí, nezlob se…"
"V pohodě, Caroline. Teda, je to nechutný, ale v pohodě. Už se mi staly
horší věci. To je dobrý, vážně." Užuž se mi chystal položit ruku na
rameno, když vtom jako by si to rozmyslel. Nejspíš kvůli tomu, co se
stalo, když se mě naposledy dotknul.
"Promiň, já…," začala jsem znovu, zatímco Simon zamířil ke dveřím.
"Už dost. Jestli se nepřestaneš omlouvat, přísahám, že si najdu něco
tvýho a počurám ti to taky."
"Dobře, to by bylo teprve nechutný," zasmála jsem se nakonec. "Jenom
škoda, že tak hezkej večer musel skončit u čurání!" naříkala jsem, když
jsem mu otevírala dveře.
"Byl to fakt hezkej večer, i s tím čuráním. Budou i jiný, neboj, Košilko."
Mrkl na mě a přešel chodbou ke svému bytu.
"Pusť mi dneska v noci něco pěknýho, jo?" vybídla jsem ho.
"Máš to mít. Hezky se vyspi," popřál mi a oba jsme zavřeli zároveň.
S mikinou v náruči jsem se opřela zády o dveře. Při vzpomínce na
dotek Simonových prstů jsem musela mít naprosto pitomoučký úsměv
na tváři. Pak mi došlo, že mikina, kterou objímám, je celá počuraná.
"Clive, ty zmetku!" zaječela jsem a běžela do ložnice.
* * *
Prsty, dlaně a rozpálená kůže přitisknuté na mně ve snaze dostat se
blíž. Cítila jsem jeho hřejivý dech, jeho vzrušený hlas v uchu. "Mmm,
Caroline, ty jsi tak příjemná na omak."
Zasténala jsem a přetočila se. Nohy jsem propletla s nohama a ruce
s rukama, jazyk jsem strčila do jeho nedočkavých úst. Sála jsem mu
spodní ret, co chutnal po mátě, vášni a příslibu toho, co se mělo stát po
prvním vniknutí do mého těla. Sténala jsem, on vzdychal a zničehonic
jsem se ocitla pod ním.
Jeho rty se přesunuly z mých úst na krk, kde vlhkým jazykem hledal
místečko pod čelistí - když to místečko skousl, oči se mi rozjely a vše
uvnitř mě explodovalo. Lišácky se mi zasmál na klíční kosti a já pochopila,
že jsem ztracená.
Převalila jsem se a posadila se na něj. Přestal mě tížit a pod nohama,
kterýma jsem ho z obou stran pevně svírala, jsem cítila každé jeho
škubnutí, každý jeho záchvěv přesně tam, kde jsem chtěla. Odhrnul mi
vlasy z tváře a upřel na mě oči. Oči, kvůli kterým bych zapomněla své
vlastní jméno a křičela bych jen to jeho.
"Simone!" vyrazila jsem ze sebe, když mě jeho ruce popadly za boky
a přitáhly k jeho podbřišku.
Se splašeným srdcem a s výjevy ze sna zapomenutými v mozku jsem
se posadila na posteli. Zdálo se mi, že za zdí slyším chichot. Jinak ke
mně přes ni doléhal Miles Davis.
Znovu jsem si lehla, a zatímco jsem hledala studené místo na polštáři,
celé tělo mě brnělo. Myslela jsem na to, co bylo na druhé straně zdi,
jen pár centimetrů ode mě. Byla jsem v pěkné bryndě.
* * *
To ráno jsem za svým pracovním stolem čekala na nového klienta,
který výslovně požádal o spolupráci se mnou. Jako zatím neznámá
designérka jsem dostávala nejvíc práce díky doporučením, a ať už
na mě tohohle chlapíka odkázal kdokoli, byla jsem mu vážně dlužná.
Kompletně nový interiér do jakéhosi elegantního bytu - šlo prakticky
o totální přetvoření vnitřku, zakázka snů. Pokaždé, když jsem se
chystala na nového klienta, použila jsem obrázky ze svých předchozích
projektů a měla skicáře hned po ruce, tentokrát jsem tomu věnovala
zvláštní péči. Stačilo, abych jen na vteřinu nechala svou mysl bez
dohledu, a Mozek se okamžitě vrátil ke snu, který se mi zdál noc předtím.
Zčervenala jsem při každé vzpomínce na to, co jsem Simonovi ze
sna dovolila a co Caroline ze sna dělala zase jemu...
Caroline ze sna a Simon ze sna byli pěkní darebáci.
"Ehm," zaslechla jsem za sebou. Otočila jsem se a uviděla Ashley ve
dveřích. "Caroline, je tu pan Brown."
"Výborně, hned tam budu," přikývla jsem, vstala a uhladila si sukni.
Sáhla jsem si na tváře a doufala, že nejsou příliš rudé.
"A je to fešák, fešák, fešák!" mumlala Ashley, zatímco kráčela vedle
mě chodbou.
"Vážně? Tak to mám asi šťastnej den," zasmála jsem se a zabočila za
roh, abych se s ním přivítala.
Fešák to byl rozhodně a ani mě to nepřekvapilo. Byl to totiž můj
bývalý přítel.
* * *
"Panebože! Taková náhoda?" zvolala Jillian o dvě hodiny později
u oběda.
"No, vzhledem k tomu, že můj život ovládají samý podivný okolnosti,
tak to bylo asi na programu." Rozlomila jsem chlebovou placku a zuřivě
žvýkala.
"Teď ale vážně, není to neuvěřitelná náhoda?" divila se stále a přitom
nám nalévala další sklenici vody Pellegrino.
"Tady nejde o žádnou náhodu. Tenhle kluk náhodě nenechává nic.
Když tě na tý dobročinný akci minulej měsíc oslovil, věděl přesně, co
dělá."
"Ne," vydechla Jillian.
"Ale jo. Řekl mi to. Viděl mě, a když zjistil, že pracuju pro tebe? Bum!
Najednou potřebuje interiérovýho designéra," usmála jsem se. Vždycky
si uměl věci zařídit tak, jak chtěl. Tedy, až na něco.
"Neboj se, Caroline. Přehodím ho na jinýho designéra, nebo si ho
vezmu já sama. Nemusíš s ním pracovat," řekla a poplácala mě po předloktí.
"Tak to teda ne! Už jsem mu na to kejvla. Budu na tom dělat." Založila
jsem si ruce na hrudníku.
"Seš si jistá?"
"Jasně. Žádnej problém. Nerozešli jsme se ve zlým. Vlastně po všech
dalších rozchodech musím říct, že s ním to bylo mírný. Nechtěl pochopit,
že se s ním rozcházím, ale nakonec odešel. Nevěřil, že bych k tomu
měla odvahu, jenže pak se chlapec divil." Pohrávala jsem si s ubrouskem.
S Jamesem jsem chodila skoro celý poslední ročník na Berkeley. Studoval
práva a plynně postupoval vstříc své dokonalé budoucnosti. Můj
bože, byl úžasný - silný a pohledný, navíc strašně okouzlující. Seznámili
jsme se jednou večer v knihovně, párkrát jsme zašli na kafe a pak se
z toho vyklubal seriózní vztah.
A sex? Neskutečný.
James byl moje první vážná známost a já jsem věděla, že si mě
jednoho dne bude chtít vzít. Ohledně toho, co od své manželky očekává,
měl velmi jasné představy. A já jsem do nich patřila jako jeho
manželka. James zase představoval všechno, co jsem si myslela,
že od manžela očekávám já. Naprosto přirozeně došlo na zasnoubení.
Potom jsem si začala všímat určitých věcí, nejdřív maličkostí,
ale časem narostly do velkého celku. Na večeři jsme chodili jen tam,
kam chtěl on. Já jsem nikdy vybrat nemohla. Slyšela jsem, jak někomu
vykládal, že to moje "dekorování" je jen krátkodobá fáze, ale že bude
hezké mít ženu, která bude umět zkrášlit dům. Sex byl pořád skvělý,
ale James mi začal čím dál víc vadit. Tak jsem mu přestala na všechno
kývat.
Když mi došlo, že James už není tím, koho chci pro svou budoucnost,
nastalo mezi námi dusno. Neustále jsme se hádali, pak jsem se rozhodla
vztah ukončit a James se mě snažil přesvědčit, že dělám chybu. Jenže
já jsem si stála za svým a on nakonec pochopil, že toho mám vážně
dost a že nejde jen o nějaké "ženské vrtochy", jak rád říkal. V kontaktu
jsme nezůstali, ale jelikož pro mě byl dlouho v životě důležitý, uchovala
jsem si na něj vzpomínky. Uchovala jsem si, co mě James naučil
o mně samotné.
To, že nám to neklapalo ve vztahu, nemusí ještě znamenat, že spolu
nemůžeme pracovat, ne?
"Seš si tím jistá? Vážně s ním chceš dělat?" otázala se Jillian znovu,
ale bylo na ní poznat, že je připravená mi tu zakázku nechat.
Zase se mi vybavilo, jak mi hlavou probleskly vzpomínky, když jsem
ho uviděla stát v hale. Pískově světlé vlasy, pronikavé oči, okouzlující
úsměv: zalila mě vlna nostalgie a musela jsem se zeširoka usmát. Zamířil
ke mně.
"No ahoj, cizinko," pozdravil s nataženou rukou.
"Jamesi!" zalapala jsem po dechu, ale rychle jsem se vzpamatovala.
"Vypadáš skvěle!"
Objali jsme se a Ashley překvapením spadla čelist…
"Jsem si jistá," odpověděla jsem Jillian. "Hodí se mi to, naberu další
zkušenosti. Kromě toho nechci přijít o zakázku. Uvidíme, co bude
dneska večer."
Při mých slovech Jillian zvedla hlavu od menu.
"Dneska večer?"
"Jé, já ti to neřekla? Jdeme na drink, abysme dohnali ztracenej čas."
* * *
Stála jsem před zrcadlem, čechrala si vlasy a kontrolovala, jestli
se mi na zuby neotiskla umíněná rtěnka. Zbytek pracovního dne
utekl strašně rychle a najednou jsem se doma připravovala na večer.
S Jamesem jsme se dohodli jenom na drinku, úplně nevinném, i když
večeři bych se taky nebránila. Ve velmi úzkých kalhotách, černém
roláku a krátkém sáčku z šedé kůže jsem byla tak elegantní, že bych
si ji zasloužila.
Ráno strávené s Jamesem v kanceláři bylo moc příjemné, a když mě
pozval na skleničku, abychom si promluvili o čase, kdy jsme se neviděli,
ihned jsem souhlasila. Těšila jsem se, až se dozvím, jak se měl, a chtěla
jsem se taky ujistit, že spolu zvládneme pracovat. Býval nedílnou součástí
mého života a myšlenka na to, že jsem schopná pracovat s někým,
kdo mi byl kdysi tak blízký, se mi líbila. Připadala mi vyzrálá. Možná
taky jako určité zakončení? Neuměla jsem to pojmenovat, ale připadalo
mi to přirozené.
James mě měl vyzvednout v sedm a já jsem na něj chtěla počkat venku,
protože v mé ulici se skoro nedalo zaparkovat. Mrknutím na hodiny
jsem zjistila, že je čas jít, tak jsem na rozloučenou honem políbila
Clivea (ten se od incidentu s čuráním choval jako svatoušek) a vyšla na
chodbu.
A rovnou jsem vrazila do Simona, který stál za mými dveřmi.
"Tak a teď jsi oficiálně můj stalker! Žádná cuketová buchta už není,
pane. Doufám, žes tu poslední nesnědl celou, protože další pro tebe už
nemám," pohrozila jsem mu nataženým prstem a odstrčila ho ze své
rohožky pryč.
"Já vím, já vím. Jsem tady úředně," zasmál se a rozhodil rukama na
znamení porážky.
"Tak pojď se mnou," navrhla jsem mu, přitom jsem kývla směrem ke
schodišti.
"Taky jdu ven. Chci si půjčit nějakej film," vysvětlil mi.
Vydali jsme se po schodech dolů.
"Dneska si ještě někdo půjčuje filmy?" dobírala jsem si ho, když jsme
zatočili za roh.
"Ano, někdo si filmy ještě pořád půjčuje. A za tohle nenechám vybrat
tebe, ale budeš se muset dívat na to, co vyberu já," odpověděl s nadzvednutým
obočím.
"Dneska večer?"
"Jasně, proč ne? Chtěl jsem se u tebe stavit a pozvat tě k sobě na večeři,
co ti dlužím, a dostal jsem chuť zkouknout něco strašidelnýho…"
Jeho hlas zněl jako z hororu.
U jeho vytasených drápů a šilhavých očí jsem nevydržela a rozesmála
se.
"Když mě naposledy někdo zval na vypůjčenej film, byl to kód pro
muchlování na gauči. Budu s tebou v bezpečí?"
"Ale prosím tě! Máme přece příměří, vzpomínáš? Celý je to jenom
kvůli příměří. Tak co, přijdeš?"
"Přišla bych moc ráda, ale dneska večer už něco mám. Co třeba zítra?"
Sešli jsme poslední schody a vkročili do vstupní haly.
"Tak zítra. Stav se po práci. Film ale vyberu já a já taky uvařím. To
je to nejmenší, co můžu pro svou malou kazimrdku udělat," zašklebil
se.
Plácla jsem ho do ramene.
"Přestaň mi tak říkat, jinak nepřinesu dezert," vyhrožovala jsem
polohlasem a několikrát rychle zamrkala řasami.
"Dezert?" užasl Simon, přitom mi podržel dveře, kterými jsem prošla
do setmělé ulice.
"Mmm-hmm. Včera jsem koupila pár jablek, protože mám už celej
tejden strašnou chuť na koláč. Co ty na to?" zeptala jsem se, když jsem
se rozhlížela po Jamesovi.
"Jablečnej koláč? Domácí jablečnej koláč? Ježišikriste, ženská, snažíš
se mě snad zabít? Mmm…" Olizoval se a hladově na mě koukal.
"Proč na mě, pane, hledíte, jako byste viděl něco dobrého k snědku?"
pokusila jsem se napodobit Scarlett O'Harovou.
"Jestli se zítra večer ukážeš s jablečným koláčem, možná tě už nenechám
odejít," vydechl. Tváře měl celé zrůžovělé a rozcuchané vlasy mu
poletovaly v chladném větru.
"To by byla hrůza," zašeptala jsem. Ó jé. "Fajn, běž vybrat ten film,"
řekla jsem a rozverně do toho sexy metru osmdesát před sebou šťouchla.
Nezapomínej na harém! zakřičela jsem na sebe v duchu.
"Caroline?" ozval se za mnou ustaraný hlas. Otočila jsem se a uviděla,
jak se k nám blíží James.
"Ahoj Jamesi," zvolala jsem a s chichotem odstoupila od Simona.
"Jsi připravená?" zeptal se James, zatímco si mého souseda pozorně
prohlížel. Simon se napřímil do své plné výšky a díval se na něj stejně
pozorně.
"Ano, připravená. Simone, tohle je James. Jamesi, Simon."
Natáhli se k sobě, aby si potřásli rukama. Neuniklo mi, že do toho oba
vložili trochu síly navíc a že ani jeden nechtěl toho druhého pustit jako
první. Zakoulela jsem očima. No jo, chlapi. Do sněhu se dokážou podepsat
oba dva. Otázkou ovšem zůstává, kdo by zvládl větší písmena?
"Těší mě, Jamesi. James, správně? Já jsem Simon. Simon Parker."
"Správně, James. James Brown."
Všimla jsem si, jak Simonovi cukly koutky úst.
"Tak fajn, Jamesi, měli bysme jít. My se uvidíme později, Simone,"
vložila jsem se do nejvýznamnějšího potřesení rukama tohoto století.
James se otočil směrem k autu, které zaparkoval ve druhé řadě,
a Simon na mě mrkl.
"Brown? James Brown?" zaartikuloval a já jsem potlačila smích.
"Pšt," naznačila jsem mu neslyšně a usmála se na Jamese, který se
otočil zpátky ke mně.
"Těšilo mě, Simone. Třeba se ještě někdy uvidíme," zavolal James,
když mě s rukou na mých zádech směroval k autu. Mně to nijak zvláštní
nepřišlo, protože takhle jsme spolu chodívali vždycky, ale Simon při
tom pohledu vykulil oči.
Hmm…
James mi otevřel dvířka a obešel auto ke svému místu. Při odjezdu
jsem zahlédla Simona, jak ještě pořád stojí před budovou. Promnula
jsem si ruce u ventilátoru a zeširoka se usmála na Jamese, zatímco projížděl
hustou dopravou.
"Takže, kam to jedeme?"
* * *
Zajeli jsme do elegantního baru, který James vybral a který se mu
přesně podobal: šik a sofistikovaný s náznaky skryté erotiky. Uvelebili
jsme se mezi polštářky na jedné z dlouhých laviček čalouněných v tmavě
rudé kůži a pustili se rovnou do rozebírání těch let, kdy jsme se ztratili
jeden druhému z očí.
Zatímco jsme čekali na obsluhu, zkoumala jsem Jamesův obličej. Vypadal
pořád stejně: krátce střižené, pískově blonďaté vlasy, vášnivé oči
a štíhlá postava s ladnými pohyby. Věk mu jedině přidal na kráse. Jeho
módně potrhané džíny a černý kašmírový svetr, co mu přiléhal na tělo,
prozrazovaly, že je ve skvělé formě. James kdysi lezl po skalách a byl
velmi houževnatý sportovec. V každém balvanu, v každé hoře viděl
okamžitě překážku, kterou musel překonat, kterou musel pokořit.
Než jsme se rozešli, párkrát jsem s ním byla lézt, a to i přesto, že jsem
měla odmalička strach z výšek. Jenže pohled na něj při lezení a na to,
jak se jeho vypracované svaly napínají a posouvají jeho tělo do pozic,
které vypadaly až nepřirozeně, mě tak očaroval, že jsem se na něj ty
večery ve stanu vždycky vrhala jako posedlá.
"Na co myslíš?" vyrušil mě z přemítání.
"Vzpomněla jsem si, jak jsi kdysi hodně lezl. Lezeš ještě?"
"Lezu, ale nemám na to už tolik času. Ve firmě mi dávají dost zabrat.
Do Big Basin se ale snažím jezdit, co nejčastěji to jde," dodal a usmál se
na číšnici, která se k nám blížila.
"Co si dáte?" zeptala se, přitom před nás položila ubrousky.
"Slečna si dá suchou Vodku Martini, tři olivy a mně přineste dvojitou
whisky," odpověděl James. Číšnice přikývla a odešla naši objednávku
zařídit.
Sledovala jsem ho, i když byl ke mně otočený zády. Pak se opět podíval
na mě.
"Promiň, Caroline. Piješ to tak ještě?"
Změřila jsem si ho přivřenýma očima.
"Náhodou ano, ale co kdybych si dneska chtěla dát něco jinýho?" řekla
jsem upjatě.
"Omlouvám se, jasně. Co sis chtěla dát?" Mávnutím k nám přivolal
číšnici zpátky.
"Já si dám suchou Vodku Martini s třemi olivami, prosím." Zamrkala
jsem na ni.
Číšnice se zatvářila zmateně. Když odcházela a přitom potřásala hlavou,
James se hlasitě rozesmál.
"Tušé, Caroline. Tušé," uznal, zatímco si mě prohlížel.
"Tak jak ses poslední roky měl?" Opřela jsem si lokty o stůl a bradu
položila do dlaní.
"Hmm, jak bych to nejlíp shrnul? Dokončil jsem práva, nastoupil
jsem do firmy tady ve městě a dva roky jsem dřel jako kůň. Teď jsem
trochu zvolnil, dělám asi jen šedesát pět hodin v týdnu a musím přiznat,
že je hezký vidět znovu denní světlo," usmál se a mě tím nakazil.
"A kvůli tý vší práci mi samozřejmě nezbývá moc času na společenskej
život, takže to bylo vážně velký štěstí, že jsem tě minulej měsíc na tý
akci viděl," řekl a na loktech se naklonil ke mně.
Jillian navštěvovala spoustu společenských událostí ve městě a já jsem
ji příležitostně doprovázela. Firmě to prospívalo. Mohlo mě napadnout,
že dřív nebo později na jednom takovém mejdanu Jamese potkám.
"Takže jsi mě viděl, ale nepřišel jsi za mnou. A teď mě o pár tejdnů
později žádáš, abych s tebou pracovala na tvým bytě. Proč vlastně?"
Vzala jsem svůj drink, který mezitím dorazil, a dlouze se z něj
napila.
"Chtěl jsem za tebou jít, věř mi. Jenže jsem nemohl. Uteklo strašně
moc času. Pak jsem si uvědomil, že pracuješ pro Jillian, kterou mi doporučil
jeden známej, a napadlo mě, že je to dokonalý." Natáhl ke mně
sklenku, abychom si přiťukli.
Na chvíli jsem se zarazila, pak jsem si s ním ťukla.
"Takže tu zakázku myslíš vážně? Není to jen trik, abys mě dostal do
postele?"
Upřeně se na mě podíval. "Koukám, že jednáš pořád na rovinu. Ne,
neboj se, jde mi o práci. Připouštím, že se mi náš rozchod nelíbil, ale
tvoje rozhodnutí jsem respektoval. A teď jsme tady. Já potřebuju dekoratéra
a ty jsi dekoratérka. To je logický, nemyslíš?"
"Designérka," pronesla jsem tiše.
"Cože?"
"Designérka," zopakovala jsem hlasitěji. "Jsem interiérová designérka,
ne dekoratérka. V tom je rozdíl, pane advokáte." Znovu jsem si
usrkla drinku.
"Jasně, jasně," souhlasil a zamával na číšnici.
S překvapením jsem zjistila, že mám sklenku prázdnou.
"Dáš si další?" zeptal se a já přikývla.
Následující hodinku jsme se bavili o všem možném a rozmluvili jsme
se i o tom, co potřeboval do svého nového domova. Jillian měla pravdu.
James po mně chtěl navrhnout prakticky celý byt, od koberečků po
lampičky a všechno mezi tím. Měla to být obrovská zakázka a James
dokonce souhlasil, že ji budu moct nafotit pro místní časopis věnovaný
designu, do kterého jsem měla podle Jillian přispívat. James pocházel
z majetné rodiny - vy neznáte Brownovi z Philadelphie? - a mně bylo
jasné, že ta mu taky bude většinu z toho sponzorovat. Mladí advokáti
nevydělávali dost, aby si mohli dovolit byt, jako měl James, nehledě na
to, že se nacházel v jednom z nejdražších měst v Americe. Svěřenecký
fond ovšem fungoval a James měl velmi rozlehlé bydlení. Chození s ním
mělo na vysoké své výhody, jednou z nich bylo, že jsme si mohli užít
skutečné rande, ne jen levné donáškové jídlo. To se mi na našem vztahu
líbilo, nebudu lhát.
A líbilo by se mi to i u našeho projektu. V základě neomezený rozpočet?
Nemohla jsem se dočkat, až se dám do práce.
Večer se nakonec moc povedl. Vedle starého jiskření v něm byl i určitý
pocit vědění, nostalgie, kterou můžete sdílet jen s někým, kdo vás
důvěrně znal - hlavně ve věku, kdy jste se ještě formovali. Bylo skvělé
vidět ho znovu. James byl velmi silná osobnost, vášnivá a sebevědomá
a já jsem si připomněla, proč mě kdysi tolik přitahoval. Společně jsme
se zasmáli nad historkami z doby, kdy jsme byli pár, a byla to pro mě
úleva, když jsem zjistila, že jeho kouzlo nezmizelo. Mohli bychom si
rozumět jako přátelé. Neobjevilo se nic trapného, co by nám to mohlo
pokazit.
Jak se večer chýlil ke konci a James mě odvážel domů, dostal se
k otázce, na kterou se třásl už dlouho. Před mým domem zajel ke kraji
a otočil se ke mně.
"Takže, vídáš se teď s někým?" zeptal se potichu.
"Ne, nevídám. Takovou otázku by mi klient ale nepoložil," poškádlila
jsem ho a pohlédla ke svému oknu, ve kterém jako obvykle seděl
Clive. Usmála jsem se. Bylo hezké, že na mě někdo čekal. Nemohla
jsem si pomoct a koukla i do okna vedlejšího bytu, kde se svítilo.
A taky jsem nemohla zabránit tomu, aby mi srdce nezačalo vzrušeně
skotačit v hrudi, když jsem na zdi v modré záři televize uviděla Simonův
stín.
"Dobře, slečno Reynoldsová, jako váš klient se napříště zdržím podobných
otázek," zachechtal se James.
Obrátila jsem se tváří k němu.
"V pohodě, Jamesi. Vztah designéra s klientem jsme překročili už
dávno." Byl to pro mě vítězný pocit, když jsem si všimla, jak mu jeho
jinak pečlivě střežený zevnějšek zčervenal.
"Asi si užijeme spoustu legrace." Mrkl na mě a tentokrát jsem se
rozesmála já.
"Fajn, zavolej mi zítra do kanclu a můžeme začít. Oškubu tě jako kuře,
kámo, připrav si kreditku," dobírala jsem si ho při výstupu z auta.
"S tím samozřejmě počítám." Znovu na mě mrkl a mávl mi na
pozdrav.
Čekal, až zajdu do domu, takže jsem mu ještě jednou zamávala,
než se zavřely dveře. Měla jsem radost, že s ním dokážu vyjít. Když
jsem nahoře otočila klíčem ve dveřích, měla jsem pocit, že něco slyším.
Ohlédla jsem se přes rameno, ale nic tam nebylo. Zevnitř na mě
už volal Clive, tak jsem s úsměvem vešla a zvedla ho ze země. Zatímco
jsem mu šeptala do ouška, objal mě velkými kocouřími tlapkami
kolem krku.
* * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama