Kapitola čtrnáct 1. část- Nabíječ

17. března 2017 v 14:48 | Admin |  Alice Clayten
Kapitola ctrnact
Uvnitř černého Range Roveru cestou zpět do San Franciska…
Caroline: Fajn, tohle zmáknu… Za pár hodin jsme ve městě. Zatím
budu ta nejvyrovnanější osoba v tomhle autě. Můžu přece dělat, že se Simon
včera v noci na moje balony vůbec nevykašlal. Jakej chlap řekne balonům ne?
Mám je přece hezký. Včera byly pěkně zvednutý a pevný a navíc byly vlhký,
ježišmarjá… Proč moje balony nechtěl? Caroline, uklidni se, prosím tě…
Prostě se na něj usmívej a dělej, že je všechno v pohodě. Počkat, kouká na mě.
Úsměv! Dobře, taky se usmál… Hloupej odmítač balonů… Jak je to vůbec možný?
Vždyť mu stál!
Simon: Usmívá se na mě… Můžu se na ni taky usmát, ne? Chováme se
přece přirozeně, ne? Fajn, hotovo. Doufám, že nepoznala, že to bylo nucený.
Ježiši, to mě nenapadlo, že tak obrovskej svetr může nějaký holce slušet… Jenže
Caroline sluší všechno, hlavně ty její zelený bikiny. Fakt jsem ji včera odmítl?
Panebože, chybělo jen málo, abych… Jenže najednou to nešlo. Proč sakra???
Ježiši, Simone. No, byli jsme opilí… Oprava, ona byla opilá. Litovala by toho
potom? Možná jo. To jsem mohl risknout, ne? Mohla to být taky katastrofa…
Nebo to bylo kvůli holkám? Už kvůli nim jsem to asi neměl dělat. Jenže
s holkama to poslední dobou stejně moc nefunguje, co teprve teď? Týjo, celej
víkend jsem si na ně ani nevzpomněl… protože jsem měl v hlavě jen Caroline.
Zase se na mě dívá… O čem se máme sakra celou cestu zpátky bavit? Ryan
na to úplně kašle. Parchant. Řekl jsem mu, že mi bude muset pomoct… Teď
má ale plný ruce práce s tou rošťačkou Mimi. Skoro lituju, že jsme je s Caroline
dali dohromady. Hmm… Caroline a já… Caroline a já ve vířivce, kde jsou
bikiny zakázaný… Ježiši, moment - no fakt, začíná mi tvrdnout…
Caroline: Proč sebou tak šije? Chce se mu snad čurat? Možná se chce mně.
Možná bych měla navrhnout čurací zastávku… Pak chňapnu Mimi a připomenu
jí, že s náma v jednom autě nejedou proto, aby se celou cestu ocucávali,
ale proto, aby zabavili mě a kluka, co se bojí balonů. Dobře, prostě ho požádej,
ať zastaví na příští benzince. Týjo, vypadá to, že se mu chce vážně hodně.
Doufám, že na benzince mají slaný tyčky.
Simon: Díkybohu chtěla zastavit. Můžu se upravit, aniž bych vypadal
jako úchyl… ale na koho to hraju? Já jsem úchyl. Jedu v autě s ženskou, co mi
˘ ´
v noci seděla na klíně, a jen z pomyšlení na to mi tvrdne klacek. Úchyl, úchyl,
úchylák. Doufám, že na benzince mají slaný tyčky.
Mimi: Jůůů! Zastavujeme! Doufám, že na benzince mají žvejky!
Ryan: Hele, to už zastavujeme? Takhle se do města vrátíme až za tmy.
Mimi mě chce pozvat k sobě. Snad to znamená, že se tam bude procházet
nahá a já budu moct koukat… Doufám, že na benzince mají kondomy.
Caroline: Fajn, tohle jsi mohla zmáknout líp. Vždyť se tak moc nestalo,
když Mimi navrhla, aby ses podělila o pytlík tyček se Simonem. Nejsem
dneska nějaká přecitlivělá? Nejspíš jo… Ale tím, že mi Simon koukal na
zadek, když jsem odcházela od auta, jsem si naprosto jistá. Jak to, že ho
můj zadek najednou zajímá? Včera v noci se ani nepokusil mrknout mi pod
bikiny. Já mu fakt nerozumím. Proč se na mě teď dívá? Natahuje ke mně
ruku. Zůstaň v klidu, Caroline, zůstaň v klidu… Aha, měla jsem sezamový
semínko na bradě. Hmm, kdybys mi ovšem nekoukal na pusu, pane Zmatený
signály, ani by sis toho semínka nevšiml. Tohle semínko nikdy nedostaneš,
kámo. Zatraceně! Proč musí tenhle svetr tak pěkně vonět? Doufám, že
si Simon nevšiml, jak jeho dárek celej den očichávám.
Simon: To posmrkuje, nebo co? Snad nechytla rýmu. Vlastně jsme byli
pořád venku… To by mě mrzelo, kdyby to odnesla. A zase. Neměl bych jí dát
kapesník?
Mimi: A mám tě, Caroline. Mně bylo jasný, že ten svetr očicháváš.
Ryan: Zajímalo by mě, jestli má Mimi těch žvýkaček víc? Snad neviděla,
jak jsem kupoval ty kondomy. Aby to nevypadalo, že si moc fandím. Rozhodně
chci být brzo, hodně brzo zase pod ní. Koho by napadlo, že takovej drobek umí
tolik křičet… a už mi stojí.
Mimi: Ryan Hall… Mimi Reyesová Hallová… Mimi Hallová… Mimi Reyes-
-Hallová…
Caroline: Fajn, Caroline, přišel čas na onu složitou konverzaci - sama
se sebou. Proč přesně ses včera na Simona vrhla? Mohlo za to víno? Hudba?
To jeho vúdú? Nebo snad všechno dohromady? Oukej, oukej, už žádný
kecy. Udělala jsem to, protože… protože… Do prčic, potřebuju další
tyčky.
Simon: Je tak krásná. Teda, existuje krásná a krásná… Já jsem takovej
srab. Ale prd krásná - je nádherná… srabe… A tak hezky voní… srabe… Čím
to, že některý holky voní líp než jiný? Některý voní po květech a po ovocnejch
sračičkách. Proč by měla nějaká holka chtít vonět jako mango? Proč by
vůbec měla vonět jako mango? Když budu na mango myslet dál, možná přestanu
myslet na to, jakej jsem srab. Caroline… mango… Caroline… srabe…
ježišikriste! A už mi stojí…
Caroline: Snad se mu zase nechce čurat? Pije moc kafe. Z tý termosky vypil
už asi šest šálků. To je sranda… Doma si dává jen jeden. Jak to sakra, že
vím, kolik šálků kafe Simon vypije? Tak si to přiznej, Caroline, víš toho o něm
tolik, protože… protože…
Ryan: Ty vole, to už zase zastavujeme? Takhle se domů nikdy nedostaneme.
Co má Simon dneska za problém? Možná bych s ním měl po návratu
zajít na pivo, třeba mi objasní, co se včera vlastně stalo. Mám mu to navrhnout?
Týjo, tyhle kalhoty Mimi fakt seknou… Zajímalo by mě, jestli koupí
další žvejky.
Mimi: Přestaň ten svetr očichávat, Caroline! Vážně, holka. Kdybych s ní
mohla být chvíli sama… Fajn, Simon se belhá na pánský záchodky. Nalákám
ji na sušený hovězí.
Caroline: Ježiši… Nemůžu uvěřit, že si Mimi všimla, jak očichávám ten
svetr. Simon o tom snad nic netuší.
Simon: Asi je jí líp… Už neposmrkuje.
Mimi: Musím poslat sms Sophii, aby věděla, že situace Simon/Caroline
se nelepší. Co s nima sakra provedeme? No vážně, člověk někdy nevidí, co má
přímo před očima. Jůůů… Ryan chce, abych ho škrabala na zádech. Jak já ho
zbožňuju! Ten má ale dlouhý prsty…
Ryan: Mmmm… škráb na záda… škráb na záda… Mmmm…
Caroline: Fajn, tak už se tomu přestaň vyhýbat, Reynoldsová. A myslím to
vážně, protože se oslovuju příjmením. Takže poslouchej, Reynoldsová… He he
he… Já snad zešílela!
Simon: Tak… ona se hihňá? Prej osobní vtip. Takže je ohledně nás asi fakt
v pohodě. Jejda, to nejsou moje tyčky. To na mě vážně zavrčela?
Caroline: Nejdřív se vyflákneš na moje balony a pak mi chceš sebrat moje
tyčky? Na to zapomeň, kámo. Fajn, Reynoldsová, přestaň se hihňat. Nemůžeš
se tomu vyhýbat navěky, ani v hlavě ne. Jasně si zformulujme otázky: 1. Proč
ses včera v noci na Simona vrhla? A nesváděj to na alkohol ani na hudbu ani
na prázdninovou náladu ani na Nervy ani na Srdce ani na nic. 2. Proč tě
odpálkoval? Jestli mu o to nešlo, proč s tebou už celý týdny flirtoval a nechoval
se jen jako obyčejnej soused? Vždyť má harém, ježišmarjá. Není to přece
žádnej puritán. Do pytle!! 3. Souvisí nějak rande, který jsi slíbila Jamesovi,
s tím, že tě Simon odkopl? 4. Jak můžeme sakra se Simonem zůstat kámoši,
když víme, jak chutná pusa toho druhýho? Ta jeho navíc chutná strašně,
strašně, strašně moc dobře. Oukej, ano. Můžeš si ještě jednou přičichnout ke
svetru. Hlavně ať tě nikdo nevidí.
Simon: Musím si to u Caroline nějak vyžehlit. Je skvělá, myslím jako fakt
skvělá… Existuje na světě ženská, která by měla přesně to, co hledám? Kromě
Natalie Portmanový samozřejmě. Caroline? Neměl bych tolik koukat na seriály
- přece, kterýho chlapa v mysli napadne věta jako "Existuje na světě
ženská, která by měla přesně to, co hledám?" Počkat, copak takovou ženskou
hledám? Ne, nehledám. Na to nemám čas ani prostor… Navíc moje holky
nechtějí tradiční vztah. Takovej si drží od těla. Caroline říká, že o něj taky
nestojí… Katie ho teď má a já jsem za ni šťastnej. Kdy naposled jsem vlastně
s Naďou nebo Lizzie mluvil? Možná pro mě už nejsou to nejlepší. Necítím
k nim to, co cítím... co bych mohl cítit ke Caroline. Ty seš takovej srab, Parkere...
Ježiši, Caroline, to by nebyl jen takovej úlovek... Moment. Co to sakra?
To vážně přemejšlíš o... polk... o vztahu? A proč mě napadlo citoslovce "polk"?
Trochu to dramatizuješ, Parkere. Ale no tak, mysli na tohle... Pokud si dobře
vzpomínám, pozval jsi ji do Španělska! Neutíkej před tím. Ty vole, ona ten
svetr snad očichává!
Ryan: Mmmm… mojí holce chutná sušený hovězí, mohl bych mít větší
štěstí? Škrábe mě na zádech a jí sušený hovězí. Nejspíš jsem umřel a odešel
do ráje.
Mimi: Nemůžu uvěřit, že mi snědl všechno sušený hovězí! To je ale mazel.
He he.
Caroline: Otázka 1. je moc složitá. S tou začít nemůžu. Zodpovím je
v opačným pořadí. 4. Nevím, jestli můžeme být kámoši, ale fakt bych chtěla -
a nemyslím jen naoko. Simona mám vážně ráda, a i když se to včera pořádně
poťalo, myslím, že to nějak zvládneme… Jestli jsem zhulená, tak bych si ještě
dala čouda. 3. JISTĚ ŽE JSEM JAMESOVI NA RANDE KÝVLA KVŮLI TOMU,
CO SE PŘEDTÍM STALO SE SIMONEM! Legrační, jak to vidím velkým písmem
i v hlavě. 2. Na to, abych věděla, proč mě odpálkoval, bych musela bejt
zatracenej génius. Nepříjemný dech? Ne. Protože jsem byla opilá? Možná…
Ale pokud to bylo kvůli tomu, že jsme byli opilí, tak si to džentlmenství nemohl
načasovat hůř. Pořád opakoval "Já nemůžu", a že to byla "chyba". Dobře,
dobře, chyba možná jo. Ale mohla stát za to… Že by byl prostě věrnej svýmu
harému? Což by bylo, trochu pokřiveně, roztomilý. Na těch holkách mu doopravdy
záleží. Zatraceně, je milej, dokonce i když dojde na ně! To jeho "Já
nemůžu" ale nebylo tak docela přesný. "Nemůžu" znamená nějakou poruchu
erekce, jenže já jsem na stehně ten jeho klacek cítila. Ach jo. Ach jo, na tomhle
stehně. Ten svetr mi úplně zamotal hlavu. Čich…
Simon: Zase si k němu přičichla. Proč to furt dělá? Nepřipadalo mi, že by
voněl ještě po něčem jiným než po vlně, když jsem ho měl na sobě. Holky jsou
divný… divně zajímavý… Srabe, máš staženej zadek… Carolinin zadeček…
Áá, už mi stojí. Proč se sakra vůbec snažím předstírat, že z týhle holky nejsem
totálně na větvi? A s jejím zadečkem to nemá co dělat… a už ho mám tvrdší.
Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]
Caroline: Tak už na tu poslední otázku odpověz. Zpříma se jí postav! Proč
ses na Simona vrhla, zapomněla na smír a na harém a na vyprahlý Óčko a na
všechny dobrý důvody, pro který ses od něj a od jeho vúdú měla držet dál???
No tak, Caroline. Jen to řekni. Co že to povídal, když ses ho zeptala, proč tě
tehdy v noci u Jillian políbil? "Protože jsem musel." Ježiši, jako bych slyšela
jeho úžasnej hlas… To je tvá odpověď, Caroline: protože i ty jsi musela. A teď
se z toho dostaň. Políbila jsem ho a on políbil mě, protože jsme museli. A bylo
to jen a jen naše rozhodnutí… A to, že se zarazil a řekl, že nemůže? Po těch
týdnech směšnýho flirtování? Po tom, co mě pozval do Španělska? Do zatracenýho
Španělska! A já do zatracenýho Špáňa jet chci - počkat, chci jet do
Španělska se Simonem? Krucinál! Prozatím adios, España. Musel mít prostě
hodně dobrej důvod, protože já jsem setsakramentská výhra. A to s Óčkem
i bez Óčka. Jo, to seš, Reynoldsová. Stejně je zvláštní, jak během vnitřního
monologu skáčeš mezi první a druhou osobou… Bay Bridge, díkybohu! Už
dost introspekce…
Simon: Do pytle, Bay Bridge. Jsme skoro doma a já nemám páru, jak to
s Caroline půjde dál. Celou cestu jsme na sebe sotva promluvili. I když jsem
docela rád, že jsme dojeli. Smrdím jako sušený hovězí a neumíte si představit,
jak moc se potřebuju udělat…
Mimi: Jupí! Bay Bridge! Zajímalo by mě, jestli bude Ryan pro, aby přespal
u mě!
Ryan: No konečně, Bay Bridge. Jsme skoro doma. Zajímalo by mě, jestli
Mimi došlo, že dneska přespím u ní. A že se ji chystám přesvědčit, aby se zítra
v práci hodila marod... Holčičko, ty ani netušíš, co všechno si s tebou plánuju…
Ale tolik sušenýho hovězího si už nikdy nedám. Takhle tichou jízdu
autem jsem teda ještě nezažil.
* * *
Nově utvořený páreček jsme vyklopili u Mimi, aniž by si toho ti dva
vůbec všimli (byli ve vlastním světě z jedné velké bubliny), a pokračovali
jsme dál k našemu domu. Ačkoli jsme se oba během cesty ztratili ve
svých myšlenkách, napětí i přesto narůstalo, a jak jsme v autě osaměli,
bylo cítit ještě víc. Se Simonem jsme si předtím měli vždycky co říct,
ale tentokrát, když jsme toho měli hodně na probrání, jsme jen mlčeli.
Nechtěla jsem, aby to mezi námi bylo trapné, a taky jsem věděla, že to já
ho musím ujistit, že jsem v pohodě. On už svou práci na tom, abychom
mohli normálně konverzovat, odvedl. Přispělo k tomu opět moje chování
ve stylu slona v porcelánu.
Hlavou mi probleskla vzpomínka na to, jak jsem na verandě všem
nahlas oznámila, že jsem po Simonovi vyjela. Studem se mi ihned rozhořely
tváře, ale zároveň jsem se v duchu musela smát při představě,
jak hrozně jsem musela asi vypadat, když jsem tak divoce rozhazovala
rukama a z pusy mi skoro šlehaly plameny. A jak jsem potom ještě
na vyděšeného Simona vyštěkla, aby šel za mnou. Musel se bát, že ho
zmlátím a hodím do jezera.
Při pohledu na jeho ruce na volantu, na ruce, které se mě večer předtím
dotýkaly tím jistým způsobem, jsem se podivila, že byl schopný se
zastavit. S jistotou totiž vím, že se mu to líbilo. Jestli ne hlavě, jeho tělu
určitě.
Ačkoli ve vířivce jsem si vážně myslela, že v tom jede i jeho hlava, aspoň
dokud nezačala příliš rozumovat. Když jsme projížděli naší ulicí, znovu
jsem na něj letmo pohlédla. Po tom, co jsme zastavili u obrubníku, se zase
Simon nenápadně podíval na mě. Přitom si skousl spodní ret, ten stejný,
který jsem měla to štěstí okousávat ani ne dvacet čtyři hodin předtím.
Simon vyskočil z auta a oběhl ho k mým dveřím, ještě než jsem si
stačila rozepnout pás.
"Ehm, já jen… vytáhnu tašky," vykoktal. Pozorně jsem sledovala, jak
si levou rukou prohrabuje vlasy a pravačkou bubnuje do karoserie. Že
by byl nervózní?
"Takže… tak," vypadlo z něj zase a zmizel za autem.
Jo, byl pěkně nervózní. Přesně jako já. Vyložil kufr a společně jsme se
vyškrábali do třetího poschodí k našim bytům. Nepromluvili jsme ani
slovo, jediný zvuk vydaly klíče, když jsme je zastrčili do zámků. Takhle
jsem to nemohla nechat. Musela jsem to s ním dořešit. Zhluboka jsem
se nadechla a otočila se na něj.
"Simone, já…"
"Poslyš, Caroline…"
Oba nás to rozesmálo.
"Ty první."
"Ne, ty," vybídl mě.
"Ne. Cos chtěl říct?"
"Co jsi chtěla říct ty?"
"Hele, tak ven s tím, mladej. Musím ještě zachránit svou kočku ze
spárů těch dvou královniček pod náma," nařídila jsem mu, když jsem
zaslechla, jak na mě ze spodního bytu Clive mňouká.
Simon se zašklebil a opřel se o své dveře. "Nejspíš jsem chtěl jenom
říct, že jsem si tenhle víkend fakt užil."
"Až na včerejší noc, ne?" Taky jsem se opřela o zárubeň a všimla si,
jak sebou Simon při zmínce onoho citlivého okamžiku ve vířivce trhl.
"Caroline," vydechl, zavřel oči a rezignovaně zvrátil hlavu dozadu.
Tvářil se strašně zuboženě, jako by cítil skutečnou bolest, tak jsem se
smilovala. Neměla jsem, ale udělala jsem to.
"Hele, proč na to prostě nezapomeneme?" navrhla jsem. "Já vím, že
úplně to nejde, ale můžeme to aspoň předstírat? Blbý je, že tohle věci
vždycky pokazí. Co můžeme udělat, aby se to nestalo nám?"
Simon otevřel oči a pozorně se na mě zadíval. "To nesmíme dovolit.
Budeme se snažit, aby se to nepokazilo, dobře?"
"Dobře," přikývla jsem a Simon mě odměnil prvním opravdovým
úsměvem od chvíle, kdy jsem u Tahoe rozbalila svůj svetr. Potom zvedl
ze země své tašky.
"Večer mi pusť něco pěknýho, jo?" nadhodila jsem a vešla k sobě do
bytu.
"Máš to mít," souhlasil a oba jsme za sebou zavřeli.
Jenže ten večer mi žádný big band nezahrál.
A trvalo týden, než jsme spolu se Simonem zase promluvili.
* * *
"Co ti přeletělo přes nos?"
Zvedla jsem hlavu od pracovního stolu a spatřila Jillian, jako vždy
vyrovnanou a s nedbale elegantním drdolem, v černých cigaretových
kalhotách, hedvábné bílé blůzce a kašmírovém dlouhém svetru bez
zapínání v malinové barvě. Jak jsem na dálku poznala kašmír? Protože
to byla Jillian.
Z uzlu, který jsem si uvázala z vlasů, jsem vytáhla jednu z pěti zastrčených
tužek a vrátila se k nepořádku na stole. Byla středa, týden letěl
jako splašený, ale zároveň se vlekl jako šnek. Po Simonovi ani vidu ani
slechu. Žádná sms. Žádná hudba.
Ani já jsem se mu ale neozývala.
Byla jsem zabraná do posledních úprav na domu Nicholsonových, do
zajišťování drahých hračiček do Jamesova bytu a do toho jsem načrtla
návrh designu k projektu, který jsem měla v plánu na příští měsíc.
Na první pohled to byl docela chaos, ale někdy mi nešlo pracovat jinak.
Byly dny, kdy jsem potřebovala naprostý pořádek, a pak dny, kdy jsem
potřebovala, aby nepořádek na stole odrážel nepořádek v mojí hlavě.
Tohle byl ten den.
"Co se děje, Jillian?" vyštěkla jsem nad zásobníkem na pastelky,
zatímco
jsem se natahovala pro hrnek s kávou.
"Kolikátý je to dneska kafe, slečno?" zasmála se. Potom si sedla naproti
a podala mi tužky, co mi spadly na zem.
"Těžko říct… kolik šálků je v konvici a půl?" odpověděla jsem otázkou
a přemístila na stole jednu hromadu papírů, abych udělala místo
pro Jillianin čaj. Tahle ženská dokázala při chůzi popíjet čaj z čínského
porcelánu.
"Týjo, doufám, že se dneska nemáš setkat s klienty," prohodila a přitom
mi hrnek nenuceně sebrala. Když jsem na ni zasyčela, moudře ho
vrátila na místo.
"Ne, dneska žádní klienti," ujistila jsem ji. Vzala jsem nové skici,
zasunula je do složek uspořádaných podle barev a ty jsem pak schovala
do zásuvek.
"Tak fajn, holka, co se děje?"
"Jak to myslíš? Pracuju, za to mi přece platíš, vzpomínáš?" odsekla
jsem, a jak jsem se natáhla pro vzorník látek, shodila jsem ze stolu
vázu. Tmavě fialové, skoro až černé tulipány, které jsem si na ten týden
vybrala, skončily na podlaze. Nahlas jsem si povzdychla a donutila se
zpomalit. Z kofeinu, který se proháněl mým tělem, se mi třásly ruce,
a když jsem se rozhlédla po naruby převrácené kanceláři, do očí mi
vhrkly velké slzy.
"Do pytle," zamumlala jsem a přikryla si obličej rukama. Chvíli jsem
mlčky čekala, až Jillian promluví, a naslouchala tikání nástěnných retro
hodin. Když nic neříkala, koukla jsem na ni mezi prsty. Stála ve dveřích
s mým sakem a kabelkou.
"Chceš mě vyhodit?" zašeptala jsem a slzy se mi skutálely po tvářích.
Mávla na mě, abych šla k ní. Váhavě jsem se zvedla a Jillian mi hodila
sako kolem ramen a do ruky mi vrazila kabelku.
"Tak pojď, zlatíčko. Zaplatíš mi oběd." A s mrknutím mě vystrčila do
chodby.
* * *
O dvacet minut později mě Jillian pohodlně usadila do zdobeného
červeného boxu, zčásti schovaného za zlatými závěsy. Odvedla mě do
své oblíbené restaurace v Chinatown, objednala mi heřmánkový čaj
a v tichosti čekala, až jí svoje zhroucení vysvětlím. V úplné tichosti to
vlastně nebylo, protože jsme si objednaly polévku se smaženou rýží.
"U Tahoe jste si to museli parádně užít, co?" zeptala se nakonec.
S pusou plnou křupavé rýže jsem se usmála. "Na to vem jed."
"Co se dělo?"
"No, Sophia se dala konečně dohromady s Neilem a ..."
"Počkej, počkej, Sophia a Neil? Vždyť chodila s Ryanem, ne?"
"To jo, ale ve skutečnosti byla zabouchnutá do Neila a nakonec to
prasklo."
"Chudáci Mimi a Ryan. To pro ně muselo být dost hrozný."
"Cha! Chudáci Mimi a Ryan… Prosím tě, ti si to spolu rozdávali
v bazénovým domku," uchechtla jsem se.
Jillian vytřeštila oči. "V bazénovým domku... týjo," vydechla a já jsem
přikývla.
Chvíli jsme jen dál křupaly.
"No a Simon tam byl taky, že jo?" vyzvídala o několik minut později,
přitom se dívala všude možně, jen ne na mě. Ta její špatně ukrývaná
zvědavost mě rozesmála. Jillian uměla hodně věcí, ale jednat nenápadně
jí vážně nešlo.
"Jo, Simon tam byl taky."
"A jak to probíhalo?"
"Nejdřív to bylo skvělý, pak už ne a teď je to trapný," přiznala jsem,
odsunula polévku stranou a napila se čaje. Ten měl uklidňující účinky
a hlavně byl bez kofeinu, na čemž Jillian trvala.
"Takže vy jste v bazénovým domku neskončili?" zeptala se a pohledem
těkala po restauraci, jako by nešlo o žádnou zásadní otázku.
"Ne, Jillian, tam jsme my dva neskončili. Skončili jsme ve vířivce, ale
v bazénovým domku ne," pronesla jsem důrazně. Nato jsem si jí vylila
srdce a celou tu směšnou historku jí vyklopila.
Zatímco mě poslouchala, mručela a přizvukovala na správných místech
a taky se rozčilovala přesně tam, kde měla. Když jsem jí všechno
vypověděla, byla jsem už zase celá uslzená, což mě fakticky štvalo.
"A nejhorší na tom není, že jsem to vůbec připustila, ale že to zarazil
on. Přitom bych dala ruku do ohně, že se mu to líbilo!" dodala jsem
nakvašeně a vztekle si utírala slzy ubrouskem.
"Tak proč myslíš, že to udělal?"
"Protože je gay?" nadhodila jsem a Jillian se usmála. Zhluboka jsem
se nadechla, abych se uklidnila.
Jillian se na mě zamyšleně dívala a nakonec se ke mně naklonila.
"Uvědomuješ si, že jsme dvě chytrý ženský, který ale právě teď moc
chytře nejednají?" prohlásila.
"Cože?"
"Dobře víme, že nemá smysl pátrat po tom, co se chlapům honí
hlavou.
Na to přijdeme, až bude čas. A ty tvoje slzy? Ty jsou ze stresu
a z nespokojenosti, nic víc. Ale jedno ti povím…"
"Co?"
"Za celou dobu, co Simona znám, jsem nikdy neslyšela, že by s sebou
vzal někoho na focení. Nikdy. To, že tě pozval do Španělska, se mu
vůbec nepodobá."
"Kdo ví, jestli ta pozvánka ještě platí," vzdychla jsem dramaticky.
"Jste pořád kamarádi, ne?" nadhodila se zdviženým obočím. "Proč se
ho na to nezeptáš?" Když jsem na to nic neříkala, doplnila: "Zapiš si to
na čelo."
"Myslím, že se říká za uši, Jillian. Zapiš si to za uši."
"Za uši nebo na čelo, to je jedno. Dej si koláček štěstí, zlato," usmála
se a posunula sladkost ke mně. Rozlomila jsem ji a vytáhla štěstíčko.
"Co tam máš ty?" zeptala jsem se.
"Propusťte všechny zaměstnance, kteří mají ve vlasech víc než jednu
tužku," oznámila Jillian vážným hlasem. Obě jsme se rozesmály a já
jsem se začala konečně trochu uvolňovat.
"A co je na tvým?" vyzvala mě.
Když jsem papírek rozbalila a přečetla si slova na něm, obrátila jsem
oči v sloup.
"Hloupý štěstíčko," povzdychla jsem si a podala vzkaz Jillian.
Přečetla si ho a znovu vytřeštila oči. "Tak to se máš na co těšit! Pojď,
vrátíme se do práce."
Jillian mě chytla za ruku a odváděla mě z restaurace. Přitom mi vrátila
moje štěstíčko. Užuž jsem se ho chystala zahodit, ale nakonec jsem
si ho strčila do kabelky:
POZOR NA ZDI, KTERÉ SI BUDUJETE,
A NA TO , CO BY MOHLO BÝT ZA NIMI
Konfucie, ty mě zabiješ.
* * *
Sms od Jamese pro Caroline:
Ahoj.
No ahoj.
Platí ten pátek večer?
Jasně. Kam zajdeme na večeři?
Chtěl bych zkusit jednu novou vietnamskou restauraci, prý je skvělá.
Zapomněls, že na vietnamský jídlo moc nejsem?
Ale no tak, víš, že ho mám nejradši. Můžeš si dát jenom polívku!
Fajn, ať je po tvým, snad si něco vyberu. BTW, poslední kus tvýho nábytku
dorazí v pondělí. Počkám na něj a umístím ho.
Za jak dlouho budeme s tím projektem hotovi?
Až na nějaký maličkosti do ložnice snad příští víkend. Měla bych dodat,
že ještě před termínem…
Výborně. Budeš tam i na dodělávky v ložnici?
Přestaň, Jamie.
Nesnáším, když mi říkáš Jamie.
Já vím, Jamie. Tak v pátek večer, čau.
* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama