50 odstínů šedi 8.kapitola

18. září 2013 v 21:34 | Admin |  50 odstínů šedi
Christian si projíždí vlasy oběma rukama. Teď rázuje po pracovně tam a zase
zpátky. Obě ruce ve vlasech - to znamená dvojnásobné rozčilení. Jeho obvyklá
sebekontrola se někam vypařila.
"Já prostě nechápu, proč ses mi o tom nezmínila," vyjede na mě.
"Nikdy jsme se k tomu nedostali. Nemám ve zvyku vykládat li dem na
potkání o svém sexuálním životě. Chci říct. vždyť o sobě skoro nic nevíme."
Hledím dolů na své ruce. Proč se cítím tak provinile? A proč se on tak vzteká?
Opatrně mrknu jeho směrem.
"No, tak teď už toho o mně víš mnohem víc," štěkne na mě a semkne rty
zpátky do přísné linky. "Věděl jsem, že jsi nezkušená, ale panna?." Poslední
slovo vyplivne, jako by bylo sprosté. "Sakra, Ano, právě jsem ti ukázal. " zaúpí.
"Bože, odpusť mi. Políbil tě vůbec někdo přede mnou?"
"Samozřejmě že ano." Usilovně se snažím působit dotčeně. No tak dobře...
možná dvakrát.
"A to ti nějaký hezký mladý muž neučaroval? Já to prostě nechápu. Je ti
jednadvacet, skoro dvacet dva. Jsi nádherná." Znovu si zaboří prsty do vlasů.
Nádherná. Zatetelím se blahem. Christian Grey si myslí, že jsem nádherná.
Hypnotizuju vzájemně se proplétající prsty na svých rukou a snažím se skrýt
přihlouplý úsměv. Možná je krátkozraký... Mé podvědomí se právě probralo z
mrákot. Kdes bylo, když jsem tě potřebovala?
"A to tady se mnou bez mrknutí oka probíráš, co bych s tebou chtěl dělat. S
nulovými zkušenostmi?" Jeho obočí se spojuje do jedné přímky. "Jak se ti
podařilo vyvarovat sexu? To mi, prosím tě, vysvětli."
Neurčitě pokrčím rameny.
"Nikdo mě doopravdy. však víš. " Nezaujal. Jenom ty. A z tebe se nakonec
vyklube takové monstrum. "Proč se na mě tak strašně zlobíš?" zašeptám.
"Já se nezlobím na tebe, jsem naštvaný na sebe. Prostě jsem předpokládal."
Chvíli mě zkoumavě sleduje a pak potřese hlavou. "Chceš odejít?" hlesne
nakonec.
"Ne, pokud si to nepřeješ ty," zamumlám. Prosím, ne... já nechci odejít.
"Samozřejmě že ne. Jsem rád, že jsi tady." Se zadumaným vý razem
kontroluje hodinky. "Už je hodně hodin." Znovu se na mě zadívá. "Koušeš si
ten ret," poznamenává zastřeně a dál mě zamyšleně pozoruje.
"Promiň."
"V klidu, neomlouvej se. Já jen. taky bych ho chtěl skous nout. A pořádně."
Zalapám po dechu. Jak mi může říkat takové věci a přitom očekávat, že
zůstanu v klidu.
"Pojď," vyzve mě.
"Kam?"
"Vyřešíme tu situaci. Hned."
"Co tím myslíš? Jakou situaci?"
"Tvou situaci. Ano, chystám se s tebou pomilovat, teď hned."
"Aha." Ztrácím půdu pod nohama. Tak já mám situaci. Přestávám dýchat.
"Teda, jestli to chceš. Nehodlám tě do ničeho nutit."
"Myslela jsem, že se nemiluješ. Říkal jsi, že jenom tvrdě šukáš." Nutkavě
polknu, v puse mám najednou jako na poušti.
Jeho tvář ozdobí hříšný úsměv, jehož účinek mnou prostupuje až úplně. dolů.
"Můžu udělat výjimku nebo to obojí zkombinovat, uvidíme. Ale opravdu se s
tebou chci pomilovat. Prosím, pojď se mnou do postele. Přeju si, aby ta naše
dohoda fungovala, ale na to potřebuješ mít aspoň nějakou představu, do čeho
jdeš. Můžeme tě do toho zasvětit už dnes v noci - minimálně do základů. To
neznamená, že se ze mě stal romantik. Je to prostředek, jak se někam dostat;
tam, kam chci já, a doufám, že i ty." Jeho pohled teď sálá maximální intenzitou.
Cítím, jak se mi rozpalují tváře. Ach bože... Sny se snad opravdu plní.
"Ale já ještě neudělala žádnou z těch věcí, co po mně chceš." Už teď jsem
celá zadýchaná a můj hlas zní nejistě.
"Zapomeň na to. Pro dnešek zapomeneme na pravidla. Já tě chci. Chtěl jsem
tě od chvíle, cos tak vpadla do mé kanceláře. A vím, že ty mě chceš taky, jinak
bys tu neseděla a nevyjednávala se mnou o trestech a krajních mezích. Ano,
prosím, pojď strávit dnešní noc se mnou." Vztáhne ke mně paži, oči mu
horečnatě planou vzrušením. A já vkládám svou ruku do jeho dlaně. Trhnutím
mě za ni zvedá a přitahuje k sobě do náruče, tiskne se ke mně celou plochou
svého těla. Celá ta blesková akce mě překvapuje. Pomalu se mi vkrádá prsty
jedné ruky do zátylku, ovíjí si můj culík kolem zápěstí a jemně za něj zatáhne,
takže mě donutí k sobě vzhlédnout. Užasle na mě hledí.
"Ty jsi ale statečná mladá dáma," zašeptá. "Hrozně tě obdivuju." Jeho slova
působí jako nějaká rozbuška, zažehnou mi krev v žilách.
Sklání se ke mně, aby mě zlehka políbil. A potom vsaje můj spodní ret mezi
ty své.
"Po tomhle rtu toužím," zamumlá těsně u mých úst a velmi jemně ho stiskne
mezi zuby. Neubráním se zasténání, on se spokojeně usměje.
"Prosím, Ano, dovolíš mi se s tebou pomilovat?"
"Dovolím," vydechnu. Vždyť je to důvod, proč jsem tady. Když mě pouští a
za ruku odvádí bytem, v obličeji mu září vítězoslavný úsměv.
Jeho ložnice je rozlehlá. Okna, která sahají až ke stropu, poskytují výhled na
osvětlené výškové budovy Seattlu. Stěny jsou bílé, veškeré vybavení světle
modré. Obrovská postel je supermoderní, vyrobená z hrubě opracovaného,
jakoby náplavového dřeva šedé barvy. Má čtyři sloupky, ale žádná nebesa. Na
zdi nad postelí je úchvatný obraz znázorňující moře.
Třesu se jako osika. A je to tady. Konečně, po takové době se to chystám
udělat, a s nikým jiným než s Christianem Greyem. Dýchám mělce a nedokážu
od něj odtrhnout oči. Sundává si hodinky a pokládá je na prádelník ladící k
posteli. Svléká si sako a věší ho přes opěrku židle. Na sobě má bílou bavlněnou
košili a džíny. Je tak krásný, až se mi z toho zastavuje srdce. Ty jeho tmavě
měděné rozcuchané vlasy, ta košile vytažená z kalhot. a ty troufalé šedé jiskrné
oči. Vyzouvá se z conversek a v předklonu si jednu po druhé svléká ponožky.
Nohy Christiana Greye. uf. proč jen jsou bosé nohy tak.? Otáčí se a mírně se na
mě zadívá.
"Předpokládám, že nebereš žádno u antikoncepci."
Co prosím ? A kruci.
"Myslel jsem si to." Otevírá vrchní zásuvku prádelníku a vyta huje z ní
balíček kondomů. Upřeně se na mě zahledí.
"Tak se na ni připrav," zamručí. "Chceš, abych zatáhl žaluzie?"
"Je mi to jedno," hlesnu. "Myslela jsem, že ve své posteli nikoho spát
nenecháš."
"Kdo říká, že budeme spát?" poznamená.
"Ou. " Ty bláho!
Pomalu se ke mně blíží. Sebejistý, sexy, se zářícíma očima, a srdce se mi
znovu dostává do obrátek. V žilách mi divoce pulsuje krev. Touha, hustá a
žhavá, mi zaplavuje útroby. To už stojí u mě a propaluje mě pohledem. ]e žhavý
až k zbláznění.
"Ten kabátek už sundáme, co říkáš?" zabrouká, uchopí ho za klopy a jemně
mi ho stáhne z ramen. Odkládá ho ke svému saku na židli.
"Máš vůbec představu, jak moc tě chci, Ano Steeleová?" zašeptá. Úží se mi
dech. Nedokážu od něj odtrhnout oči. Vztáhne ruku a bříšky prstů obkreslí
kontury mé tváře a čelisti.
"A máš vůbec představu, co s tebou teď budu dělat?" dodává mírně, zatímco
v prstech lehce svírá mou bradu.
Někde v nejhlubších zákoutích svého nitra ucítím to nejkrásnější sevření. To
zatrnutí je tak slastné a intenzivní, až mě nutí zavřít oči, jenže ten jeho žhnoucí
pohled mě dočista hypnotizuje. Sklání se, aby mě políbil. Jeho rty se zvolna, ale
taky žádostivě a neústupně tvarují podle mých. Začíná mi rozepínat halenku a
přitom pokrývá jemnými polibky mou čelist, bradu a koutky úst. Pomalu mi ji
svléká a nechává sklouznout na podlahu. O krok ustupuje, aby si mě prohlédl.
Mám na sobě tu světle modrou krajkovou, skvěle padnoucí podprsenku.
Díkybohu.
"Ach, Ano," vydechne. "Máš tu nejkrásnější kůži, jako z ala bastru,
bezchybnou. Chci líbat každý její kousek."
Polévá mě horko. Páni... proč proboha tvrdil, že se nedokáže milovat? Takhle
udělám všechno, co si bude přát!
Stahuje mi gumičku z vlasů a rozpustí je; když se mi vzápětí rozprostřou po
ramenou, skoro se zajíkne.
"Brunetky se mi líbí," zamumlá. Vzápětí mám ve vlasech zabořené prsty
obou jeho rukou, v dlaních mi pevně svírá obličej. Tentokrát už mě líbá
naléhavě, svými rty kopíruje ty mé a jazykem se mi vkrádá do úst. Zavzdychám
a nesměle mu vycházím vstříc. Ovíjí kolem mě paže a vytahuje mě na špičky,
pevně mě k sobě tiskne. Jedna jeho ruka zůstává v mých vlasech a druhá zvolna
putuje dolů po mé páteři až k pasu a pak ještě níž. Na mých hýždích roztáhne
prsty a zmáčkne mě v dlani. Těsně mě přivine ke svému klínu a já díky tomu,
jak se propne v bocích, ucítím, že mě doopravdy moc chce.
Zasténám mu přímo do úst. Jsem sotva schopná vstřebat všechny ty divoké
pocity, které mě zachvátily - nebo jsou to rozběsněné hormony? Šíleně po něm
toužím. Chytám se ho za nadloktí - pod rukama vnímám jeho pevné bicepsy. Je
překvapivě silný. hodně svalnatý. Nesměle přesouvám ruce k jeho obličeji a
potom mu nořím prsty do vlasů. Jsou tak jemné. nepoddajné. Jemně ho za ně
zatahám a on slastně zamručí. Zvolna mě před sebou tlačí k posteli, dokud ji
necítím pod ohbím kolen. Pomyslím si, že mě na ni nejspíš povalí, ale on to
neudělá. Náhle mě pouští a klesá na kolena. Oběma rukama si mě drží za boky a
jazykem zakrouží kolem pupíku, pak si drobnými polibky razí cestu k jedné z
pánevních kostí a vzápětí postupuje zpátky podél lemu kalhot ke druhé.
"Ach," splyne mi ze rtů.
Vidět ho, jak přede mnou klečí, cítit na sobě jeho ústa, to je tak nečekané, tak
vzrušující. Ruce nechávám zaklesnuté v jeho vlasech, asi ho za ně trochu tahám,
jak se snažím zklidnit svůj příliš hlasitý dech. Pohlédne na mě skrz ty své
neskutečně dlouhé řasy, šedé oči tak temné, a přesto spalující. Zvolna přesouvá
ruce ke knoflíku mých kalhot a rozepíná ho, lenivě mi stahuje zip. Aniž by
uhnul pohledem z mých očí, vklouzne rukama za pas kalhot a zasune je až na
bedra. Pak mi je beze spěchu nechává klesat dolů přes zadek a stehna a bere s
sebou i džíny. Nedokážu od něj odvrátit oči. Náhle se zarazí a olízne si rty,
pohledem stále zaklesnutý do mého. Předklání se, až se jeho nos ocitá v mém
klíně. A já ten dotek cítím. Dotýká se mě tam.
"Tak nádherně voníš," zavrní a zavírá oči. Ve tváři se mu mihne takové
uspokojení, že se téměř roztřesu. Natahuje se a strhává z postele přehoz, lehce
do mě strká a já padám na postel.
Stále vkleče mě bere za nohu a rozvazuje mi conversku, sundává mi ji a
svléká ponožku. Nadzdvihávám se na loktech, abych viděla, co dělá. Jsem
zadýchaná. celá roztoužená. Zvedá mi nohu za patu a nehtem palce přejíždí po
hraně mého nártu. Téměř to zabolí, ale pak ucítím ozvěnu toho doteku ve
slabinách. Lapám po dechu. Aniž by mě přestal fixovat pohledem, zopakuje to
samé jazykem a potom svými zuby. Do háje. Z úst mi uniká další sten. jak je
možné, že to cítím úplně jinde? Zaúpím a svalím se zpátky na postel. K uším se
mi donese jeho potlačovaný smích.
"Ach, Ano, co všechno bych s tebou mohl dělat," broukne. Sundává mi i
druhou botu a ponožku, pak si stoupá a stahuje mi džíny. Ted už ležím na jeho
posteli jenom v podprsence a kalhotkách a on se na mě pase pohledem.
"Jsi velmi krásná, Anastasie Steeleová. A já už se nemůžu dočkat, až budu v
tobě."
No teda. To, jak mluví. Zní to tak žhavě. Bere mi to dech.
"Ukaž mi, jak se dotýkáš."
Co prosím? Nechápavě nakrčím čelo.
"Tak se nestyď, Ano, ukaž mi to," zašeptá.
Zavrtím hlavou. "Nechápu, co po mně chceš." Můj hlas je nakřáplý. Ani bych
ho nepoznala, jak je poznamenaný touhou.
"Jak si to děláš? Chci to vidět."
Znovu zavrtím hlavou.
"Nedělám," špitnu ostýchavě. Překvapeně povytáhne obočí, chvilkově
zaskočený. Oči mu potemní, pak nevěřícně zakroutí hlavou.
"Dobře, tak zjistíme, co se s tím dá dělat." Z jeho sametového hlasu zaznívá
výzva, jakási smyslná pohrůžka.
Rozepíná si knoflík u kalhot a pomalu je ze sebe svléká, ani na chvíli mě
nepouští ze zajetí svého pohledu. Nakloní se nade mě a uchopí mě za oba
kotníky, cukne mi za ně do stran a vláčným pohybem šelmy se vkrade na postel
mezi mé nohy. Zůstává na kraji na všech čtyřech. Toužebně se zavrtím.
"Lež klidně," utrousí. Skloní se a líbne mě na vnitřní stranu stehna. A tak
pokračuje vzhůru - až k tenké látce mých kalhotek.
Bože. nedokážu se nepohnout. Jak mám asi ležet v klidu? Znovu se pod ním
zakroutím.
"Budeme muset zapracovat na tom, abychom tě udrželi v klidu, bejby."
Postupuje nahoru po mém břiše, cestou noří jazyk do jamky pupíku. A stoupá
dál, posévá můj trup svými polibky, kůže mi pod nimi jenom hoří. Jsem
vzrušená, polévá mě horko a zároveň se chvěju zimou, prsty zatínám do
prostěradla pod sebou. Lehá si vedle mě a prsty přejíždí z mého boku přes pas
až k hrudi. Pohlédne na mě, ve tváři neproniknutelný výraz, a v dlani jemně
polaská mé prso.
"Mám tě tak akorát do ruky, Anastasie," zavrní spokojeně a uka - zováčkem
vklouzne do košíčku mé podprsenky. Stáhne mi ho dolů pod prso, takže ho ta
krajka podepře. Stejným prstem pak putuje i na druhou stranu, kde udělá to
samé. Stačí jeho upřený pohled a ztvrdnou mi bradavky. Stává se ze mě zajatec
vlastní podprsenky.
"Velmi pěkné," zhodnotí to uznale a vrcholky mých ňader zareagují dalším
zpevněním. Zlehka na jeden foukne, zatímco ke druhému vztáhne ruku a
pomalu ho obkrouží palcem, takže se ještě víc protáhne. Vzdychnu a vnímám,
jak mnou ta slast prostupuje až do slabin. Cítí m, jak vlhnu. Ach, prosím,
zažebrám v duchu a prsty zatínám do prostěradla ještě silněji. Když pak jednu
bradavku vezme mezi rty a vtáhne ji do úst, ocitám se na pokraji. něčeho.
"Zjistíme, jestli by to šlo takhle," zašeptá a pokračuje ve svém pomalém
smyslném útoku. Mé bradavky čelí invazi jeho zručných prstů a horkých rtů,
které dráždí každičké nervové vlákno mého těla, takže se postupně celé svíjí v
příjemné agónii. A on ne a ne přestat.
"Ach. prosím," zakňourám a zvrátím hlavu, to už sténám s otevřenými ústy a
nohy se mi samy od sebe propínají. Co se to se mnou proboha děje?
"Poddej se tomu, bejby," vydechne a stiskne jednu mou bra davku mezi zuby,
zatímco druhou pevně sevře mezi palcem a ukazováčkem a zatáhne za ni. A já
se mu sypu pod rukama, mé tělo zachvacují křečovité stahy a tříští se na tisíce
kousků. A Christian mě vášnivě líbá, proniká jazykem do mých úst a hltá z nich
všechny mé výkřiky.
Bože můj. To bylo. mimořádné. Teď už vím, proč je kolem toho takový
povyk. Christian si mě prohlíží, na tváři spokojený úsměv, zatímco já se
nepochybně tvářím užasle a vděčně.
"Jsi velmi vnímavá," pronese obdivné. "Tohle se budeš muset naučit ovládat
a bude taková zábava, ukázat ti, jak na to." Znovu mě líbá.
Ještě pořád jsem zadýchaná ze svého prvního orgas mu, a jeho ruka už zase
putuje dolů k mému pasu, pak na bok a najednou ji mám přímo v klíně. Ježkovy
oči. Prstem odhrne látku mých
kalhotek a jemně jím zakrouží - tam. Krátce zavírá oči, vázne mu dech.
"Ty jsi tak krásně vlhká. Bože, jak já tě chci." Tím prstem do mě nakonec
proniká. Vyjeknu, a on to zopakuje. A pak znovu a znovu. Zároveň se o mě tře
dlaní, takže do toho sténám. Pohyby jeho ruky se zintenzivňují, teď už
vzdychám do jejich rytmu.
Náhle se prudce zvedá, jedním pohybem mi strhává kalhotky a odhazuje je na
podlahu. Stahuje si boxerky a odhaluje se. Pane jo... Hmátne na noční stolek
pro malý plastikový balíček a znovu se vklíní mezi mé nohy, rozevírá je ještě
víc. Vkleče si roluje kon dom na svou opravdu úctyhodnou délku. No to snad...
Je to vůbec možné? Určitě se tam... ?
"Neboj," uklidňuje mě a poutá pohledem zpátky ke svým očím. "Přizpůsobíš
se."
Pokládá si ruce vedle mé hlavy, takže se nade mnou tyčí na všech čtyřech. S
pevně zaťatými čelistmi mi upřeně hledí do očí tím svým intenzivním
spalujícím pohledem. A právě v tu chvíli si všímám, že si nesundal košili.
"Opravdu to chceš?" ujišťuje se mírně.
"Prosím," zažebrám.
"Tak pokrč kolena," vyzve mě vlídně a já ho bez váhání uposlechnu.
"A teď si s vámi zašukám, slečno Steeleová," zapřede a zároveň se proti mně
nastaví. "A to tak, že tvrdě," dodává svůdně a jedním prudkým výpadem do mě
vniká.
"Aaah!" vykřiknu, když hluboko uvnitř ucítím ostrý tlak na své právě
porušené panenství. Christian znehybní, jenom se na mě dívá, oči mu září ve
vítězné extázi.
Trhaně oddychuje skrz pootevřená ústa. Prodere se mu z nich slastný sten.
"Jsi hrozně těsná. Jsi v pořádku?"
Jen kývnu, s očima doširoka rozevřenýma a rukama pevně sví - rajícíma jeho
předloktí. Cítím se tak. plná. Ještě pořád se nehýbe, nechává mě uvyknout tomu
nezvyklému, doslova pronikavému pocitu, že je uvnitř mě.
"Teď se pohnu, bejby," vydechne po chvíli sevřeně.
Tak jo.
Christian učiní jeden dlouhý plynulý pohyb zpět. Zavírá oči a s dalším stenem
se do mě vrací. Já znovu vyjeknu, on znovu strne.
"Můžeme?" zašeptá chraplavě.
"Ano," vydechnu. Zopakuje to ještě jednou a zase znehybní.
Zavzdychám, mé tělo už ho přijímá. Bože, jak já to chci.
"Ještě?" hlesne.
"Ano." To už je úpěnlivá prosba.
A on to udělá znovu, ale tentokrát už se hýbat nepřestává. Klesá na lokty,
doléhá na mě plnou vahou svého těla a tiskne mě k posteli. Zpočátku jsou jeho
pohyby pozvolné, ohleduplné. Jakmile si na ten zvláštní pocit zvyknu, mé boky
se váhavě zhoupnou jeho směrem. Začíná zrychlovat, a když zasténám, ještě své
tempo zvyšuj e, až se nakonec propracuje k nemilosrdnému neměnnému rytmu.
A já ho v něm následuju, vycházím mu vstříc. Svírá mi hlavu v dlaních a
vášnivě mě líbá, můj spodní ret se opět ocitá stisknutý mezi jeho zuby. Pak
nepatrně změní polohu, a já ucítím, jak ve mně znovu narůstá ten samý pocit
jako předtím. Vnímám, jak se v mém těle koncentruje napětí, zatímco Christian
nás neúnavně žene dál a dál. Začínám se chvět, na pokožce mi vyvstávají
drobounké krůpěje potu. Ach můj... Netušila jsem, že to bude takové. že to bude
tak nádherný pocit. Přestávám být schopná uvažovat. vnímám jen tu rozkoš.
jenom jeho. jenom sebe. ach, prosím. propínám se do luku.
"Udělej se pro mě, Ano," vyráží ze sebe zadýchaně. A jsou to jeho slova,
která ve mně odpálí tu explozi, a já se řítím ze svého vrcholu a tříštím se pod
ním na milion kousků. A pak je to on, kdo s posledním divokým výpadem zvolá
mé jméno a znehybní, když hluboko uvnitř mě vrcholí.
Ještě pořád nemůžu popadnout dech, natož ho zklidnit. Srdce mi divoce buší
a myšlenky. ty se někam rozutekly. No páni... to bylo ohromující. Otevírám oči.
Christian se čelem opírá o mé; oči má zavřené, dech zhrublý. Jeho víčka se
chvějivě rozevírají a naše pohledy setkávají - ten jeho je sice zastřený, ale
vlídný. Ještě stále ho cítím uvnitř. Zvedne hlavu, zlehka přitiskne rty k mému
čelu a pomalu ze mě vystoupí.
"Ou." V grimase stáhnu obličej, jak mě ten neznámý pocit překvapí.
"Ublížil jsem ti?" ptá se tiše, když se přesouvá vedle mě a zapírá o loket.
Strká mi zbloudilý pramen vlasů za ucho.
Tak tomu se musím zasmát. "Ty se mě ptáš. jestli jsi mi ublížil?"
"Snažíš se být vtipná, chápu," ušklíbne se cynicky. "Myslím to vážně, jsi v
pořádku?" Pozorně mě sleduje, pátravě, snad i dychtivě.
Demonstrativně se vedle něj protahuju. Cítím se tak nějak vláčně, jako bych
místo kostí měla rosol, ale taky uvolněně. velmi uvolněně. Zakřením se na něj a
pak už se mi nedaří dát koutky k sobě. Teď už chápu všechen ten povyk okolo
sexu. Dva orgasmy. tak rychle po sobě, jako by šly prostě naprogramovat, to je
teda něco. Neměla jsem ani zdání, čeho všeho je moje tělo schopné, že v sobě
dokáže nastřádat takovou energii a vzápětí ji tak bouřlivě uvolnit, tak nevázaně.
Ten prožitek byl nepopsatelný.
"Ještě jsi mi neodpověděla a už si koušeš ret," mračí se na mě. Rozpustile se
na něj zazubím. Vypadá skvěle, s těmi rozcuchanými vlasy, uhrančivým šedým
pohledem a vážným varovným výrazem.
"Chtěla bych to udělat znovu," zašeptám. Mám dojem, že se mu ve tváři
mihne úleva, ale pak se opona zatáhne a on si mě lačně změří přimhouřenýma
očima.
"To byste opravdu chtěla, slečno Steeleová?" odtuší věcně. Nakloní se a
vtiskne mi velice jemný polibek do koutku úst. "Trochu náročná, ne? Otoč se na
břicho."
Překvapeně zamrkám, ale udělám, co mi řekl. Rozepíná mi podprsenku a
dlaní mi sjíždí dolů po páteři až na zadek.
"Máš opravdu tu nejjemnější kůži," zabrouká. Zvolna se přemísťuje, jednu
svou nohu zasouvá mezi mé a půlkou těla mi naléhá na záda. Když mi odhrnuje
vlasy z tváře, aby mohl přitisknout rty k mému holému rameni, zatlačí mě do
zad knoflíčky jeho košile.
"Proč máš na sobě tu košili?" postěžuju si. Na chvilku se zarazí. Nakonec si ji
ale svléká, znovu se ke mně přimyká a já ucítím jeho teplou kůži na své. Hmm...
nádherný pocit. Na prsou musí mít jemné chloupky - vnímám, jak mě vzadu
šimrají.
"Takže ty by sis chtěla zašukat ještě jednou?" šeptá mi do ucha a vydává se
odtamtud dolů po mém krku a pokrývá ho lehounkými polibky.
Dlaní mezitím opisuje linii mého pasu, pak postupuje níž, přes bok a stehno
až ke kolenu. Uchopí mě pod ním a pokrčí mi nohu.
V hrdle mi zakolísá dech. Copak to asi dělá? Přesouvá se a přitisknutý k mým
zádům se mi tlačí mezi stehna. Jeho ruka stoupá zpátky k mým hýždím. Pomalu
je prohněte a pak se mi vkrádá mezi nohy.
"Tentokrát si tě vezmu zezadu, Anastasie," zavrní a druhou rukou mi shrábne
vlasy na šíji, pevně je sevře v pěsti a jemně za ně zatáhne. Zafixuje mě za ně
tak, že nemůžu pohnout hlavou. Jsem uvězněná pod jeho tělem, zcela
bezmocná.
"Jsi moje." zapřede. "Jenom moje. To si pamatuj." Jeho hlas mi proniká do
žil jako jed, jeho slova jsou opojná, svůdná. Podle tlaku na stehně hádám, že je
co nevidět podpoří činy.
Začíná mě těmi dlouhými prsty jemně laskat, pozvolna jimi krouží. Rty
lehounce oždibuje mou čelist, na tváři cítím jeho měkký dech.
"Voníš přímo božsky," nadechuje se za mým uchem. A jeho prsty mě stále
dráždí, dokola, stále dokola. Reflexivně rozhýbu boky ve snaze jeho pohyby
napodobit a krevní řečiště mi zaplavuje trýznivá rozkoš podobně jako adrenalin.
"Nehýbej se," nařizuje mi sice mírně, ale zároveň důrazně. Velmi pomalu do
mě proniká palcem, zakrouží jím, jednou. podruhé. Účinek toho pohybu je
devastující - veškerá moje energie se koncentruje do jediného malého místečka
uvnitř mého těla. Tiše zakňourám.
"Líbí se ti to?" zabrouká a zlehka mě škrábne zuby na uchu. A pak začne tím
palcem pohybovat jinak. dovnitř, ven, dovnitř, ven. zatímco jeho ostatní prsty
stále krouží.
Pevně zavírám oči, snažím se získat kontrolu nad svým dechem a pokouším
se nějak vyrovnat s tou bouří pocitů, kterou ve mně rozpoutal. Převaluje se
přese mě jedna žhavá vlna za druhou. Tiše zasténám.
"Ty jsi tak citlivá. Ach, Anastasie, to se mi líbí. Moc se mi to líbí," šeptá
přerývaně.
Chtěla bych propnout nohy, ale nedokážu se pohnout. Tiskne mě pod sebou,
udržuje neměnné, mučivě pomalé tempo. Je to skvělé. Znovu zavzdychám a on
se znenadání pohne.
"Otevři pusu," přikáže a vzápětí mi vsouvá palec do úst. Prudce otevírám oči
a překvapeně zamrkám.
"Chci, abys věděla, jak chutnáš," šeptne mi do ucha. "Přisaj se, bejby."
Zatlačí mi palcem na jazyk a já ho instinktivně obe mknu rty, pevně ho vtáhnu
dovnitř. Ucítím svou vlastní slanou chuť a taky nádech kovové příchuti krve. U
všech svátých. Tohle je zvrhlé, ale kčertu s tím, protože je to tak smyslné.
"Chci si zašukat do tvojí pusy, Anastasie, a už brzy to udělám." Jeho hlas je
teď zhrublý, dech má těžký a trhaný.
Zašukat do mojí pusy?! Zasténám a přitom ho nechtěně kousnu. Vyjekne a
instinktivně mi trhne za vlasy - až to zabolí, a já své sevření povolím.
"Zlobivá holčička," ucedí a natáhne se k nočnímu stolku pro balíček s
kondomem. "Zůstaň, jak jsi, ani se nehni," poroučí mi a pouští mě.
Zatímco trhá fólii, já namáhavě oddechuju, v uších mi zpívá vlastní krev. To
očekávání je tak vzrušující. Lehá si zpátky a zaujímá stejnou pozici. Nemůžu se
ani pohnout. Jsem uvězněná v jeho smyslném objetí a on je připravený si mě
vzít ještě jednou.
"Tentokrát to vezmeme pěkně zvolna, Anastasie," vydechne.
A skutečně, pomalu, tak pomalinku do mě proniká, úplně celý. Neúprosně.
Hlasitě zavzdychám. Tentokrát je to intenzivnější, extrémní smyslnost. Znovu
vzdychnu a on úmyslně zakrouží boky, potom se stáhne zpátky a okamžik
vyčká, než se zase vrátí. Celý ten postup opakuje, zas a zas. Začínám z toho šílet
- ty jeho provokativní, úmyslně pomalé pohyby a opakované pocity plnosti jsou
zdrcující.
"Je mi v tobě tak dobře," zapřede slastně a já cítím, jak ve mně narůstá to
povědomé chvění. A on se přestává hýbat. "Ale ne, bej - by, ještě ne," krotí mě.
Teprve když má rostoucí slast odezní, začíná s celým tím pomalým procesem od
začátku.
"Ach, prosím," žadoním. Myslím, že víc už nesnesu - celé mé tělo je
neuvěřitelně napjaté, dychtí po uvolnění.
"Chci, abys byla bolavá, bejby," zamumlá a pokračuje ve svém mučivě
lenivém tempu. tam. zpátky. "Aby sis zítra při každém pohybu vzpomněla, kde
jsem byl. Jenom já. Protože jsi moje."
Vydávám ze sebe jakýsi neartikulovaný zvuk.
"Christiane, prosím," zakňourám.
"Co bys ráda, Anastasie? Svěř se mi."
Z hrdla se mi dere další sten. Vyklouzne ze mě a pak se pomalu vrací, znovu
zakrouží pánví.
"No tak," dožaduje se.
"Tebe, prosím."
Konečně nepatrně zvyšuje tempo, jeho dech se pozvolna úží. Jakmile chytne
rytmus, cítím, že se uvnitř mě začíná schylovat k bouři.
"Ty. Jsi. Tak. Sladká," vydechuje do rytmu svých pohybů. "Tak. Strašně. Tě.
Chci."
Zavzdychám.
"Jsi. Jenom. Moje. Udělej se. Bejby," procedí.
A zase jsou to jeho slova, co mě postrčí přes okraj té propasti. Mé tělo ho
pohlcuje v divokých pulsujících stazích, do polštáře křičím zkomolenou verzi
jeho jména. O dva drtivé pohyby později mě Christian následuje. Když do mě
vrcholí, úplně znehybní, pak se na mě bezvládně hroutí, obličej zabořený do
mých vlasů.
"Sakra, Ano," vydechne namáhavě.
Vzápětí mě pouští a přetáčí se na svou stranu postele. Přitahuju si kolena k
hrudi a naprosto vyčerpaná okamžitě upadám do těžkého spánku nebo možná
omdlévám.
Když se probouzím, ještě je tma. Vůbec netuším, jak dlouho jsem spala.
Protahuju se pod dekou a cítím, jak mě všechno bolí, příjemně bolí. Christian
není nikde k vidění. Sedám si a zadívám se na panorama města před sebou. Za
okny okolních mrakodrapů je sem tam rozsvíceno a na východě už řídne tma.
Zaznamenávám nějakou hudbu. Jemné tóny klavíru, smutné a tklivé. Nejspíš
Bach, ale jistá si nejsem.
Ovíjím si přikrývku kolem těla a tiše našlapuju chodbou k velkému pokoji.
Christian sedí za klavírem, naprosto ponořený do hudby. Jeho výraz je pustý a
smutný, tak jako ta hudba. Hraje fantasticky. Opírám se o stěnu u vstupu a
uchváceně mu naslouchám. Je opravdu vynikající muzikant. Sedí tam, nahý,
jeho tělo se koupe v tlumeném kuželu světla, který na něj vrhá lampa stojící
vedle klavíru.
V tom obrovském pokoji tonoucím ve tmě to působí, jako by byl ve svém
vlastním světě, nedotknutelný. jako v nějaké bublině.
Tiše se k němu blížím, vábená tou nádhernou melancholickou hudbou. Jsem
jako uhranutá, pozoruju jeho dlouhé prsty, jak neomylně nacházejí a zlehka
tisknou jednotlivé klávesy, a přemýšlím o tom, že se ty samé prsty se stejnou
zručností dotýkaly a mazlily s mým tělem. Při té vzpomínce instinktivně stisknu
kolena k sobě a lapám po dechu. Vzhlédne ke mně, s jasným neproniknutelným
pohledem a nečitelným výrazem.
"Promiň," omlouvám se šeptem. "Nechtěla jsem tě rušit."
Po tváři mu přelétne temný stín.
"To bych měl říct spíš já," poznamená. Přestává hrát a pokládá si ruce na
stehna.
Teprve teď si všimnu, že má na sobě pyžamové kalhoty. Rukou si prohrábne
vlasy a vstává. A ty kalhoty mu drží na bocích tím způsobem... Božínku.
Vysychá mi v ústech, když nenuceně přechází od klavíru směrem ke mně. Má
široká ramena a úzké boky, a zatímco se ke mně blíží, vidím, jak se mu rýsují
břišní svaly. Je zkrátka neskutečný.
"Měla bys být v posteli," kárá mě.
"To byla nádherná skladba. Bach?"
"Bachovo aranžmá, ale původně to byla skladba pro hoboj od Alessandra
Marcella."
"Byla nádherná, ale velmi smutná, až moc truchlivá."
Trochu se pousměje.
"Postel," zavelí. "Jinak budeš ráno vyčerpaná."
"Vzbudila jsem se a tys tam nebyl."
"Špatně spím, navíc nejsem zvyklý spát s někým," zabručí vyhýbavě.
Nedokážu odhadnout, na co myslí. Vypadá tak nějak sklesle, ale v té tmě se to
těžko posuzuje. Možná je to jenom kvůli té smutné hudbě. Bere mě kolem
ramen a vede zpátky do ložnice.
"Jak dlouho už hraješ? Jsi velmi dobrý."
"Od šesti let."
"Aha."
Christian jako šestiletý chlapec. Vidím před sebou obrázek krásného malého
kluka s měděnými vlásky a šedýma očima a sevře se mi srdce - šestileté dítě,
které miluje neskutečně smutnou hudbu.
"Jak se cítíš?" ptá se tiše, když jsme zpátky v ložnici.
Rozsvěcí nástěnnou lampičku.
"Jsem v pohodě."
Oba ve stejnou chvíli pohlédneme na postel. Na povlečení je krev -
připomínka mého ztraceného panenství. Samým studem zčervenám a přitáhnu si
deku těsněji k tělu.
"No, zdá se, že paní Jonesová bude mít o čem přemýšlet," podotkne
Christian, když se staví přede mě. Rukou mi podepře bra du a zvedne hlavu,
upřeně se na mě zadívá. Pronikavým pohledem pozorně zkoumá mou tvář.
Hlavou mi bleskne, že jsem ještě neviděla jeho nahou hruď. Instinktivně
vztáhnu ruku, abych si konečky prstů sáhla na ty tmavé chloupky, co se mu tam
lesknou, abych zjistila, jaké jsou na dotek. Okamžitě ustupuje z mého do sahu.
"Mazej do postele," osopí se na mě. Pak ale trochu zmírní: "Lehnu si k tobě."
Spouštím ruku a vraštím obočí. Nevzpomínám si, že bych se ho tam někdy
předtím dotkla. Otevírá prádelník, vytahuje z něj triko a rychle si ho přetahuje
přes hlavu.
,.Postel," poroučí mi znovu. Lezu do ní a snažím se ignorovat tu krev. Lehá si
ke mně a přitahuje si mě do náruče, tiskne si mě k sobě zády. Zlehka mě políbí
do vlasů a zhluboka vdechne jejich vůni.
"Spi, sladká Anastasie," zamumlá a já zavírám oči. Ale nemůžu si pomoct -
pořád ještě cítím doznívající smutek. Ať už z té hudby, nebo z jeho odtažitého
chování. Christian Grey má svou stinnou stránku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pája pája | 8. dubna 2015 v 19:08 | Reagovat

Pěkné

2 MaikelW MaikelW | E-mail | 17. ledna 2017 v 9:38 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama