50 odstínů šedi 3.kapitola

18. září 2013 v 21:18 | Admin |  50 odstínů šedi
Kate je v extázi.
"Ale co dělal u Claytonových?" Ta její zvědavost z ní čiší i přes telefon. Volám
jí ukrytá v hlubinách skladu za obchodem a snažím se znít nenuceně.
"No, byl tady něco zařizovat."
"Já myslím, že tohle je opravdu velká shoda náhod, Ano. Ne napadlo tě, že
možná spíš přijel za tebou?"
Srdce mi při tom pomyšlení zaškobrtne, ale hned se vzpamatuju. Prostou a
zdrcující realitou totiž zůstává, že tu byl obchodně.
"Měl cestu na naši zemědělskou fakultu. Podporuje tam nějaký výzkum,"
zabručím.
"No jo. Vždyť dal katedře grant v hodnotě dvou a půl milionu."
Páni!
"Jak to víš?"
"Ano, jsem novinářka, psala jsem jeho medailon. Vědět to je moje práce."
"Dobře, Carlo Bernsteinová, klídek. Tak chceš ty fotky?" "Jasně, že jo. Otázkou
je, kdo je udělá a kde."
"Místo můžeme vyřešit s ním. Říkal, že tu zůstává."
"Ty ho můžeš kontaktovat?"
"Mám jeho mobil."
Kate se slyšitelně zajíkne.
"Chceš říct, že ti nejbohatší, nejzáhadnější a nejneuchopitelnější svobodný chlap
ve státě Washington dal číslo na svůj mobil?"
"Ehm. jo."
"Ano! Ty se mu líbíš. O tom není pochyb," vydechne empaticky.
"Kate, jenom se snaží být milý." Jakmile to vyslovím, vím, že to není pravda -
Christian Grey nedělá milé věci. Nanejvýš tak zdvořilé. Třeba má Kate pravdu,
zašeptá malý tichý hlásek. Z představy, že možná, jenom možná, bych se mu
mohla líbit, se mi zježí chloupky na krku. Vždyť vlastně řekl, že je rád, že to
interview nedělala Kate. V duchu se tiše zaraduju a poskočím, opájím se
pomyšlením, že bych se mu opravdu mohla líbit. Jenže Kate mě vrací zpátky do
reality.
"Nemám představu, koho na to focení seženeme. Levi, to je náš stálý fotograf,
tak ten nemůže. Jel na víkend domů do Idaho Falls. Bude pěkně dopálený, až
zjistí, že prošvihl focení jednoho z nejmocnějších podnikatelů Ameriky."
"Hmfff. A co José?"
"Skvělý nápad! Zeptej se ho ty - pro tebe udělá cokoliv. A pak zavolej Greyovi
a optej se ho, kam máme přijet." Kate mě s tím svým povýšeneckým chováním
vůči Josému štve.
"Myslím, že bys mu měla zavolat ty."
"Komu, Josému?" odfrkne si.
"Ne, Greyovi."
"To ty k němu máš vztah, Ano." "Vztah?!" vypísknu a můj hlas přitom vylétne
o několik oktáv výš. "Vždyť toho chlapa sotva znám!"
"Aspoň ses s ním už viděla," postěžuje si zahořkle. "A zdá se, že on by tě rád
poznal lip. Ano, prostě mu zavolej," štěkne na mě a zavěsí. Někdy je tak
panovačná. Zamračím se na telefon a vypláznu na něj jazyk.
Zrovna píšu zprávu Josému, když do skladu přichází Paul a shání se po brusném
papíru.
"Máme tam celkem narváno, Ano," upozorňuje mě taktně.
"Jasně, promiň," zahučím a chci zamířit zpátky.
"Hele, a odkud vlastně znáš Christiana Greye?" nadhodí Paul zdánlivě
nenuceně.
"Musela jsem s ním udělat rozhovor do studentských novin. Kate byla
nemocná," pokrčím rameny a tentokrát v nenucenosti selhávám já. "Christian
Grey u Claytonů. Jen si to představ," rozplývá se zasněně. Pak potřese hlavou,
jako by si ji chtěl vyčistit. "Mimochodem, co takhle zajít večer na drink nebo
tak něco?"
Kdykoliv přijede domů, snaží se mě vytáhnout ven a já vždycky odmítnu. Je to
náš rituál. Myslím, že chození s bratrem šéfa není dobrý nápad. A kromě toho,
Paul je prostě takový typický představitel amerického kluka odvedle a ani s
notnou dávkou představivosti nepřipomíná žádného literárního hrdinu. A Grey
snad ano? ptá se mé podvědomí s vyzývavě zdviženým obočím.
Nekompromisně ho zpražím. "Nemáte snad rodinou večeři nebo nějakou oslavu
s bráchou?"
"Ta bude zítra."
"Možná jindy, Paule. Večer se musím učit. Příští týden dělám státnice."
"Jednoho krásného dne řekneš ano, Ano," usměje se a já prchám do obchodu.
"Ale já fotím místa, ne lidi," zabručí José.
"José, prosím," škemrám. Pochoduju po našem obýváku, v ruce svírám mobil a
zírám z okna na slábnoucí večerní světlo.
"Dej mi ten telefon." Kate mi vyškubne mobil z ruky a ladně si přehodí své
hedvábné, zlatavě blonďaté vlasy přes rameno.
"A teď mě poslouchej, José Rodriguezi, jestli chceš, aby naše noviny
informovaly o zahájení tvojí výstavy, tak pro nás to focení zítra uděláš,
kapišto?" Kate dokáže být až děsivě neústupná. "Fajn, Ana se ti ozve a udá ti
místo a čas. Nazdar zítra." A típne mu to.
"Vyřízeno. Teď už jenom zjistit, kdy a kde to chce. Zavolej mu." Podává mi
telefon a mně se obrací žaludek naruby. "Zavolej Greyovi. Teď!"
Zamračím se na ni a sáhnu si do zadní kapsy kalhot pro jeho vizitku. Zhluboka
se nadechuju a roztřesenými prsty vyťukávám číslo.
Zvedá to na druhé zazvonění. Jeho tón je klidný, úsečný a chladný. "Grey."
"Ehm. pane Greyi? Tady Anastasia Steeleová." Jsem tak nervózní, že
nepoznávám svůj vlastní hlas. Na druhém konci se ro zhostí krátké ticho, během
kterého se uvnitř celá rozklepu.
"Slečno Steeleová. Moc rád vás slyším." Barva jeho hlasu se mění. Je
překvapený, aspoň myslím, a zní tak. srdečně, dokonce svůdně. Zadrhává se mi
dech, cítím, jak rudnu. Najednou si uvědomuju, že na mě Katherine
Kavanaghová zírá s otevřenou pusou, a tak se vytrácím do kuchyně, abych se
zbavila její nevítané pozornosti.
"Totiž. rádi bychom udělali to focení kvůli tomu článku." Dýchej, Ano, dýchej.
Mé plíce provedou spontánní ostrý nádech. "Zítra, jestli vám to vyhovuje. Kde
by se vám to hodilo, pane?"
Jeho úsměv sfingy málem vidím i přes telefon.
"Bydlím v hotelu Heathman v Portlandu. Můžeme se sejít, řekněme, v půl
desáté ráno?"
"Dobře, Heathman, budeme tam." Tou dobou už jsem celá uřícená a zadýchaná
- spíš dítě než dospělá žena, která má ve státě Washington právo volit a legálně
pít alkohol.
"Už se na to těším, slečno Steeleová." Úplně vidím ten hříšný záblesk v jeho
očích. Jak může ze sedmi malých slov udělat tak mučivý příslib? Zavěšuju. Kate
je v kuchyni a s naprosto konsternovaným výrazem na mě nepokrytě civí.
"Anastasie Rose Steeleová. On se ti líbí! V životě jsem tě neviděla nebo
neslyšela tak. tak. rozhozenou. Ty se červenáš!"
"Jéžiš, Kate, vždyť víš, že se červenám pořád. Je to moje obchodní značka. Tak
nebud směšná," vyjedu na ni. Samým překvapením zamrká
- obvykle se jen tak nerozčílím -, a tak se hned krotím. "Prostě mi připadá
trochu. děsivý. A to je všechno."
"Takže Heathman," utrousí Kate. "Zavolám tam a zamluvím místo na focení."
"A já udělám večeři. Pak se musím učit." Nedokážu skrýt podráždění, ani když
otevírám jednu z kuchyňských skříněk a pouštím se do vaření. Tu noc nespím
klidně, házím sebou z boku na bok. Zdá se mi o kouřově šedých očích,
pracovních kombinézách, dlouhých nohách, dlouhých prstech a temných,
temných neprobádaných místech. Dvakrát se budím s bušícím srdcem. Výborně,
zítra budu vypadat opravdu skvěle, s takovým množstvím spánku, počastuju se.
Naklepávám si polštář a pokouším se uklidnit.
Hotel Heathman sídlí v samém centru Portlandu. Jeho impozantní budova z
hnědého kamene byla postavena na konci dvacátých let těsně před začátkem
krize. José, Travis a já jedeme mým broukem, zatímco Kate řídí mercedes,
protože do mého auta se všichni nevměstnáme. Travis je Josého kamarád a
pomocník, dnes mu bude dělat osvětlovače. Kate se podařilo na dnešní
dopoledne v Heathmanu zamluvit pokoj zadarmo výměnou za poděkování v
článku. Když v recepci nahlásí, že jsme tu, abychom vyfotili pana výkonného
ředitele Christiana Greye, jsme okamžitě eskortováni do apartmá. Rozumí se do
apartmá běžné velikosti, protože pan Grey už obývá to největší, které v hotelu
je. Odvádí nás tam přeochotný manažer hotelu. Je hrozně mladý a z nějakého
důvodu velmi nervózní. Mám dojem, že tím důvodem je Kateina krása a
sebevědomé vystupování. Je jako loutka na jejím provázku. Pokoje jsou velice
elegantní, okázale a zároveň nevtíravé zařízené.
Je devět hodin. Máme půl hodiny na to, abychom všechno připravili. Kate je ve
svém živlu.
"Myslím, že budeme fotit proti zdi, co říkáš, José?" Na jeho odpověď nečeká.
"Travisi, odnes ty židle. Ano, poprosila bys hotelovou službu o nějaké to
občerstvení? A ať Greyovi vzkážou, kde jsme."
Ano, paní. Je tak panovačná. Protočím na ni oči a jdu splnit rozkaz.
O půl hodiny později vchází do našeho apartmá Christian Grey.
No páni! Na sobě má bílou, u krku rozepnutou košili a šedé flanelové kalhoty,
které mu jen tak ležérně splývají z boků. Neposlušné vlasy má ještě vlhké po
koupání. Jenom z pohledu na něj mi vysychá v puse. je zatraceně sexy.
Následuje ho nějaký třicátník s vojenským sestřihem a strništěm, oblečený v
dobře padnoucím černém obleku a kravatě. Bez jediného slova si stoupá do
kouta a nezúčastněně nás sleduje svým oříškově hnědým pohledem.
"Slečno Steeleová, opět se setkáváme." Grey mi podává ruku a já ji se zuřivým
zamrkáním přijímám. 0 můj. on je opravdu úplně. Jakmile se naše dlaně
dotknou, ucítím to nádherné proudění - jak mnou prostupuje, celou mě
rozehřívá a způsobuje, že se červenám. Jsem přesvědčená o tom, že můj trhaný
dech musí být slyšet.
"Pane Greyi, to je Katherine Kavanaghová," hlesnu a pokynu rukou Kateiným
směrem. Ta k němu přistupuje a neohroženě se mu zadívá přímo do očí.
"Houževnatá slečna Kavanaghová. Těší mě." Grey jí věnuje malý úsměv,
vypadá skutečně potěšeně. "Už se cítíte lépe? Anastasia mi říkala, že vám
minulý týden nebylo dobře."
"Jsem v pořádku, děkuji, pane Greyi." Bez mrknutí mu pevně potřásá rukou a já
si v tu chvíli uvědomím, že chodila jenom do těch nejlepších soukromých škol,
které ve státě Washington jsou. Pochází z bohaté rodiny, je sebevědomá a zná
své postavení na společenském žebříčku. A nikdy neplácá žádné hlouposti.
tomhle ji obdivuju. "Děkuji, že jste si udělal čas," předvede mu zdvořilý
profesionální úsměv.
"Rádo se stalo," ujišťuje ji Grey, ale přitom se dívá na mě. A já rudnu. Už zase.
Do háje!
"To je José Rodriguez, náš fotograf," řeknu a uculím se na Josého, který mi můj
úsměv s nadšením oplácí. Jeho pohled ale vychládá, jakmile se zaměří na
Greye.
"Pane Greyi," kývne.
"Pane Rodriguezi." I Greyův výraz se mění, když si Josého zkoumavě měří.
"Kam mě hodláte posadit?" optá se ho nakonec a zní u toho lehce výhružně. Ale
Katherine nenechává Josého téhle show velet.
"Pane Greyi - kdybyste se mohl posadit zde, prosím. Pozor na ty kabely. A pak
uděláme i pár snímků vestoje." Směruje ho k židli postavené u zdi.
Travis zapíná světla, čímž Greye chvilkově oslepuje a následně mumlá omluvu.
Pak už se s Travisem uchylujeme do pozadí a sledujeme Josého, jak se činí.
Pořizuje několik fotografií s přístrojem v ruce, žádá Greye, aby se otočil tak, a
potom zase tak, pohnul rukou nahoru, a zase dolů. Nato přechází ke stativu a
dělá několik snímků odtamtud, přičemž Grey celkem asi dvacet minut trpělivě
sedí a velmi přirozeně pózuje. Mé přání se splnilo: můžu stát v jeho blízkosti a
obdivovat ho. Během té doby se naše oči dvakrát setkávají a já jsem ten, kdo
uniká ze zajetí jeho šedého pohledu.
"Konec sezení," zasahuje znovu Kate. "Můžeme teď vestoje, pane Greyi?"
vyzývá ho.
Grey si stoupá a Travis spěchá, aby odstranil židli. Spoušť Josého Nikonu
začíná cvakat nanovo.
"Já myslím, že by to mohlo stačit," hlásí José po dalších pěti minutách.
"Výborně," zahlaholí Kate. "Ještě jednou vám děkuji, pane Greyi." Podává mu
ruku, následována Josém.
"Už se nemohu dočkat, až si ten článek přečtu, slečno Kava - naghová," zapřede
Grey a otáčí se ke dveřím, u kterých stojím já. "Doprovodíte mě, slečno
Steeleová?" vybídne mě.
"Jistě," hlesnu, naprosto zmatená. Vrhám úzkostný pohled na Kate, ta jenom
pokrčí rameny. Za ní zaznamenávám Josého zamračený obličej. "Na shledanou
všem," pozdraví Grey, když otevírá dveře a ustupuje, abych mohla projít jako
první.
U všech svátých... co se to tu děje? Co po mně chce? Zůstávám stát na chodbě a
nervózně se ošívám, zatímco on vychází z apartmá, následován panem
Vojenským Sestřihem V Dokonalém Obleku. "Zavolám vás, Taylore," oznámí
Vojenskému Sestřihu. Taylor se zvolna vzdaluje chodbou a Grey obrací svůj
šedý uhrančivý pohled ke mně. Kruci... udělala jsem něco špatně?
"Přemýšlel jsem o tom, jestli byste si se mnou teď nezašla na kávu." Srdce mám
rázem až na jazyku. Schůzka?! Christian Grey mě zve na rande? Ptá se, jestli
chceš kafe. Možná si myslí, že bys potřebovala životabudič, otráveně zaúpí mé
opět jízlivě naladěné podvědomí. Odkašlu si, abych nějak dostala pod kontrolu
nervy na pochodu.
"Musím všechny odvézt domů," zamumlám omluvně a nervózně si před sebou
žmoulám prsty rukou.
"Taylore!" zavolá tak hlasitě, až nadskočím. Taylor, který stále ještě odchází
chodbou, se otáčí a vrací zpátky k nám.
"Jedou na univerzitu?" ověřuje si Grey už zase mírným hlasem. Zakývám
hlavou, jsem totiž v takovém šoku, že nemůžu mluvit.
"Taylor je tam může odvézt. Je to můj řidič. Máme tu velký terénní vůz, takže
bude schopen vzít i vaše vybavení."
"Pane Greyi?" ohlásí se Taylor zdvořile, když k nám dojde. Ve svém výrazu
nedává najevo vůbec nic.
"Mohl byste, prosím, odvézt fotografa, jeho asistenta a slečnu Kavanaghovou
domů?"
"Jistě, pane," odpovídá Taylor.
"Tak. Teď už se mnou na to kafe půjdete?" usměje se Grey, jako by to byla
hotová věc.
Zamračím se na něj.
"Teda - pane Greyi, ehm - tohle opravdu. poslyšte, Taylor je nikam vozit
nemusí." Vrhám krátký pohled na Taylora, jehož obličej zůstává absolutně
neměnný. "Prohodím si auto s Kate, když chvilku vydržíte." Greyovy tváře
rozčísne oslnivý, nestřežený, přirozený úsměv, odhalující jeho bělostné zuby.
Božínku... Otevírá mi dveře apartmá, abych mohla znovu vejít. Protahuju se
kolem něj, vstupuju do pokoje a nacházím Kate zabranou do hluboké debaty s
Josém.
"Anastasie Steeleová, myslím, že se mu rozhodně líbíš," vyhrkne bez
jakýchkoliv okolků a José na mě upře nakvašený pohled. "Ale já mu nevěřím,"
dodává Kate. Zvedám ruce a doufám, že jí to gesto zavře pusu. Nějakým
zázrakem s e tak stane.
"Kate, jestli si vezmeš Wandu, mohla bych si půjčit tvoje auto?"
"Proč?"
"Christian Grey mě pozval na kafe."
úžasu jí padá čelist. Oněmělá Kate! Tu chvilku si vychutnávám. Popadá mě za
paži a vleče do ložnice přiléhající k obytné části apartmá.
"Ano, něco mi na něm nesedí." Jejím hlasem prostupuje výstražný tón. "Je
úchvatný, to souhlasím, ale taky si myslím, že je nebezpečný. Zvlášť pro
někoho, jako jsi ty."
"Co tím myslíš, někoho, jako jsem já? " vyprošuju si uraženě.
"Někoho tak nevinného, jako jsi ty, Ano. A ty víš, co tím myslím," odpovídá
lehce popuzeně. A já samozřejmě rudnu.
"Kate, je to jenom kafe. Tenhle týden mi začínají zkoušky a já se potřebuju učit,
takže se nezdržím dlouho."
Našpulí rty, jako by tu mou prosbu zvažovala. Pak konečně vyloví z kapsy
klíčky od svého auta a podává mi je. Dávám jí ty své.
"Uvidíme se později. Nebuď tu dlouho, nebo sem pošlu zása - hovku." "Díky."
Sevřu ji v náručí.
Vracím se na chodbu, kde na mě čeká Christian Grey, opřený o stěnu jako
nějaký model pózující pro luxusní časopis na křídovém papíru. "Fajn, jde se na
kafe," hlesnu, červená jako řepa.
Spokojeně se zakření.
"Až po vás, slečno Steeleová." Napřímí se a pokynutím ruky mi naznačí, abych
šla první. Na rozklepaných nohách procházím chodbou, v břiše mi poletuje
hejno motýlů a srdce mi v divokém nepravidelném rytmu naráží až na patro.
Jdu na kafe s Christianem Greyem. A já kafe nesnáším.
Společně kráčíme hotelovou chodbou k výtahům. Co mu asi tak budu vykládat?
Najednou jsem dočista paralyzovaná strachy. O čem se spolu budeme bavit? Pro
všechno na světě, co my dva máme společného? Jeho měkký příjemný hlas mě
vytrhává ze zamyšlení:
"Jak dlouho už se znáte se slečnou Katherine Kavanaghovou?"
Vida, jednoduchá otázka pro začátečníky.
"Už od prvního ročníku. Je to moje dobrá kamarádka."
"Hmm," zahučí vyhýbavě. Co se mu asi honí hlavou?
U výtahů mačká tlačítko a téměř vzápětí se ozývá cinknutí. Dveře se otevírají a
rozkrývají nám výhled na mladý pár v těsném objetí. Překvapeně a zahanbeně
od sebe uskakují a s provinilými výrazy se dívají všude kolem, jen ne na nás. Já
a Grey k nim při stupujeme.
Snažím se udržet vážnou tvář, takže zírám do podlahy a cítím, jak se mi
zahřívají líce. Skrz řasy vrhám na Greye letmý pohled. Zdá se mi, že mu na
rtech pohrává úsměv, ale jistá si nejsem. Naši spolucestující mlčí, a tak sjíždíme
do přízemí v rozpačitém tichu. Dokonce nám k tomu ani nehraje výtahová
hudba, která by přinesla trochu rozptýlení.
Dveře se otevírají a k mému nemalému překvapení mě Grey bere za ruku, tiskne
ji v pevném sevření svých dlouhých prstů. Zase cítím, jak mnou prostupuje to
mravenčení, a mé už tak splašené srdce ještě víc zrychluje. Když mě odvádí od
výtahu, slyšíme, jak za námi ten mladý pár dusí výbuchy smíchu. Grey se uculí.
"Co to všichni s těmi výtahy mají?" zamumlá.
Přecházíme rozlehlou zalidněnou hotelovou halou ke vchodu, u kterého se Grey
vyhýbá otočným dveřím, a já dumám nad tím, jestli je to kvůli tomu, že by mě
musel pustit.
Venku je příjemná květnová neděle. Je slunečno a v ulicích není téměř žádný
provoz. Grey se dává doleva a vyráží k rohu ulice, kde u přechodu čekáme na
zelenou. A pořád mě drží za ruku. Jdu po ulici s Christianem Greyem a on mě
drží za ruku! Takhle si mě ještě nikdy nikdo nevedl. Jsem celá roztřesená a točí
se mi hlava. Pokouším se zamaskovat ten nemístně široký úsměv, který hrozí
rozpůlit můj obličej vedví. Snaž se uklidnit, Ano, naléhavě žadoní mé
podvědomí. Rozsvěcí se zelený panáček a my se znovu dáváme do pohybu.
Obcházíme čtyři bloky, než dojdeme k bistru Po rtland Coffee House, u kterého
Grey pouští mou ruku a otevírá mi dveře, abych mohla vejít.
"Co kdybyste vybrala stůl a já bych zatím objednal pití? Co si dáte?" ptá se,
jako vždy zdvořilost sama.
"Dám si. hmm - čaj English Breakfast, sáček nevkládat."
Udiveně zvedá obočí.
"Takže ne kafe?"
"Nemám kafe ráda."
Usměje se.
"Tak dobrá, čaj bez sáčku. Sladíte?"
"Ne, díky." Sklopím pohled ke svým sepjatým prstům.
"Něco k jídlu?"
"Ne, děkuju," zavrtím hlavou a on odchází k pultu objednat.
Nenápadně po něm pokukuju, jak stojí ve frontě a čeká, až bude obsloužen.
Mohla bych ho pozorovat celý den. Je vysoký, má široká ramena, a přesto je
štíhlý, a ty kalhoty, co mu tím způsobem splývají z boků. Bože můj. Jednou nebo
dvakrát si svými elegantními dlouhými prsty projede t eď už sice suché, zato
stále neuspořádané vlasy. Hmm... taky bych to ráda udělala. Ta náhlá idea se mi
doslova vetře do mysli a mé tváře se vzápětí ocitají v jednom ohni. Tisknu
spodní ret mezi zuby a znovu stáčím pohled ke svým rukám - nejsem právě
nadšená z toho, jakým směrem se mé svéhlavé představy ubírají.
"To by mě zajímalo, na co myslíte." Grey je zpátky a upřeně mě sleduje.
Nepochybně jsem rudá až za ušima. Právě jsem měla chuť zanořit prsty do
tvých vlasů a přemýšlela, jestli budou hebké na dotek. Lehce zatřesu hlavou. V
rukou má tác, který pokládá na malý kulatý stolek z březové dýhy. Podává mi
šálek s podšálkem, malou konvici a talířek, na kterém leží osamocený čajový
sáček s drobnou etiketou TWINNINGS ENGLISH BREAKFAST, můj
oblíbený. On má kafe, které má v mléčné pěně vytvořený nádherný vzorek
lístku. Jak to jenom dělají? zamýšlím se mimoděk. Taky si koupil borůvkový
bochánek. Odkládá tác a sedá si naproti mně, dává si nohy křížem. Působí tak
uvolněně a v souhře se svým vlastním tělem, to na něm obdivuju. Já sama jsem
nešikovná a ne - ohrabaná, stěží schopná dopravit se z bodu A do bodu B, aniž
bych si natloukla.
"Tak co se vám honí hlavou?" upomíná mě.
"Tohle je můj oblíbený čaj." Můj hlas působí tiše a nezvučné. Prostě nemůžu
uvěřit tomu, že sedím v portlandské kavárně naproti Christianu Greyovi. Svraští
čelo. Pochopil, že něco skrývám. Nořím čajový sáček do konvice a vzápětí ho
pomocí lžíce vyndávám. Když ho odkládám na talířek, Grey pobaveně skloní
hlavu k rameni a tázavě zvedne obočí. "Svůj čaj mám ráda černý a slabý."
"Aha. Je to váš přítel?"
Počkat. Cože?
"Kdo?"
"Ten fotograf. José Rodriguez."
Zasměju se, nervózní, ale i zvědavá. Co ho k té myšlence přivedlo?
"Ne. José je můj dobrý kamarád, to je všechno. Proč jste si myslel, že je to můj
přítel?"
"Podle způsobu, jakým jste se na něj usmívala. A on na vás." Drží mě v zajetí
svého pohledu. Je tak zneklidňující. Chtěla bych uhnout, ale jsem jako lapená.
očarovaná.
"Beru ho spíš jako součást rodiny," zašpitám.
Kývne hlavou, zdá se, že ho moje odpověď uspokojila, a stočí oči ke svému
borůvkovému muffinu. Dlouhými prsty z něj zručně odstraňuje papírový
košíček a já to fascinovaně sleduju.
"Dáte si?" ptá se a ten jeho tajemný pobavený úsměv je zpátky.
"Ne, díky," odmítám se staženým obočím a vracím se k zírání na své ruce.
"A ten kluk, kterého jsem viděl včera v obchodě. To také není váš přítel?"
"Ne, Paul je jenom kamarád. Už jsem vám to říkala včera." Tohle začíná být
trochu hloupé. "Proč se ptáte?"
"Zdá se, že vás muži znervózňují."
No teda - to je osobní. Znervózňuješ mě tak akorát ty, Greyi.
"Prostě mě děsíte." Sice rudnu, ale v duchu se chválím za svou otevřenost.
Znovu si se zaujetím prohlížím své ruce. Slyším, jak se prudce nadechuje.
"To bych taky měl," zamumlá. "Jste velmi upřímná. Prosím, nesklánějte hlavu.
Rád vám vidím do tváře."
Pane jo. Zvedám oči a on mi věnuje povzbudivý, ale natrpklý úsměv. "Pomáhá
mi to odhadnout, na co myslíte," vydechne. "Jste pro mě záhadou, slečno
Steeleová."
Záhadou? Já?
"Na mně není nic záhadného."
"Myslím, že jste velice uzavřená," prohodí.
Opravdu? Páni. jak jen to dělám? Z toho mi jde hlava kolem. Já a uzavřená? Ani
náhodou!
"Kromě okamžiků, kdy se červenáte, samozřejmě, což je často. Moc rád bych
věděl, proč se červenáte." Vkládá si do úst malý kousek zákusku a začíná ho
pomalu žvýkat, aniž by ze mě spustil oči. A já jako na povel rudnu. Sakra!
"To vždycky děláte tak důvěrné rozbory?"
"Ani jsem si to neuvědomil. Urazil jsem vás?" zazní překvapeně.
"Ne," odpovídám po pravdě.
"Dobře."
"Ale jste hrozně panovačný."
Nakrčí čelo, a jestli se nemýlím, taky se nepatrně začervená.
"Jsem zvyklý si prosazovat svou, Anastasie," utrousí. "A to za všech okolností."
"O tom nepochybuju. Proč jste mi nenabídl, abych vám říkala křestním
jménem?" překvapím sama sebe svou troufalostí. Jak jsme se jenom dostali k
tak vážným tématům? Vůbec se to nevyvíjí tak, jak jsem si představovala. Ani
se mi nechce věřit, že vůči němu najednou cítím takovou nevraživost. Jako by
se mě snažil sám před sebou varovat.
"Mé křestní jméno používají pouze členové mé rodiny a blízcí přátelé. Tak to
mám rád."
Aha. Takže neřekl: "Říkejte mi Christiane." To je teda maniak posedlý
kontrolou, jinak se to vysvětlit nedá. A najednou mám pocit, že by snad bylo
lepší, kdyby s ním ten rozhovor bývala udělala Kate. Našel by sobě rovnou. A
navíc, ona je téměř blondýna - přesněji řečeno, nazrzlá blondýna - jako všechny
ostatní v jeho kanceláři. A je krásná, připomíná mi mé podvědomí. Ale ta
představa - Christiana s Kate - se mi nelíbí. Usrkávám ze svého čaj e a on si
vkládá do úst další kousek muffinu.
"Jste jedináček?" ptá se.
Teda. On neustále mění téma.
"Ano."
"Řekněte mi něco o vašich rodičích."
Proč chce vědět zrovna tohle? To je tak divný.
"Máma žije v Georgii se svým novým manželem, Bobem. Můj otčím žije v
Montesanu."
"A váš otec?"
"Zemřel, když jsem byla batole."
"To je mi lito," zamumlá a ve tváři se mu letmo mihne zarmoucený výraz.
"Nepamatuju si na něj."
"A vaše matka se znovu vdala?"
Uchechtnu se.
"To bych teda řekla."
Nechápavě stáhne obočí.
"Vy nejste zrovna sdílná, co?" odtuší suše a v náznaku hlubokého zamyšlení si
promne bradu.
"Nápodobně."
"Jenže vy už jste mě jednou zpovídala a já si vzpomínám na pár dost osobních
otázek," uculí se na mě.
Pro boha živého. On mi připomíná tu "gay" otázku. Znovu mě kvůli ní fackuje
hanba. Vím, že někdy v průběhu následujících let budu potřebovat nějakou
intenzivní terapii, abych se tak necítila pokaždé, když si na to vzpomenu.
Rychle začínám plácat něco o své matce - cokoliv, jen abych potlačila tu
vzpomínku.
"Moje máma je úžasná. Nevyléčitelná romantička. Právě prožívá své čtvrté
manželství."
Christian překvapeně zvedá obočí.
"Chybí mi," pokračuju. "Teď má Boba. A já jen doufám, že na ni dá pozor a že
zachrání situaci, když její ztřeštěné nápady nevyjdou tak, jak si je namalovala,"
usměju se s láskou. Už jsem ji tak dlouho neviděla. Christian mě pozorně
sleduje a občas upije ze své kávy. Opravdu bych se neměla dívat na jeho ústa. Je
to značně znepokojivý pohled.
"A se svým otčímem vycházíte dobře?"
"Samozřejmě. Vyrůstala jsem s ním. Považuju ho za svého otce."
"A jaký je?"
"Ray? Je dost. uzavřený."
"A to je všechno?" podiví se.
Pokrčím rameny. Co jako očekává? Můj životní příběh?
"Uzavřený asi jako jeho nevlastní dcera," pokouší se mě vy provokovat.
Odolávám pokušení na něj protočit oči.
"Má rád fotbal - hlavně ten evropský - a bowling, a muškaření, a vyrábění
nábytku. Je tesař. Bývalý voják," vzdychnu.
"A vy jste žila s ním?"
"Ano. Když mi bylo patnáct, máma se seznámila s Manželem Číslo Tři. A já
zůstala s Rayem."
Zamračí se, jako kdyby tomu tak docela nerozuměl.
"Proč jste nechtěla žít se svou matkou?" přemítá.
Tak do toho mu ale opravdu nic není.
"Manžel Číslo Tři žil v Texasu. Kdežto můj domov byl v Montesanu. A.
pochopte, máma byla čerstvě vdaná." Odmlčím se. Máma o Manželovi Číslo Tři
nikdy nemluví. Kam tím Grey míří? Tohle ho vážně nemá co zajímat. Nicméně,
tuhle hru můžou hrát dva.
"Vyprávějte mi o svých rodičích," vybízím ho.
Trhne rameny.
"Můj táta je právník, moje máma je dětská lékařka. Žijí v Seat tlu."
Pane jo. vyrůstal v zámožné rodině. V duchu si představuju ten úspěšný
manželský pár, který adoptoval tři děti; přičemž z jednoho z nich se vyklube
krásný muž, který se ponoří do světa obchodu a bez cizí pomoci si ho podrobí.
Co ho k tomu asi vedlo? Jeho rodiče na něj musí být pyšní.
"A co dělají vaši sourozenci?"
"Elliot je stavitel a moje malá sestra je v Paříži, studuje kuchařské umění pod
nějakým renomovaným francouzským šéfkuchařem." Loupne po mně
podrážděným pohledem - nechce mluvit buď o sobě, nebo o své rodině.
"Všichni říkají, že je Paříž krásná," utrousím. Proč nechce mluvit o své rodině?
To proto, že je adoptovaný?
"Je nádherná. Byla jste tam?" ptá se, jeho podrážděnost upadá v zapomnění.
"Nikdy jsem neopustila Státy." Tak, a nakonec se bavíme o banalitách. Co přede
mnou skrývá?
"Chtěla byste se tam podívat?"
"Do Paříže?" vykviknu. Vyvádí mě to z míry - kdo by se nechtěl podívat do
Paříže? "Samozřejmě," připouštím. "Ale je to Anglie, kam bych se podívala
opravdu ráda."
Naklání hlavu ke straně a ukazováčkem si přejíždí po dolním rtu. Bože.
"Protože. ?"
Zamžikám. Koukej se soustředit, Steeleová!
"Je to domov Shakespeara, Austenové, sester Bronteových. Thomase Hardyho.
Ráda bych viděla místa, která inspirovala tyhle lidi k napsání tak úžasných
knih."
Ta zmínka o literárních velikánech mi připomíná, že bych měla studovat.
Pohledem kontroluju hodinky. "Už radši půjdu. Musím se učit."
"Na zkoušky?"
"Ano. Začínají v úterý."
"Kde je auto slečny Kavanaghové?"
"Na hotelovém parkovišti."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lili lili | 14. května 2015 v 19:13 | Reagovat

Konci to tim ze ma auto na parkovisti? Ta dalsi kapitola nenavazuje na tudle :D

2 beckymonger beckymonger | E-mail | 18. srpna 2015 v 23:56 | Reagovat

DOBRÝ DEN.

Hledáte velmi skutečné úvěru věřitele za přijatelnou úrokovou sazbou?
Zpracované během 2-3 pracovní days.Have jste byl podveden některými podvodné věřitelé,
Už jste byla odmítnuta neustále?
Vašimi bank a jiných finančních institucí? Dobrou zprávou je tady !!!
Nabízíme úvěry v rozmezí od $ 5,000.00 na $ 5,000,000.00 Max. na 2%
Úroková sazba za annual.Loans pro rozvoj podnikání konkurenční
Hran / obchodní expanzi. Jsme certifikováni, důvěryhodné, spolehlivé,
Efektivní, rychlý a dynamický. napište nám teď via:
(Beckymongerloancompany@gmail.com
) A spolupracovat finančník
U nemovitostí a všech forem podnikání financování.

budeme rozdávat dlouhodobé úvěry na jeden rok až dvacet let maximum.
Nabízíme tyto druhy úvěrů a mnoho dalších;

* Osobní půjčky (nezajištěný úvěr)
* Obchodní úvěry (nezajištěný úvěr)
* Konsolidace půjček
* Kombinace úvěru
* Domácí kutily.

Prosím, pokud máte rádi, a zájem o naše finanční nabídky, Do not
Neváhejte nás kontaktovat, pokud naléhavě potřebují našich služeb, jak bude třeba,
Chcete-li nám poskytnout s následujícími údaji začít s procesem
Svůj úvěr řízení podle toho.

Jméno je: _______________________________
Pohlaví: _______________________________
Stav:_______________________
Kontaktní adresa:______________________
Město / PSČ: ________________________
Země: ______________________________
Datum narození:________________________
Částka potřebná jako úvěr: ________________
Půjčka Doba trvání: ________________________
Měsíční příjem:_______________________
Zaměstnání: ___________________________
Účel úvěru: _____________________
Platí tel: _______________________
Fax: __________________________________

E-mail ... {beckymongerloancompany@gmail.com
}

S POZDRAVEM

beckymonger

3 franklin scott franklin scott | E-mail | 27. října 2015 v 23:08 | Reagovat

Ahoj všichni Jsem paní Juliana Lopez, z Texasu, USA. Budu se chtěl podělit dobrotu Boží v mém životě po tolika měsících se snaží získat úvěr na internetu a byl scammed tak jsem se stal neklidná a zoufalá při získání úvěru od legit věřitele on-line. Ale jak by si to Bůh, viděl jsem komentář od přítele s názvem Anabel a mluvila o této důvěryhodně úvěr společnosti, kde získala její půjčky rychlé a snadné bez stresu a tak se mě seznámil s mužem volal pan Franklin Scott, který ovládá firmu volal FRANKLIN SCOTT úvěr společnosti, a tak jsem požádal o úvěr součet ($ 900,000.00USD) s nízkou úrokovou sazbou ve výši 2%, takže úvěr byl schválen a uložen do svého bankovního účtu za méně než 48 hodin, to bylo, jak jsem byl schopen dostat zpět na nohy, jak se udržet mé zlomené chod firmy a také splatit své účty, takže jsem radí každého z vás, kteří se zajímají o získání úvěru bez ručitele, žádná kontrola kreditu, ne co signatář se jen 2% úrokovou sazbou a lepší splácení Plány / plán, aby se zavděčil kontaktujte pana Scotta Franklin, můžete ho kontaktovat přes jeho e-mailu: franklinosayandescott@gmail.com

Paní Juliana Lopez.

4 Mrs.Melania Trump Mrs.Melania Trump | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 17:00 | Reagovat

Are you in any financial difficulties? Do you need a loan for debt consolidation, construction, real estate loans, refinancing personal or business use emergency money? Are you a business man or women planning to expand your business, we offer loans of all kinds. If interested, please contact us today through our company Email: melaniatrumploaninvestment@gmail.com

Loan offer @3% Contact us now,

Name:
Country:
Amount:
Duration:
Phone Number:

email us at  melaniatrumploaninvestment@gmail.com
Mrs.Melania Trump

5 Garcia Sacramento Garcia Sacramento | E-mail | 23. srpna 2017 v 15:39 | Reagovat

Hledáte podnikatelský úvěr, osobní půjčky, bydlení, studentské půjčky studentů, půjčky na konsolidaci, nezajištěný úvěrový rizikový kapitál; Atd .. Nebo odmítl půjčku od banky nebo dohody jeden nebo více finančních důvodů. Je více pravděpodobné, že vaše důvěra Toto řešení! A pastýři soukromí věřitelé půjčují společnosti a jednotlivce v nízké a cenově dostupné sazbě ve výši 2%. Máš zájem? Kontakt po přepočtu úvěru do 48 hodin. KONTAKTUJTE NÁS garciajsacramento@gmail.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama