50 odstínů šedi 12.kapitola

18. září 2013 v 21:58 | Admin |  50 odstínů šedi
Poprvé v životě si jdu dobrovolně zaběhat. Beru si své hnusné, ni kdy nepoužité
tenisky, tepláky a tričko. Vlasy si splétám do dvou copánků. Při vzpomínce,
kterou to ve mně vyvolá, se mi hrne krev do tváří. Do uší si strkám sluchátka
iPodu. Už dál nedokážu sedět před zázrakem techniky a sledovat nebo číst víc
toho znepokojujícího materiálu. Potřebuju ze sebe ten přebytek vyčerpávající
energie, kterou to ve mně probudilo, nějak vybít. Upřímně, mám nutkání se
prostě rozeběhnout do hotelu Heathman a domáhat se na tom maniakovi sexu.
Ale je to celých pět mil a já nejsem přesvědčená o tom, že uběhnu jednu, natož
pak pět. A samozřejmě by mě mohl odmítnout, což by bylo víc než ponižující.
Když vycházím ze dveří, Kate právě vystupuje z auta. Málem upustí nákup,
když mě spatří. Ana Steeleová v keckách. Jen mávnu rukou na pozdrav a
prchám před výslechem. Opravdu potřebuju být chvíli sama. Do uší mi
vyřvávají Snow Patrol a já vyrážím do soumraku hýřícího všemi barvami.
Rytmicky dusám parkem. Co si jenom počnu? Sice ho chci, ale za jeho
podmínek. ? Já prostě nevím. Možná bych si měla ujasnit, co vlastně chci. Projít
tu směšnou smlouvu slovo od slova a říct si, co můžu akceptovat a co ne. Díky
svému průzkumu už vím, že nic z toho není legálně vymahatelné. A on to musí
vědět taky. Všechno to má nejspíš jenom ustanovit nějakou formu našeho
vztahu. Má mi to přiblížit, co od něj můžu očekávat a co on očekává ode mě -
bezpodmínečnou podřízenost. Jsem připravená mu ji poskytnout? Jsem vůbec
něčeho takového schopná?
Otázka, která mě ale opravdu sžírá, je: proč je takový? Je to proto, že byl
sexuálně zneužit tak mladý? Já zkrátka nevím. Je tak neproniknutelný.
Zastavuju u mohutného smrku a zapírám si dlaně o kolena. Ztěžka popadám
dech a hltám do plic drahocenný vzduch. Je to tak očisťující. Cítím, jak mé
odhodlání roste. Ano, musím mu jasně říct, co je v pořádku a co ne. Sepíšu mu
to do e-mailu a ve středu si o tom můžeme promluvit. Učiním poslední hluboký
očistný nádech a vyklusávám zpátky k domovu.
Kate byla nakupovat - tak jak to umí jen ona - oblečení na dovolenou na
Barbadosu. Hlavně bikiny a přiléhavé sarongy. Ve všem bude vypadat
úchvatně, přesto mě nutí sedět a komentovat každičký kousek, který si zkouší.
Existuje pouze omezené množství způsobů, jak říct: Vypadáš úžasně, Kate. Má
postavu, kvůli které by mnohá vraždila. Nedělá to schválně, já vím, ale přesto se
vymlouvám na balení a vleču svou rozlítostněnou propocenou zadnici i se
starým tričkem, tepláky a teniskami do své ložnice. Můžu se cítit ještě hůř?
Beru si s sebou ten poslední výkřik techniky, pokládám ho na stůl a píšu
Christianovi e - mail.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Vyšokovaná
studentka Datum: 23.5.2011,20:33
Komu: Christian Grey
Tak jo, už jsem toho viděla dost.
Bylo hezké Tě poznat.
Ana
Spokojeně klikám na "Odeslat" a směju se svému vlastnímu malému vtipu.
Bude se mu to taky zdát vtipné? A sakra - nejspíš ne. Christian Grey není právě
pověstný svým smyslem pro humor. Ale já vím, že ho má, byla jsem toho
svědkem. Možná jsem zašla příliš daleko. A tak čekám na jeho odpověď.
Čekám. a čekám. Letmo kontroluju čas. Uplynulo deset mi nut.
Abych nějak rozptýlila nervozitu, která se mi usídlila v žaludku, pouštím se
do toho, co jsem vlastně Kate řekla, že budu dělat
- balím své věci. Začínám cpát knihy do krabic. Kolem deváté stále žádná
odpověď. Třeba šel ven... Rozmrzele našpulím pusu, strkám si sluchátka do uší
a znovu se zaposlouchávám do Snow Patrol. Sedám si k malému stolu, abych tu
smlouvu ještě jednou prošla a udělala si poznámky.
Ani nevím, proč vzhlédnu, možná jsem koutkem oka spatřila nějaký pohyb,
opravdu nevím, ale když zvednu hlavu, spatřím Christiana, jak stojí ve dveřích
pokoje a upřeně mě sleduje. Je tam, v těch šedých kalhotách a bílé bavlněné
košili, v ruce klíčky od auta, se kterými si ledabyle pohrává. Vytahuju si
sluchátka z uší a pak už se ze mě stává socha. Do háje zelenýho!
"Dobrý večer, Anastasie." Jeho hlas je jako žiletky a výraz jeho tváře
neprozrazuje vůbec nic. A já jsem právě oněměla. Zatracená Kate, jak to, že ho
pustila dovnitř, aniž by mě va - rovala? Matně si uvědomuju, že jsem ještě
pořád v teplákách, neosprchovaná, nechutně neupravená, zatímco on je. prostě k
sežrání. Jeho kalhoty dělají tu věc s visením z boků, a co víc
- je v mém pokoji!
"Domníval jsem se, že tvůj e-mail vyžaduje ústní odpověď," pronáší suše na
vysvětlenou.
Otevírám pusu a zase ji zavírám. Dvakrát za sebou. Teď už mi ten můj vtip
nepřipadá tak dobrý V tomto a dokonce ani v žádném jiném alternativním
vesmíru bych nečekala, že hodí všechno za hlavu a zjeví se tady.
"Smím se posadit?" ptá se a v očích mu zasvítí pobavení. Díky, bože
- třeba mu to nakonec taky přijde vtipné.
Jen kývnu, stále neschopná ze sebe vydat byť jedinou hlásku. Christian Grey
sedí na mé posteli!
"Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat tvůj pokoj," řekne.
Rychle se rozhlédnu a pátrám po nějakém únikovém východu, ne - pořád tu
mám jenom dveře a okno. Můj pokoj je zařízený prakticky, ale je útulný -
vybavený bílým ratanovým nábytkem a pár dalšími kusy, s velkou bílou
kovovou postelí, na které je přehoz sešívaný z jednotlivých malých kousků
látky. Ten vyráběla máma, když měla jedno ze svých amerických folklorních
období. Krémová barva se na něm střídá se světle modrou.
"Je to tu velmi příjemné, takové klidné," hodnotí tiše.
No tak teď už ne. ne, když j si tady ty.
Konečně si má prodloužená mícha vzpomíná, k čemu je určená. Poprvé po
velmi dlouhé době se můžu nadechnout.
"Jak.?" vydechnu pro změnu.
Usměje se. "Stále jsem ubytovaný v Heathmanu."
Vždyť to vím.
"Dáš si něco k pití?" Zdvořilost nakonec vyhrává nad vším ostatním, co bych
ráda řekla.
"Ne, děkuju, Anastasie." Nakloní hlavu k jednomu rameni a jeho rty se
roztáhnou do toho okouzlujícího poloúsměvu.
Tak to já bych se celkem napila.
"Takže podle tebe bylo hezké mě poznat?"
Ale ne, on se snad urazil? Sklopím pohled ke svým prstům. Jak z toho ven?
Když mu řeknu, že to byl vtip. to ho nejspíš neoslní.
"Myslela jsem, že mi odpovíš mailem." Ještě ke všemu teď zním uboze.
"Ten ret si koušeš schválně?" ptá se zastřeně.
Vzhlédnu k němu, poplašeně zamrkám a uvolním stisk zubů.
"Vůbec jsem si to neuvědomila," špitnu.
Srdce mi tluče jako zvon. A cítím to. Cítím, jak prostor mezi námi houstne
napětím. Sedí tak blízko, s lokty zapřenými o rozevřená kolena, oči jako dva
žhavé uhlíky. Naklání se ke mně a pomalu rozplétá jeden z mých copánků, prsty
čechrá jednotlivé prameny vlasů. Nedokážu se ani pohnout, jen mělce dýchám.
A dívám se, jako zhypnotizovaná, jak se jeho ruka přesouvá k druhému copu,
stahuje mi gumičku i z něj a rozvolňuje ho těmi dlouhými zručnými prsty.
"Takže ses rozhodla začít cvičit," zapřede melodicky a jemně mi strká vlasy
za ucho. "Pročpak, Anastasie?" Prsty po něm sklouzne až k lalůčku a velmi
jemně mě za něj zatahá. Je to něco tak smyslného.
"Potřebovala jsem přemýšlet," zašeptám a cítím se přitom jako můra v
blízkosti lampy, myš pod kápí kobry, srnka před reflektory auta. a on si je
přesně vědom toho, jaký má na mě účinek.
"Přemýšlet o čem, Anastasie?"
"O tobě."
"A tak jsi zjistila, že bylo hezké mě poznat? Myslíš poznat v biblickém
smyslu toho slova?"
No to snad. Okamžitě rudnu.
"Netušila jsem, že jsi tak dobře obeznámený s Biblí."
"Chodil jsem do nedělní školy, Anastasie. Dost jsem se tam naučil.'1
"Nevzpomínám si, že by se Bible zmiňovala o svorkách na bra - davky. Ale
možná vás učili z nějakého moderního překladu."
Zvedne koutky v náznaku úsměvu a mé oči jsou neúprosně přikovány k těm
krásně vykrojeným rtům.
"Jenom mě napadlo, že bych ti mohl připom enout, jak moc hezké bylo mě
poznat."
Ale to přece. Zírám na něj s otevřenou pusou. A jeho prsty se přesouvají pod
mou bradu.
"Co o tom soudíte, slečno Steeleová?"
Oči už mu doslova sálají a jediné, co se v nich odráží, je výzva. Má
pootevřené rty, čeká, je připravený zaútočit. Hluboko v mém nitru vybuchuje
touha - naléhavá, hmatatelná. V pudu sebezáchovy se k němu vrhám jako první.
Nějak se pohne, netuším jak, a v příští sekundě už mě mačká k posteli, jednou
rukou mi drží obě zápěstí nad hlavou a v druhé mi svírá obličej. Jeho rty vzápětí
útočí na mé.
Jazykem mi vráží do úst, neúprosně, majetnicky - a já to malé násilí, kterého
se na mně dopouští, s požitkem přijímám. Cítím, jak se ke mně tiskne. Úplně
všude. A taky cítím, že mě chce, což v mém těle vyvolává novou bouři. On
nechce Kate v jejích malinkatých bikinách, ani jednu z těch patnácti, ani
ďábelskou paní Robinsonovou. Ale mě. Tenhle nádherný muž chce mě. Má
vnitřní bohyně se rozzáří tak intenzivně, že by mohla rozsvítit celý Portland.
Christian mě přestává líbat, a když otevřu oči, zjišťuju, že mě upřeně sleduje.
"Věříš mi?" vydechne.
S vytřeštěným pohledem kývnu. Srdce se mi chystá prorazit skrz žebra a krev
v žilách doslova burácí.
Sahá si do kapsy kalhot a vyndává odtamtud stříbrošedou hedvábnou kravatu.
tu stříbrošedou kravatu, jejíž smyčky zanechávají na kůži otisky. Sedá si na mě
obkročmo a bleskově mi svazuje zápěstí, ale tentokrát přivazuje druhý konec
kravaty ke kovovým prutům v čele postele. Zatáhne, kontroluje, jestli uzel drží
pevně. Už neuteču. Jsem přivázaná ke své posteli a šíleně vzrušená.
Sklouzává ze mě, stoupá si vedle postele a upírá na mě oči plné temného
chtíče. Ve tváři vítězoslavný výraz, smísený s úlevou.
"Takhle je to lepší," prohodí a na jeho rtech se objevuje vědoucí prostopášný
úsměv.
V předklonu začíná rozvazovat jednu z mých tenisek. To snad ne. ne. moje
nohy. Ne, vždyť jsem byla právě běhat.
"Ne!" zaprotestuju a snažím se ho tou nohou odstrčit.
Zaráží se.
"Jestli se se mnou budeš prát, svážu ti i nohy. Budeš protes tovat - dám ti
roubík, Anastasie. Buď zticha. Katherine nás teď pravděpodobně zvenku
poslouchá."
Roubík?! Kate! Okamžitě sklapnu.
Svléká mi boty i ponožky a velmi pomalu mi stahuje tepláky. Bože - jaké
mám na sobě kalhotky? Nadzdvihuje mě, vysouvá zpod mého těla přehoz a
deku a pokládá mě zpátky - teď už jen na prostěradlo.
"Takže." pomalu si olízne spodní ret. "Už zase si koušeš ten ret, Anastasie.
Dobře víš, co to se mnou dělá." A jako varování mi přikládá svůj dlouhý
ukazováček na ústa.
Proboha. Jenom stěží se dokážu opanovat, když tu bezmocně ležím a sleduju
ho, jak se nenuceně pohybuje po mém pokoji. Je to jako silné afrodiziakum.
Pomalu, skoro lenivě si sundává boty a ponožky, rozepíná kalhoty a převléká
košili přes hlavu.
"Myslím, že teď už jsi viděla dost," uchechtne se potutelně. Znovu si na mě
sedá a vyhrnuje mi tričko. Napadá mě, že mi ho chce svléknout, ale on ho jen
vykasá k mému krku a pak mi ho přetáhne přes obličej tak, že mi sice kouká
pusa a nos, ale mám jím překryté oči. A protože je srolované - vůbec nic skrz
něj nevidím.
"Hmm," broukne spokojeně. "Je to čím dál lepší. Jenom si skočím pro něco k
pití."
Shýbne se a měkce mě políbí. A pak už cítím, jak jeho váha mizí z postele a
nakonec slyším tiché klapnutí dveří. Skočí si pro pití? Kam? Sem? Do
Portlandu? Do Seattlu? Napínám uši, abych zjistila, co dělá. Zaslechnu tiché
dohadování, takže vím, že mluví s Kate - ale to ne. vždyť je prakticky nahý. Co
tomu jenom Kate řekne? Slyším nepatrné lupnutí. Co to je? Christian se vrací,
dveře znovu vrznou, jeho nohy tiše došlapují na podlahu pokoje. Rozeznávám,
jak led plující v nějaké tekutině naráží na stěny sklenice. Co je to za pití?
Slyším, jak za sebou zavírá dveře a pak šustění látky, jak si svléká kalhoty.
Dopadají na zem a já vím, že teď už je úplně nahý. A zase se na mě obkročmo
usazuje.
"Máš žízeň, Anastasie?" ptá se škádlivě.
"Mám," vydechnu, protože mi najednou dočista vyschlo v puse. Vnímám, jak
led cinkne o sklo, a když se pak Christian sklání, aby mě políbil, zároveň do
mých úst vpouští trochu svěží lahodné tekutiny. Je to bílé víno. A je to tak
nečekané, tak žhavé,
i když ledové. a Christianovy rty jsou tak chladivé.
"Ještě?" zašeptá.
Kývnu. Chutná to jako božská mana, protože to bylo v jeho ústech. Znovu se
naklání a já si beru další doušek z jeho rtů. Pane jo.
"Nebudeme to moc přehánět, víme přece, že tvá tolerance vůči alkoholu je
omezená, Anastasie."
Nemůžu si pomoct a zakřením se na něj. A on se znovu shýbá a plní mi ústa
dalším vínem. Potom se přesouvá a lehá si vedle mě. Cítím, jak se klínem tlačí k
mému boku. A chci ho cítit uvnitř.
"Je to hezké?" zeptá se a já v jeho hlase rozeznávám drsné hrany.
Celá se napnu. Zase zaznamenávám cinknutí sklenice, zase mě líbá, ale
tentokrát mi spolu s trochou vína vkládá na jazyk i kousek ledu. Zvolna a lenivě
si chladivými polibky razí cestu po mém těle. Začíná na krku, pokračuje mezi
prsy až dolů na břicho, kde v pupíku tvoří malé jezírko plné ledového vína, do
kterého noří další kousek ledu. Ten palčivý pocit se mi zaryje hluboko pod kůži
podbřišku.
"Ted musíš ležet v klidu," pronáší šeptem. "Když se pohneš, Anastasie,
rozliješ víno do postele."
Boky se mi samy od sebe propnou.
"Ne, ne. Jestli to víno rozlijete, potrestám vás, slečno Steeleová."
Zaúpím, zoufale bojuju s nutkáním se pohnout, tahám za svá pouta. To ne.
prosím.
Jedním prstem mi postupně stahuje oba košíčky podprsenky dolů a podpírá
mě jimi - vydává si mě na milost. Sklání se a ledově chladnými rty líbá a tahá za
každou bradavku zvlášť, zatímco já se snažím přimět své tělo, aby na to
nereagovalo.
"Jak moc hezké to je?" vydechne proti jedné z mých bradavek.
Slyším další cinknutí ledu a pak už cítím, jak mi s ním krouží kolem pravé
bradavky, zatímco levou stiskne mezi rty. Zakňourám a zápasím s nutkáním se
pohnout. Jak příjemná a trýznivá tortura.
"Když rozliješ to víno, nenechám tě vyvrcholit."
"Ach. prosím. Christiane. pane. prosím." Dovádí mě k šílenství. Slyším, jak se
usmívá.
Led v mém pupíku taje. Je mi horko - horko a zároveň zima. A jsem
roztoužená. Toužím po něm. Toužím po tom, aby si mě vzal. Hned!
Jeho prsty zanechávají chladivou stopu na mém podbřišku. Kůži mám
najednou nějakou přecitlivělou. Reflexivně zatínám svaly na hýždích a vzápětí
cítím, jak mi teď už teplejší tekutina stéká dolů po břiše. Christian se bleskově
pohne a zachytává ji jazykem, saje ji ze mě a slíbává, jemně mě přitom kouše.
"Božínku, Anastasie, ty ses pohnula. Co teď s tebou?"
To už hlasitě oddechuju. Jediné, co jsem schopná vnímat, je jeho hlas a
doteky. Všechno ostatní není součástí mé rea lity. Na ničem jiném nezáleží, nic
jiného neexistuje. Prsty se mi vkrádá pod látku kalhotek a následně neuhlídá
prudký nádech.
"Ach, bejby," vzdychne, když do mě proniká dvěma prsty.
Zalapám po dechu.
"Už jsi připravená," zapřede a trýznivě pomalu jimi zahýbe, tam a zpátky, a
já mu svými boky vycházím vstříc.
"Ty jsi ale nedočkavá" vyplísní mě mírně a palcem zakrouží kolem mého
nejcitlivějšího bodu. Potom na něj zatlačí.
Hlasitě zasténám, když se mé tělo pod tím dotekem vzepne.
V tu chvíli se natáhne a přetáhne mi tričko přes hlavu. Jakmile se v měkkém
světle stolní lampičky trochu rozkoukám, konečně ho spatřím. A umírám
touhou se ho dotknout.
"Chci se tě dotýkat," zakňourám.
"Já vím," vydechne a skloní se, aby mě políbil, zatímco stále rytmicky
pohybuje svými prsty uvnitř mého těla a palcem mě nepřestává hníst a tisknout.
Druhou rukou mi odhrnuje vlasy z obličeje a přidržuje si mě. Jazykem kopíruje
pohyby svých prstů, celou si mě tak podmaňuje. Svaly na nohách se mi
instinktivně napínají a tlačí mě proti jeho ruce. Ale on vzápětí své doteky
zmírňuje a tím mi odpírá úlevu, kterou v nich hledám. A pak to celé opakuje.
Znovu a znovu. Je to tak ubíjející. Ach, Christiane, prosím! žadoním v duchu.
"To je tvůj trest - tak blízko, a přesto tak vzdálená. Je to hezké?" šeptá mi do
ucha.
Jen zafňukám, úplně vyčerpaná, a vzepřu se proti svým poutům. Cítím se tak
bezmocná a ztracená v erotických mukách.
"Prosím," zažebrám a on se konečně slituje.
"Jak tě mám ťukat, Anastasie?"
Proboha. už zase se začínám třást. A on už zase ustává.
"Prosím. "
"Copak bys chtěla, Anastasie?"
"Tebe. hned," zaúpím.
"Mám si s tebou zašukat tak, nebo radši tak, nebo ještě jinak? Je tu nekonečně
mnoho způsobů," říká tiše těsně u mých rtů. Vysouvá ruku z kalhotek a natahuje
se na noční stolek pro plastikový balíček. Kleká si mezi mé nohy a velmi
pomalu mi stahuje kalhotky. Celou tu dobu mě hltá uhrančivým pohledem - oči
mu doslova žhnou. Nasazuje si kondom. Fascinovaně ho přitom sleduju, jako
očarovaná.
"Jak hezké je tohle?" zeptá se, když se pak sevře v dlani.
"Byl to jenom žert, " zafňukám. Tak už mě prosím ošukej, Christiane!
Udiveně zvedne obočí, přitom rozhýbe svou sevřenou pěst na horu a dolů po
celé své úchvatné délce.
"Žert?"
"Jo, žert. Christiane, prosím," zapřísahám ho.
"Směješ se snad teď?"
"Ne," zaskučím.
Teď mnou zmítá nezvladatelná sexuální touha. Ještě chvíli se nade mnou tyčí
a pak po mně náhle hmátne a otáčí mě na břicho. Překvapuje mě to, a protože
mám svázané ruce, musím se vzepřít na loktech. Posouvá mi obě kolena tak, že
se ocitám na všech čtyřech, a potom mě tvrdě pleskne dlaní. Dřív než stihnu
nějak zareagovat, je uvnitř mě. Vykřiknu - kvůli tomu nečekanému úderu i jeho
náhlému vpádu - a okamžitě vrcholím, znovu a znovu se pod ním sypu, zatímco
on se ve mně dál s požitkem hýbe. A nepřestává. Jsem úplně vyčerpaná. Víc už
prostě neunesu. ale on neúnavně pumpuje dál. A já cítím, jak se ve mně to
napětí koncentruje znovu. To snad ne... už ne...
"No tak, Anastasie, ještě," ucedí přes zaťaté zuby. A neuvěřitelné se stává
skutečností - mé tělo na tu výzvu reaguje a křečovitě se svírá kolem
Christianova v dalším orgasmu, při kterém volám jeho jméno. Zatímco já se
tříštím na milion střípků, Christian se přestává hýbat - to když se tomu konečně
sám poddává. tiše, bez hlesu. A pak se na mě hroutí a do toho těžce oddychuje.
"Jak moc hezké to bylo?" protlačí skrz sevřené čelisti.
U všech svatých!
Ležím na břiše, zadýchaná a vyčerpaná. Oči mám ještě zavřené, když ze mě
Christian pomalu vyklouzne. Hned vstává a obléká se. Když je hotový, vrací se
do postele, velmi jemně mi uvolňuje pouta a stahuje tričko z rukou. Protahuju si
prsty a mnu zápěstí, s úsměvem na nich zaznamenávám otisky kravaty.
Upravuju si podprsenku a on přese mě přetahuje deku. Zvednu k němu
zmámený pohled a on se na mě samolibě uculí.
"To bylo opravdu hezké," špitnu s nesmělým úsměvem.
"A je to tu zas - to slovo."
"Nelíbí se ti snad?"
"Ne. Zdá se mi naprosto nevyhovující."
"Aha - no, já nevím. Mně se zase zdá, že na tebe má blahodárný vliv."
"A nakonec z toho udělá blahodárný vliv! Víc už byste mé ego ranit nemohla,
slečno Steeleová?"
"Nemyslím, že je s tvým egem něco v nepořádku." Ale hned, jak to vyslovím,
cítím, že je s tím tvrzením něco špatně - hlavou mi prolétá prchavá myšlenka a
mizí dřív, než ji stihnu uchopit.
"Když myslíš," broukne.
Leží teď vedle mě, rukou zapřenou o loket si podpírá hlavu, úplně oblečený, a
já mám na sobě jenom podprsenku.
"Proč nemáš rád, když se tě někdo dotýká?"
"Prostě nemám." Naklání se a dává mi drobný polibek na čelo. "Ten mail, to
byl tvůj pokus o vtip?"
S omluvným úsměvem pokrčím rameny.
"Chápu. Takže ještě pořád zvažuješ můj návrh?"
"Tvůj neslušný návrh. ano, zvažuju. Ale mám k němu připo - mínky."
Zazubí se na mě, vypadá, jako by se mu ulevilo.
"Byl bych zklamaný, kdybys neměla."
"Už jsem ti je skoro posílala, ale tak trochu jsi mi to přerušil."
"Coitus interruptus."
"Aha! Věděla jsem, že někde schováváš smysl pro humor," křením se na něj.
"Ne všechny věci jsou vtipné, Anastasie. Myslel jsem, že jsi mě odmítla a. že
o tom nehodláš diskutovat," zakolísá mu hlas.
"Já prostě nevím. Ještě jsem se nerozhodla. Budeš mi dávat obojek?"
Vykulí na mě oči. "Vidím, že jsi nezahálela. Já nevím, Ana stasie. Ještě jsem
nikomu obojek nenasadil."
No páni. to by mě asi mělo překvapit. Zatím vím o té scéně tak málo. ach jo.
"A tobě ho někdo nasadil?" pípnu.
"Ano."
"Paní Robinsonová?"
"Paní Robinsonová!" vybuchuje smíchy. Chechtá se hlasitě a nevázaně s
hlavou zvrácenou dozadu a vypadá přitom tak mladě a bezstarostně. A jeho
smích je nakažlivý.
Taky se rozesměju.
"To jí musím říct, bude se jí to líbit."
"Ty se s ní ještě stýkáš?" nedokážu skrýt zděšení v hlase.
" Ano." Teď taky zvážní.
Uf. a část mého já se náhle topí v chorobné žárlivosti - a hloubka toho citu mě
zaráží.
"Aha," odtuším přiškrceně. "Takže ty máš někoho, s kým se můžeš
o svém alternativním životním stylu bavit, zatímco já nesmím."
Přemýšlivě nakrčí čelo.
"Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Paní Robinsonová byla součástí toho
života. A už jsem ti říkal, že jsme teď přátelé. Kdy bys chtěla, mohl bych tě
představit jedné z mých bývalých sub. Pak bys mohla mluvit s ní."
Cože? Snaží se mě schválně ranit?
"Je snad tohle tvůj pokus o vtip?"
"To ne, Anastasie," vrtí hlavou a působí přitom trochu zaraženě.
"Ne - zvládnu to sama, děkuju mnohokrát," odseknu mu a přitáhnu si deku až
k bradě.
Překvapeně na mě zírá jako na zjevení.
"Anastasie, já." Zdá se, že ztratil řeč. Takhle ho vidím snad poprvé. "Nechtěl
jsem se tě dotknout."
"Nejsem dotčená. Jsem. znechucená."
"Znechucená?"
"Nechci se bavit s žádnou tvou expřítelkyní. otrokyní. sub. nebo jak jim všem
říkáš."
"Anastasie Steeleová - ty žárlíš?"
Červenám. přesněji řečeno, rudnu.
"Hodláš tu přespat?"
"Ráno mám v Heathmanu obchodní schůzku. Mimoto, už jsem ti říkal, že já s
přítelkyněmi, otrokyněmi ani se sub, zkrátka s nikým nespím. Páteční a sobotní
noc byly výjimkou. Už se to
nebude opakovat." Z jeho tichého zastřeného hlasu zaznívá roz hodnost.
Ušklíbnu se na něj.
"Já jen, že už jsem unavená."
"Ty mě vyhazuješ?" V pobavení a zároveň trochu překvapeně zvedá obočí.
"Už to tak vypadá."
"Hmm, tak to je další poprvé." Pátravě si mě prohlíží. "Takže si teď nechceš
o ničem promluvit. Myslím, co se týká smlouvy."
"Ne," odpálím ho nedůtklivě.
"Bože, jak rád bych ti dal pořádný výprask. Cítila by ses po něm mnohem lip.
A já taky."
"Takhle přece nemůžeš mluvit. Ještě jsem ti nic nepodepsala."
"Člověk může snít, Anastasie." Nakloní se nade mě a sevře mou bradu. "Ve
středu?" zapřede a zlehka mě políbí.
"Ve středu," přitakám. "Vyprovodím tě, když mi dáš minutku." Sedám si, a
jak se natahuju pro tričko, odstrčím ho. Neochotně se zvedá z postele.
"Podej mi, prosím tě, ty tepláky."
Sbírá je z podlahy a dává mi je.
"Ano, paní," neúspěšně se pokouší skrýt úsměv.
Zúžím na něj oči a oblékám si je. Mám hrozně rozcuchané vlasy a je mi jasné,
že až Christian odejde, budu v nich čelit výslechu Kate Kavanaghové. Beru si
gumičku do vlasů a přecházím ke dveřím. Otevírám je a snažím se odhadnout,
kde by mohla Kate být. V obýváku není, myslím, že ji slyším telefonovat v
jejím pokoji. Christian mě následuje ven ze dveří. Během té chvilky, než
dojdeme ke vchodovým dveřím, se mé pocity a myšlenky mění. Už se na něj
nezlobím, najednou se cítím hrozně nesvá. Nechci, aby odešel. Poprvé si
doopravdy přeju, aby byl normální - chtěla bych normální vztah, který nepotřebuje
desetistránkovou smlouvu, důtky a karabiny zavěšené u stropu herny.
Se sklopenýma očima otevírám Christianovi dveře. Poprvé v životě jsem
měla sex ve svém vlastním domově. A jak už to u sexu bývá, myslím, že to bylo
zatraceně fajn. Ale právě teď se cítím jako nádoba - prázdná schránka určená k
jeho chvilkovému rozmaru. Mé podvědomí nechápavě zavrtí hlavou. Sama sis
chtěla doběhnout do Heathmanu pro sex - a přišel ti expresní službou. Překříží
si ruce na prsou a poklepává si nožkou s výrazem na-co-si-jako-stěžuješ?
Christian se zastaví ve dveřích, rukou mi podepře bradu a donutí mě k němu
vzhlédnout. Pak svraští obočí.
"Jsi v pořádku?" ptá se starostlivě a palcem mi jemně masíruje spodní ret.
"Ano," ubezpečuju ho, přestože si tím vůbec nejsem jistá. Konečně mi to
dochází. Vím, že když mu na to všechno kývnu, nakonec mi ublíží. Není
schopný, ochotný ani připravený mi nabídnout víc. a já chci víc. Mnohem víc.
Ten nápor žárlivosti, kterému jsem před chvílí musela čelit, mi dal jasně naj
evo, že k němu chovám hlubší city, než jsem si doteď připouštěla.
"Tak ve středu," ujišťuje se. Sklání se, aby mě jemně políbil. Jenže během
toho polibku se něco mění. Jeho rty se najednou k těm mým tisknou tak nějak
naléhavěji, ruka, ve které mi svíral bradu, se přesouvá na tvář a druhá ji záhy
následuje. Těžkne mu dech. Líbá mě čím dál vášnivěji a přimyká se ke mně víc
a víc. Chytám se ho za nadloktí. Mám chuť mu zajet prsty do vlasů, ale
odolávám tomu - vím, že by se mu to nelíbilo. Nakonec se mi opře čelem o čelo,
oči zavřené, dech zhrublý.
"Anastasie. " zašeptá. "Co to se mnou provádíš?"
"Mohla bych říct to samé," vypravím ze sebe.
S hlubokým nádechem mi vtiskne pusu na čelo a odchází. Od - hodlaně
rázuje po chodníku ke svému autu, cestou si prohrábne vlasy. Poté, co otevře
dveře, ještě jednou se na mě podívá a věnuje mi oslnivý úsměv. Ochable mu ho
vracím - jsem jako zmámená
- a znovu si vzpomínám na Ikara, který se vznesl až příliš blízko ke Slunci.
Když Christian nastupuje do sporťáku, už radši zavírám. Mám totiž
nezvladatelné nutkání k pláči; to jak mi náhlý pocit osamělosti a smutek
stisknou srdce a zmáčknou ho jako citron. Chvatně odcházím do ložnice a
zavírám za sebou, opírám se zády o dveře a pokouším se najít logické vysvětlení
pro své pocity. Svezu se na podlahu, skládám si hlavu do dlaní a po tvářích mi
začínají stékat první slzy.
Na dveře mi opatrně zaťuká Kate.
"Ano?" osloví mě tiše.
Otevírám jí. Stačí jí jeden pohled a schovává si mě do náruče.
"Co se děje? Co ti ten děsívej hezounskej bastard udělal?"
"Ach jo, Kate. nic, co bych mu nedovolila."
Kate mě táhne k posteli, na kterou si sedáme.
"Máš po tom sexu příšerně rozcuchaný vlasy."
I přes ten palčivý smutek, co mě svírá, se zasměju.
"Byl to dobrý sex, vůbec ne příšerný."
Kate se usměje. "Takhle je to lepší. Proč pláčeš? Ty přece nikdy nepláčeš." Z
nočního stolku vyndává kartáč na vlasy, sedá si za mě a velmi opatrně mi vlasy
rozčesává.
"Prostě si myslím, že ten náš vztah nemá perspektivu." Upřeně zírám dolů na
své prsty.
"Myslela jsem, že se s ním uvidíš ve středu."
"To ano. Tak to bylo v plánu."
"Tak proč se tu ukázal už dnes?"
"Poslala jsem mu e -mail."
"Ve kterém jsi mu napsala, aby se stavil?"
"Ne, ve kterém jsem mu napsala, že už ho nechci vidět."
"A on se sem přihrne? Ano, to je geniální!"
"No, vlastně to bylo myšleno jako vtip."
"Aha. Tak teď tomu fakt nerozumím."
Trpělivěji nastiňuju gró svého mailu, aniž bych cokoliv vyzradila.
"Takže sis myslela, že ti odpoví mailem?"
"Jo."
"A on se sem místo toho přiřítil?"
"Jo."
"Tak to si myslím, že je do tebe blázen."
Zamračím se. Christian? Blázen do mě? Tak to těžko. Jenom si hledá novou
hračku - vhodnou hračku, kterou může položit do postele a provádět s ní
nepopsatelné věci. Znovu mě bolestivě píchne u srdce. Tohle je realita.
"Prostě si sem přišel zašukat, to je všechno."
"Ať žije romantika," vydechne Kate šokované. Podařilo se mi ji šokovat.
Neřekla bych, že je to vůbec možné. Nejistě pokrčím ramenem.
"On používá sex jako zbraň."
"Chce si tě snad podrobit šukáním?" nevěřícně zavrtí hlavou. Překvapeně na
ni zamžikám a cítím, jak se mi po tvářích rozlévá horko. Uf. Bingo! Kate
Kavanaghová, budoucí držitelka Pulitzerovy ceny za žurnalistiku.
"Ano, já tomu nerozumím, vždyť jsi ho právě nechala, aby se s tebou
pomiloval."
"Ne, Kate, my se nemilujeme - jen šukáme - Christianovými vlastními slovy.
On nemá ve zvyku se milovat."
"Věděla jsem, že mi na něm něco nesedí. Takže se nechce vázat."
Naoko souhlasně kývnu. Ale uvnitř umírám žalem. Ach, Kate. přála bych si,
abych se ti mohla se vším svěřit, vyprávěla bych ti všechno o tom zvláštním,
smutném, zvrhlém muži a ty bys mi pak řekla, ať na něj zapomenu. Postavila
bys mě nohama zpátky na zem.
"Jen mě to všechno tak trochu zaskočilo," kuňknu. Méně vypovídající
formulaci už jsem zvolit nemohla.
Protože už se o Christianovi nechci dál bavit, ptám se Kate na Elliota.
Jakmile zmíním jeho jméno, její chování se mění. celá se jakoby rozsvítí, pusu
od ucha k uchu.
"Přijde v sobotu ráno, aby nám pomohl nakládat." Láskyplně sevře kartáč na
vlasy v náručí - páni, ta je v tom až po uši. Do hrudi se mi zabodne malý osten
závisti. Kate si našla někoho normálního. A vypadá tak šťastně.
Otáčím se, abych ji objala.
"Jo, abych nezapomněla - když jsi byla. ehm, zaneprázdněná, volal ti táta.
Bob se prý zranil, takže se s tvojí mámou nedostanou na promoci. Ale táta ve
čtvrtek přijede. A máš jim zavolat."
"Tyjo. a máma nezavolá. Je Bob v pořádku?"
"Je. Zavolej jí ráno. Teď už je pozdě."
"Díky, Kate. Už budu dobrá. Rayovi taky zavolám ráno. Teď už asi zalehnu."
Usměje se na mě, ale v očích se jí zračí starost.
Hned jak je pryč, sedám si a znovu pročítám smlouvu, dělám si u toho další
poznámky. Když jsem hotová, zapínám notebook a otvírám poštu, abych to
mohla poslat.
Ve schránce mám e-mail od Christiana.
Od: Christian Grey Předmět: Dnešní večer Datum:
23.5.2011,23:16 Komu: Anastasia Steeleová Slečno
Steeleová,
těším se, až obdržím Vaše připomínky ke smlouvě.
Do té doby spi sladce, bejby.
Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Připomínky Datum: 24. 5. 2011,00:02
Komu: Christian Grey Drahý pane Greyi,
zde je seznam mých připomínek. Těším se, že je podrobně probereme u
středeční večeře.
Čísla odkazují na jednotlivé články:
2: Nechápu, proč je to stanoveno výhradně k MEMU prospěchu - tedy to, abych
prozkoumala SVOU senzualitu a SVE meze. Jsem si jistá, že k tomu bych
nepotřebovala desetistránkovou smlouvu! Celkem určitě to slouží ke TVEMU
prospěchu.
4: Jak už jsi jistě zaznamenal, jediným sexuálním partnerem, kterého mám, jsi
Ty. Neberu drogy a nikdy jsem nedostala krevní transfuzi. S největší
pravděpodobností jsem zdravá. A co Ty?
8: Můžu smlouvu vypovědět, kdykoliv si budu myslet, že nedodržuješ
dohodnuté meze. Dobře - to se mi líbí.
9: Poslouchat Tě za všech okolností? Bez váhání akceptovat Tvůj výcvik?
O tom si ještě promluvíme.
0 I: Jeden měsíc na zkoušku. Nikoliv tři.
12: Nemůžu si dovolit každý víkend. Mám taky svůj život, nebo ho budu mít.
Snad tři ze čtyř?
15.2. : Chceš zacházet s mým tělem jakýmkoliv způsobem, který uznáš za
sexuálně nebo jinak vyhovující. prosím, definuj "jinak vyhovující".
15.5: Celá ta záležitost s kázní. Nejsem si jistá, jestli chci být vyplácena
bičíkem nebo důtkami, a vůbec tělesně trestána. Jsem si jistá, že by to bylo v
rozporu s články 2-5. A taky to ". smí trestat z jakéhokoliv jiného důvodu, který
nemusí uvádět." To je opravdu ubohé - a to jsi mi tvrdil, že nejsi sadista.
15.10:Jako by vůbec bylo možné mě někomu zapůjčit. Ale jsem ráda, že to
máme černé na bílém.
15.14: Pravidla. K těm se vrátím později.
15.19: Dotýkat se bez Tvého svolení. V čem je problém? Víš, že to tak jako tak
nedělám.
15.21: Kázeň - viz článek 15.5 výše.
15.22: Nesmím se Ti dívat do očí? Proč?
15.24: Proč se Tě nesmím dotýkat?
Pravidla:
Spánek - budu souhlasit se šesti hodinami.
Jídlo - nehodlám jíst podle nějakého seznamu. Buď stravovací plán, nebo já.
Bez diskuse.
Oblečení - pokud budu muset nosit Tvoje oblečení, jenom když budu s Tebou.
dobrá.
Cvičení - dohodli jsme se na třech hodinách, a tady jsou stále uvedené čtyři.
Přípustné meze:
Můžeme je všechny společně probrat? Žádný fisting jakéhokoliv druhu. Co je to
závěs? Genitální svorky. to si snad ze mě děláš srandu!
Dej mi prosím vědět, jak se ve středu sejdeme. Já pracuju do pěti. Dobrou
noc,
Ana
Od: Christian Grey Předmět: Připomínky Datum:
24.5.2011,00:07 Komu: Anastasia Steeleová Slečno
Steeleová,
to je dlouhý seznam. Proč ještě nespíte? Christian Grey
Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Jsem zvyklá ponocovat
Datum: 24. 5. 2011,00:10 Komu: Christian Grey Pane,
jak si jistě vzpomínáte, právě jsem na tomto seznamu pracovala, když jsem
byla vyrušena a přivázána k posteli náhodně procházejícím maniakem
posedlým kontrolou.
Dobrou noc,
Ana
Od: Christian Grey Předmět: Tak si odvykni Datum: 24. 5.
2011, 00:12 Komu: Anastasia Steeleová
PADEJ DO POSTELE, ANASTASIE.
Christian Grey
Výkonný ředitel & maniak posedlý kontrolou, Grey Enterprises Holdings
s.r.o.
Bacha... Caps Lock! Vypínám počítač. Jak to, že mi nahání strach,
i když je pět mil daleko? Zavrtím hlavou. Se stále těžkým srdcem si lezu do
postele a okamžitě upadám do hlubokého, ale neklidného spánku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama