50 odstínů šedi 10.kapitola

18. září 2013 v 21:52 | Admin |  50 odstínů šedi
Nečekaně rychle ze mě vyklouzne. Až stáhnu obličej, jak je to nepříjemné. Sedá
si a vyhazuje použitý kondom do odpadkového koše.
"No tak, musíme se obléknout - teda v případě, že ji chceš poznat," zakření se
na mě a souká se do svých džin - bez spodků! Pokouším se posadit, ještě pořád
mám svázané ruce.
"Christiane - takhle se nemůžu hýbat."
Jeho pobavený úsměv se rozšiřuje, sklání se nade mnou a roz vazuje uzel na
kravatě. Její smyčky mi vytvořily na zápěstích otlaky. Jsou. sexy. Christian se
na ně zadívá - taky se mu líbí, v očích mu šibalsky zablýskne.
Letmo mě políbí na čelo a široce se na mě usměje.
"Další poprvé," prohlásí uznale, ale já nemám tušení, o čem to mluví
tentokrát.
"Nemám tu čisté oblečení," zaskučím v náhlé panice, která na roste do
obludných rozměrů, když si uvědomím, co jsme právě dělali. Jeho matka!
Proboha. Já nemám co na sebe a ona nás málem přistihla in flagranti. "Možná
bych měla zůstat tady."
"Tak to teda ne," pronese výhrůžně. "Můžeš si vzít něco mého." Vklouznul
do bílého trika a teď si rukama projíždí sexem rozcuchané vlasy. Přes veškerou
úzkost okamžitě ztrácím tok myšlenek. Ta jeho krása je zkrátka odzbrojující.
"Anastasie, i kdyby sis na sebe navlékla pytel, budeš k nakousnutí. Prosím,
nelam si s tím hlavu. Chtěl bych, aby ses seznámila s mou matkou. Oblékni se.
Já půjdu napřed a trochu ji na to připravím." Najednou má místo rtů jen tenkou
čárku. "Očekávám tě v tom pokoji do pěti minut, jinak si pro tebe dojdu a
vyvleču tě odsud třeba nahou. Moje trika jsou v prádelníku, košile v šatně. Vem
si, co chceš." Ještě chvíli si mě vyzývavě měří a pak opouští místnost.
Do háje. Christianova matka. Na tom jsme se teda nedohodli. Ale třeba mi
setkání s ní pomůže doplnit aspoň malý kousek skládačky. Mohla by mi pomoct
pochopit, proč je Christian takový. A najednou ji opravdu chci poznat. Zvedám
svou halenku z podlahy a s potěšením shledávám, že tu noc přežila bez úhony,
skoro žádné faldy. Pod postelí nacházím i modrou podprsenku a rychle se
oblékám. Jenže, co opravdu nesnáším, je nemít na sobě čisté kalhotky. Chvatně
se probírám šuplíky Christianova prádelníku, až nacházím jeho boxerky. Poté,
co si natáhnu jedny zvlášť přiléhavé šedé od Calvina Kleina, beru si džíny a
nazouvám conversky.
Popadnu svůj kabátek, vběhnu do koupelny a bezmocně zírám na své příliš
rozzářené oči a zrůžovělé tváře - a ty vlasy! A kruci. ani copánky jako po noci
plné vášně mi nesluší. Prohrabuju koupelnovou skříňku, jestli bych v ní
nenatrefila na kartáč, a nacházím aspoň hřeben. Bude muset stačit. Hbitě si
svazuju vlasy do culíku a zoufale sjíždím pohledem po svém oblečení. Možná
jsem měla přijmout Christianovu nabídku a vzít si něco jeho. Mé podvědomí
našpulí pusu a na rtech němě vykrouží "děvko". Ignoruju ho. Oblékám si
kabátek, šťastná, že jeho manžety zakrývají ty výmluvné stopy po Christianově
kravatě, a vrhám poslední vyděšený pohled do zrcadla. Takhle to bude muset
stačit. Vyrážím do obývacího pokoje.
"Tady ji máme." Christian vstává z gauče, na kterém si pohodlně hověl.
Tváří se přívětivě a spokojeně. Žena s vlasy barvy písku, která doteď seděla
vedle něj, se otáčí a rozzáří plným, stomegawattovým úsměvem. Taky si stoupá.
Je dokonale ustrojená v béžových úpletových šatech a botách, které k nim
perfektně ladí. Je velmi upravená, elegantní a krásná a já jsem najednou takhle
malinká, když si uvědomím, že sama vypadám tak nedbale.
"Matko, to je Anastasia Steeleová, Anastasie, to je Grace Trevelyanová
Greyová."
Doktorka Trevelyanová Greyová mi podává ruku. T. jako Trevelyanová?
Proto ty iniciály.
"Velmi mě těší," řekne. A jestli se nepletu, slyším v jejím hlase údiv a snad i
nevěřícnou úlevu. V jejích oříškových očích zahlédnu hřejivý záblesk. Přijímám
její ruku a nemůžu jinak než se na ni taky usmát a oplatit jí něco z té hřejivé
srdečnosti.
"Doktorko Trevelyanová Greyová," pozdravím.
"Říkej mi Grace," usměje se, na rozdíl od Christiana, který se zamračí. "Jinak
jsem obvykle doktorka Trevelyanová a paní Greyová je moje tchyně," mrkne na
mě. "Takže, jak jste se vy dva potkali?" Pohlédne tázavě na Christiana,
neschopná zamaskovat zvědavost.
"Anastasia se mnou dělala rozhovor do studentských novin WSU, protože
tam tento týden předávám diplomy."
No jo, vlastně. Na to jsem úplně zapomněla.
"Takže ty tento týden promuješ?" ptá se mě Grace.
"Ano."
V tu chvíli zazvoní můj mobil. Vsadím se, že je to Kate.
"Omluvte mě." Vyzvání někde v kuchyni. Přecházím tam a nakláním se pro
něj přes snídaňový bar. Beru to, aniž bych zkontrolovala číslo.
"Kate."
"Dios mío! Ano!" No to mě podrž, to je José. A zní naprosto zoufale. "Kde
jsi? Snažil jsem se ti dovolat. Musím tě vidět, abych se t i mohl omluvit za to,
jak jsem se choval v pátek. Proč mi to nebereš?"
"Podívej, José, na to teď není vhodná chvíle." Koutkem oka mrknu na
Christiana. Propaluje mě pohledem, ve tváři ten svůj neproniknutelný výraz, a
něco vykládá své matce. Otáčím se k němu zády.
"Kde vůbec jsi? Kate přede mnou strašně mlžila," stěžuje si José.
"V Seattlu."
"Co tam děláš? Ty jsi s ním?"
"José, já ti zavolám později. Ted s tebou nemůžu mluvit." Zavěšuju.
Tak nenuceně, jak jen dokážu, kráčím zpátky k Christianovi a jeho matce.
Grace je plně zabraná do hovoru.
".a pak mi volal Elliot a říkal, že už jsi tady - vždyť jsem tě neviděla celé dva
týdny, zlato."
"Skutečně?" zamumlá Christian, aniž by se přestal dívat na mě
- s absolutně kamenným obličejem.
"Myslela jsem, že si spolu dáme oběd, ale vidím, že máte jiné plány, nechci
vám je narušovat." Grace bere svůj dlouhý krémový plášť a přistupuje k
Christianovi, nabízí mu tvář k polibku. Christian ji zlehka a jemně políbí.
Zatímco ona se ho ani nedotkne.
"Musím odvézt Anastasii zpátk y do Portlandu."
"Samozřejmě, zlato. Anastasie, bylo mi velkým potěšením. Doufám, že se
opět setkáme." S přívětivým pohledem mi podává ruku, kterou jí potřesu.
Objevuje se Taylor. Odkud vlastně?
"Paní Greyová?" vyzve ji.
"Děkuji, Taylore." Taylor ji doprovází ven z pokoje a skrz dvoukřídlé dveře
až do haly. Taylor tu byl celou tu dobu? Nebo jak dlouho tu je? A kde?
Christian se na mě zakaboní.
"Takže ti volal ten fotograf?"
Do háje.
"Ano."
"Co chtěl?"
"Omluvit se, víš. za ten pátek."
Christian přimhouří oči.
"Aha," odtuší prostě.
Taylor se vrací.
"Pane Greyi, máme problémy s tím nákladem v Dárfúru."
Christian úsporně přikývne.
"Je Charlie Tango zpátky na Boeing Field?"
"Ano, pane."
Taylor mi pokyne hlavou: "Slečno Steeleová."
Nejistě se na něj pousměju a on opouští místnost.
"On tu bydlí? Taylor. " ptám se Christiana.
"Ano," odvětí úsečně. Co ho žere?
Odchází ke kuchyňskému koutu, bere BlackBerry a nejspíš si na něm pročítá
maily. V obličeji se mu usídluje přísný výraz. Na konec vytáčí nějaké číslo.
"Ros, kde je problém?" vyštěkne. Pak poslouchá a u toho mě pátravě sleduje,
jak postávám uprostřed té obrovské místnosti a nevím, co s rukama. Cítím se
neuvěřitelně nesvá.
"Nehodlám tím ohrozit nikoho z posádky. Ne, zruš to. Shodíme to tam z
letadla. Dobře." Zavěšuje. Veškerá vřelost z jeho pohledu se někam vytratila.
Zatváří se zlověstně a poté, co mi věnuje krátký pohled, odchází do pracovny,
odkud se za moment znovu vrací s nějakou obálkou v ruce.
"Tohle je smlouva. Přečti si ji, ať ji můžeme příští týden pro brat. Vřele ti
doporučuju udělat si průzkum, abys věděla, do čeho se vlastně pouštíš." Odmlčí
se. "Tedy, pokud mi na to kývneš, a já skutečně doufám, že ano," dodává už
mírněji, nejistě.
"Průzkum?"
"To bys koukala, co všechno se dá najít na internetu," po dotkne.
Internet?! Já nemám ani přístup k počítači, jenom na Katein notebook, a ten,
co je u Claytonů, taky nemůžu použít - teda, určitě ne na zrovna takový
"průzkum".
"Co se děje?" zjišťuje Christian s hlavou skloněnou ke straně.
"Nemám počítač. Běžně používám ty školní. Uvidím, jestli budu moct použít
Katein laptop."
Podává mi obálku z konopného papíru.
"Jsem si jistý, že ti můžu nějaký. ehm, půjčit. Sbal si věci, vezmu tě zpátky do
Portlandu a cestou se někde najíme. Jen se ještě obléknu."
"Tak já si zatím zavolám," prohodím. Prostě potřebuju slyšet Katein hlas.
Zamračí se. "Tomu fotografovi?" ucedí se zaťatými čelistmi a tvrdým
pohledem. Jen poplašeně zamrkám. "Já se s nikým nedělím, slečno Steeleová.
To si pamatujte," varuje mě tichým arktickým tónem. Vrhá na mě poslední
mrazivý pohled a odchází do ložnice.
No tohle! Jen jsem chtěla zavolat Kate! chce se mi za ním křiknout, ale ta
jeho náhlá odměřenost mě úplně paralyzovala. Co se stalo s tím velkorysým a
uvolněným usměvavým mužem, který se se mnou miloval ani ne před půl
hodinou?
"Připravená?" ptá se mě Christian, když stojíme ve dvoukřídlých dveřích jeho
haly.
Nejistě přikývnu. Jeho strohé, zdvořilé a upjaté já si znovu nasadilo masku a
je zpátky na scéně. Nese si koženou tašku. Na co ji asi potřebuje? Třeba zůstává
v Portlandu. A najednou si vzpomínám na tu promoci. No jasně, ve čtvrtek tam
bude. Na sobě má černé kožené sako a ani náhodou v něm nevypadá jako
milionář, bilionář, nebo kolik vlastně těch milionů má. Působí spíš jako špatný
hoch, rozmařilá rocková hvězda nebo přehlídkový model. V duchu si
povzdechnu - kéž bych měla aspoň desetinu jeho nedbalé elegance. Je tak
sebejistý a vyrovnaný - zamračím se, když si vybavím ten jeho výstup kvůli
Josému - no, aspoň tak působí.
Taylor postává poblíž.
"Takže zítra," loučí se s ním Christian.
"Ano, pane. Jaké auto si berete, pane?"
Christian po mně letmo střelí pohledem.
"R8."
"Šťastnou cestu, pane Greyi. Slečno Steeleová," věnuje mi laskavý pohled, i
když se mi zdá, že v jeho očích spatřím nepatrný náznak soucitu.
Určitě si myslí, že jsem podlehla pochybným sexuálním praktikám pana
Greye. No, ještě ne, zatím jen jeho výjimečným sexuálním schopnostem. Nebo
je sex takový vždycky? Krčím čelo, jak o tom usilovně přemýšlím. Nemám to s
čím srovnat a nesmím o tom mluvit s Kate. To je něco, o čem si ještě s
Christianem promluvím. Je přece přirozené, že se o tom chci s někým bavit. A s
ním to půjde těžko, když je v jednu chvíli tak otevřený a v další tak nepřístupný.
Taylor nám otevírá dveře a vyprovází nás. Christian přivolává výtah.
"Co se děje, Anastasie?" ptá se mě. Jak to ví, že se mi něco honí hlavou?
Natahuje ruku a zvedá mi bradu.
"Přestaň si kousat ten ret, nebo tě v tom výtahu ošukám a bude mi jedno, kdo
k nám přistoupí."
Zatímco já rudnu, kolem jeho úst přelétne náznak úsměvu. Vypadá to, že se
mu konečně zvedá nálada.
"Mám takový problém, Christiane."
"A to?" V tu ránu mám jeho plnou pozornost.
Přijíždí výtah. Nastupujeme dovnitř a Christian mačká tlačítko s písmenkem
"G".
"No. " Cítím, jak se mi po tvářích rozlévá horko. Jak mu to jenom říct?
"Musím si promluvit s Kate. Mám tolik otázek ohledně sexu a ty jsi prostě příliš
zaujatý. Když chceš, abych s tebou dělala všechny ty věci, jak mám vědět, že.?"
zarážím se, ve snaze najít správná slova. "Prostě to sama nemám s čím
porovnat."
Obrací oči v sloup.
"Tak si s ní teda promluv, jestli musíš," ustupuje popuzeně. "Jen se ujisti, že
se o tom nezmíní Elliotovi."
Ta jeho poznámka mě pobouří. Kate není taková.
"To by neudělala, ani já bych ti nevykládala nic o Elliotovi - teda, kdyby mi
něco řekla," dodávám honem.
"To jistě, jenže rozdíl mezi námi spočívá v tom, že já o jeho sexuálním životě
nic vědět nechci," poučuje mě suše. "Elliot je všetečný mizera. Ale bav se s ní
jenom o tom, co bylo doteď," varuje mě. "Pravděpodobně by mě chtěla
vykleštit, kdyby se dozvěděla, co s tebou hodlám dělat," zahučí tak potichu, že
si nejsem jistá, jestli to bylo určeno i pro moje uši.
"Ujednáno," prohlásím odhodlaně a s úlevou se na něj usměju. Myšlenkou na
Kate kastrující Christiana se opravdu nechci nějak dlouze zaobírat.
Ušklíbne se a zakroutí hlavou.
"Čím dřív se mi podvolíš, tím lip. Aspoň už s tím skoncujeme," zabrblá.
"Skoncujeme s čím?"
"S tím tvým vzdorováním." Sáhne po mně, přidrží si mě za bradu a vtiskne
mi malý sladký polibek. Dveře výtahu se otevírají, Christian mě bere za ruku a
vede do podzemní garáže.
Tak já mu vzdoruju... Jak?
Hned u výtahu stojí to černé Audi 4x4, ale auto, které zabliká, když Christian
namíří klíče a stiskne tlačítko, je luxusní černý sporťák. Je to jedno z těch aut,
ve kterých muži vozí nohaté blondýny, které toho na sobě kromě šerpy vlající
přes kapotu nic moc nemají.
"Hezký auto. " utrousím suše.
Popatří na mě a zazubí se.
"Já vím," řekne a na zlomek sekundy je tu zpátky ten milý, mladý a
bezstarostný Christian. Zahřeje mě to u srdce. Je tak natěšený. Ach, ti kluci a
jejich hračky... Protočím na něj panenky, ale nedokážu přitom skrýt úsměv.
Otevírá mi dveře a já nastupuju. Páni, to je teda nízko. Uvolněným krokem
obchází auto a elegantně skládá své rozložité tělo vedle mě. Jak to jenom dělá?
"Takže, co je to za auto?"
"Audi R8 Spyder. Venku je krásně; můžeme stáhnout střechu. Támhle najdeš
baseballovou čepici. Vlastně by tam měly být dvě." Ukazuje na schránku přede
mnou. "A sluneční brýle, jestli chceš."
Christian startuje a za námi zaburácí motor. Pokládá tašku na zadní sedadlo,
mačká nějaké tlačítko a střecha auta se začíná zvolna sklápět. S dotykem dalšího
knoflíku nás obklopí hlas Bruče Springsteena.
"Bruče prostě musíš milovat," zakření se na mě a couvá z parkovacího místa.
Strmým výjezdem stoupá k vratům, u kterých čekáme, až se vysunou.
A pak už se ocitáme v jasném ránu květnového Seattlu. Z přihrádky přede
mnou vyndávám dvě kšiltovky. Mariners. Má rád baseball? Jednu z nich mu
podávám a on si ji nasazuje. Otvorem v té své si provlékám culík a kšilt si
narážím hluboko do čela.
Jak brázdíme ulice, lidé zírají. Na chvíli mě napadne, že na Christiana. a pak
na mě zaútočí paranoidní myšlenka, že civí na mě, protože poznali, co jsem
dělala v průběhu posledních dvanácti hodin, ale nakonec mi dojde, že je to tím
autem. Zdá se, že Christian to nevnímá, je ponořený do svých myšlenek.
Provoz je řídký, a tak brzy najíždíme na dálnici 1 -5 a s větrem ve vlasech se
řítíme na jih. Bruče zpívá o tom, že je jako v ohni, a o své touze. Jak příhodné. S
uzarděním naslouchám textu písničky. Christian po mně střelí pohledem. Na
nose má svoje Ray- -Banky, takže nedokážu odhadnout, na co myslí. Pousměje
se, natáhne ruku a pokládá mi ji na koleno. Lehce ho stiskne a mně najednou
vázne dech v krku.
"Máš hlad?" zjišťuje.
Ne na jídlo.
"Ani ne."
Přísně semkne rty.
"Musíš jíst, Anastasie," vypeskuje mě. "Znám jednu dobrou restauraci poblíž
Olympie. Zastavíme se tam." Znovu sevře mé koleno a pak už vrací ruku na
volant. Prošlápne plyn až na podlahu a vmáčkne mě hluboko do sedadla.
Panečku, to auto se ale umí hýbat!
)e to malá a útulná restaurace - taková horská chata uprostřed lesů. Vybavení je
ryze rustikální - pomalu každá židle je jiná, na stolech kostkované ubrusy, luční
kvítí ve vázičkách. Nade dveřmi se chlubí nápisem: DOMÁCÍ KUCHYNĚ.
"Už jsem tu dlouho nebyl. Nedostaneme tu vybrat - uvaří nám cokoliv, co
chytí, nebo něco ze zbytků," vykulí na mě oči v před - stíraném zděšení a já se
musím zasmát. Přichází servírka, aby nám nabídla něco k pití. Když spatří
Christiana, rudne a vyhýbá se mu očima, schovává se za svou dlouhou
blonďatou ofinu. On se jí líbí! Takže v tom nejsem sama!
"Dvě sklenky Pinot Grigio," objednává nám Christian bez zaváhání.
Nazlobeně na něj našpulím rty.
"Co?" odsekne.
"Chtěla jsem Colu light," zašeptám.
Přivře oči do úzkých škvírek a zavrtí hlavou.
"Věř mi, mají tu výborné Pinot Grigio. Navíc se bude hodit k jídlu, ať už
dostaneme cokoliv," vysvětluje mi trpělivě.
"Ať už dostaneme cokoliv?"
"Ano," usměje se na mě tím svým oslňujícím úsměvem s hlavou lehce
skloněnou ke straně a moje rozladění je potlačeno příjemným sevřením kolem
žaludku. Nedokážu si pomoct a musím mu ten jeho úchvatný úsměv oplatit.
"Mámě ses líbila," odbočí najednou věcně.
"Opravdu?" Samým potěšením nad jeho slovy červenám.
"Opravdu. Vždycky si myslela, že jsem gay."
V údivu otevírám pusu. A pak se mi vybaví ta otázka... z toho interview... Ach
ne.
"Proč si myslela, že jsi gay?" špitnu.
"Protože mě nikdy neviděla s dívkou."
"Jo tak. ani s žádnou z těch patnácti?"
Pousměje se.
"Ty sis to zapamatovala. Ne, ani s jednou z těch patnácti."
"Aha."
"Víš, Anastasie, i pro mě to byl víkend mnoha poprvé," říká tiše.
"Vážně?"
"Nikdy jsem s nikým nespal, nikdy jsem neprovozoval sex ve své posteli,
nikdy jsem nevzal dívku do Charlie Tango a nikdy žádnou nepředstavil své
matce. Cos to se mnou provedla?" Jeho oči mě doslova propalují. Intenzita toho
pohledu mi bere dech.
Přichází servírka, přináší nám víno a já se hned musím napít. Začíná se mi
otevírat, nebo to bylo prosté konstatování?
"Ten víkend jsem si opravdu užila," zamumlám. Christian znovu zúží oči.
"Nekousej si ten ret," zavrčí. "Já taky," dodává tiše.
"Co je to vanilkový sex?" ptám se ve snaze jakýmkoliv způso bem se vymanit
z toho jeho spalujícího sexy pohledu, kterým mě častuje. Zasměje se.
"Prostě obyčejný sex, Anastasie. Žádné hračky ani speciální techniky," pokrčí
rameny. "Však víš. vlastně nevíš, ale. prostě tohle to znamená."
"Aha." Měla jsem dojem, že to, co jsme prožili, bylo něco jako čokoládový
fondán s třešničkou navrch. Ale jasně, co já o tom vím.
Číšnice nám přináší polévku. Oba si tu tekutinu prohlížíme trochu
podezíravě.
"Kopřivová polévka," oznámí servírka, otočí se a rázně mašíruje zpátky do
kuchyně. Myslím, že se jí nelíbí, jak ji Christian ignoruje. Nejistě si usrknu. Je
výborná! Ve stejnou chvíli na sebe s Christianem vrháme úlevný pohled.
Zahihňám se tomu a Christian nakloní hlavu ke straně.
"To je krásný zvuk," broukne.
"Proč jsi nikdy předtím nezkusil vanilkový sex? To jsi vždycky provozoval.
ehm. to, co provozuješ?" vyzvídám se zaujetím.
Pomalu kývne.
"Tak nějak," připouští váhavě. Trochu se zachmuří a chvíli se zdá, že svádí
nějakou vnitřní bitvu. Pak vzhlédne - už se rozhodl. "Když mi bylo patnáct,
svedla mě jedna z matčiných přítelkyň."
"Ou." Do háje, byl tak mladý!
"Měla velmi neobvyklé choutky. Byl jsem s ní šest let. jako její submisiv,"
trhne rameny.
"Ach tak." V důsledku jeho náhlého přiznání mi klesá mozková aktivita na
nulu.
"Takže vím, co to obnáší, Anastasie," propaluje mě vědoucím pohledem.
Jen na něj zírám, neschopná jakékoliv odezvy. Dokonce i mé podvědomí
mlčí.
"Mé zasvěcení do sexuálního života neproběhlo právě obvyklým způsobem."
Konečně se vzpamatuju - ke slovu přichází má zvědavost.
"Takže jsi s nikým nechodil ani na vysoké?"
"Ne." Na podporu svého tvrzení zavrtí hlavou.
Na okamžik nás vyruší číšnice, když odnáší naše talíře.
"Proč?" ptám se, když je pryč.
Cynicky se ušklíbne.
"Opravdu to chceš vědět?"
"Ano."
"Nechtěl jsem. Ona byla všechno, po čem jsem toužil a co jsem potřeboval. A
navíc, vytloukla ze mě všechno to svinstvo," usměje se se zasněným výrazem.
Bože, tolik informací najednou... a stejně chci vědět víc.
"Takže, když teda byla přítelkyní tvé matky, jak byla vlastně stará?"
Uchechtne se. "Dost na to, aby všechno znala lip než já."
"Vídáš ji ještě?"
"Ano."
"A pořád spolu. ehm.?" Zrudnu.
"Ne," potřese hlavou a shovívavě se na mě usměje. "Jsme velmi dobří
přátelé."
"Aha, a tvoje matka o tom ví?"
To už mě kárá pohledem nebuď hloupá.
"Samozřejmě že ne."
Servírka nám přináší zvěřinu, ale veškerý můj apetit je v nená- vratnu.
Takové odhalení. Submisivní Christian... No to mě podrž! Pořádně si loknu vína
- samozřejmě měl pravdu, je vynikající. Ježkovy oči, tolik informací - mám
opravdu o čem přemýšlet. Musím to nějak zpracovat, ale až budu sama, až mě
nebude rozptylovat jeho přítomnost. Vždyť je tak dominantní, chová se jako
alfa samec. a teď mi touhle bombou úplně narušil rovnováhu. On ví, co to
obnáší.
"To ale nemohl být vztah na plný úvazek," zamýšlím se zmateně.
"Ale byl, i když jsme spolu nebyli neustále. Bylo to. složité. Přece jen jsem
chodil do školy a pak na vysokou. A teď se najez, Anastasie."
"Christiane, já doopravdy nemám hlad." Jsem v šoku z tvého přiznání.
Jeho výraz se mění v neústupný. "Jez," řekne tiše, příliš tiše.
Zírám na něj. Na muže, který byl jako mladistvý sexuálně zneužit. a teď tu na
mě pouští hrůzu.
"Dej mi chvilku," hlesnu. Párkrát zamžiká.
"Dobře," řekne a dál se věnuje svému jídlu.
Takhle to bude vypadat, když mu to podepíšu. Bude mě komandovat.
Zamračím se. Opravdu to chci? Zvedám vidličku a nůž a opatrně se pouštím do
zvěřiny. Je velmi chutná.
"Takže, takhle bude náš. ehm. vztah vypadat?" pípnu. "Budeš mi poroučet?"
Nějak se nemůžu donutit k němu vzhlédnout.
"Ano." Polkne sousto.
"Chápu."
"Ale co je podstatné, budeš si to přát," dodává tiše.
Tak o tom vážněpochybuju. Krájím si další kousek masa a přenáším ho k
ústům.
"Byl by to pro mě velký krok," řeknu zamyšleně a strčím si ho do pusy.
"To ano." Na okamžik zavírá oči. "Anastasie, musíš se řídit instinktem. Zjisti
si o tom co nejvíc, pročti si smlouvu - velmi rád s tebou pak všechno
prodiskutuju. Budu v Portlandu až do pátku, kdybys o tom chtěla mluvit už
dřív." Najednou to na mě všechno doslova chrlí. "Zavolej mi - třeba si dáme
večeři - řekněme, ve středu? Opravdu chci, aby to mezi námi fungovalo.
Vlastně, nikdy v životě jsem nechtěl nic tak moc jako tohle."
V jeho očích se odráží spalující touha a upřímnost. A to je přesně to, co
nechápu. Proč já? Proč ne jedna z patnácti? Ach ne. Taky se ze mě stane pouhé
číslo? Šestnáctá v pořadí?
"Co se stalo s těmi patnácti?" vyhrknu.
Překvapeně zdvihne obočí, ale pak se zatváří rezignovaně. Lehce potřese
hlavou.
"To je různé, ale většinou to skončilo u." odmlčí se, myslím, že hledá správná
slova, "nekompatibility," škubne ramenem.
"A ty si myslíš, že já bych s tebou mohla být kompatibilní?"
"Ano."
"Takže už se s žádnou z nich nestýkáš?"
"Ne, Anastasie, to teda nestýkám. Jsem monogamní."
Uf. to je mi novinka.
"Jasně."
"Prostě si o tom zjisti co nejvíc, Anastasie."
Odkládám příbor. Už do sebe nedostanu ani sousto.
"To je všechno? Víc už nesníš?"
Zavrtím hlavou. Zamračí se, ale zůstává zticha. Zvolna vydechnu úlevou. Ze
všech těch nových informací se mi úplně sevřel žaludek, navíc už začínám cítit
to víno. Sleduju, jak poctivě vyjídá všechno, co má na talíři. Cpe se jako kůň.
Nejspíš hodně cvičí, jinak by nebyl v takové formě. Hlavou mi bleskne
vzpomínka na to, jak mu pyžamové kalhoty volně obepínaly boky. Ta vize mě
naprosto rozhodí. Neklidně si poposednu. Christian ke mně vzhlédne a já se
začervenám.
"Dal bych cokoliv za to vědět, na co právě myslíš," povzdychne si. Díky
tomu rudnu ještě víc.
A jemu se na tváři usídlí ten hříšný úsměv.
"Jistou představu bych už měl," dobírá si mě měkce.
"Jsem ráda, že mi nevidíš do hlavy."
"Do hlavy ne, Anastasie, ale vidím, co říká tvé tělo - to, se kterým jsem se
včera tak dobře seznámil," zavrní podmanivě. Jak může takhle střídat nálady? Je
tak nepředvídatelný. Udržet s ním krok vůbec není snadné.
Mávne na číšnici a požádá o účet. Když zaplatí, vstává a nastavuje mi dlaň.
"Pojď." Bere mě za ruku a odvádí zpátky k autu. Ten dotek, tělo na tělo, to je
z jeho strany něco tak nečekaného, příliš normálního a intimního. To běžné
láskyplné gesto mi prostě absolutně nepasuje s tím, co se mnou chce dělat v té
místnosti. v Červené mučírně.
Z Olympie do Vancouveru jedeme mlčky, každý z nás pohroužen do svých
vlastních myšlenek. Když zaparkuje před naším domem, je pět hodin
odpoledne. Za okny s e svítí - Kate je doma. Bezpochyby balí, pokud tam ještě
není Elliot. Christian zhasne motor a já si najednou uvědomuju, že se s ním
musím rozloučit.
"Chceš jít dál?" nabízím mu. Nechci, aby už jel. Chtěla bych ten náš společný
čas nějak prodloužit.
"Ne, musím pracovat," řekne prostě a upře na mě ten svůj ne - proniknutelný
pohled.
Sklopím zrak ke svým rukám a sleduju, jak se mé prsty proplétají.
Zčistajasna je mi teskno. On odjíždí.
Natáhne se a uchopí mě za jednu ruku, pomalu si ji zvedá k ústům a něžně
políbí její hřbet. tak staromódní a něžné gesto. Srdce mi tluče jako o závod.
"Děkuju za ten víkend, Anastasie. Byl. úchvatný. Takže ve středu? Vyzvednu
tě v práci nebo kdekoliv jinde," říká tiše.
"Ve středu," zašpitám.
Znovu mi políbí ruku a pak ji vrací na můj klín. Vystoupí z auta, obchází ho a
otevírá mi dveře. Proč se najednou cítím tak oloupená? V krku mi roste knedlík.
Nesmím dovolit, aby mě takhle viděl. Nasazuju si úsměv a vystupuj u.
Odhodlaně kráčím po chodníku k domu s vědomím, že tam budu muset čelit
Kate - toho se děsím už předem.
V půli cesty se ještě otáčím. No tak se vzchop, Steeleová, nadávám si.
"Jo. abych nezapomněla - mám na sobě tvoje spodky." Obdařím ho malým
úsměvem a povytáhnu si okraj jeho boxerek tak, aby je viděl. Překvapením mu
padá čelist. Jak skvěle přemrštěná reakce! Okamžitě se mi zvedá nálada a já
sebevědomě dokončuju svou cestu k domu. Část mého já bojuje s nutkáním
vyskočit a vítězně máchnout rukou do vzduchu. JO! I má vnitřní bohyně je z
toho celá bez sebe.
Kate je v obýváku a balí si knihy do krabic.
"Tak už jsi zpátky! Kde je Christian? Jak je ti?" ptá se překotně, skoro
dychtivě a hrne se ke mně, chytá mě za ramena a zevrubně zkoumá můj obličej.
A to všechno dřív, než vůbec stačím říct ahoj.
Sakra... Kate a ta její nesmlouvavá zarputilost. a proti tomu já, vázaná
mlčenlivostí díky nějaké legálně uzavřené dohodě. To bude o zdraví.
"Tak jaký to bylo? Musela jsem na tebe pořád myslet. Teda, až když Elliot
odešel," uculí se rozverně.
Nemůžu si pomoct a musím se zasmát jejímu neskrývanému zájmu a šílené
zvědavosti. Ale najednou mě přepadají rozpaky a zčervenám. To, co se stalo,
bylo hrozně. privátní. Všechno. Navíc - když jsem viděla a vím, co všechno
Christian skrývá. Ale musím se jí svěřit aspoň s něčím, protože jinak mě
nenechá na pokoji.
"Bylo to dobrý, Kate. Hodně dobrý, aspoň myslím," přiznávám liše a snažím
se skrýt ostýchavý všeříkající úsměv.
"Myslíš?"
"No, nemám to s čím srovnat, že?" omluvně pokrčím rameny.
"Dokázal tě udělat?"
U všech svatých. Kate se s tím teda nepáře. Rudá jsem až za ušima.
"Dokázal," zamumlám neochotně.
Kate mě dotáhne ke gauči a obě si sedáme. Bere si mé ruce do dlaní.
"Tak to teda je dobrý," zírá na mě nevěřícně. "A přitom to bylo poprvé. Páni,
Christian musí opravdu vědět, co dělá."
Ach, Kate, kdybys jenom věděla...
"Moje poprvé bylo odporné," pokračuje a nasazuje tragikomický výraz.
"Fakt?" Tím mě zaujala. Je to něco, s čím se mi nikdy předtím nesvěřila.
"No jo, Steve Patrone. Střední škola, vypatlaný sportovec," oklepe se
odporem. "Byl hrubý. Já nebyla připravená. Oba jsme byli opilí. Znáš to -
typická pomaturitní katastrofa. Fuj, trvalo mi měsíce, než jsem se odhodlala to
zkusit znovu. Ne s ním. se zbabělcem. Byla jsem moc mladá. Udělalas dobře, že
sis počkala."
"Kate, to zní děsivě."
Zatváří se zkroušeně.
"Jo, na první orgasmus při sexu jsem si pak musela počkat skoro rok. A
podívej se na sebe. hned napoprvé?"
Ostýchavě přikývnu. Má vnitřní bohyně sedí v lotusové pozici a tváří se
vyrovnaně, až na ten významný samolibý úsměv na rtech.
"Jsem ráda, že jsi do toho šla s někým, kdo se vyzná," mrkne na mě. "A kdy
se zase uvidíte?"
"Ve středu. Jdeme na večeři."
"Takže se ti pořád líbí?"
"Líbí. Jen si nejsem jistá. budoucností."
"Proč?"
"On je hrozně komplikovaný, Kate. Víš - on žije v úplně jiném světě než já."
Skvělá výmluva. Taky uvěřitelná. Mnohem lepší než přiznání: Má Červenou
mučírnu a chce si ze mě udělat sexuální otrokyni.
"Ale Ano, peníze do toho, prosím tě, nepleť. Elliot mi říkal, že ještě neviděl
Christiana s někým chodit."
"Ne?" hlas mi vylétá o několik oktáv výš.
Příliš nápadné, Steeleová! Mé podvědomí mě sjíždí nasupeným pohledem a
k tomu mi hrozí svým dlouhým kostnatým prstem. Pak se promění ve váhy
spravedlnosti, aby mi připomnělo, že mě může Christian zažalovat, když si
pustím pusu na špacír. Haha... a co si na mně asi tak vezme? Všechny mé
peníze? Až budu dělat ten průzkum, nesmím si zapomenout vygooglit tresty za
porušení Dohody o mlčenlivosti. Připadá mi, jako bych dostala domácí úkol.
Možná mi ho oznámkuje. Červenám, když si vzpomenu na tu jedničku, co mi
dal dnes ráno za koupelnové laboratorní cvičení.
"Copak, copak, Ano?"
"Uhm. jen jsem si vzpomněla na něco, co řekl."
"Vypadáš jinak," říká laskavě.
"Taky se tak cítím. A celá bolavá," přiznávám.
"Bolavá?"
"Trochu," kníknu.
"Já taky. Muži," předstírá znechucení. "Jsou jako zvířata." Obě se tomu
zasmějeme.
"Ty jsi taky bolavá?" ujišťuju se nevěřícně.
"Jo. přímo zničená," hihňá se.
"Tak mi o tom Elliotovi Ničiteli vyprávěj," vyzvu ji, když se do - chichtáme.
Uf, poprvé od chvíle, kdy jsem se postavila do té fronty v tom baru, se cítím
uvolněně. To bylo předtím, než to všechno odstartoval ten telefonát - tehdy jsem
ještě Christiana Greye obdivovala jen zpovzdáli. Šťastné, bezstarostné časy.
Kate zčervená. Božínku... Katherine Agnes Kavanaghová á la Anastasia Rose
Steeleová. A dokonce jí jihne pohled. Takovou reakci na muže jsem u ní ještě
nikdy neviděla. Čelist si budu muset sebrat odněkud z podlahy. Kde je Kate a co
jsi s ní udělala?
"Ach, Ano," rozplývá se. "On je tak. prostě všechno. A když jsme se spolu.
uf. je opravdu dobrý," nedokáže ze sebe vypravit jedinou souvislou větu. Takže
je v tom až po uši.
"Myslím, že se mi pokoušíš říct, že ho máš ráda."
Přikývne a culí se u toho jako měsíček.
"A uvidím ho v sobotu. Pomůže nám se stěhováním." Zatleská, vyskočí z
gauče a odtančí k oknu. A sakra, to stěhování - úplně jsem na to zapomněla.
Navzdory krabicím všude kolem nás.
"Tak to je od něj hezké," řeknu uznale. Aspoň ho taky poznám. A třeba mi
pomůže lip porozumět svému zvláštnímu, zneklidňujícímu bratrovi.
"Co jste vlastně včera večer podnikli?" vyzvídám. S hlavou ke straně zvedá
obočí a vrhá na mě pohled co-asi-myslíš-ty- -hloupá.
"Přesně to, co jste podnikli vy dva, s tím rozdílem, že my měli nejdřív
večeři," pošklebuje se mi. "Fakt jsi v pořádku? Vypadáš, jako by tě to dost
vzalo."
"Taky se tak cítím. Christian je velmi. intenzivní."
"Jo, to jsem si všimla. Ale choval se k tobě hezky, že jo?"
"To ano," ujišťuju ji. "Mám hrozný hlad, neměla bych něco uvařit?"
Kývne na souhlas a bere další dvě knihy, aby je zabalila.
"Co chceš dělat s těmi čtrnáctitisícovými knihami?"
"Vrátím mu je."
"Opravdu?"
"Je to strašně přemrštěný dárek. Prostě ho nemůžu přijmout - teď už vůbec
ne," zazubím se na ni a ona vědoucně pokývá hlavou.
"To chápu. Přišly ti nějaké dopisy a taky ti hodinu co hodinu volal José. Zněl
naprosto zoufale."
"Já mu zavolám," zahuhlám neurčitě. Kdybych jí řekla, co provedl, dala by si
ho k snídani. Beru si dopisy z jídelního stolu a rychle je otevírám.
"Hej, zvou mě na pohovory! Za čtrnáct dnů, v Seattlu, na ty pracovní stáže!"
"Do jakého nakladatelství?"
"Do obou!"
"Říkala jsem ti, že ti tvůj školní průměr otevře dveře, Ano."
Kate už má samozřejmě sjednanou stáž v The Seattle Times. Její otec má
známého, který má známého.
"Co říká Elliot na to, že odjíždíš?" ptám se.
Kate se vplouží do kuchyně a poprvé za tenhle večer se zatváří zkroušeně.
"Říká, že to chápe. Na jednu stranu se mi tam teď nechce, ale na druhou mě
láká představa, že se budu pár týdnů válet u moře. Navíc, máma tam zůstává,
protože si myslí, že je to naše poslední společná rodinná dovolená předtím, než
nás s Ethanem spolkne svět práce."
Já sama nikdy Státy neopustila. Kate jede s rodiči a se svým bratrem Ethanem
na celé dva týdny na Barbados. Bez Kate budu v našem novém bytě hrozně
osamělá. Bude to zvláštní. Ethan se toulá po světě už od loňska, kdy
odpromoval. Napadá mě, jestli ho ještě vůbec před odjezdem uvidím. Je to
sympaťák. Ze zamyšlení mě vytrhne zvonění telefonu.
"To bude José," povzdechnu si a sáhnu po sluchátku - vím, že už s ním
musím promluvit.
"Ahqj."
"Ano, už ses vrátila!" vyjekne José úlevně.
"Už to tak vypadá," pronáším ironicky a obracím oči v sloup.
Chvíli je zticha.
"Můžu tě vidět? Ten pátek mě fakt strašně mrzí. Byl jsem opilý. a ty. ach jo.
Ano, prosím, odpustíš mi to?"
"Jasně že ti to odpustím, José. Jenom už to nikdy nedělej. Vždyť víš, jak to s
tebou mám."
Ztěžka si povzdychne, posmutněle.
"Já vím, Ano, jen jsem myslel. kdybych tě políbil. třeba by se to změnilo."
"José, já tě mám moc ráda, jsi pro mě hrozně důležitý. Jsi jako bratr, kterého
jsem nikdy neměla. A to se nezmění. A ty to víš." Štve mě, že mu to musím říct,
ale je to pravda.
"Takže ty s ním teď chodíš?" Jeho hlas se plní hořkostí.
"José, já nechodím s nikým."
"Vždyť jsi s ním strávila noc."
"Do toho ti nic není!"
"Je to kvůli jeho penězům?"
"José! Jak se opovažuješ?!" houknu na něj, šokovaná jeho drzostí.
"Ano," zaskučí a znovu se omlouvá.
Prostě se nedokážu zaobírat jeho neopodstatněnou žárlivostí. Vím, že se cítí
ublížený, ale mě teď plně zaměstnává Christian Grey.
"Možná bychom spolu mohli zítra zajít na kafe nebo tak něco. Já ti zavolám,"
nasazuju smířlivý tón. Je to můj kamarád a mám ho opravdu ráda. Jenže tohle se
mi zrovna teď nehodí.
"Tak zítra. Zavoláš?" Z té naděje v jeho hlase mě píchne u srdce.
"Jo. dobrou noc, José," zavěšuju, aniž bych počkala na jeho odpověď.
"Co se to tady děje?" vyprošuje si Katherine s rukama v bok. Říkám si, že
nejlepší bude kápnout božskou. Vypadá totiž ještě zarputileji než obvykle.
"V pátek to na mě zkusil."
"José?! A Christian Grey? Anastasie Steeleová, tvé feromony nejspíš dělají
přesčasy. Co si sakra ten blázen myslel, že dělá?" nechápavě zakroutí hlavou a
vrací se k balení krabic.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama